Re: Příběh smečky Kirigakure I.

Mon Jan 23, 2017 7:56 pm

Vzduch --> U Trap
Nějakou dobu jsem kroužil nad územím, ale po Trap ani stopy. Třeba jsem moc vysoko. Proto jsem se hned propadl o pár metrů níže a postupně sestupoval dolů. Když jsem přelétával nad jednou z mnoha zdejších luk, spatřil jsem drobnou bílou postavu s černým ocáskem. Aniž bych o tom přemýšlel, usmál jsem se a vzduchem mou milou pronásledoval. Až po chvíli jsem to nevydržel a přistál těsně před ní. "Kampak tak na spěch?" zazubil jsem se na ní a olíznul ji na čumák.

Mon Jan 23, 2017 8:00 pm

LKS
Mile jsem se na Mitche usmála . Jeho zelené oči se pořád dívaly do země.Poté se opět zahledím na sněhově bílé tlapky. Začala jak navázat konverzaci.Pak mě něco napadlo. "Mám ráda jaro.Všechno se probouzí, končí nejchladnější období a konečně se dá plavat."Řeknu a neodtrhnu pohled od země.

Mon Jan 23, 2017 8:01 pm

//:Prosila bych odpověď

Mon Jan 23, 2017 8:22 pm

MM
Upalovala jsem přes louku a neměla ani ponětí o okolí. Tedy až do té doby, něž těsně předemnou přistála šedá srst a čumáku mně uhodil tak známý a sladký pach. "Ušáku! křikla jsem a olíznutí mu doplatila za uchem "Kampak? No schodou okolností zrovna za tebou!" řekla jsem a zazubila se. Byla to doba co jsem mého nejmilovanější ho Išáka viděla naposledy....nebo možná ne ale mně to jako doba připadalo. Usmála jsem se a posadila se "A co ty děláš tady v Kirigakure?" zeptala jsem se a otočila dlouhý huňatý ocas okolo pacek.

Tue Jan 24, 2017 12:01 pm

Re: Příběh smečky Kirigakure

Příspěvek pro Riteru za Fri Jan 06, 2017 5:03 pm
Měsíční vrchy

Riteru Fireshadow Killer napsal:Měl jsem v tlapách celou její váhu. Přitiskl jsem si ji k sobě ještě blíž a šeptal jí do srsti: ,,No tak, Jessie, probuď se, prosím..." Zdálo se mi, jako by se pomalu oteplovalo, ale jelikož jsem byli na jednom z vyšších částí území, tak sněhu tu stále bylo dost. ,,Jessie," vyslovil jsem opět její jméno a doufal, že by se opravdu mohla nějakým zázrakem opět probudit k životu a v tom jsem ucítil, jak jí slabě tepe srdce. Na tváři se mi rozlil úsměv a byť jsem si myslel, že už to snad ani nejde, objal jsem Jessie ještě o trošičku silněji, ale protože jsem jí rozhodně nechtěl rozmačkat, pomalu jsem objetí povolil, ale držel jsem si ji stále u těla. A potom jsem si uvědomil, že nemám ani zdaleka vyhráno. Co když omdlela? Co když sice ještě není mrtvá, ale každou chvílí si pro ni smrt přijde? Nechtěl jsem panikařit, avšak měl jsem pocit, že asi každou chvílí zešílím. Musím jí pomoc, musím jí zachránit, slyšel jsem své myšlenky. Když už jsem chtěl začít brečet horké slzy, Jessie se mi v packách jemně zachvěla. ,,Huh?" Náhle zakřičela Jessie jedno jediné slovo. ,,Jessie!" vyjekl jsem a oči se mi opravdu začaly zalévat slzami. Začínal jsem kvůli nim vidět mírně rozmazaně. ,,Ne, to ne," špitl jsem a doufal, že tohle není pravda. Naneštěstí byla, samozřejmě. Zahleděl jsem se na její oči. Její víčka se zachvěla a se usmál. Žije! proletělo mi hlavou. Jemně jsem do ní šťouchl čenichem a můj úsměv se rozzářil ještě víc ve chvíli, kdy své oči otevřela. Podíval jsem se směrem, kterým ukazovala její tlapa. Uviděl jsem drobnou skulinu, která se skrývala pod sněhem, sic už ho nebylo moc. Rozhodně jsem přikývl a pak si uvědomil - sebe tam dopravím jednoduše, ale jak Jessie? ,,Jessie, musíš se postavit," řekl jsem tiše, ale dostatečně srozumitelně... snad.

~ • ~

Měsíční vrchy
Mé tělo spočívalo v ochranářských tlapách Riterua, zcela slabé a vyčerpané. Ale i přes ten mráz, co mi proudil v žilách, jsem cítila jakési to teplo. Takové, co mohou předat jen někteří některým. Právě tohle mě drželo ještě naživu. Onedlouho jsem uslyšela Riteua naléhavě něco říkat. J-jo, musím v-vstát , zatla jsem zuby, jakobych snad mohla veškerou tu boles překousnout. Opatrně jsem se svalila z Riteho náruče na zem. Rozklepanými předními packami jsem se zapřela a ztěží zvedla přední část těla. Následovaly zadní packy, které mi pomohly se celkově zvednout. Celá rozklepaná jsem se snažila udržet ve stoje. Pomalu jsem natáhla packu směrem ke skalní skulině a chtěla udělat krok, ale tlapky se mi ihned podlomily a já se zapotácela a málem jsem spadla. Naštěstí jsem však ještě nebyla daleko od Riterua, a tak jsem se svalila na něj. Pod mou vahou nemohl spadnout, tak jsme se oba udrželi na všech čtyřech. Zhluboka jsem vyhdechla a zcela se o Riteho opřela. Natáhla jsem packu k dalšímu kroku. "P-půjdeme" , špitla jsem a doufala, že to nebude tak moc složité.

Tue Jan 24, 2017 4:03 pm

BL
Ticho, které mezi nimi na chvíli nastalo ji nijak moc nevadilo, bylo vlastně příjemné po takové cestě na chvíli vnímat jenom okolí. Nakonec ale odpověděl a ona naštvaně pokrčila čenich. ,,Tvoje mluvení o hladu ve mě probouzí ještě větší hlad." Postěžovala si, poté se ale rozhlédla kolem. ,,Možná na něco narazíme, něco..." Zarazila se pohledem u jedné z dír v zemi, zřejmě patřící nějakému menšímu hlodavci, přikrčila se a poté po ní skočila, jako by to snad byla kořist. Tlapama začala odhrabovat hlínu, ale tohle vše ve finále bylo stejně k ničemu.

Tue Jan 24, 2017 5:27 pm

V Maysie

Jakási podivná tekutina mě doprovázela většinu mého života v tomto neomezeném prostoru. Tak se mi toto místo jevilo ještě do doby, než jsem se dostala do kontaktu s něčím, co tento prostor ukončuje a je nevyhnutelné se s tím setkat - Plášť. Nevěděla jsem sice, jestli se to takto doopravdy nazývá, ale můj mozek byl ještě nevyvinutý a proto jsem nad tím ani přemýšlet nemohla. Ve svém okolí jsem zaznamenávala i tvory - podivné bytosti, které se mi až nepříjemně podobaly. I přes to tu se mnou nezůstaly věčně a za chvíli se po nich slehla zem a já jsem tu zůstala - sama na celý prostor. Každým dnem se zdál menší a menší. Čím to mohlo být? Zvětšovala jsem se já nebo se prostor zužoval? Každopádně mě to táhlo dál. Myslela jsem jen nad tím, kam se dostanu, jestli existuje svět za Pláštěm. Nutkal mě ten pocit poznat to. Co když tam ty bytosti odešli a já tu ztrácím svůj čas? Možná bych již dávno mohla být někde, o čem se mi ani nesnilo.

Zrovna jsem u Pláště byla a napadlo mě jen jediné. Kopla jsem do něj, abych o sobě dala vědět. Chtěla jsem mu ukázat, že tu jsem, chtěla jsem, aby mi pomohl. Třeba ví, co se dá dělat a jak se z tohoto místa dostat. Tlapkami se mi ale hýbalo dost špatně a většinou mě to rychle unavilo, proto jsem si v tento okamžik dávala výjimečný pozor, abych mohla kopnout i podruhé, bylo-li by to potřeba.

Tue Jan 24, 2017 5:36 pm

Doupě
Blix se zase vrátil a lehl si vedle mne. Olízla jsem mu tvář. "Už je líp?" Zeptala jsem se tiše a pak jsem něco ucítila, ještě v břiše. Začala jsem si čumákem rejdit po pravém boku a narazila jsem na něco, asi tlapičku, která kopala. Břicho jsem si olízla a jako bych ho jemně postrčila k východu. "Notak, vylez ven..." Řekla jsem s úsměvem. "Tam v břiše už nemáš, co dělat, ty jedno... sourozence už máš venku, tak si z nich vezmi příklad..." Znovu jsem žďuchla do břicha.

Tue Jan 24, 2017 5:43 pm

V Maysie -> Ven (Doupě)

Slyšela jsem jakési hlasy - nerozuměla jsem jim, ale jejich tón byl tak sladký a příjemný... Náhle mě cosi od Pláště popostrčilo směrem a já jsem si řekla, že tohle jediné musí být to správné místo, kam mám jít. Máchala jsem tlapkama okolo sebe, co to jen šlo. Nemohla jsem se toho světa dočkat a teď už na mě jistě čekal. V hlavě se mi utvořila jediná otázka - jaký asi bude? Než jsem ale stihla jen přemýšlet nad odpovědí, dopadla jsem vedle čehosi měkkého (Maysie). Nejdříve jsem nevěděla, co se děje. Na zem jsem dopadla spíše jako placka než vlče a začala jsem zkoušet Vrtítko - nevěděla jsem přesně, k čemu je, ale příliš mi to s ním nešlo. Pokusila jsem se neohrabaně zvednout tlapku, jenže to nešlo. Tělem mi projelo udivení. Co to? Tekutina, ve které jsem byla předtím a která mi umožňovala pohyb, byla ta tam. Začala jsem být nervózní. Je to takhle správně? Má mysl se vrátila k bytostem, které se mi tak podobaly. Neubránila jsem - chtěla jsem vyslovit 'Haló,' ale místo toho ze mě vyšlo jen slabé písknutí.

Tue Jan 24, 2017 5:53 pm

Doupě
Ucítila jsem další stah a tento už byl zřejmě poslední. Na zem vyklouzlo malé vlčátko a já tak nějak cítila, že už je poslední. Musela jsem se zasmát, když hned po porodu neohrabaně vrtělo ocáskem a snažilo se zvedat nožky. Také jsem poznala, že je to děvčátko a pojmenovala jsem ho posledním volným jménem pro vlčátko které jsme s Tsuri vymyslely - Rue Shawty. "Ahoj, Shaw..." Pozdravila jsem vlče a ono mi odpovědělo písknutím. "Radist do života je prioritách, že? Pojď se napít...." Přistrčila jsem si vlčátko tlapkou k bradavkám. Pak jsem se obrátila na Blixe. "Tady máš posledního člena rodiny..." Řekla jsem hrdě a dál se věnovala vlčatům.

Tue Jan 24, 2017 6:01 pm

Doupě

Opět tu byl ten hlas, tentokrát se zdál ale ještě hezčí a hlavně hlasitější. Proto jsem vůbec neodporovala, když mi pomohl a přesunul mě ještě blíže k tomu měkkému a teplému. Chtěla jsem se k tomu přiblížit i čumákem a v tom momentě jsem udělala zcela nový objev - jakýsi výčnělek. Nemohla jsem odolat a zkusila jsem otevřít tlamičku, kterou jsem onu věc skousla. Ucítila jsem něco moc dobrého. Zdálo se mi, jakoby mi to dodávalo sílu, a tak jsem toho chtěla více a více. Skutečnost byla ale úplně opačná a než jsem se nadála, ztěžkla mi hlava a já jsem usnula, z větší části zachumlaná do teplého čehosi.

Tue Jan 24, 2017 6:05 pm

Tsuri
Doupě M+B - Zeiss

Ta nuda jí pomalu žrala mysl. Mohla by dokonce nudu popsat tolika slovy že možno to ani není. Rozmrzele ležela na zemi a oči měla zavřené. Otevřela rozespale oči a poslouchala jak se Maysie baví s dalším vlčetem. ,,Rue...heh." zašklebila se a zvedla hlavu ze země. Protáhla si ztuhlé tlapky a zašklebil a se. Došla ke vchodu a otočila se na Maysie. ,,Jdu ven." výskla a mávla tlapkou. Dala se do běhu a po několika stovkách metrů vzlétla do vzduchu.Vylétla nad koruny stromů a zamířila do Zeiss. Ten zaprděný svit už jí pořádně nudil. Neustále sladké slůvka od Maysie a otce. Bez problémů přelétla hranice... (Zbytek v Zeiss)

Tue Jan 24, 2017 6:56 pm

MM
Zářivě jsem se usmál a zamával ocasem. "Tak to je skvělé. Mě totiž došlo, že bych mohl navštívit tu nejkrásnější vlčí slečnu pod sluncem, měsícem a dalšími vesmírnými tělesy." Pak mě něco napadlo a můj pohled spadl na můj krk, přesněji na provázek se dvěma fialovými peříčky. Jedno z nich jsem zuby opatrně sundal a položil ho Trap na čumák. "Aby každý věděl, že patříme k sobě." vysvětlil jsem jí své počínání a obejmul jí tlapkou. "Stýskalo se mi."

Wed Jan 25, 2017 9:11 am

Brloh Y a A

Pozrela som sa na svoju dcéru a švihla chvostom. ,,Vieš, oni sú... Tvoj otec je niekde na území a tvoj brat je v Tábore, ak chceš môžeme sa tam ísť pozrieť." povedala som s úsmevom. Som tak rada že ju vidím. Veď to je moja jediná dcéra. Mávla som krídlami. A láskavo som sa pozrela na Bellatrix. Bola takmer ako ja. Len vyrastá v nenásilnom prostredí a to je jej veľká výhoda. Prewtože nechcem aby niekto zažil takú tvrdú šikanu, akú som zažila ja.

Wed Jan 25, 2017 2:54 pm

Skály Roxynor

Prohlížela si mě, jako bych byl objekt nejvyššího zájmu, bylo to milé a upřímně mě to plnilo štěstím. Ohromnými dávkami štěstí, bylo to neskutečné, jedinečné a úžasné. Byla to naše chvíle já bych si ji neměl ničím nechat zkazit, že ano? Bylo by to hloupé nechat si vzít tyhle zážitky, neboť právě takové chvíle budovaly život spokojeného vlka. A já jsem byl nesmírně rád, že Roxynor mám. Mohl jsem také zůstat úplně sám a být zahořklý a nabručený vlk. Ale to se naštěstí nestalo. Moje partnerka byla krásná, silná a chytrá.
"Bude to naprosto famózní." Zatahala mě za ucho a já se zasmál a položil ji svou velkou tlapu na hlavinku. "Nepokoušej štěstí, nebo tě tady rozmáčknu ty můj ďáblíkův kvítku." Samozřejmě jsem si dělal šprýmy. Zasmál jsem se znovu a cítil se plný a spokojený. "Je tady nádherně. Ten výhled je k nezaplacení." Řekl jsem, ačkoliv jsem vlastně ani netušil, co to platit znamená. "Hm? Jo, jasně. Pro tebe svatoušek, ale přitom jsem spíš čert, ne? Čmoudíku můj voňavej."

Wed Jan 25, 2017 3:09 pm

Skály Roxynor
Opět jsem se k němu přivinula a čumákem mu pocuchala srst na krku. Když mi položil tlapu na hlavu, zašilhala jsem, abych ji měla na pozoru a pak jsem se co nejvíce napřímila. "Pche! To chci vidět, pane." S temito slovy jsem se mu vysmekla a chytila jeho nohu do tlamy. Dávala jsem pozor, abych mu neublížila, tohle asi spíš lechtalo, než bolelo. Přikývla jsem a také se na chvíli zahleděla do dáli přes naše území. Možná, že tam, kam jsme dohlédli, to už ani nepatřilo nám. Usoudila jsem, že to Vargovi stačí a jeho tlapu jsem vrátila zpět na zem. "Příště ti tu nohu utrhnu a dám si jí k sváče." pohrozila jsem mu s úsměvem. "Vážně? Tak mi to dakaž!" Zazubila jsem se a pohodlně se vedle něj uvelebila.

Wed Jan 25, 2017 3:23 pm

Za Blixe

/Doupě/
Zakoukal jsem se na posledního narozeného potomka. Mírně nedůvěřivě jsem k malé vlčici přičichl, poté se však můj nedůvěřivý výraz změnil ve výraz spokojený. Olízl jsem ji. ,,Jistě, Maysie. A víš jistě, že je poslední? Ne, že by pět nestačilo, kdepak." zatřepal jsem hlavou a podíval se na zbytek vlčat. Za tu kratší dobu vyrostla, téměř rostla před očima. Více jsem se přivinul k Maysie, nyní se mi zdálo, že tu máme více soukromí. Snažil jsem se ignorovat ty dva zelené a poměrně se mi to dařilo.

Wed Jan 25, 2017 5:05 pm

Skály Roxynor

Cítil jsem jeji čenich v mé srsti na krku, jako by mi měla vybrat blešky, ne že bych snad nějaké měl. Lechtalo to, jak mě šimrala. Slečna drsná se napřímila, snad aby byla větší a než-li vskutku byla, vymanila se z pod mé tlapy, již následně uchopila do tlamy, snad s úmyslem mi naznačit, že jsem tak svůdný, až má chuť mě sníst. "Ano, nádherný pohled. Hele a hodláš mě tu tlapu taky vrátit? Chápu, že jsem jen tvůj, beru to, ale tu nohu ještě budu potřebovat." Zazubil jsem se na ni a šťouchl do ní čumákem. "Eh... jako že bys mě láskou snědla? O tom se nežertuje, čmoudíku." Vyplázl jsem na ni jazyk a pak po ní skočil a začal ji ožužlávat krček. "Hmmm, ňaaaaaam"

Wed Jan 25, 2017 5:17 pm

Doupě
Rue se najedla a pak usnula, Tsuri odešla, zřejmě na procházku. "Pa, a nechoď mimo území Kirigakure a Ishimury!" Stačila jsem za ní křiknout. Pak jsem k sobě přitáhla i ostatní vlčata a podívala se na ty dva zelené. "A vy," Řekla jsem, "rozšíříte doupě, pokud tu chcete zůstat." Dodala jsem a pak se obrátila k Blixovi. "Určitě. Cítím to." Řekla jsem a přitulila se k němu.

Wed Jan 25, 2017 5:25 pm

Tábor-Brloh Yllin a Acia Skaly Roxynor

Maminka ma zobrala do tábora kde je môj milý brat.,,A čo je to ten tábor!"povedala som.,,A prečo tam niesom?"ešte k tomu som doplnila. Počas letu som zbadala veľmi zvláštneho vtáka krídla mal z drahokamov a perie z trblietok.Mamina povedala že je veľmi vzácny a že ak mu ukradneš lenjedno pierko budeš mať smolu na celý život no ak tomuto tvorovy pomôžeš splní tí želanie. A pokračovali sme v cste ďalej zatiaľ čo moje krídla už nevladáli a popoznamenala som ,, a kedy tam budeme?"