Příběh smečky Ishimura II.

Raven se opět plahočila na svých cestách a bloumala ve svých myšlenkách s kapucí hluboce nasazenou v čele, aby nikdo neviděl její zachmuřený obličej. Za její špatnou náladu mohlo počasí, které působilo, jakoby na Niwatu doslova chcípl pes. Stromy byly holé, příroda tichá a obloha šedá jako její hustá zimní srst. Obvykle měla Raven zimu poměrně ráda, ale nedostatek sněhu, který se naopak kompenzoval velkým dostatkem lepivého bahna ji opravdu začínal silně iritovat. "Bleh," vydala, když vyndala tlapku z bláta a ona se s hlasitým 'mlask' vymrštila do vzduchu. Přesto, že se snažila vyhýbat se nepříjemně rozbředlé zemi, občas ji přeci jen tlapka sjela do toho mazlavého sajrajtu. Odcupitala na pevnější terén a zamračila se na blátivou rozrytou stezku. Její tlapky a kabát byli natolik špinavé, že se na ně radši ani nedívala. Nikdy si nepotrpěla na příliš přehnanou hygienu, ale zaschlé tuny bahna by později rozhodně nebyly příjemné. Proto se raději vydala k nejbližšímu potůčku. Kdo ví, třeba potkám Ambi. vzpomněla si, když si uvědomila, kde se nachází.

Tábor→
Dlouho strnule seděl a pozoroval černého ptáka v koruně stromu. Jaké by to asi bylo, kdyby se zítra probudil jako pták? Bleskla mu myšlenka myslí a on sám se jí musel uchechtnout. Už se zvedal, že půjde svou vlastí cestou, když v tom pták ze sebe vydal vysoký skřek a zamával křídly. Asper pohodil hlavou a zadíval se na černou šmouhu. Zastavil a otočil se jeho směrem. Už se nadechoval, že s ním zkusí promluvit, neb jeho pohled se mu zdál inteligentní, když v tu chvíli se zvedl do vzduchu a zamířil směrem z tábora pryč. "Hej! Počk.." Zavrčel a natáhl svůj krok, načež přešel rovnou do cvalu. Neustále musel zvedat hlavu a přestat si všímat cesty před sebou, aby se mu pták neztratil. A ztratil. Prudce zastavil a párkrát se zhluboka nadechl, když v tom mu padl zrak na postavu vlka, který byl schovaný pod pláštěm. Proto zkusil použít svůj čich. "Ra- Raven..?" Že by? Nemožné.

Neyew ---> Tábor
A pak že život není alespoň občas dokonalý. "Byl omega? To jsme ani nevěděla. Ale neznala jsme ho předtím, než jsem se vrátila a to už alfa byl. A Tenebris... tu jsem v táboře zatím snad ani nezahlédla. Nevím sice jaká je, ale u ní je taky překvapení, že je alfa?" Byla jsem docela zvědavá proč. Ale co se Reela týkalo, pokud se z omegy vyšplhal na alfu, nebylo pochybností, že si to postavení zaslouží. Někteří měli problém dostat se z omega na Kappu, natož pak ještě výš. Jakmile mi Dino dal babu, rozběhla jsme se za ním a snažila se ho dohonit. Pokud jsem si to dobře pamatovala, byl rychlejší než já, ale to mi bylo jedno. Doopravdy mi stejně neuteče.

U Tábora
Pohodil hlavou a přenesl váhu na zadní nohy. Nemohlo být pochyb, ten pach poznal okamžitě, ale svému zraku nějak nemohl uvěřit. Kdyže ji naposledy viděl? Jako vlče? Haha, už to tu bylo zas. Déjà vu. Nesnášel to, přesto se rozhodl udělat krok dopředu a sklonil hlavu, aby se mu lépe ostřilo. Tolik se změnila. Hlavně vyrostla, o tom nebylo pochyb. Na jazyk mu vybublalo tolik otázek, přesto mlčel. Hlavně, proč má na sobě něco, co tolikrát viděl u lidí? "Přeci jen si to ty." Pousmál se, když spatřil její hluboký a překvapený pohled. Hlavně ty oči, na ty by nikdy nezapomněl. Se zazubením zvedl hlavu, zatímco mu v očích začal pohrávat veselý oheň.

TÁBOR
Odrazu som sa zobudil. Nevedel som kedy som zaspal. Tak som sa postavil a otrepal sa aby som nebol ospalý. Uvidel som ďalších vlkov(Cäelle,Evaline) ktorých som nepoznal. Ale keď som sa pozrel na jedného z tých vlkov, došlo mi že je to tá vlčica ktorú som chvíľu pozoroval v LNS. Z nej bol cítiť pach inej svorky, ako s Fantomasa. Nemohol som si spomenúť ako sa tá svorka volala, keď mi o Niwate hovorili rodičia.Je to Zems... Alebo Jems... Počkať áno! Volala sa predsa Zeiss! Spomenul som si. Potom som si sadol a pozoroval okolie.

Les Omeg
Byla ráda, že tu její změnu tématu nijak moc neřešil a prostě víceméně pokračoval jako by se nic nestalo. ,,Jo. Už to tak bude." Řekla s nervózním podtónem a trochu sebou zavrtěla, přičemž ze sebe shodila bílý poprašek. Možná už bylo na čase najít nějaké místo na přespání a nabrání sil na další cestování. Už chtěla něco navrhnout, ovšem Zeal byl rychlejší, překvapeně na něj koukla a vděčně se usmála. Jelikož z ní díky jeho slovům opadl ten pocit, že ho otravuje nebo odtahuje od něčeho důležitějšího. ,,Popřemýšlím o tom a převelice děkuji." Lehce se poklonila a zasmála, aby mu naopak i ona dodala trochu té jistoty v tom že neřekl nic špatně. Možná to není až tak špatný nápad. Pomyslela si poté krátce, ačkoliv měla jinak celou "rodinu" a minulost v Kirigakure.
,,Jo, z nikoho by nešel větší strach než z nás. Ishimurští by si měli dávat bacha." Přikývla na jeho slova pobaveně a nakrčila čenich, snad aby vypadala víc děsivě. Ne že by to nějak moc pomohlo.

,,Nemáte za co." oplatil jí lehkou poklonu a vznešeně se usmál. Poslouchal sníh úpějící pod jeho tlapami, který prosycoval krátké ticho. ,,To teda !!" hlasitým smíchem jí dal za pravdu. ,,Podmaníme si celý Niwat." vyštěkl vesele. ,,Budeme si krvelačně hájit svojí čest, zatímco budeme pevnou tlapou vládnout." fantazíroval. Když se nad tím tak zamyslel, asi by nebyl schopen takhle vést smečku, nebo dokonce celé území. Při této myšlence si vzpomněl na Alfy Zeiss. Nechápal ty zlé a podlé vlky, kteří mohly takto řídit smečku. Ani si nedokázal představit, jak zlí asi jsou a moc nestál o to to zjistit. V minulosti se z vlkem ze Zeiss setkal pouze jednou, v mladších letech jeho života, a z toho setkání mu zbylo pár nehezkých jizev. Jizva, která se táhle přeš celé jeho levé ucho ho impulsivně pálila. Nevzpomínal na to rád, proto svojí pozornosti přesunul opět k Louie. Na obloze vykukovaly první hvězdy a lezavá zima začínala sílit. ,,Měly bychom se někde utábořit." prohodil k ní, načež pohledem letmo přelétl okolí. Přemýšlel, zda nenajdou nějakou jeskyni, avšak v lese se hledá jeskyně poměrně těžko. ,,Nechtěl bych, aby jsme spali tady venku." plně zaneprázdněn hledáním, doplnil svojí předešlou větu. Nechtěl, aby tahle výprava skončila hned první den. Jeho jantarové oči přeskakovaly ze stromu na strom hledajíc cokoliv, co by jen vzdáleně připomínalo jeskyni. ,,Nevidíš něco ??" optal se jí v domnění, že má větší štěstí než on.

Les Omeg
Poslouchala ho s úsměvem na tváři, sem tam jeho slova doplnila smíchem. ,,Všichni se nám budou klanět!" Dodala nadšeně a tlapy začala zvedat výš, takže chodila jak nějaký voják. Hlavu přitom hrdě pozvedla. Nijak neřešila fakt, že by je mohl kdokoliv zdejší slyšet a vzít to vážně. Spíš to, že měla ve svém krátkém životě prozatím fůru štěstí, jelikož se nedostala do žádných špatných tlap a vždy k ní byli všichni přátelští a milí. Samozřejmě tu byli vlci jako Blix či Essix, který byl možná hodný ale nezodpovědný. Ovšem proti zbytku nemohla říct špatného slova. Souhlasně přikývla na jeho další slova, sama už uvažovala nad nějakým místem kde by se mohli přes noc složit a odpočinout, sníh už byl víc jak nepříjemný. ,,Poblíž jsou skály, když ještě zatočíme možná něco najdeme než se úplně setmí." Řekla zamyšleně a zahleděla se mezi stromy, hledaje správný směr. Poté hlavou krátce zavrtěla s ne už tak šťastným výrazem, v lese opravdu bylo zřejmě zbytečné hledat, jelikož jediné obydlí které zde prozatím nalezla byly nějaké menší nory do kterých by stěží nacpali hlavu, natož celá těla.

U Tábora
Zazubil se, když i Raven jej poznala a rozeběhla se k němu. Nevadilo mu, že bude mokrý a bude mrznout, neb to by byla ta poslední věc, která by ho teď trápila. "Ani nevíš, jak rád sem byl, když jsem tě ucítil." Zasmál se a packou ji k sobě přitiskl blíž. "Rav.." Začal po chvíli, když se vymanil z jejího pevného stisku a postavil se na nohy. "Já..omlouvám se." Jeho modravý zrak sjel dolů na packy. Za všechno..hlavně za to, že jsem tak najednou zmizel." Zhluboka si povzdechl, posadil se a ocas obtočil kolem pacek. "Odpustíš mi?" Vzhlédl s výčitkami v očích a jemně se pousmál.

/Tábor/
Zanedlouho jsme doběhli do tábora. Tam jsem již trochu zpomalil, protože mi došlo, že by mě Richu takto jen tak nechytila. Zazubil jsem se na ni. ,,No pojd'!" popohnal jsem ji a nakonec jí odpověděl na její předchozí dotaz. ,,Překvapení? Já ani nevím. Zdá se mi být vůdčím typem. Je to dcera Kirigakurské dlouholeté alfy Roxynor," pravil jsem jí a stále za klusavého běhu vyhledával pohledem Tenebris. Jakmile jsem ji spatřil, zamířil jsem k ní. Nedaleko jsem zahlédl Caelle. To je ta, která mi byla tak nesympatická, která mluvila o naší smečce záporně... no, možná jsme ji dokázali, že nejsme až tak špatní. Páč z ní jde nyní cítit už jen čistá Ishimura... No, Tenebris věřím a když učinila rozhodnutí, nyní nás snad ta vlčice nezklame. při pohledu na ni mi na tváři naskočil lehce nucený úsměv. Nezbývalo mi, než doufat, že to byla pouze upřímnost a že bude nadále smečce věrná.

U Tábora
S úsměvem si hluboce oddychl. Přesto nevěděl, zda-li se mu stane něco podobného znovu. Přeci jen, nestalo se mu to poprvé a dokonce díky tomu už jednou zemřel. "Já..nikdy. Slibuji ti to." Řekl, když se podíval do jejích jantarových kukadel. Zazubil se jako za stara a novou Raven si prohlédl. "Téda..ty jsi...vyrostla." Zasmál se a několikrát uhodil ocasem o ztvrdlou zem. "Pojď..zmrzneš tu." Kývl směrem k táboru. "Je toho tolik, kolik chci vědět. Kde jsi vůbec byla a tak?" Nahodil pár otázek a postavil se. Tohle byl vlastně první vlk, kterého znal, poté, co se po svém dlouhém spánku znovu probudil. "Všechno..je tak jiné." Jeho hlas ke konci poklesl.

→ Tábor
Podíval se na sebe. "Myslíš?" Prohodil a srovnal svou výšku s Raven. Byl obr. "No jo. Hehe." Zasmál se a v očích mu provokativně bliklo. Mlčel, zatímco ona vyprávěla a pokládala otázky. Tedy spíše otázku. "Já..není to poprvé." Zavrtěl hlavou a zastavil se. Najednou se na něj nalila vlna emocí, a všechno, všecičko chtěl ze sebe dostat tím, že by Raven všechno řekl. Nakonec polkl a pohlédl na ní. "Prostě..sem usnul." Pronesl vážně, načež to svou další poznámkou zlehčil. "Asi sem medvěd, no." Pousmál se a znovu se rozešel. "A..co všechno si procestovala?" Zeptal se se zájmem.

→ Tábor
Znovu ho praštilo nutkání vyprávět, ale znovu se zastavil a švihl ocasem. "Je to zlo." Přitakal. "Zavřeš oči a když se probereš..zjistíš, že celé tvoje dětství je pryč." Uchechtl se a čumákem do ní drcl. "Celý Niwat, jo? Potkala si někoho zajímavého?" Usmál se a svůj pohled stočil do tábora. Najednou mu byl tak cizí. "Hlavu vzhůru, Havranice, proč vůbec nosíš ten plášť?" Podotkl a tlapkou ukázal jeho směrem. "Co si pamatuji, nosili tohle lovci.." Najednou se zarazil. "Nebyli tu, že ne?" Cukl sebou, při vzpomínkách na ty podivné dvounohé stvoření plné krutosti. Znovu pohodil hlavou, jako by na to všechno chtěl zapomenout.

Tábor
Ještě jednou jsem se usmála na svou novou alfu a pak jsem se vydala na obchůzku tábora. Koutkem oka jsem zahlídla vlka, který tu byl evidentně nový. Zachytila jsem i jeho myšlenku o Zeiss. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla, že si nebudu kazit náladu tím, že budu s někým takovým mluvit. Určitě by se vyptával. Prošla jsem tedy kolem něj a pokračovala dál náhodným směrem. Uviděla jsem novou deltu, Dina a neznámou vlčici jeho věku. Dinovy myšlenky mě nepřekvapily, ale nekomentovala jsem je. Přistoupila jsem na jeho hru. Prostě budeme předstírat, že je všechno v pořádku. Proto jsem mu oplatila  hraný úsměv a dál si ho nevšímala. Nový delta mluvil s vlčicí v plášti. Hned mě napadlo, že to musí být Haske, ale když jsem přišla blíž, uvědomila  jsem si, že se pletu. Tuhle vlčici jsem sice znala taky, ale prostě to nebyla Haske. Navíc vypadala, že si toho má s tím deltou hodně co říct. Pokynula jsem jí tedy na pozdrav a šla dál. Doufala jsem, že tentokrát najdu Haske, Kaye nebo aspoň Diega.

Tábor
V táboře jsem Dina dohnala. No, dohnala... pořád byl přede mnou. Možná by stačilo zrychlit a natáhnout se... ne, počkám si, až zapomene, že mám babu a přiblíží se ke mně sám. "Tak to není překvapení. Možná, že se Reel stal alfou proto, že je její partner, tak to bývá, ne? Ale nevypadal, že by mu alfování nešlo." Přemýšlela jsem nahlas. Následovala jsem Dina a věnovala krátký pohled i té vlčici, o které přemýšlel. Stejně jako on jsem se na ni usmála, ale naprosto upřímně. Mně přijde docela sympatická. Pomyslela jsem si.