Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe I.

Sun Aug 13, 2017 4:52 pm

/Aralský les/
běžím za zajíci a snažím se chytnou toho, kterého jsem zranila. Orfeon chytne zajíce a já rychle zahnu a chytím zajíce. Zajíc se sice kroutí, ale já mu prokousnu hrdlo a tím ho zabiji. Zbytek zajíců mizí někde v lese. To teda byl lov. Pomyslím si. Pohlédnu na Orfeona a ten jde za mnou. Ten pocit, který mám nejde popsat. Není to ale tím lovem, ale Orfeonem. "Skvělý." řeknu mu. Usměju se a vezmu svoje dva zajíce. "Jíme tady, nebo někam jdeme?" Zeptám se ho.

Mon Aug 14, 2017 9:26 am

/Aralský les/
Když z běhu konečně popadnu dech, rozhlédnu se kolem sebe. Zbytek neulovených zajíců je dávno pryč, my máme za sebou skvělý lov a jsme tu jen sami dva. Usměji se na Půlnoc. ,,Já nevím. Moc to tady neznám, nyní pro změnu veď ty," brouknul jsem směrem k ní,ihned jakmile jsem svůj úlovek položil ke svým předním tlapkám.

Mon Aug 14, 2017 9:34 am

Aralský les

Nervózně se pousměju. "No, já tohle území také ještě moc neznám, ale Aralský les už trochu jo, tak tady?" Řeknu a doufám, že to neznělo blbě. Vlastně Aralský les a tábor znám tak nejlépe. Pomyslím si. Potom se podívám kolem. Všude les a klid. Potom se znovu otočím na Orfeona. Usměju se na něj a jsem moc ráda, že je tu se mnou.

Mon Aug 14, 2017 9:35 am

Aralský les

Nervózně se pousměju. "No, já tohle území také ještě moc neznám, ale Aralský les už trochu jo, tak tady?" Řeknu a doufám, že to neznělo blbě. Vlastně Aralský les a tábor znám tak nejlépe. Pomyslím si. Potom se podívám kolem. Všude les a klid. Potom se znovu otočím na Orfeona. Usměju se na něj a jsem moc ráda, že je tu se mnou.

Mon Aug 14, 2017 9:40 am

/Aralský les/
,,Nemám problém jíst tady... jenomže se trošku ochladilo, nechci, aby ti byla zima... pověděl jsem tiše k Půlnoci a přiblížil sek ní. Nevím, ale zdá se, že léto už je fuč a přichází podzim. A po něm zase sníh. Sníh nemám rád.... napadlo mě, zatřepal jsem hlavou a porozhlédl se kolem.

Mon Aug 14, 2017 10:23 am

Aralský les

Usměju se na něj. Ještě není zima. řeknu a potom dodám: "Uznávám, že už není nejtepleji, ale až bude zima, bude daleko větší zima. A takhle v lese budeme potom jíst jen krátce, nebo až bude zase tepleji. Potom se porozhlédnu kolem. Orfeon má pravdu, není už tak teplo, jako bylo, ale zatím akorát jsou zbarvené listy na stromech. Podívám se směrem k Niwatskému průsmyku. Tam mám doupě... Poyslím si a řeknu: "A nebo můžeme jít do doupěte."

Mon Aug 14, 2017 10:34 am

/Aralský les/
,,Ano, já vím. Sníh nemám rád. Je moc studený," zasměju se při myšlence na hromady bílých věcí, ze kterých kdysi bratr dělal koule, jakmile se změnil v člověka. Jak já to neměl rád. Ale co bych dal za to, aby byl bratr živý? Snad vše!
,,Ty zde máš i doupě? Dobrá, pokud to nebude vadit, asi by bylo fajn, kdybychom šli radši do tepla," pověděl jsem. Měl jsme hustý kožich, jakožto prapotomek huskyho, ale přesto - jistota je jistota.

Mon Aug 14, 2017 12:02 pm

Aralský les

"Ano, sníh je hodně studený, taky nemám ráda, když se bořím do sněhu. Na jeho otázku s doupětem řeknu: "Ano, na kraji lesa u Niwatského průsmyku." řeknu a vzpomenu si na moje doupě. "Ráda pomůžu a nevadí mi to." usměju se na něj a potom řeknu: "Klidně tě tam zavedu, ale... Nic tam nečekej a je malé. řeknu mu.

Tue Aug 15, 2017 10:03 am

/Aralsky les/
Střihnu ušima, jakmile zpozoruji, že s Půlnocí máme další věc společnou. Toto opravdu zahřeje na srdíčku... pomyslím si a pouze se na ni vděčně uculím. ,,To přece nevadí. Jen ubožák by soudil vlčici podle jejího doupěte," pronesl jsem téměř poeticky, avšak naprosto klidným tónem hasu, zatímco jsem si udržoval stále hrdý postoj. Udělal jsem dva kroky dopředu směrem k mému úlovku, otočil se na Půlnoc. ,,...tak veď..." pravil jsme ještě, načež jsem do tlamy uchopil ty své dva mrtvé králíky a čekal.

Tue Aug 15, 2017 12:10 pm

Aralský les - Doupě

Na jeho poznámku o doupěti se na něj vděčně podívám. Tak nejsem jediná, kdo má takovýhle názory... Pomyslím si při vzpomínce, kolik vlků, ale hlavně kříženců psa a vlka jsem cestou potkala takových, že opravdu soudili ostatní podle místa ve smečce, barvy, co mají... Jsem ráda, že Orfeon takový není. "Tak tudy." řeknu, vezmu svoje dva zajíce a jdu do doupěte. Jdu směrem k Niwatskému průsmyku a když jsem skoro na kraji lesa, nejdu již dál k průsmyku, ale k doupěti. "Tady je." řeknu a vejdu dovnitř.

Sun Aug 20, 2017 1:05 pm

TORUO

Fénixovy minihory

Šedý vlk byl vcelku nervózní s každým krokem, kterým se blížili k onomu osudnému místu. Stále váhal a nebyl si jistý, zda to je správné a jestli dokáží vést tak, jako Zeal. Tak, jako jeho matka Attie - a on to má jistě v krvi. Dokonce to na něj dopadlo až tak, že nevnímal fakt zapomenuté masky, která teď pravděpodobně leží v táboře na zemi. Nebo ji nechal v doupěti? Švihl ocasem a mírně zrychlil, aby nebyl pozadu. Nemohl se přeci nechat skolit něčím takovým. Přicházela s tím velká zodpovědnost, to ano, ale pokud je to to, o co žádá Alfa... Z myšlenek ho vytrhla slova Zeala a on sebou mírně trhl a upřel zrak od svých tlap před sebe - až teď mu došlo, že nevnímal cestu, jen si dával pozor v minimálním ohledu, aby nezakopl a neskončil s čumákem v hlíně. Jsme tady? zopakoval si v mysli, navenek mu však došla slova. Nikdy by nepředpokládal, že to bude brát až takhle. Vlastně nikdy nepředpokládal, že by se něco takového stalo - to bude přesnější jádro problému. Vlk by měl ve svém životě počítat se vším. Nebyl si jistý, jak by měl reagovat, jen se díval na tu nádheru. Poté se podíval na stávajícího Alfu. "Co bude následovat?"

Mon Aug 21, 2017 3:58 pm

/Aralský les → Doupě/
Jakmile se dala Půlnoc do pohybu, vydal jsem se s kořistí v tlamě tiše za ní. Chvilku jsem klusal, ale tak, abych jí stačil. Ve vzduchu jsms již cítil krutou zimu a netušil jsem, jak na tom letos ve sněhu budeme. Ale nebál jsem se toho. I kdyby se tato napůl mrtvá smečka nevzpamatovala, byl jsem ochoten vzít vedení do vlastních tlap. My Virentemové to přeci máme v krvi, ne? Mám to ale smůlu - narozen ve skomírající Insieme, napaden vyhnanci, obětován pro rodinu a nyní druhá šance... možná je to znamení! pomyslel jsem si. Zanedlouho jsme se ocitli u onoho doupěte. Vběhl jsem za Půlkou dovnitř a rozhlédl se, načež jsem zajíce položil na zem. ,,Dobrý! To jsi našla sama? Nebo jsi se tu narodila?" zeptal jsem se zvědavě.

Tue Aug 22, 2017 7:57 am

Doupě

"Našla sama. Já se nenarodila v Niwatu." řeknu mu. Lehnu si na zem v doupěti a nevím, co dělat. Podívám se po očku na Orfa, ale hned zase stočím pohled jinam. "V mé rodné smečce ani nebyli patroni..." Potom se zarazím. "Teda, babička mi říkala, že jako malá měla, ale je jediná, kdo tam měl patrona a rodiče tomu nevěří... A ty máš patrona?" zeptám se ho. Potom uvidím magicae, jak je v koutě doupěte a dívá se. Trošku mě to překvapí, tak se jí zeptám: "Magicae, nechceš jít sem?" Magicae zavrtí hlavou. "Ne, nechci, zůstanu tady."

Tue Aug 22, 2017 9:25 am

/Doupě/
S úsměvem jsem se zahleděl na Magicae. ,,Toto je tvůj patron? Je zajímavý. Já bohužel patrona nemám. Je to celkem smutné, protože zbytek mé rodiny patrona měl. Nu co, vlk se aspoň naučí, že krýt záda by si občas měl sám," pravil jsem a švihl ocasem, přičemž jsem si lehl k Půlnoci. ,,Víš, možná jsem příliš upřímný, ale měl bych ti něco říct..." pokračoval jsem, úplně zapomínajíc na jídlo, ale i na smečku. Najednou mi bylo tak nějak zvláštně, no bylo to nepopsatelné.

Tue Aug 22, 2017 11:56 am

Doupě

"Ne, to není můj patron. Moje patronka je sova pálená Ann. Tohle je vánoční magická bytůstka Magicae." Orfeon si lehne vedle mě a já v tu chvíli sem v sedmém nebi. Jsem ráda, že jsem poblíž jeho. Cítím k němu něco, co jsem dosud k nikomu necítila... Orfeon mi chce něco říct, já se na něj podívám a poslouchám. Upřímnost je přeci často fajn. Pomyslím si. No, třeba upřímnost typu, že ´je podle něj pitomej není fajn, ale jinak...

Tue Aug 22, 2017 1:15 pm

/Doupě/
Její přítomnosti, teď té nejbližší, jsem si samozřejmě užíval, co to šlo. Její slova o patronovi jsem jakoby přeslechl a už jsem se věnoval druhé části naší konverzace. Bylo mi totiž jasné, že právě teď jsem měl já být tím dominantním, ale měl jsem pocit, že to oba cítíme stejně. Pudu se nedá přikazovat a je patrný vždy z obou stran, no ne? Olízl jsem jí čenich a jednoduše řekl pár slov: ,,Nikdy bych neřekl, že se to stane, ale miluji tě... více, než pták miluje let, více než děti milují med, více, než květiny sluneční svit, pokud mě teď neopustíš, skvěle se spolu budeme mít," zaveršoval jsem vážným hlasem.

Tue Aug 22, 2017 1:30 pm

Poslouchám jeho slova. "Neopustím." řeknu mu a oplatím mu olíznutí čenichu. "Já tebe také miluji." přiznám mu. Potom k němu nakloním hlavu a podívám se opět na něj. Je to ten nejlepší vlk, jakého jsem kdy potkala. Pomyslím si a řeknu mu to. "Nikdy jsem nepotkala lepšího vlka. Hodný, milý a... Prostě takový, jaký seš ty." Řeknu a usměju se. Jaký seš ty, je toho hodně. Hrdý, upřímný, ale hlavně ho mám ráda... Pomyslím si. A to jsem si myslela, že abych se já zamilovala je nemožné... Toto jsem si myslela do té doby, než jsem ho poznala. Než jsem poznala Orfeona.

Tue Aug 22, 2017 1:39 pm

/Doupě/
Rozzářím se. A upřímně, toto je věc, která se mi nikdy v životě nestala. Zachumlal jsem čenich do její srsti, chvilkama nasával její vůni. Bylo ticho. Než jsem se na ni podíval. ,,Takže navěky spolu? Propojeni partnerským poutem?" zeptal jsem se šarmantně. Byl jsem opravdu ochoten ji kdykoli v čemkoli podržet. A pak tu byli mrtví zajíci, na které jsme v těch magických chvílích dočista zapomněli. Na zlomek okamžiku jsem jí pohlédl do úžasně modrých očí. Poté jsem jí začal čistit tváře. ,,Ty jsi půvabná jako samotná půlnoc, věříš tomu?" pravil jsem mezitím a dále pokračoval v očišťování.

Tue Aug 22, 2017 2:11 pm

Doupě

"Ano, navěky." odpovím mu. Je to vlk, kterého miluji a nikdy nebudu milovat nikoho jiného. Na vše kolem mě kromě Orfeona jsem teď dočista zapomněla. Jako by tu nebylo nic. Ani magická bytůstka, ani doupě, ani podzim... Nic než Orfeon. Je to úžasný pocit, který nejde popsat. "Myslíš? Já toto jméno dostala podle mého vzhledu. Celá černá a modré oči. Babička říkala, že ty modré oči v černé srsti jsou vidět daleko lépe, než jiné barvy a že září jako hvězdy na noční obloze. No, já si to nemyslím. Řeknu mu.

Tue Aug 22, 2017 2:28 pm

/Doupě/
,,Skvělá představa, že mi tady navždy budeš dělat společnost," pravil jsem zasněně. Zapomněl jsem i na své poslání, vypadlo mi z paměti, že jsem byl poslán zpět mezi živé, abych obhájil svůj rod a zatím jsem pro to neudělal téměř nic. Nu, co si budeme, někdy takové věci trvají celý život a já zase ještě tak starý nejsem. napadlo mě jen tak mimochodem. Poté jsem zatřepal hlavou a opět ji zabořil do srsti na krku od mé milé. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo pouhé zakývání hlavou.