Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe I.

Tue Sep 05, 2017 11:09 am

Fénixův les

Bodka se rozhodla vrátit. Asi jí byla zima. Kývl jsem na srozuměnou. Ale co když Alfu nenajde? Náš Alfa je nějaký nedostupný. Což je fakt škoda. Jsme malá smečka, ale jak bychom se mohli rozrůstat, když noví vlci musí čekat. No, já jsem na chvíli zmizel, protože jsem měl žízeň a nedaleko odtud byl v lese potůček. "Jdu se napít. Nějak mi vyschlo v krku."

U potoka jsem si hrál s magií a narazil jsem na Wayu Saluber, naší Betu. Ještě, že jsme se tak nějak znali. Dali jsme řeč a Waya mi dala test a úkol. (viz. SH). Nějaké otázky a souboj mezi Deltou a Betou.

Tue Sep 05, 2017 5:46 pm

/Fénixův les/
Docela mě zamrzelo, že nás Bodka tak rychle opustila, ale byl fakt, že jsem jí musel nechat čas taky pro sebe. Sklopil jsem hlavu a hrábl tlapou do země. Jakmile mi bratr oznámil, že se jde napít a tak rychle zmizel, že se mi v té zimě nedařilo nasát jeho pach, se sklopenou hlavou jsem se vydal náhodným směrem. Nemám jít raději do tábora? Vždyť nemám ani doupě... pomyslel jsem si lehce nervózně. Tížilo mě to. Začal jsem procházet blátivé cestičky lesa.

Tue Sep 05, 2017 5:56 pm

/Moonino Jezero/

,,Stav naší smečky je... zvláštní. Ale mám ji rád. Jakmile nás přepadli vyhnanci, šel jsem tam, kam šel táta... než se stal elitním," zavzpomínal jsem tiše na minulost ve smečce Insieme a sedl jsem si naproti ní a lehce se zakřenil, jakmile na mě stříkla vodu. ,,Já vím, já vím, osprchuju se, slibuju," zasmál jsem se a pokývl. Rozběhl jsem se kolem břehu jezera, pomalu, poklusem a cítil jsem, jak pomaličku mi schne kožich.

Wed Sep 06, 2017 2:31 pm

Zeal + Ryuusaki

Fénixovy mini-hory --> Dýňový les

Skupinka čtyř vlků se zastavila před Dýňovým lesem. Zeal se jemně pousmál, načež směle překročil hranice lesa. Otočil se a pohledem pobídl zbytek výpravy, aby učinila totéž. Bílý vlk se jemně sklonil, aby malá vlčice, dosud sedící na jeho zádech, mohla pohodlně slézt. Ryuusaki neváhala a rychlím krokem se vydala za bílým vlkem, kterého měla nasledovat. Zeal se zahleděl na své dva nástupce a úsměv na jeho tváři vystřídal vážný pohled. Tady končila zábava. ,,Jak jistě víte, naše smečka se jmenuje podle stříbrných fénixů, kteří žijí právě v tomto lese, proto předání postu Alfy probíhá právě zde." Zeal vysvětlil důvod jejich cesty. Jemně znervózněl. Dělal to poprvé a neuměl tak skvěle hovořit, jako matka. Polkl. Mezitím Ryuusaki přistoupila blíže, poslouchajíc hlas Alfy. ,,Zde vám tedy předám veškerou pravomoc, poté se ubereme do lesa, kde oznámím Fénixům mé rozhodnutí a představím vás." pronesl. Párkrát se při řeči málem zakoktal, avšak dal si pozor na jazyk. Doufal, že nervozita z jeho mluvy nevyzařovala až příliš. Pronikavým pohledem za zahleděl na Ryuusaki a Torua. Modrá vlčice znervózněla. Předávka postu už se blížila a ona si nebyla jistá, zda na to dostatečně připravená. Jemně vylekaným pohledem zabloudila k Toruovi, hledajíc trochu uklidnění. Když však spatřila, že i on je nervózní, rozhodla se, že ona bude ten rozumnější, pro tentokrát. Když se její ledové oči setkali s těmi jeho, usmála se, aby mu dodala odvahu, načež se opět otočila k Zealovi. Mladý Alfa se pohledem ujistil, že jej poslouchají, načež se opět dal do řeči. ,, Opakujte po mne, nejdříve Ryuusaki a poté Toruo." naposledy jim krátce osvětlil, co dělat. Já, Ryuusaki, přísahám, že tuto smečku budu chránit až do posledního výdechu. Budu jí vládnout, bít se za její čest a chránit vlky této smečky. Ale též budu moudře rozhodovat, promýšlet každou důležitou věc a budu pečovat též o území, rostliny a živočichy smečky. Budu jednat spravedlivě a čestně po celou dobu mého působení."odmlčel jsem se. Pohleděl na modrou vlčici, čekajíc na její slova, které záhy přišla. Já, Ryuusaki, přísahám, že tuto smečku budu chránit až do posledního výdechu. Budu jí vládnout, bít se za její čest a chránit vlky této smečky. Ale též budu moudře rozhodovat, promýšlet každou důležitou věc a budu pečovat též o území, rostliny a živočichy smečky. Budu jednat spravedlivě a čestně po celou dobu mého působení." odvětila s úsměvem Ryuusaki. Na znamení souhlasu kývl, načež se zahleděl na Torua. Mel v plánu pokračovat právě s ním. ,,Opakuj po mne. Já, Toruo Ainet, přísahám, že tuto smečku budu chránit až do posledního výdechu. Budu jí vládnout, bít se za její čest a chránit vlky této smečky. Ale též budu moudře rozhodovat, promýšlet každou důležitou věc a budu pečovat též o území, rostliny a živočichy smečky. Budu jednat spravedlivě a čestně po celou dobu mého působení." své žluté oči přenesl na šedého vlka.

Mon Sep 11, 2017 9:42 pm

Moonino jezero

Zasměju se na jeho reakci, že jsem ho postříkala. Já se rozběhla za ním a hlavou se mi míhalo několik otázek. Kdo je ten vlk? Viděla jsem ho už? A podobné další. Ale Orfeon měl pravdu. Je to zvláštní, že tady téměř nikoho nepotkáme. Tenhle vlk je po dlouhé době první... Ale zároveň souhlasím s Orfeonem, že mám tuto smečku ráda, jen je taková... spící. Věčně zde všichni spí...

Wed Sep 13, 2017 11:38 am

Fénixův les
Bojovali jsme spolu a byla to vtipná podívaná. Tedy pokud nás někdo viděl a já doufal, že neviděl. Byl jsem nadšen. Waya byla skvělá vlčice a i silná. Překvapila mě, jak moc silná byla. Má zkouška skončila a já jsem se vrátil za bratrem, ale už ne, jako Delta smečky Stříbrného fénixe, nýbrž jako hrdý Beta.
"Bráško! Jsem zpátky. Nenudil jsi se tady sám?" Podle toho, co jsem viděl, Bodka přeci jen odešla a nechala brášku samotného.

Thu Sep 14, 2017 2:27 pm

Tábor-Fénixov les
Otvorila oči. Nevedela kde je a prečo tam je. Pamätala si len to, že bola unavená a spala, spala veľmi dlho... Kde je Aletosu? Vlastne, nevidela som ho dlho... od tej chvíle... vĺčatá... áno... prečo som tak dlho spala? pomyslela si mierne ospalo. Vĺčatá, áno, musí to byť už dlho... a necítim sa úplne v pohode. A nie je tu žiadne jedlo. A Al zmizol. Skvelé, Destiny, umri od hladu keď si spala, vynadala si v duchu. Pomerne rýchlym krokom sa vybrala preč z Tábora, rovno za ňufákom. Potrebovala sa prejsť. Začínal sa jej zmocňovať pocit, že Aletosu sa nevráti a zostane na všetko sama. Úplne sama. Sklonila hlavu k zemi a zľahka ju oňuchala. No tak, Destiny, vzchop sa, musíš to vydržať pre svoje vĺčatá... áno, nemáš jedlo a v takomto stave neulovíš zrejme nič, pomyslela si. Ani si neuvedomila, že sa blíži k iným vlkom. Až po chvíli zdvihla hlavu a uvedomila si, že neďaleko od nej sú iní vlci. Zamračila sa a nervózne hrabla labou do zeme.

Thu Sep 14, 2017 10:39 pm

Fénixův les
Bráška byl zřejmě zamyšlený, protože mi v tuto chvíli neodpovídal. Nevadí, možná bych mohl obstarat něco k jídlu. Napadlo mě. Tak to bych opravdu mohl. Jednak jsem měl sám docela hlad a pak, bráška taky nevypadal nějak zvlášť vykrmeně. Bylo rozhodnuto. "Něco nám ulovím." Oznámil jsem bráškovi, aniž bych si mohl být jistý, že mě slyší a vnímá.
Zavětřil jsem, jenže místo kořisti jsem ucítil pach vlčice ze smečky. Za chvilku jsem ji i uviděl. Vypadala trochu kulatěji, jenže důvod jejích oblých linií jsem ani netušil. "Zdravím..." Začal jsem, ale nevěděl, jak pokračovat. Jak se vlastně jmenuje? Asi bych se měl představit! A tak jsem též učinil. "Moje jméno je Keiran."

Fri Sep 15, 2017 7:39 pm

Tábor - Dýňový les
Zavrtěla hlavou, načež to doplnila krátým protočením očí. Opravdu ji jeho slova pobavila a zároveň v ní probouzela jisté pochyby o tom všem co se během té chvilky stalo. Než se ovšem nadála nějak protestovat nebo snad něco říct už si to trůnila na jeho zádech jako nějaký úlovek. ,,Jaký to luxus." Uchechtla se a ohlédla za sebe aby mu viděla na hlavu. Polkla jakmile se přiblížili k vybranému páru, kterému její kamarád zřejmě opravdu dosti věřil a pokývla hlavou na pozdrav.
Trochu ji překvapila ta aktivita modré vlčice, nesetkávala se s tak přátelskými vlky často, ne snad že by ti v Kirigakure nebyli...Hodní. Ale rozhodně se nehnali do nových známostí tak bezproblémově jako ona. Proto ji jednoduše oplatila úsměv a dodala: ,,Louie. Mne také." Tiše se při rádoby pyšném tónu svého hlasu zasmála. Jako by byla nějaká princezna, když se nechávala takto vozit. Ve skutečnosti se cítila trochu blbě, na druhou stranu když s tím přišel tak proč ho trochu nepodusit, jen ať si nějakou chvíli tu její zadnici táhne!
Naštěstí ale nešlo o zas tak dlouhou výpravu a tak jakmile se naskytla šance a Zeal se sklonil slezla z něj a dopřála trochu odpočinku jeho nohám i zádům. ,,Děkuji můj věrný oři." Ušklíbla se a pohodila hlavou, poté se trochu přikrčila a nenápadně se ztáhla dál od nich, aby jim dopřála trochu "soukromí" při tom předávání pravomocí.

Sat Sep 16, 2017 8:14 am

Fénixov les
,,Taktiež zdravím. Destiny Aqua- tak znie moje meno," predstavila sa mierne ticho. ,,Teší ma, Keiran," dodala ešte po chvíli a zľahka švihla chvostom. Nehovoril predtým niečo o love? Hoci aj tak mi je to nič platné. Skvelé, môžem si zagratulovať. Destiny, čoskoro zrejme privedieš na smrť vlastné mláďatá ktoré sa ani len nikdy nenarodia, pretože v tomto stave nemôžeš loviť, nemáš partnera či nejakých kamarátov alebo rodinu ktorí by ti s tým pomohli. Jediné riešenie. Ľahnúť si a znova spať. A dúfať, že sa už nikdy neprebudím, pomyslela si.

Sat Sep 16, 2017 12:28 pm

Fénixův les
Zamával jsem ocasem na znamení, že nemám zlé úmysly. Taky jak bych mohl, že? Stále jsem si ji prohlížel. Ona totiž nějak zajímavě voněla. Tak jako jinak než ostatní vlci. Že by to bylo spojené s tím, že byla celá kulatější? Možná ano. "Těší mě." Odpověděl jsem a na tváři jsem měl milý výraz. Možná trochu udivený a se zájmem. Vlastně si už ani nepamatuji, že bych kdy viděl březí vlčici. "Ehm... nepotřebuješ nějak pomoci? No... já... totiž, zrovna jdu něco ulovit. Chtěla bys jít se mnou?" Absolutně jsem neměl páru o tom, co březí vlčice smí či ne, ale rád bych poznal někoho dalšího ze smečky. Je to už dávno, kdy jsem měl kamarádku. To jsem byl ještě vlče.

Sat Sep 16, 2017 12:38 pm

Fénixov les
,,Som v poriadku. Teda, minimálne žijem," skonštatovala. ,,Rada, ale neviem či by som bola v takomto stave schopná loviť, môžem byť rada ak kúsok pobehnem, takže neviem či by lov pripadal do úvahy. Čo už... budem rada keď sa budem môcť konečne správať ako normálny vlk," mierne si odfrkla. ,,Ale môžem sa pripojiť, hoci s lovom ti asi veľmi nepomôžem, maximálne tak tým, že použijem trochu mágie," dodala po chvíľu trochu priateľskejším tónom.

Sun Sep 17, 2017 1:30 am

Fénixův les
Stále jsem si ji zvědavě prohlížel. Byla zajímavá. Nevěděl jsem sice čím. Něco jsem z ní cítil, něco povědomého, ale co? Připomínalo mi to pach mé adoptivní matky. Jo, rozhodně voní nějak podobně jako Shiya. Je to zvláštní. Jsou si příbuzné? Neřekl bych, nejsou si podobné, tak jak to, že voní tak nějak... zvláštně podobně? Charakter vůně, který se z Destiny nesl k mému nosu byl hodně podobný té konkrétní vůni, kterou voněla tenkrát Shiya. Ale nebyla to vůně, která by určuvolala příbuznost nebo příslušníky stejné smečky, ne tak docela. I když obě byly z jedné smečky. A právě proto mě to tak uchvacovalo a zajímalo. Bylo to jako tajemství, které toužíte odhalit. "V jakém stavu? Promiň, za mou zvědavost. Ale něčím mi připomínáš mou adoptivní matku a nemohu přijít na to čím. Jen, že voníš nějak podobně?" Takže mě opravd zajímalo, o jakém stavu to mluví. "Budu moc rád, když se připojíš. No, nevadí. Tak můžeš koukat na mě." Zasmál jsem se. "Budu tvoje divadlo." Budu jako herec. Blesklo mi hlavou. Krátkým pohledem na bratra, jsem zjistil, že stále nevnímá. Ale něco ulovím a to ho určitě přivede zpět do reality. Po té jsem se na destiny mile usmál a nadšeně jsem zavětřil. Třeba se něco změnilo a nějaká kořist přišla blíž. Bylo dobré to zjistit.

Sun Sep 17, 2017 10:53 am

Tábor-Feníxuv les

Pozerala som sa po Tábore, a keď som nikoho nevidela, rozhodla som sa vrátiť tam, kde som zanechala svojich spoločníkov. Pokojným poklusom som sa vydala v ústrety lesu, ktorý mi akoby rozprestieral svoju náruč. Bol mi otvorený, vbehla som doň a strochu väčšími ťažkosťami som našla Keirnana. Bavil sa z nejakou bodkovanou, vlkodalmatínkou (Destyny) ,,Ahojte." pozdravím ich oboch. Vtom uzriem utiahnutého Arca. ,,Zdravím aj teba." pozdravila som ho. Tá dalmatínkovlčica mi prišla trochu iná, voňala iným zvláštnym pachom. Žeby čaká šteňatá? pomyslela som si sústredene.

Sun Sep 17, 2017 7:32 pm

Fénixův les
Zacítil jsem znovu jiný pach než pach nějakého lesního tvora, na kterého jsem měl chuť. Hm, někdo se blíží, je mi povědomý. Třeba zajíc by byl dobrý. Nebo bobr, srna, či něco jiného, co by se dalo ulovit a následně sníst. I když zde přeci jen nějací tvorové byli, a to ptáci. Napadlo mě, že i nějakého ptáka bychom si ulovit mohli. Tedy já bych mohl, alespoň se o ulovení ptáka pokusit.
Pach však patříl Bodce a ne kořisti. Zavrtěl jsem ocasem. "Ahoj, Bodko. Vrátila ses?" Byl jsem rád, že se vrátila. No, netušil jsem, zda se ty dvě znají. "Nevím, jestli se znáte nebo ne, tak Bodka - Destiny Aqua."

Tue Sep 19, 2017 11:36 am

/Fénixův les/
Ohlédl jsem se na Keirana, jakmile přišel. Na důkaz nadšení jsem švihl ocasem a lehce se pousmál. Skřivil jsem čumák. ,,Nenudil. Mohl jsem přemýšlet..." větu jsem nedokončil a nechal ji otevřenou, aby si ji bratr domyslel. Přemýšlení mi vždy přišlo jako něco docela důležitého. ,,Počkej, jdu taky!" pověděl jsem a popoběhl za bráškou, pomaleji, poté jsem kulhavě přidal do kroku. Ono se s třema tlapkama neběželo zrovna nejlépe, ale už jsem si na to krásně zvykl. Jakmile jsem zacítil pachy vlků, váhavě jsem zpomalil, než jsem nakonec zastavil. Nemohl jsem být od bratra a těch vlků dále, než pět metrů, lehce jsem ucouvl a stáhl uši. Čekal jsem, až mě vyzvou, že se mohu přiblížit. Sice byla pravda, že jeden z těch pachů mi byl příjemný, znal jsem jej, druhý patřil bratrovi a třetí? Ten mi byl cizí až na to, že pach jasně tvrdil, že patří do smečky.

Tue Sep 19, 2017 11:39 am

/Moonino Jezero/
Když jsem se opět probral ze své hluboce zamyšlené mimózy, zatřepal jsem hlavou a pokývl na Půlnoc. V ten moment už jsem se vydal kolem břehu na druhou stranu jezera. Běžel jsem volně, poklusem, i přestože zima a nevyměněný kožich jako potomkovi huskyho, mi chyběl. Sklopil jsem hlavu, lehce mě mrazilo a to mě nutilo občas zrychlovat, což se mi ale dost dobře dařilo korigovat. Ohlížel jsem se, zda Půlnoc běží za mnou, v což jsem doufal.

Fri Sep 22, 2017 3:16 pm

Fénixov les
Zľahka sa pousmiala. ,,Budem mať vĺčatá," vysvetlila nakoniec. Keď k nim prišla aj Bodka. ,,Myslím, že sme sa už stretli... alebo nie?" sústredene sa zamračila snažiac si spomenúť. Nakoniec len pohodila hlavou. Bola jej povedomá, hoci nevedela povedať odkiaľ alebo prečo. Asi sme sa predsa len niekde stretli, pomyslela si. ,,Možno by som vám potom predsa len nejako mohla pomôcť," ozvala sa po chvíli zamyslene. ,,Vedela by som zopár prinútiť aby prišli k nám alebo niečo podobné, no je to trochu zložitejšie- ale zvládnem to," dodala po chvíli. Mala by som to zvládnuť, veď používať mágiu nie je až také ťažké ako robiť niečo fyzicky. To je psychická mágia, nie fyzická. To by som ešte mala zvládnuť. Snáď. Prečo mám pocit, že som teraz tak neužitočná? Neviem svorke pomôcť ničím, iba zavadziam. Aby to už prešlo. Hoci sa potom budem musieť starať o vĺčatá, aspoň budem niečo robiť. Už sa však na ne teším. Ktovie aké budú? Ako budú vyzerať? Ako sa budú správať? Akú budú mať mágiu? No viem jedno. Aj keby boli akékoľvek, budem ich mať najradšej. Pretože sú moje, zamyslela sa.

Fri Sep 22, 2017 4:54 pm

Fénixov les

Pozerala som sa naokolo. ,,Neviem, možno... Asi v tej hmle." nevedela som si spomenúť odkiaľ tú Destiny poznám. Ale prišla mi povedomá. Potom som sa pozrela na trojnohého Arca. Stiahol uši cúvol. Nespoznával ma. ,,Arco, neboj, veď to som ja, Bodka." povedala som aby počul v temnote, ktorá ho obklopovala môj hlas. Bola som pokojná ako vždy. Ani ja som nechápala. Moja vôňa bola taká ako vlka zo Svorky Strieborného Fénixa. Pozrela som sa na jeho brata Kiernana, aj on voňal inak, ako nejaký váženejší vlk. Nebol Ani Deltou, ani Gemmou ale ani Alfou. Potom bol Betou.

Fri Sep 22, 2017 5:58 pm

Moonino jezero

Běžím za Orfem. Všimnu si, že se za mnou Orfeon ohlíží, proto zastavím a zeptám se ho: "Děje se něco?" Pevně doufám, že nic, ale i tak trochu znejistím. Nejistota ze mne však hned odpadne. Co by se dělo? Zaslechnu patronku. Nic. Dojde mi, nebo alespoň doufám, že se nic neděje, přesto stále sleduji Orfa.