Příběh smečky Kirigakure IV.

Tábor

Ucítím jak mě Hexy šťouchla čumákem. Zamrkám a uvidím jak hasí tábor. Vedle ležel Dawano, můj milovaný partner, má drahá polovička. Zkusím se usmál ale jen zakašlu. Kolem byly plameny. Tábor byl zničený. Udržet víčka otevřená bylo teď dost namáhavé. "Miluju tě... Dawano..." dostanu ze sebe. Pak znovu zakašlu a zavřu oči. Na první pohled se mohlo vzdát že jsem to vzdala a odešla na Věčné loviště. Jenže se mi zvedala hruď. Byla jsem teď hrozně unavená a cítila hroznou bolest. Bolela mě stále lopatka a cítila jsem že porod přichází. Pravidelně ale těžce jsem oddechovala a doufala že ta bolest brzy skončí.

Tábor -> KP
Na moment som stratil vedomie. Nedokázal som plinulo používať element blesku. Okrem iskrenia a malých výbojov z tela, som ešte nikdy neprivolal blesk takého kalibru. No však, to neriešilo nič na tom, že som v bezvedomí nabral trocha magických sil aj sil sa postaviť a pokračovať ďalej.
Pootvoril som oči, pritom som spozoroval horiaci tábor, mŕtve telo démona, ktorého zvyšky boli všade. No jediné čo ma zaujalo bola hlava toho démona, ako leží tam a pod ňou bola vlčica. Ani som nemusel hádať, podľa pachu to bolo jasné. Umierajúca alfa Kirigakure. Lenže.. Kde je Varox? Nie, kde bol po celú dobu Varox? Démon zničil tábor, my celú dobu proti nemu bojovali a kde bol on? Pomyslel som si pritom som sa zťaža postavil. Moja patrónka hneď ku mne dobehla a začala ma pridŕžať. Na to, som spatril ako alfa pribehol, začal niečo vravieť a hneď na to odišiel s alfou Kirigakure.
Toto je alfa? No iste.. dojde si boh vie odkiaľ, bojuje o post alfy a ako alfa selhal. Nikdy! Nie.. nikdy! hlavou mi výrili myšlienky, pritom som si povzdychol. "Neskoro.. mohlo to dopadnúť ináč.." zamumlem si, pritom ignorujem všetko okolo mňa. Dalo by sa povedať, že by som bol akosi v tranzu - všetko sa spomalilo a jediné čo som vnímal bol tlkot môjho srdca. Bol som celý z tej situácie zmätený, že neviem ani kde je sever alebo či som vôbec vlk alebo nejaká boh vie čo...
Nezvládal som tu byť. Pozriem na Hexy, pritom jej pošlem myšlienku: Kebysi ma náhodou hľadala, poď za mojím pachom.. Po tom čo som poslal svoju myšlienku, som sa otočil a za pomoci líšky som sa docapkal na kraj tábora až do lesa.
Takže, toto bola podľa jeho slov ochrana svorky. Aké smiešne a to som mu dával nádej. Nie, takto to úplne zrušil, všetko. Draci, prečo sa všetko toto deje? S nervozitou a bolesťou v tele som sa ďalej capkal až som vyšiel z lesa. Neber to tak, Telo. Ono...
Líška nestihne dopovedať a v tom jej skočím do rečí: Čo to? Keby bol v tábore, tak by stál a alfa by bola.. Zavčím na líšku, ktorá iba zeragovala rovnako ako každý. Sklopila uši a naďalej mlčala. "P..prepáč Crub, nechcel som.. len to mám.." zatnem zuby, než mi do čumáku udrie pach neznámych vlkov.

Tábor
Ohně jsme zvládli. To bylo v tuto chvíli hlavní a nyní zbývalo se postarat o zraněné a o tábor. Odkašlal jsem si. Patrně tohle byla má poslední slova Bety, protože jsem se hodlal vzdát postu a odejít na odpočinek. Nestrpěl jsem pocit, že by mě tady jednoho dne našli jako slabou mrtvolu. Byla mi tato představa silně proti mysli. Hnusila se mi. Já byl přeci vždy silný, nemohli mě vidět, jako vetchého kulhajícího starce. To jsem nemohl dopustit.

„Hilary? Jessie? Je tady někdo, kdo má magii země a kamenů? Někdo, kdo by dokázal dát tábor do původního stavu? Alespoň tedy tak, aby se dal zase obývat?“ Čekal jsem na odpověď. „Pokud tady nikdo takový není, můžu sem poslat Keirana z Fénixe. Ten by vám dokázal pomoci. To je jedna věc a ta druhá. Odcházím do důchodu. Odcházím ze smečky a z Niwatu.“ Pak jsem se podíval na Dawana a Grafity. „Jestli chcete, můžeme vás do fénixe s mým patronem doprovodit, Gar nás tam může odnést.“ Bylo to na nich. Gar byl velký a silný a nedělalo by mu to problém. Záleželo jen na tom, zda tam mají v plánu jít, nabídku jsem jim dal.

Kamenné pláně

Poslouchala jsem tátovo vyprávění. Bylo to zajímavé, moc se mi to líbilo. Vše o tátově životě, o temné smečce a o smečce Insieme. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které mě opravdu zajímaly a měly pro mě určitou hodnotu. Zamávala jsem vesele ocáskem. Ná mé mladé tvářičce se rozehrál šťastný úsměv. Potom mi pověděl o mé sestře Tenebris a o smečce Ishimura. "Má sestra je Alfou? To je skvělé!" Vyšktělka jsem překvapeně a nadšeně. Úžasné! Nabídl mi také, že bych se s ním mohla jít do Ishimury podívat. Vesele jsem zamrkala, pokývala hlavou a zamávala ocáskem. "Jasně!" Souhlasila jsem nadšeně. "Sama jsem se stejně ještě nerozhodla, kde se udasím", dodala jsem poté. Ovšem další tátova slova mě dosti rozrušila. V mém nitru se rozdmýchaly všemožné pocity, obavy... strach? Celá vyvedená z míry jsem na něj vyvalila oči plné udivení. "Počkej tati, jak to myslíš? Jak to myslíš, naposledy? Kam pryč?" Vychrlila jsem ze sebe nevěřícně. Táta chce... odejít? To přece... Jak? Nechápala jsem to, to nemohl snad myslet vážně. V očích se mi začal blýskat strach. Strach o to, co se bude dít. Než jsem se však stačila nadát, táta již utíkal s Garem pryč. "Tati, počkej!" Křikla jsem, ale oni již mizeli z dohledu.
» Tábor
Ne, ne, ne..! Rozběhla jsem se rychle v jejich stopách. Při cestě mi hlavou začaly létat myšlenky a otázky. Proč by jen chtěl táta odejít? Kam? Začala jsem mít obavy a opravdový strach, že odejde. Že už tu nebude, opustí mě, nás všechny. Mé srdce bušilo jako ještě nikdy v životě. Natahovala jsem krok jak nevíce jsem mohla a běžela jsem tak rychle, jako bych se snad snažila dohnat čas, čas který zbýval. Celá udýchaná jsem doběhla do Tábora, doufajíc, že tu táta bude. Místo toho se mi však naskytl pohled na strašlivé dějství. Celý Tábor se proměnil v trosky, plameny a rozborcené kusy země, strach a zkázu. Vlci byli zranění a ostatní se snažili Tábor zachránit. Byl to další zásah do mého srdce. A byl bolestivý. Jindy bych se sice dala okamžitě do záchrany domova, avšak teď jsem hledala jen a pouze tátu. Ne, že by mi na domově nezáleželo, ale táta byl někdo, kdo pro mě znamenal víc. A pak jsem ho zahlédla. Rozběhla jsem se napříč Táborem a v mých očích se odrážely ohnivé plameny, jež poté postupně uhasínaly, dokud celý požár nebyl díky vlkům uhašen. Doběhla jsem až k tátovi, prudce zastavila a pohlédla krátce na vlčice, ke kterým promlouval. Stihla jsem ještě zaslechnout to, co právě říkal. Pohlédla jsem na něj svýma vyvalenýma očima, které pomalu začínaly vlhnout, v nichž se společně jako v mé tváři leskl strach. "Tati, jak to myslíš, že odcházíš?! T-to.. přece nemůžeš!" Pochopila jsem již, že to táta myslel opravdu vážně a že se chystá opravdu odejít. Mé srdce bušilo a hruď se mi svírala. "Nemůžeš přece odejít, smečka tě potřebuje, rodina tě potřebuje, já tě potřebuju!" Vyřkla jsem zoufale a do mých očí se již nahrnuly slzy. "Půjdu s tebou!" Zvolala jsem a pevně stiskla tátovo tělo v mých tlapkách.

Maysie nebyla schopná pohybu, pohled na umírající Yllin ji ničil. pak však věci nabraly rychlý spád. Do tábora přiběhl Varox, jako obvykle až po zabití démona, protože proč by se on měl namáhat a špinit si svůj kožíšek a Maysie se za to na něj hodně, opravdu hodně nepřátelsky podívala. Než stačila zareagovat, Varox sebral Yllin i s lebkou, ve které byla zaseknutá a odnesl ji pryč. Maysie se rozběhla z tábora za ním a sledovala, kudy letí. Mířil k Imaginově vyhlídce. Když už tam Maysie skoro dorazila, všimla si nehezkého pachu ohně stoupajícího odněkud zezadu. otočila se a spatřila tábor, celý v plamenech. Dop*dele! Pomyslela si a jak nejrychleji dokázala, rozběhla se zpět. Než ale doběhla na místo, což jí nějakou dobu trvalo, protože používání magie a běh do kopce a zase zpět ji hodně vyčerpal, tábor byl již uhašen. Jako zpráskaný pes se doplazila doprostřed a rozhlédla se, jestli může pro smečku něco udělat. Přitom zahlédla dvě kirigakurské Bety, Jessie a Varga, jak spolu konverzují. Výborně. Ani jedna z Alf tu teď není, takže to tu mají Bety na povel. Jistě budou vědět, co dělat. Maysie se pousmála a vydala se za těmi dvěma. Když k nim došla, zaslechla, jak se Varg loučí. "Vargu... ty... odcházíš?" Zeptala se a úsměv jí zmizel z tváře. Vždyť toto byl Varg, bývalá Alfa, partner Roxynor, která ji přijala do smečky, neznala ho tak jako jeho partnerku, ale věděla, že vždycky všem rád ochotně poradil. "Tak tedy sbohem, a hodně štěstí... tam... kam půjdeš." Řekla a nešťastně se na něj podívala. Vzchop se, smečka tě potřebuje! Jsi Delta, tak dokaž, že si tento post zasloužíš! Ozvyl se jí v hlavě hlas a ona se narovnala. "Jessie?" Zeptala se. "Jen jsem se chtěla zeptat, co si myslíš o tom, že bych zkusila vyplavit tu páru, která se tu pořád vznáší, vodou..." Nejistě se na ni podívala.

Räqo
Tábor
Räqo bol zmätený. Zrazu sa v tábore objavila nejaká hnedá vlčica a zavyla, asi sa ich snažila popohnať aby uhasili oheň, no on to sotva vnímal. Bol síce už vyliečený, no bol tu na neho priveľký chaos. A na svorke mu veľmi nezáležalo, cítil sa len byť zaviazaný tej liečiteľke ktorá ho zbavila bolesti. Počul aj myšlienku nejakej vlčice (Hilary) ktorá ju však poslala skoro všetkým vlkom. Do tábora prišlo aj pár ďalších vlkov, no Räqo si ich veľmi nevšímal. Vlastne si nevšímal skoro nič. Chcel len odísť preč. Jeho mama kamsi zmizla a on ju nevidel. Potom tá vlčica zavyla znova. Räqo by možno bol schopný niečo urobiť, no stále si nebol úplne istý ako. Neisto rozprestrel krídla a mávol nimi. Túžil dostať sa do vzduchu čo sa mu nakoniec podarilo. Vzlietol kus nad zem, potom o trochu vyššie a vyššie až sa ocitol asi päť metrov nad zemou. Čo je protikladom vzduchu? Zem! pomyslel si. Pohľad zabodol do zeme a sústredil sa. Dúfal, že sa mu podarí aspoň pohnúť kameňom, no stalo sa niečo iné- v zemi sa vytvorila puklina a z nej vyletel kus kovu. Räqo od prekvapenia prestal mávať krídlami a začal klesať. Nie! pomyslel si a mávol krídlami, takže zastavil svoj pád približne dva metre nad zemou. Zaujalo ho však pár trosiek. Privrel oči od sústredenia a pod pár troskami sa vytvorila puklina do ktorej spadli. Bol však už pomerne unavený a tak trochu neohrabane pristál. Nedbal na to, že vytvoril puklinu v zemi a zostala tam, hoci primalá na to aby do nej niekto spadol. Zaujal ho ten kus kovu. Teraz keď sa ocitol na zemi si uvedomil, že ten kus kovu by sa možno dal nejako použiť. Neisto ho chytil do laby. Neisto sa naň pozrel. Nebol si istý čo by s ním mohol urobiť. Odkiaľsi sa pri ňom vynoril Lynx, zmáčaný od vody- možno zašiel k rieke alebo sa priplietol do cesty tej vlne ktorú predtým vytvorila vlčica. Každopádne, Räqo dostal nápad. ,,Mohol by si, prosím, prísť bližšie?" požiadal Räqo rysa. ,,Prečo?" opýtal sa. ,,Nerieš a plň príkazy," odsekol mu Räqo. Rys nakoniec podišiel k nemu a Räqo položil druhú labu na jeho mokrý kožuch. Sústredil sa na opak studenej vody, na teplo a oheň. V labe v ktorej držal kus kovu mu zaplápolal drobný oheň. Räqa nepálil, no napriek tomu kov začal až príliš rýchlo mäknúť. Räqo sa sústredil a mäknúci kov sa vytvaroval do tvaru kovového náramku. Pustil sa rysovej srsti- a studenej vody- a oheň zmizol. Bol unavený a bolela ho hlava. No ešte bol schopný donútiť náramok aby si udržal tvar a stuhol. Vykĺzol mu však a s cinknutím dopadol na zem. Räqo k nemu sklonil hlavu. Náramok vyzeral pomerne bežne, no bol na ňom znak špirály podobný tomu na Räqovej hrudi. Opatrne si ho navliekol na labu. Odteraz ho budem vždy nosiť, pomyslel si. Bol skutočne unavený a ak by mohol, zaspal by.

"Já tebe taky..." Řekl Dawano a snažil se nevnímat tu strašnou bolest v oblasti hrudního koše. Vytí té hnědé a očividně vysoce postavené vlčice (Jessie) si všiml až po hodné chvíli. Nejdřív si řekl, že se nebude namáhat, však ani nejde o jeho smečku, pak se v něm však probudila ta nápomocná část jeho duše a on se donutil vstát. Šlo to těžko, byl vyčerpaný, skoro nemohl dýchat a všechno ho bolelo, ale nakonec se přecijen podařilo. Nějakým způsobem se dobelhal k té vlčici. "Já... mám magii, která má celkem blízko k zemi..." Zasípal. "A ačkoliv nejsem zdejší, rád bych vám pomohl." Dostal ze sebe s námahou. "Jen s tou magií ještě moc neumím, asi bych dokázal jen nechat něco vyrůst nebo tak, přesouvat kameny nedokážu..." Dodal.

Tábor

Uslyším Jessie. Pomoct jsem chtěla ale nemohla jsem, možná kdybych nečekala vlčata. Pak k nám přišel Varg. Dawano se rozhodl pomoct. Bylo tedy na mě zda jsem chtěla jít do fénixe nebo zůstat tady. Jak jsem slyšela Hilary a Hexy bylo by to možná lepší. Podívám se na vlka. Stěží vstanu. Z tábora bych snadno mohla dojít do doupěte a uvědomit i Alfy že tam budu. Přikývnu. "Dobře. Do tábora Fénixe?" řeknu ještě pro jistotu. "Dawano, přijď potom do doupěte, nezdržuj se tu moc dlouho, brzy se to narodí," pošlu mu myšlenku. Podívám se na Hexy a Hilary. Usměju se. Pak mě něco napadne. "Půjdeš se mnou? Prosím," řeknu Hex do mysli. Naštěstí mi posílání myšlenek neubíralo moc energie.

Tábor
Překvapilo mě, jak jsem vytvořila ten pramen vody, ale byla jsem za tuhle schopnost ráda, protože se mi bude určitě mnohokrát hodit. Teď jsem soustředila na svojí magii a hasila tábor spolu s ostatními. Ano, už mě to vyčerpávalo, ale pohled na zraněné a tábor v troskách mi dával sílu pokračovat. Kirigakure byla, je a navždy bude můj domov a zrovna teď jsem byla za tyhle vlky zodpiovědná, neboť obě Alfy byli pryč. Cukla jsem sebou, když jsem si vzpomněla na Ylliino zakrvácené tělo a v duchu jsem prosila Draky, aby ji život nebraly. Když jsem spatřila Varga, tak jsem k němu kývla hlavou, ale dála pokračovala v hašení. Dokonce jsem zahlédla pohled Jessie a v tu chvíli jsem si vzpomněla na svoje první dny na Niwatu. Varg mi dal zkoušku, kterou jsem splnila a tak jsem se stala hrdou Kappou kirigakurskou. Yllin byla taky Kappou a byla to první vlčice, která se mnou po dlouhé době promluvila. Darky nespala a Eldü byla ještě vlčetem a spolu s Rose jsme se tolik nasmály u Hráškové bitvy. A Jessie? Ta byla taky mladá, ale teď je to všechno jinak. Pohlédla jsem opět k Jessie a zděšeně jsem zalapala po dechu. Byla u nějakého nehybného těla a já ani nechtěla myslet na to, jestli ten vlk je jen v bezvědomí nebo... Přitiskla jsem si k sobě Aarona, který byl velmi vyčerpaný. "Nevyčerpávej se, zlatíčko. Jsi šikovný, ale to už stačí. Démon je mrtev," zamumlala jsem mu do ouška, aby to slyšel jenom on. Že byl demon mrtvý neznamenalo vítězství a radost. Tábor byl v troskách, vlci zranění, někteří mrtví a Yllin umírá. Rozhlédla jsem se po táboře a spatřila opět těhotnou vlčku Grafity a jejího partnera. A tak jsem vzala Aarona do tlamy za zátylek, jako bere matka svoje vlče a doběhla jsem k nim. Tam jsem ho položila a starostlivě pohlédla na ty tři vlky. Plameny konečně uhasly a já uslyšela svoje jméno z úst Varga. Nad jeho otázkou jsem se však musela zamyslet. "Možná Crystal má takovou magii, ale ta stejně spí. Varox je s Yllin...," z myšlenek mě však vytrhl hlas hnědé vlčky. Poznávala jsem ji, neboť to bylo to slepé vlče mé dobré kamarádky Crystal. "To by bylo od tebe milé," řekla jsem upřímně, ale další slova Varga mě zarazaila. "Vám? Snad nám, ne?" Podivila jsem se, ale další slova mi to vyjasnila. Varg odchází a bylo jasné, že se už nevrátí, že ho vidím naposledy. Vlků v Kirigakure, kteří byli moudří a zkušení, ubývalo. Odcházeli a spali. Varg byl ten, který mě přijal do smečky, který rozmlouval s indiány a vykonal toho mnohem více. Jako Jessie, tak i já jsem se mu uklonila až k zemi, neboť on si úctu zasluhoval. "Sbohem," zašeptala jsem a pohlédla mu do očí. Darovala jsem mu poslední pohled, ale pak jsem se musela pustit do práce. Otočila jsem se na Grafity a jejího partnera se starostlivým pohled, protože tohle nebylo dobré. "Kdyby si se necítila na cestu do Fénixe, tak nedaleko mám doupě. Pokud budeš chtít, tak ho můžeš využít," nabídla jsem i když do Fénixe by to bylo lepší, když jim Varg pomůže. "Samozřejmě," poslala jsem Jessie myšlenku a došla k hnědému vlčkovi. "Pomohu ti, vnuku Crystaliin," kývla jsem k němu hlavou a doufala, že mě nechá, abych ho vyléčila. Mezitím jsem a vytvořila vedle sebe pramen čisté vody a vyčerpaně vydechla. "Neměla by ses takhle namáhat. Ať si Jessie říká, co chce. Ona tu nebyla a nebojovala s demonem. Jsi vyčerpaná a zraněná," zamručel Soka nespokojeně. "Ty máš, co Jessie vyčítat. Zrovna ty. A o mne si nemusíš dělat starosti. Hlavně mi netvrď, že ho nemám vyléčit. Potřebuje to, jako řada dalších," opáčila jsem mu naštvaným tónem, protože se nikdo do mé kamarádky nemá, co navážet. "Nechápu, proč jsi tak paličatá, Hilary," zabručel a já jen v duchu protočila očima. "A já nechápu, že místo toho, aby si pomohl či mě podpořil, tak mi urážíš přátele, zvláště v tuhle dobu. Měl by si být spíše rád, že se Jessie vrátila. Nepamatuješ si, jak špatně na tom byla?" A na tyhle slova už můj patron neodpověděl a já jen vyčkávavě koukla na vlčka.



HEXY DE MAL
Tábor
Znovu jsem šťouchla do Grafy, štěstí bylo, že žila. Otočila jsem se na Dawana, když přišel za svojí partnerkou a úlevně jsem oddechla. Však jsem cítila, že má po boji nějaké zlomeniny a tak jsem odběhla za vlčicí (Maura), která pomohla Graf. "Mohla bych Vás o něco poprosit? Prosím pomožte mému synovi," zaprosila jsem a kývla k němu. Rychle jsem došla zase k němu a doufala, že vlčka šla za mnou. Nějaký vlk (Varg) mluvil o vlkovi s magií země, což já onu magii měla. "Já mám takovou magii a ráda pomůžu své rodné smečce," nabídnu se a vzpomenu si na všechny ty tréninky s Kayem. "Kalan a Kay taky skvěle ovládají zem, ale je už Kalan tady v Kirigakure nebo je pořád v Ishimuře? Kay říkal, že chce přestoupit," zamyslela jsem se, ale pak jsem myšlenky otočila jiným směrem. Začínala jsem si vybavovat vzhled tábora, který tu stál, když jsem přišla za Telem. Od něj mi teď i přišla myšlenka a já na ni jen kývla, protože jsem měla práci tady v táboře a pořád jsem měla strach o Graf s Dawem. "Dawano, synku, nemůžeš pomáhat ostatním, když tě Grafity potřebuje," zašeptala jsem k němu, protože se mi to nelíbilo. Snažil se pomoc Kirigakure, ale teď ho potřebovala partnerka. Musel si teď urovnat své priority, zda je pro něj důležitá cizí smečka nebo partnerka a jeho vlčata. Otočila jsem se směrem do prostřed k táboru a začala jsem přesouvat hlínu a kameny do původního tvaru tak, jak jsem si to pamatovala sým pohledem na svět. Bylo to vyčerpávající, ale aspoň základ jsem musela udělat. Po myšlence, která se mi vloudila do hlavy a byla od Grafity, jsem se otočila na ni a zavrtěla hlavou. "Ať jde s tebou Daw, sám je vyčerpaný a zraněný. Já tady budu více k užitku, ale slibuji, že se u vás brzy stavím," "i když bych se taky měla někdy stavit doma v Ishimuře. Co se tam za mojí nepřítomnost stalo? A to bude strýček koukat, jak jsem si tady "krásně" odpočinula," domyslela jsem si a došla ke Graf. "Dávej na sebe pozor," pousmála jsem se a pak pokračovala v obnovování tábora.

Tábor → Tábor SF
Tábor, byl již uhašen, což bylo jen dobře. Pousmála jsem se a pak jsem zaslechla slova Varga. Já jsem chápala, proč chce odejít. Byl starý, i když pořád působil hrdě a odhodlaně. Stejně jako já, jenže Varg by nikdy nešel do Mayorské pyramidy. Nikdy by se nestal vězněm, on byl hrdý.
"Přivedu Keirana." Řekla jsem a v mžiku byla pryč. Bylo skvělé, se umět teleportovat kamkoliv v Niwatu.

Minuim
Tábor
Pára se tvářila ze taky není zrovna snadno odstranitelna. Vzlétla jsem a začala mávat křídly dolů k táboru abych jej rozdmíchala a trochu z nej se alespon opravdu vyparilo. Byla jsem na stará kolinka unavená a tak jsem si sedla ale slova meho bratra me posmutnila. Měl pravdu, už bylo na vaše odejít. Byly jsme staří a me uz i zrak sloužil špatne. Pomalu jsem k nemu došla a usmívala se nad tím jak byl vážený. "Jsem na tebe hrdá bratříčku. Jsi úžasný a smečka si tě viditelně velmi váží, moc ráda pujdu s tebou" reknu tak aby to slyšel on a možná i vlci u nás v blízkosti. Ale potom co se posadim vedle něj a kouknu mu na tlapky tak se zamyslím.. . Co pak. Až odejdeme... co se bude dít. Půjdeme dokud nezemřeme nebo si nekde lehneme a zemřeme?... co se bude dít.... uvidím otce?... Ignise... uvidím z nebe svou dcerku Mauru?.... uvidim Lestra... uvidím v Není Neon .. . Svou druhou dcerku. Seděla jsem a cítila ze mám strach. Obrovský strach z odchodu... v Niwatu jsem zažila spoustu věcí, dlouhého casu a teď.. . Bych mela odejít zemřít jinde? Vzdychnu a sklesne se pritisknu z boku Varga. "Mam strach Vargu" posešeptám a schovám se doslova pod jeho srst. Hlavu zaborim do ni a nadechnu se. Sbírala jsem odvahu k tomu abych se rozloučila s vlastni dcerou... zvládnu to?... zvládnu odejít?.....

Tábor SF → Tábor K
Za chvilku jsem se objevila znovu tady v Kirigakurském táboře smečky společně s Keiranem, kterého jsem teleportovala s sebou. Pak jsem se vrátila do Fénixe, vyčkat, zda se připojí na pomoc i vlčice Destiny, či zda se rozhodne zůstat doma. Podle toho jsem se vrátila buď s ní nebo bez ní. ???

Tábor
Se zavřenýma očima jsem stála a jen oddechovala a snažila se vrátil se zase do pohody a normálu. Potřebovala jsem si uklidnit dech. Vycházelo to a já se cítila už o mnoho lépe. Zaslechla jsem kroky. Pak dokonce i hlas. Otevřela jsem své modré oči a pohlédla na hnědou vlčici. "Jistě. pomůžu." A nechala jsem se odvést k jejímu synoví. Byl to ten vlk z fénixe? Hnedka jsem se dala do práce a srovnávala opětovně spoušť v jeho těle.

Tábor SF-Tábor Kirigakure
Destiny sa rozhodla ísť, takže sa taktiež teleportovala spoločne s elitnou vlčicou do tábora. Fajn. Tak už len pohľadať niekoho zraneného a pokúsiť sa mu pomôcť. Aspoň na niečo mi bude to, že som liečiteľka. Keby som mala liečivú mágiu bolo by to asi lepšie, no možno niečo zvládnem aj s mágiou. Znížiť bolesť, možno trochu nádeje, spokojnosti, energie a tak... to by šlo. Ešte bylinky a nebolo by to zlé. Možno by som potom mohla požiadať Joya a Artemiu aby mi niečo zohnali. Škoda, neviem presne aké byliny tu rastú, no pár základných sa tu určite nájde a prípadne mi aj oni môžu povedať ak nájdu niečo zaujímavé, pomyslela si. Joy sedel v podstate celú tú dobu na jej hlave, takže bol s ňou. ,,Joy, prosím, skús sa pozrieť, či niekde nenájdeš nejaké byliny- myslím tie liečivé. Ak by si niečo našiel, príď mi to povedať, prosím," poprosila ho ticho. Joy odletel preč. Artemia by sa mi teraz skutočne zišla, len neviem kde je, uvažovala. Vždy tak ochotná pomáhať, odfrkol si jej patrón. Odignorovala ho. Zaujalo ju totiž niečo iné. Neďaleko nej ležala pohodená brašňa (bezodná neviditeľná brašňa) . Neisto k nej podišla. Bola pravdepodobne určená na nosenia na chrbte. Mohla by som si do nej odložiť bylinky alebo nejaké veci, pomyslela si. Zdvihla ju a prehodila si ju cez chrbát. Zrazu začula povedomý zvuk. Artemia? pomyslela si prekvapene, no skutočne to bola kavka. Pristála neďaleko nej. ,,Len tak zmiznúť a zjaviť sa úplne inde! Máš šťastie, že som nebola až tak ďaleko," ponosovala sa Artemia. ,,Prepáč. Um, mám pre teba úlohu," povedala ticho a opatrne smerom k vtákovi. ,,Fajn, nech si vypočujem to najhoršie," povedala kavka. ,,Potrebovala by som aby si sa porozhliadla po okolí a pohľadala bylinky na liečenie. Ak niečo nájdeš, prídeš mi povedať čo si našla a kde a prípadne z toho môžeš aj kúsok doniesť, fajn?" povedala jej. ,,Dobre," povedala a rovnako ako predtým Joy, aj ona odletela preč.

Tábor SF → Tábor K
Jakmile jsme se přenesli z našeho tábora do tábora Kirigakure, viděl jsem tu spoušť. Musel jsem uznat, že to byla řádná bestie, která dokázala takhle přeorat tábor. Musel být obrovský tenhle démon, který napadl tábor našich sousedů. "Tak jo, jdeme na to." Řekl jsem si spíš pro sebe a následně jsem se začal soustředit na svou magii. Vlastně na dvě magie, ale začal jsem postupně. nejdříve jsem se zaměřil na zemi a tam kde byly veliké rýhy v zemi jsem je začal zasypávat zemí, zahrnoval jsem se pomocí mysli, jako bych ovládal neviditelný bagr. Takhle jsem upravoval terén. Jednu růhu v zemi za druhou. Pracoval jsem neúnavně a systematicky, takže se postupně tábor stával zase schůdný a celkem i uhlazený. Samozřejmě jsem si dával pozor na to, abych nějakého vlka nezasypal. Magii jsem měl na úrovni 5, což nebylo špatné.

Maura Räqa vyléčila. No ten se pak vzal a odešel někam do pryč. Chtěla jsem se vydat za ním, ale něco mi říkalo, že tohle nebude třeba, že Räqo je silné vlče a trefit do doupěte dokáže. Musela jsem zkontrolovat jak si vedl Miroki a jak jsou na tom další tři mé děti. Doufala jsem, že se Rialix a Agura již probudily. Odešla jsem kulhavou chůzí ze zruinovaného Tábora a zamířila to do hor, kde jsem měla své doupě. Jakmile jsem tam přišla všechny čtyři mé zlatíčka spali. Nechtěla jsem je budit a proto jsem ulehla před vchod a pozorovala jsem je a byla jsem ráda, že se ani Räqovi nic nestalo.

Tábor - Hranice SF
Probudil jsem se v doupěti v táboře. Ono, vlastně se ani nedalo moc spát při tom hluku, který se venku děl. Co tam ti vlci dělají?! Pomyslel jsem si. Jenže zjistit jsem to něměl jak, neboť naše doupě bylo zavaleno hromadou kamení. Naštěští byly v závalu otvory a tak sem pronikal dostatek vzduchu. Sakra! Co tam vyváděli? Pohlédl jsem na mamku, která pořád jen vyčerpaně spala. Naposledy jsem ji nakrmil a nechal odpočívat, aby nabrala sil. Jenže jak tohle s Haru dopadne jsem opravdu netušil a ani víc jsem udělat nemohl. Mana ji mohla udržovat při  životě, ale jestli se probudí a jak na tom bude, to mohla ovlivnit jen ona sama. A já nevěděl, ba ani netušil, či se dokonce raději ani neodvažoval předvídat, jak tohle dopadne.

Začal jsem se protahovat štěrbinami v zavaleném doupěti. Zkoušel jsem odtlačit menší kameny, ale to způsobilo jen to, že se na mě sesuly další. Takže jsem se po úmorném snažení dostal ven jen protahováním ve štěrbinách. "Haha, zvládl jsem to!" Zaradoval jsem se. Pak jsem začal hrabat a odhrnovat kameny ze vstupu do doupětě. Zabralo mi to dost času a taky jsem se pěkně zadýchal, než jsem průlez zvětšil.
Porozhlédl jsem se po táboře. Byl řádně zdevastovaný, ale vlci kolem začali pracovat na jeho uhlazení. Má magie nebyla moc k užitku. Co bych asi tak s pavoučím vláknem mohl dělat proti šutrům? A léčit jsem taky neuměl. Proto jsem se rozběhl z tábora si provětrat hlavu.

Tábor
Tábor už nehořel, už jsem nemohl dělat nic, kromě toho, že bych odtáhl všechny vlky na jedno místo. Ale bude v pořádku. Pomyslel jsem si. Věnoval jsem Jessie i Hilary úsměv a povzbudivý pohled. "Jste skvělé Bety, ty nejlepší, které si mohla tato smečka přát. A myslím, že se nepletu, když řeknu, že byste mohly být i Alfami. Vážně. Jak ty Jessie, tak ty Hilary. Pamatuji si vás obě, když jste přišly. Pamatuji si i jak jste se rozvíjely a jak z vás vyrůstaly silné a hrdé vlčice. A je mi jasné, že i když odejdu, smečka bude dál fungovat, protože vy ji nenecháte upadnout a přesně o tom to je. I když je Alfa zrovna mimo, Bety musí být schopné zastat její místo a pak vše bude v pořádku. Nebojím se o Kirigakure." Ne, o smečku jsem se nebál.
Přitiskl jsem se ke své milované sestřičce. K mé nejmilejší a nejlepší sestřičce, jakou jsem měl. "Minuimi, vážně chceš jít se mnou? Já... budu nadšený, když půjdeme spolu. Jen jestli opravdu chceš. Bude to něco nového. Dva staří vlci na cestě do neznáma." Usmíval jsem se a pohlédl i na Rowenn. "Jistě, Rowy, budu rád, když mě doprovodíš do Ishimury a seznámíš se s další sestrou. Tenebris určitě bude také ráda." I já se těšil, až Tenebris uvidím. Prý se má skvěle a je snad i stejně vážená. Dlouho jsem v Ishimuře nebyl a teď byl vhodný čas ji navštívit.
"Takže... pokud Grafity a Dawano opravdu chtějí, mohu vás vzít do fénixe, stejně je to při cestě."  Nebyl to tedy problém. Gar pokýval hlavou. Jako obrovský šavlozubý okřídlený tygr s tím neměl problém. Byla by to pohodlná cesta pro vlky. Případně, je tam může odnest sám a my s Minuimi a Rowenn můžeme jít zatím pěšky do Ishi. To je taky možnost.