Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

AURA
Tábor
Netrvalo dlouho, a našla si mě Alfa. "Dobrý den, Alfo..." Pípla jsem a sklonila hlavu skoro až k zemi, neodvážila jsem se jí podívat do očí. "Chtěla bych se... přidat do smečky, jestli je to tedy možné..." Řekla jsem s hlavou stále skloněnou a pohledem mířícím k zemi.

Okolí tábora----tábor
Zahlídla jsem tábor. Břiše mi kručelo jako nikdy. Možná bych mohla něco ukrást. Dříve už jsem kradla, když nebylo jak jinak sehnat obživu. Pro vlče je mnohem jednoduší krást, než lovit. Pomalu se přiblížím k táboru. Zvenku nevypadal něja zvláštně, prostě obyčejný tábor. Za chvíli se ocitnu táboře. Snažím se, aby mě nikdo neviděl. Není to tak těžké, zdá se skoro prázdný. Teď akoráta najít jídlo. Ale kde je? Škoda, že Vandal zmizel, ten dokáže vycítit jídlo na deset kilometrů. Ani nevím jak to dělá, vždyť je to jen divný duch v mé hlavě.

Tábor
Na jej úklonu sa povystrela a jemne vypla jej bielu náprsenku. Zubato sa pousmiala. Pootvorila tlamu aby sa dostala k slovu, avšak zachytila myšlienky vĺčaťa neďaleko. Ukradnúť jedlo, mojej svorke. To znamená, ako by sa chystala okradnúť mňa. zúžili sa jej zrenice a napla svaly. Rozbehla sa k vĺčaťu, ktoré veru nebolo ďaleko. S vycenenými tesákmi ho schmatla za zátylok a odsotila k zemi. Prednou labou ho pritlačila o zem. Labu mala presne na hrudníku, takže mohlo rozprávať, len ťažšie dýchalo. Naiome sa hlavou sklonila k jej tvári a pozrela jej ostro do očí. "Kto si, aby si sa vybrala kradnúť do svorky vyhnancov!" zavrčala ostro a pred jej ňufákom sklapla jej čeľuste. "Tvoje meno krpec?!" zasyčala a hlavu odtiahla,a aby si vĺča mohla premerať z výšky. Naiome bola vysoká silná a mohutná vlčica. Keby pritlačí ešte o niečo, zrejme by vĺčaťu zlomila hrudník. A možno sa stane večerou dnes ono samo. uškrnula sa Nai v duchu. "V iných svorkách by ti to možno prešlo,ale tu nie...Sama si tu kusom mäsa" zubato sa usmiala a prešla si jazykom po tesákoch. "Aura! Mám pre teba skúšku." vyštekla Naiome prísne po vlčici a pozrela na vĺča so zvráteným (psychóšskym xD) pohľadom. Zatiaľ mu dávala šancu podriadiť sa. Sami nemali poriadne čo jesť. A ak toto vĺča nechce patriť do svitu alebo skončiť niekde ako mršina bude musieť preukázať Naiome úctu, akú si zaslúži.

Flameovy skály -> Skály Zilver Blick
"Hmm... Aha.", přikývla jsem a sklonila hlavu. "A po mně žádné skály nebudou pojmenované?", zeptala jsem se jen tak ze zvědavosti. Ani jsem nevnímala chůzi. Měla jsem spoustu času na přemýšlení. Třeba jednou budeš slavná, Gwen. Našeptával hlásek. Nad tou představou jsem zavrtěla ocáskem, což upoutalo Makarónovu pozornost a na ocásek skočil. "Ne, nevadí. Ani tu chůzi nevnímám.", prohodila jsem popravdě a nakročila si to dál.

Skály Zilver Blick
Cestou dolů jsem se vrcholně soustředila a našlapovala jsem velmi opatrně a pomalu. Noxova slova mě velmi potěšila a dala mi takový nápad. "Ó ano," vydechla jsem nadšeně, "...jednou budu jistě slavná! Ale... Jak se můžu proslavit?" Upřímně mě to dost zajímalo. To bude určitě makačka! Pomyslela jsem si krátce. Náhle jsem zaškobrtla a už jsem se kutálela dolů a Makarón, který se dosud nepustil se kutálel se mnou. Při kutálení jsem chvíli křičela a chvíli jen hekala.

Tábor
Pomalu jsem se kradla a hledala nějaké jídlo. Když tu mě někdo uviděl. "Nevypadá moc vesele." Ozval se z mé hlavy hlas Vandal. Napadne mě myšlenka útěku, ale ne na to jsem moc hradá. Daný vlk, nebo vlčice se ke mně přiblíží a začne nadávat, proč se vloupávám do smečky vyhnanců, a po tom na moje jméno. Nesmím mít strach, strach je největší zabiják. Pomyslím si a odpovím; "Nevěděla jsem, že je tady smečka vyhnanců. Za druhé moje jméno, jsem Prima a proč vás to zajímá a zatřetí jak vůbec můžete sakra vědět, že jsem chtěla krást?!"

Skály Zilver Blick
Náhle něco zarazilo můj pád, tedy mé kutálení. Hekla jsem. Kousek vedle mě se ozvalo také heknutí, ale slabší. Makaróna to zřejmě taky zastavilo. "Ano, jsme! A myslím, že škubat sebou opravdu nepotřebuju!", křikla jsem na Noxe tak, aby mě slyšel.

Poměrně mě překvapí její náhlá změna povahy, ale nad její uštěpačnou poznámkou zanechám pouze klidný výraz. Na rozloučenou ji cvaknu zuby u nohy jako výstrahu, že příště už neminu. Jakmile se její silueta ztratí v dáli, tak si odfrknu a vydám se na další obhlídku území. Mé myšlenkové pochody se zase vrátí k lovu, který jsem si plánoval a tak se vydám nejznámějším směrem o kterém vím, že je tam kořist hojná. Zavětřím do vzduchu jakmile se ocitnu v lese a povšimnu si tajícího sněhu. Konečně jde ta zatracená zima pryč. oddechnu si v duchu, stále pátrající ve vzduchu po pachu kořisti. Po tváři mi přejede stín a obočí sjede dolů jako bouřkový mrak jakmile rozeznám pach dalšího vetřelce, který si podle odéru ve vzduchu pochutnával na kořisti. Naší kořisti. Bezmyšlenkovitě se rozeběhnu po pachové stopě, která vedla od Tábora. Z hrdla se mi vydere zavrčení po té, co ho zahlédnu. "Mám takový dojem, že nemáš povolení lovit či jíst naši potravu." zavrčím hřmotně na vlka. (Vinteren) Odhalím tesáky a přiblížím se k němu - avšak tak, aby na mě nemohl tak lehce zaútočit. "Jméno a důvod tvé přítomnosti."

//Terentina Prima: mám takový pocit, žes právě Primu zabila... nepodřídit se Nai... a ještě drzost? Lituji tě, Prim xD

Aura
Tábor
Alfa vypadala docela mile, když se nezlobila. Po chvíli totálně rozzuřená přeběhla Alfa k vlčeti, které se chystalo krást. Nedivila jsem se, že se Alfa rozzlobila. Zeiss byla smečka, která neměla dost obživy a vyžadoval se tu respekt. Když Naiome řekla, že pro mě má úkol, bleskurychle jsem k ní přiběhla a nesměle se zeptala. "Ano, Alfo?" Řekla jsem a pak se podívala na vlče. Jeho odpověď byla velmi drzá a odvážná. Tak, Primo, asi sis dovolila moc. Dobře ti tak! Být drzá na Alfu, to se nevyplácí... Pomyslela jsem si a zlomyslně se na vlče zašklebila.

Skály Zilver Blick
Už jsme byli s Makarónem částečně osvobozeni. Jak odsud? No jo! Jak odsud?! Byli jsme totálně na dně, obrazně řečeno. "Noooo...", protáhla jsem, "Co kdyby...", neměla jsem ani ponětí 'co kdyby'! Zmapovala jsem si terén a udělala si obrázek. Bylo tu pár cestiček, jak nahoru, ale to jak jsou pevné některé stupínky jsem neodhadla. "Pokusím se vylézt, jisti mě zespod.", řekla jsem odvážně a pokynula Makarónovi, aby na mě vlezl. Makarón poslechl. Nyní už jsem se začala škrábat nahoru.

Skály Zilver Blick
Byla jsem ráda, že nevidím jako ostatní, aspoň se nemusím ohlížet. Ale i tak jsem si dělala starosti, abych znovu nezaškobrtla. Makarón se mě držel jako klíště, začež jsem byla ráda. Pomalu jsme stoupali, všichni. Dávala jsem si záležet, abych každý zdánlivě vratký kámen podepřela krystalky, aby byl bezpečnější. Už jsem byla skoro u vrcholku, když se Makarón pustil mého hřbetu, zděsila jsem se a mávla ocasem kamsi do vzduchu, protože jsem Makaróna neviděla. Ale naštěstí se chytil mého ocasu, který mohl i minout. Ocasem jsem Makaróna vymrštila nad sebe a s úlevou jsem zkontrolovala, že přistál na bezpečném místě, odkud jsme mohli jít rovnou dolů, kam jsme potřebovali. Také jsem vylezla až na to místo. Byla jsem na sebe hrdá a vypla jsem hruď.

/ Terentina Prima: Naiome ti dá jednu šancu na podriadenie (kôli tomu, že si vĺča) ak sa nepodriadíš, iba upozorňujem, že s tvojimi zručnosťami a mágiou, nemáš proti Naiome šancu a zabije ťa -samozrejme podľa pravidiel.
Tábor

Naiome snáď neverila jej ušiam. Ostro zavrčala a zatlačila na vlčkin hrudník ešte viac. Pridala k tomu aj drápy, ktoré sa pomaly zasúvali do tenkej kože vĺčaťa. "Mňa tu môže zaujímať všetko. Ja tu rozhodujem, kedy a ako tu naposledy vydýchneš! Rozhodujem o tebe a tvojom živote!"  zasyčala a pozrela Prim ostro do očí. Nemienila jej vysvetľovať, odkiaľ vedela, že ide kradnúť. Na to bola ešte malá a pre Naiome príliš hlúpa. Zhlboka sa nadýchla a zatla tesáky. Dávala jej poslednú šancu napraviť jej správanie tak, ako to je hodné alfe. Bohužiaľ strach na tomto území bol namieste, či už z prostredia, z vlkov alebo zo samotnej Naiome, čo bola ona tá ktorá bola najväčším smrťákom. A vlastne to bola aj pravda. Keď sa ozvala Aura obrátila na ňu ostrý pohľad. "Dokážeš mi svoje zručnosti a mágiu na tomto vĺčati, až kým si nebudem 100% istá, že sem patríš." uškrnula sa na vĺča a s tlmeným zavrčaním ho  vzala do jej tesákov pod krk. Jeden, zhryz...Jedno malé puknutie a zobrala by som ti to najcennejšie čo máš. Život. poslala jej do hlavy myšlienku a myknutím hlavy Prim odsotila k Auriným nohám. "Dokáž mi, Aura, že dokážeš poslúchať a rešpektovať svoju alfu. Dokáž mi, že máš silu. Dokáž, že patríš k nám!" zavrčala podporne a čakala, kedy sa do toho Aura pustí. To vĺča má poslednú šancu.