Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tábor
Nebránila jsem se protože mi nedala šanci!Zařvu a vzstanu.Ale musím uznat je slabá." Řeknu; "Je zavislá na tom náhrdelníku." Potom se nadechnu a pokračuji; "Dále, nevím co ti dovoluje mě vlasnit a nejsem tak slabá jak si myslíš."
"Ale jseš." Odpoví mi Vandal, na což já jemně zabručím.

Tábor
Nechala jsem Primu ať se vyvzteká. V jiné situaci bych to netolerovala, ale teď jsem jí docela chápala. Byla zmatená a ponížená. "Je to jednoduché. Podle pravidel smečky smí delty, gammy, bety a alfy vlastnit jednoho či více vlků, kteří jsou omegami smečky. Já jsem delta. A ty jsi něco jako omega. Chápeš?" Popravdě jsem teď čekala bouřlivou reakci na to, že je na ni pohlíženo jako na omegu. Ale nedalo se nic dělat, tak to bylo a musela se s tím smířit.

Tábor
"Nechápu!" Odpovím; "Uděláme to jdenoduše, ty mě necháš odejít a... Vlastně nevím co k tomu."
Doufala jsem, že se naštve a v záchvastu vzstekku mě nechá jít, už mi to párkrát mi to už vyšlo. "Až na tvoji matku." Nezapomene dodat Vandal. Moje matka bylz bojovnice, velitelka. Co by asi řekla na mě teď?

Tábor
To je ono, začínal se vytáčet, ještě chvilku podusit a bude to. Pomyslela jsem si a zauvažovala nad tím, co dál bych řekla. Vyletěl do vzduchu a tím mi vše znesnadnil, teď jsem ho neviděla, ale na místě byly smysly čich a sluch, které mě zatím nikdy nezradily. Dalším posunkem tlapy jsem krystalky vytáhla ze země, pamatovala jsem si jejich polohu. "Nemysli si, že ti to vzuch jakkoli ulehčí.", prohodila jsem s posměšným úšklebkem a namířila krystalky ve vzduchu na místo, kde vlk pravděpodobně byl. Moc mi to poprvé nešlo, ale nyní jsem už uměla o něco víc než tehdy.

Tábor
"Klidně můžeš odejít. Ale jak už jsem řekla. Máš tu práva omegy. Takže tě kdokoliv z těchto vlků může zabít. Jsme vyhnaná smečka a mnoho vlků čeká, až tě spustím z očí, aby tě mohli zabít. Navíc jako omega nesmíš lovit. Pokud to tedy vůbec umíš. Ale jak se na tebe tak koukám, tak bys nechytila ani myš", odvětila jsem. A pak jsem se ušklíbla.Stála jsem byla klidná. Dobře, že sess tak dlouho učila ovládat ssvé emoce", zasyčel Antares. "Sama tu nedokážeš přežít déle než hodinu."

Tábor
Uchechtla se a jeho slova nebrala nijak moc vážně, takže se již k nim ani nevyjadřovala. Úsměv ale odpadl, když řekl že je jediná s kým se za tu dobu bavil. S tou větou se objevil i podivný pocit, jako by byla ráda za to že se zatím s nikým jiným nijak moc neseznámil. Jako by se v ní začal probouzet menší strach z toho že by si třeba našel někoho lepšího na konverzaci. Pohlédla na své tlapky, zrak zvedla až ve chvíli kdy opět promluvil. ,,Kdyby jsi byl opravdu králem, tak by jsi už ani nepatřil do smečky, nemyslíš?" Přimhouřila oči a lehce se přitom ušklíbla.

Tábor
Na jeho poznámku jsem zareagovala samolibým úšklebkem, ten se ale vytratil, když jsem zaslechla šustění křídel a ucítila vlkův pach. Ani nevím proč, zřejmě nějako vrozenou reakcí jsem o pár kroků ustoupila do strany a při dopadu mých tlap na zem, se kolem mě vytvořily drobné krystalky. Náhle mě do čumáku praštil silný a mně dobře známý zápach, Makarón (Gwenina fretka). Nějak procupital mezi krystalky a ocitl se na mém hřbetě. Jeho pach však nezamaskoval pach vlka ve vzduchu. Krystky jsem dalším posunkem tlapy vytáhla ze země a nasměrovala je ve zlomku vteřiny za svistem křídel.

Tábor
Nyní jsem dostala herdu a svalila se na zem, udělala pár kotrmelců a převalila se na břicho. V mžiku jsem vstala a křilkla: To se ti to lítá, co? Ty srabe! Pojď si to vyřídit hezky na pevné zemi!" Měla jsem ten příjemný vztek, který se mnou škubal. Makarón se postavil na zadní a cosi zapištěl. Třeba to byla nadávka Zadoufala jsem a nechala kolem sebe další krystaly, které nyní levitovaly kolem mě. Byla jsem připravena zaútočit.

[Tábor
Povšimla jsem si, jak se mimo mé zorné pole dva vlci perou. Nečetli jste pravidla, vy dva hlupáci? Boje mezi smečkou mohou být provozovány jen za účelem tréninku, boje za účelem zranění se krutě trestají, poslala jsem do hlavy myšlenku oběma hlavním aktérům. Jejich osud mi byl docela lhostejný, ale alfa měla dost jiné práce a navíc mě hluk co dělali celkem rozčiloval. Neprezentuješ se moc dobře na to, že se chystáš požádat o vstup do smečky,napomenula jsem Gwen. Dnes už toho bylo víc než dost. V této situaci tu měla být Zilver, Destiny nebo Ambrosia. Nechápala jsem, proč mají tak vysoké posty, když ani jeden z nich pro smečku nikdy nehnul ani prstem.

dodatok:
Keď som potom dostal myšlienku tak som sa radšej snažil ukludniť. Predsa som tu bol len nováček. A nechcel som niečo ešte viac pokaziť.

Tábor
Zachytila jsem v mysli nějaký hlas. Správně! Já ještě nejsem ve smečce. Řekla jsem si v mysli a doufala, že ta dotyčná to zachytí. "Pche! Tak poleť dolů, zatrénujem si! Já klidně bez magie, když ty bez křídel!", křikla jsem na vlka! Ani jsem neznala jeho jméno, ale sama nemám ráda otázky. Krystalky, které nepochytal, jsem upustila na zem a zatlačila je do ní.

Namyslená je a to dosť. Ako to snou niekto môže vydržať ? Pýtal som sa sám seba. Lebo som to nedokázal pochopiť. ,,Dobre tak trénovať." Povedal som, a obletel som si ju ešte raz aby som si ju čo najviac všimol. Len jedno som nevedel pochopiť keď som lietal tak nevedela kde som, ale keď som bol na zemi videla každý môj krok aj keď je slepá. Nakoniec som pristál, a krídla som dal k telu. Bol som pripravený trénovať snou boj. Ale ajtak najradšej by som ju pridusil. Pomyslel som si.

Tábor
"Konečně ses uráčil sletět, jo?", řekla jsem posměšným ale mírně naštvaným hlasem. Nyní jsem si pořádně prohlédla každou křivku jeho těla. Měl v řetězech mé krystalky. Tak to né, chlapče, moji magii proti mně obracet nebudeš! Pomyslela jsem si a snažila se posunky tlap krystalky odstranit z jeho řetězů. Chvilku mi to nešlo, ale pak se pohnuly. Drobně jsem mu je zarazila do těla, pak je vytáhla a zkřivila tlamu do nevinného úšklebku, jakože to byla nehoda nezkušené vlčice. Vytažené krystalky jsem zarazila do země. Potom jsem zaujala bojový postoj. Když můžeš hrát nečistou hru ty, já budu taky. Ušklíbla jsem se v duchu. Magii jsem ale namysli neměla.

Krištáli som mal stále na reťazi, a chcel som ich použiť proti nej. Ale všetko sa zrazu zmenilo, akonáhle tie krištáli sa zabodli domňa, a potom zmizli pod zem. Bolesť som miloval, ale nemal som rád keď mi tiekla krv. To ma vedelo vitočiť do extrému. Z tlamy mi tiekli sliny čo som bol naštvaný. Chcela hrať nečistú hru, tak ju teda mala. Bol som pripravení hrať podla mojich pravidiel. ,,To si nemala robiť, tak poď." Povedal som, posledný krát som s drápamy prešiel cez kameň, a vyštartoval proti nej.

Tábor
Ušklíbla jsem se a tlapy přitiskla k zemi. Jednu přední jsem zabořila do země a těsně, než byl u mě jsem ji vystrčila ze země a tak mu do obličeje hodila hlínu. Bleskurychle jsem se odrazila od země a skočila přes něj. Byl to dlouhý a vysoký skok. Doskočila jsem na zem a za pomoci svých sovích ponožek jsem využila hlíny v jeho obličeji a obešla ho tak, aby byl ke mně natočený bokem. A pak, jsem použila magii a nechala vyrašit krystalky z druhé strany jeho těla. Rozeběhla jsem se a skočila po něm tak, aby dopadl na krystalky. Ano, nedodržela jsem slovo! Pomyslela jsem si a zakřenila se.

Už som bol prinej, keď mi do očí hodila hlinu. Nič som nevidel. Tak som bol slepí na chvíľu. A toho využila. Už som pomaly začal vidieť. Ale v tom som ucítil náraz do boku, a začal som padať. Vystrel som krídla aby som zmiernil pád, ale keď som ucítil tu bodavú bolesť na boku, tak ma to len naštvalo. Keď som sa potom postavil, na boku som mal trochu krvi. Hraje špinavú hru tak aj ja. Pomyslel som si, otriasol som sa, a rozbehol do strany. Potom som ale náhle vyskočil a vystrel krídla. A plachtil malej výške. Namieril to rovno na tú potvoru a snažil sa ju dostať k zemi.