Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tábor
Náhle vzletěl a pak mě srazil k zemi. Najednou mi v hlavě zazněla slova: 'Neprezentuješ se moc dobře na to, že se chystáš požádat o vstup do smečky.' Konečně mi to docvaklo, ale než jsem stačila zastavit "trénink", upadla jsem do bezvědomí. Omdlela jsem. Přiběhl ke mně Makarón a mírně zavrčel na vlka nade mnou.

Tábor
Začínala jsem nabírat vědomí, ale bohužel jsem zapomněla, že jsem souboj chtěla ukončit "trénink" a prudce se zvedla, nebo se o to aspoň pokusila. Přední tlapy mi svazovala nějaká divná věc. "Co to..? Hej! Co jsi mi to udělal?! Árgh! A proč mě tak pálí nad..? Kruci, co jsi zač?! Tyranus!?", zakřičela jsem a vrávoravě se postavila. Bylo to obtížné se vyškrábat na nohy, když mi ta železná věc svazovala tlapy k sobě. Musel být štěstím bez sebe, když mě takhle viděl. Makarón se vrhl vlkovi k nohám a do jedné ho hryzl. Potom pelášil ke mně a schoval se za spojenýma tlapama.

Nakoniec sa ona prebrala. ,,To čo ťa drží sú moje reťaze, a sviazal som ťa aby si mi už nerobila problémy. Ja som ten do koho si sa pustila, ale prohrálas." Povedal som jej hrubím hlasom. Keď sa jej potvora zakúsla domňa chcel som aj ja donej. Ale rýchlo sa išla skovať, ako srab. ,,Stráž si tu tvoju potvoru lebo zle dopadne." Povedal som a trhol som s reťazami tak aby zasa bola na zemi. Asi som urobil chybu keď som jej tam vyryl kríž. Tak som radšej viac krát cez to prešiel drápmy, aby nebol vidieť. A len ja som mohol vedieť čo tam je.

Dodatok: 
Ale dochádzali mi sily lebo krvavé rany na boku dosť boleli. Tak som sa snažil už nehýbať.

Tábor
Řetězy? Podivila jsem se v myšlenkách, ale potom jsem se zaškaredila. Spadla jsem na zem, jak trhl řetězy a hekla. Najednou mě nad ramenem pálilo ještě víc. Potlačila jsem skučení a znovu se vrávoravě postavila. Nyní mě to stálo snad ještě větší úsilí než předtím. Začínal mě ovládat vztek, dodával mi sílu. Plivla jsem vlkovi do ksichtu a postavila se na zadní a potom jsem přední tlapy opět posunula k zemi, při nárazu tlap do země vyrašily krystalky pod jeho tlapama. Hned jsem je ale vrátila do země.

Keď sa znovu postavila, tak som si pomyslel či ešte nemá dosť. To že namňa plivla ma rozčúlilo. Ešte do toho tá jej mágia. Keď ma zasa zasiahla tak som sa začal trochu motať. S reťazami som posledný krát zatiahol, a zasa letela dole. Ale ja som padal dole tiež,a rovno naňu aspoň som mal mäkšie pristátie. Bolo to zapotrebí ?  Asi áno. Pýtal som sa sám seba, a aj odpovedal si. Ja som energiu už nemala ale ona ju tiež nemohla mať.

Tábor
Stáhl mě na zem, chtěla jsem se znovu postavit, ale nohy mi vypovídaly službu a vlkovo těžké mohutné tělo se bezvládně zřítilo na to mé a tím mě dorazil. Makarón se taktak vyhnul rozmačkání. Jak jsem tam tak ležela, tížilo mě vlkovo tělo a já se zpod něho nedokázala dostat. Teď bych byla radši krtek. Pomyslela jsem si, ale ze všech sil jsem se snažila zůstat vzhůru a při vědomí.

Tábor
Podarilo sa mi nenápadne odísť od toho šibnuteho vlka. Ak je toto svorka, tak potom.. napadne ma šialena myšlienka. Nie nikam sa nepridam pyšne zavrtim hlavou. Aj keď by to mohlo byť pekne, no neviem neviem. Ak by zistili, že si vyhnanec, ufujazdila by si len by sa za tebou prašilo ten skoro presvedčivy hlasok. Nie nezistia to zákerné sa usmejem.

Aura
Tábor
Když Alfa zavelela, okamžitě jsem Primu pustila a už jsem se jí ani nedotkla. Ani jsem nepotřebovala tu páru kterou mezi námi vytvořila. Potom ji Alfa odhodila k nějaké černé vlčici a řekla jí, že je to její šťastný den. Potom mi řekla, že se vrhneme na magii a vytvořila kolem mě spoustu mlhy, která mi lezla čumákem, do očí a do tlamy. Trochu štípala, ale jenom trochu. Přinutila jsem se udržet klid a chvíli přemýšlela, co udělat. Asi se té páry mám zbavit... ale jak s mou magií? Musím na to nějak přijít.... Alfa nepřijímá slabochy ani mrzáky a jestli chci do smečky, musím dokázat, že za něco stojím. Takže... Auro, mysli! Přikázala jsem si v duchu. pak mě to napadlo. Chvíli jsem ještě předstírala přemýšlení a pak se v Alfině mysli pomalu začínala vytrácet. Nejdřív se vytratily barvy, pak obrys a pak i stín. Doufala jsem, že mě Alfa neuvidí i když jsem tomu upřímně moc nevěřila. Rozhodla jsem se počkat na Alfinu reakci.

Ležal som nanej, s celou mojou silou. Vedel som, že sa nemôže pohnúť. A to bola moja výhoda. Nechcel som o ňu prísť. Tak som rozmýšľal. Nechcel som, že keď sa ja postavím, aby sa aj ona postavila. Chcel som mať nadnou zatiaľ moc. Dokiaľ by mi to niekto nerozkázal. Otočil som sa k jej zadným nohám, a aj tie trochu zviazal reťazou. Tím pádom som jej zabránil skoro vo všetkom. Postavil som sa z nej a dal jej na výber. ,,No teraz si vo veľkej kaši. Dám ti ale možnosti. Môžem ťa pustiť ale budeš namňa milá, keď nie tak ťa zasa zviažem. Alebo zostaneš takto ako si dokial niečo nepovie Alfa. Tak sa dobre rozhodni." Povedal som jej.

Tábor
Konečně se postavil. Ale svázal mi k sobě zadní nohy. Nemohla jsem se téměř postavit. Mohl mě pustit, ale měla jsem být milá, na to ale nemám náladu. "Tak to promiňte velevážený pane, ale mně se nechce zahrnovat vás lichotkami a věřte mi, že bych vám nejraději vlepila facku a klidně vám znovu plivla do toho vašeho odporného ksichtu!", vykřikla jsem podrážděně a na svou obranu dodala: "Ale jak byste reagoval vy monsieur, kdybych na vás ležela a mačkala vás k zemi?! Ale jestli opravdu stojíte o to, abych byla milá, prosím. Ale už mě koukej pustit!" Zamračila jsem se.

Tá jej drzosť moc neprestávala. Najprv som pomaly priťahoval reťaze, ale nakoniec som ich pomaly uvoľňoval. ,,Nehovor mi pane, pripadám si staro. Som Ragnarok. A tiež nemáš čo hovoriť. Najradšej by som ti tiež ešte pridal než pustil. Kebyže ty ležíš namňe tak by som sa snažil, o to aby som ťa sundal zo seba. Tak ťa pustím. Ale varujem že to môžem zopakovať." Dopovedal som a pomaly som jej pustil zadné a nakoniec aj predné nohy. A napomohol som jej aby sa mohla postaviť.

Tábor
"Tak jo, velevážený Ragnaroku. Ale nemysli si, že postavit se s někým na zádech a s řetězy kolem tlap je snadný! A vstávat umím sama!", odsekla jsem, když mi pomáhal. Ale měla jsem být milá, tak jsem se co nejzdvořileji představila: "Jsem Gwen. A ano, jsem slepá. Víc toho o sobě neřeknu, nebude-li to nutné." Byla to pravda, nesnáším otázky. A už vůbec ne ty zbytečné! Měla jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale co! Chtěla jsem, aby mi uvěřil, že umím být i milá. Makarón si na mě vyšplhal a zahlížel na Ragnaroka velmi přísně. Sedla jsem si na zem.

,,Teší ma Gwen. Hovor mi len Ragnarok. Nie nemyslím, ja sám viem, aké je to sa tak postaviť. Ja som tieto reťaze kedysi nemal. Ale keď ma chytili, tak ma zviazali, tak viem aké to je. Ľudom to nikdy nezabudnem. To len vďaka nim ich mám, na tele a aj v teli. A nato že si slepá vidíš dosť dobre, keď každý ťah keď som stál na zemi si videla." Dopovedal som, obzrel sa po okolí. Potom som zasa pozeral naňu.

Tábor
Uchechtla jsem se. "Na tvou minulost se tě nikdo neptal. A ano, jsem velmi nadaný tvor.", řekla jsem s úšklebkem, ale jeho příběh byl trochu zajímavý, to jsem musela uznat, ale nedávala jsem to najevo. Nehodlala jsem mu však říkat, jaktože vidím, každý jeho pohyb na zemi. Nemám ve zvyku toto zodpovídat. A ten vlk se mi děsně protivil, nejdřív se mnou jedná jako s vězněm a pak mi říká, proč má řetězy. "Já se slepá už narodila a to co mám na krku jsem našla. Pro tvou informaci.", štěkla jsem a zavětřila čenichem ve vzduchu.

,,Nadaná si, to uznám. A veľmi moc nadaná. Málokto vidí aj keď je slepí. V tomto máš moju úctu. Noš si čo chceš, v tom ti ja brániť nemôžem." Povedal som jej, a celú som si ju obišiel pritom som si ju ešte raz pozrel. Z rany ktorú som jej spravil jej tiekla krv. Kúsok od seba som videl mladé listy lopúchu, zobral som ich a medzi reťazami trochu rozdrvil. A rýchlo som to dal na jej ranu. Aby šťava z listou fungovala. A trochu som dal aj sebe. Tie moje nálady boli vždy náhodné, ale nevedel som snimi nič robiť. Raz tak raz tak, ale skoro vždy vyhrávala zlá nálada.

Tábor
Ten vlk se dočista pomátl, nejdřív mě nesnáší a zkrvaví mi rameno a teď mi ho ještě léčí, když se přiblížil, chtěla jsem se odtáhnout, ale zůstala jsem, aby nevypadalo, že z něj mám strach. Protože já nemám strach z nikoho! Teda kromě Alfy. Pomyslela jsem si. Ušklíbla jsem se. "To samozřejmě. Já byla vždy nadaná.", zašklebila jsem se. Nebyla to pravda a já jsem to věděla. Neuměla jsem plavat, ale to Ragnarok nemohl vědět.

Tsuri
Hranice - Zeiss - Tábor Zeiss

Zatímco si Maysie myslela že je v Kirigakure, ona si naštvaně ládovala napříč Zeiss. Štvalo jí jak se k ní každý choval, jako k hadře. Chtěla získat sílu, moc a sílu aby všem ukázala že ona je ta, ta která vždy bude ta silná. Ta z které bude mít i otec strach. Dolétla do Tábora a sedla si na kraj. Sledovala spor mezí nějakou vlčkou a vlkem. Zašklebila se a pohodila si vlasy do očí, jen aby šlo vidět to rudé očko.

//doufám, že ten spor je ten mezi Gwen a Ragnarokem xD
Tábor
Jak jsem zavětřila, ucítila jsem nový pach. Tlapu jsem pořádně přitiskla k zemi a "podívala se", čí pach to cítím. Byla to jakási vlčice. Nechala jsem Ragnaroka Ragnarokem a šla za ní. Cestou jsem si promýšlela, co jí říct. Ale to bylo vlastně jedno. Makarón seděl na mém hřbetu a vlčici si podrážděně měřil, což jsem samozřejmě nevěděla a vlastně mi to bylo šumák. Měla jsem pocit, že nás ta vlčice pozorovala, takže jsem k ní přišla velmi blízko a podrážděně se zeptala: "Co tak vejráš?"