Příběh smečky Kirigakure III.

-> Hranice
Pomalým krokom som prešiel hranice Fénixov a ocitol som sa opäť doma na území mojej svorky. Konečne, žiadny drak, žiadne problémy.. S pomyslením som sa dal do kroku a očkom pozorujem padajúci sneh. Ach, kedy prestane snežiť? Už mi aj začína z neho prepínať.. So žmurknutím sa behom momentu dám do behu. Opäť som sa ocitol v tej hmle, ktorú som mal rád a aj zároveň neznášal, ale to je samozrejme detail. Tlapy sa mi zabárali do snehu, kožúšek som mal celý od tej bielej veci, nazývané sneh. Než som sa nadial, zacítil som pach, ktorý som poznal (Rias). 
Vydal som sa smerom k tomu pachu, než som ju mal na očiach a spolu s ňou, aj iných vlkov. "Ahoj Rias, čo tu deláš?" spýtam sa pritom z behu prejdem do chôdze až sa nakoniec zastavím.

ZRKADLOVÉ JAZERO
Pozeral som sa na toho vlka(Cavalier) dosť dlho na to aby si ma všimol, no on ako keby som tam nebol. Povzdychol som si a pomalým krokom odišiel. Toto bol už druhý vlk ktorý na mňa moc nereagoval. Rozhodol som sa ísť naspäť do Ishimury-po vlastný stopách. Nejako ma prešla chuť cestovať a prejsť ostatné svorky. Tak som teda išiel naspäť.

HRANICE KIRIKAGURE-ISHIMURA
Poobzeral som sa okolo seba. Bolo to to isté miesto kade som vošiel do Kirikagure. Tak som vošiel naspäť do Ishimury.

Malé vlče, stále mlčelo, ale nijak jsem mu to nezazlívala. Po chvíli přišel další vlk, který jsem poznala. "Vítej Chodec. Pomoc není potřeba, té už se nám dostalo. Tady Mirokiho odprovodím do Tábora." Odpoveděla jsem vlkovi, jenž hlídal Hranice Kirigakure. Malé oranžové vlče se schovalo za mě. "Jestli chceš, můžeš jít s námi. Pokud budeš chtít, než najdeme tvou rodinu, můžeš být u mě." Usmála jsem se na prcka a najednou uslyšela známí hlas. Otočila jsem se na příchozího zeleného vlka a věnovala jsem i jemu milý úsměv. "Ahoj Telo. Právě míříme do Tábora." Odpověděla jsem mu a ještě se otočila na Mirokiho. Na vlka, jenž mi byl tak vzhledově podobný. "Tak pojď Miroki. Už jsme se tu nastáli dost." Vydechla jsem a rozešla se, směrem do Tábora. Nejvíc jsem doufala, že ten maličký, půjde také, ale přecijen jsem ho nechtěla nutit.

/Hranice -> Tábor/
Jakmile se ke mě ta vlčice, pravděpodobně Rias otočila a promluvila, chtěl jsem jí odpovědět. Ale já nemám rodinu... problesklo mi pouze hlavou, protože jakmile jsem se chtěl dát do řeči, už se bavila s někým jiným, tak jsem se neopovažoval to ani zkoušet. Nakonec jsem se vypravil jejím směrem a čekal, až se rozhoupe i ten druhý vlk. Ten nově příchozí zelený mi přišel zvláštní, ale byl jsem tiše.

-> Tábor
Keď spomenula chodca, ihneď mi mohlo dopnúť, že je tu aj ten krpec, ktorý v tedy svojím mečom zabil to zviera. "Takže do tábora? Super, idem s vami.." vyplazím k Rias jazyk, ale až terazi si všimnem ďalšieho, tak isto zeleného vlka z ktorého som však cítil mierne náznaky Zeiss. Potom malé vĺča, ktoré sa schovalo za Riasine nohy. Hm, čo sa tu deje? Nadvihnem obočie. Ten zelený sa volal Miroki, podľa toho ako ho Rias nazvala, ale nakoniec od neho odvrátim zrak a pozriem na toho krpca. "Hele ja ti nič neodkúsnem.. ahoj prcku.." zazubím sa na malé vĺča. "Som Telo.." spokojne švihnem chvostom.

Hranice- Tábor

Bylo tu už dost vlků. Sklopím uši dozadu. Cítil jsem z nich určitou hrozbu, aspoň teď když jsem byl zesláblý. Tiše zavrčím a udělám pár kroků dál. Když řekla že jdeme oddechnu si. Ale zelený šel taky. Se sklopenýma ušima jdu do tábora a mlčím. Malý šel taky. Celá šťastná rodina... Pomyslím si ironicky a koukám naštvaně na zem. Ucítil jsem pach více vlků. Tábor. Nechtěl jsem Rias nic kazit, tak jsem neotevíral hubu. Kdybych k ní neměl určitý respekt, asi bych držkoval. Ale teď to nebyl dobrý nápad.

Všimla jsem si, že Miroki nevypadá zrovna dvakrát nadšeně. Zpomalila jsem tempo a vyrovnala ho s tím jeho. Lehce jsem do něj drcla svým kulatým bříškem. Nahla jsem se k jeho oušku.  "Nemrač se tak. Nesluší ti to." Zašeptala jsem jenom jemu slova určená a pousmála jsem se. Došli jsme do Tábora a tak jsem začala vyhledávat pohledem, buď Alfu Yllin, nebo Alfu Varoxe. Či aspoň nějakou Betu.

Tábor

Cítím jak se mě Rias dotkne svým břichem. Něco mi pošeptá a já se ihned zastavím. "Kdyby kolem nás nebyla celá tahle familie byl bych v klidu," řeknu na plnou hubu. Pak si uvědomím že jsem se jí mohl trochu dotknout. "Promiň," dodán tišeji a rychle, až skoro klusem se rozejdou dál. U draka proč se tohle musí dít mě. Vlk ze Zeiss, jdeme se na něj celá smečka podívat,  pomyslím si s hlavou svěšenou.

Zaraženě jsem sledovala jeho reakci. Potom jsem se na něj podívala, tentokrát vážným pohledem. "Musíš si zvyknout, že tady se na ostatní nevrčí a nebojuješ o svůj život. Tady máš šanci na lepší život, ale to jsem ti už říkala." Řekla jsem. Až moc ledovým hlasem. Takovým, který za celou dobu co se známe, ještě neslyšel. Na jeho tichou omluvu jsem nereagovala. Ani jsem se nemínila hádat. "Chodec normálně hlídá hranice, je to hraničář. Normálně by tam byl dřív, než já, asi ho něco zdrželo. To malé oranžové vlčátko se asi ztratilo a Telo byl asi na návštěvě u strýce v sousední smečce a proto byl na hranicích." Vysvětlila jsem, proč tam najednou bylo tolik vlků. Následně jsem si unaveně sedla. Už jsem si cítila příliš těžká.. Byla jsem zvědavá kdy konečně vlčata půjdou na svět a já se vrátím do formy.

Tábor
"Hmm.." po otočím hlavou k Rias a tomu Mirokovi. Čo ja som nejaký vzduch tuna? Zamračím, keby mi mohla vyskočiť žilka už by aj skočila. To malé vlča som zatiaľ nechal tak, nech sa prispôsobí, nemusí mi okamžite odpovedať. "Hele, ja nie som vzduch.. mňa sa to dotklo!" šteknem na neho. "Nene, ja bol na prieskumu u fénixov. Mal som tú česť sa utkať s drakom a zistil som, že moje schopnosti stoja za starú belu.." odfrknem si a po ceste zahrabnem tlapou do snehu. "Kedy už bude jar.."

Tábor

Opět tiše zavrčím. "Koho to zajímá? Já bojuju o život a ty se ještě vybavuješ s kámošema," řeknu přehnaně a ironicky. Pak promluví ten zelený a já na něj vrhnu jen zlý pohled. Sice jsem dost přeháněl jelikož jsem byl vyčerpaný, zmrzlý a proto i protivný.

Poslouchala jsem Tela a následně jsem se z toho vyštěknutí, otočila zpět na Mirokiho. ''No tak pardón, že nejsem sama.'' Poznamenala jsem ironicky a celkem dotknutě. Tohle mě mrzelo, že to bral takhle. O život mu už nešlo a tohle byla přehnaná reakce. Potom jsem se ublíženě otočila a zamířila jsem k doupěti Alf. ''Alfo Yllin?'' Poznamenala jsem do tmy, jestli tam je. Jestli není tam, tak netuším kde by mohla být, protože v Táboře jsem ji nikde neviděla.

Cairo nebyl vůbec unavený. Ostatně, létání ho téměř neunavovalo, narozdíl od běhu. Teď se ale rozhodl se trochu proběhnout. Rychlým klusem se vydal očividně dost používanou pěšinkou, která ho dovedla až do tábora. Původně měl v plánu se tu trochu porozhlédnout, pak se na to ale vykašlal. To co videlu bohatě stačilo. Bylo to tu neorganizované, Alfy nikde, do tábora se vlci skoro nevešli a navíc tu byl cítit svit. Cairo si pohrdavě odfrkla, obrátil se a odběhl.

Maysie se znovu zatmělo před očima. Vzdychla. Hlasy jejích kamarádka nevnímala, zato cítila bolest z tlapky. Když se Hilary rozhodla vyléčit její povrchové rány, musela Maysie zatnout zuby aby tu bolest vydržela, no když se Hilary přesunula k zraněné tlapce, už to nevydržela a bolestně zasténala. Po nějaké době však bolest úplně ustoupila, tlapka byla vyléčená.
Maysie usnula. Když se probudila, strkala jí Hilary lahvičku s něčím před čumák. Maysie zvedla hlavu, vypila obsah lahvičky a hlavu zase položila na zem. Netušila, co to vypila, ale věděla, že voda to není. Po několika minutách se začala cítit o něco lépe, bolest hlavy ustupovala, její smysly zase začínaly fungovat a Maysie už nedělalo téměř žádný problém zvednout hlavu, ačkoliv se ještě nedokázala postavit, na to byla moc vyčerpaná. Vděčně se na Hilary s Yllin podívala.

Tábor
Nemohol som prehliadnuť zlý pohľad toho zelenáča, jediné ako som mu to oplatil bolo vyplazeným jazyka. Ono ideme za alfou, he? Potom nakoniec odvrátim pohľad a iba švihnem chvostom. Okrem toho som začul ako niečo povedala Rias, neviem teraz ako to myslela, no nijak som to neriešil. "Pokoj, naješ sa, vyspíš sa a budeš ako nový.." mrnem na Mirokiho, no potom iba strihnem ušami.

Tábor - pred brlohom Alf
Jiraiya

Stále som krácal po tábore, krížom krážom. Nevedel som čo robit, a tak som chvilu, ešte tak kráčal z jednej strany tábora na druhú. V tom ma napadlo ísť za Alfou, a spítať sa jej na nejaké ulohy ktoré by som mohol splniť. A tak som sa z kraja tábora vybral k brlohu alf. Nakoniec som sa zastavil pre ich brlhom. Citil som že tam je a tak som vonku čakal. Kým alfa neijde von a ja sa jej mohol spítať na ulohu nejakú. Sadol som si pred brloh, a začal čakať.

Tábor

Rias odešla k alfě. Na její slova nic neřeknu. Lehnu si a koukám po táboře. Už mě začínal přemáhat spánek, ale chtěl jsem ještě počkat. Když přijde ten zelený vlk, ani jsem moc nepostřehl jak se jmenuje, jen jsem se k němu podíval. "Hm... Dejme tomu," odpovím jednoduše a posadím se abych neusnul.

Kdesi u tábora

Probudila jsem se. Opět. Tak dlouho jsem spala. Bylo záhadou, že jsem byla stále naživu. Zvedla jsem hlavu, ale brzy jsem jí zase položila na přední tlapky. Byla jsem zesláblá. Zamžourala jsem před sebe. Poslední dobou jsem spávala tak často. A tohle byl můj snad nejdelší spánek. Vážně jsem stále naživu? Nejsem už mrtvá? Myslím, že ne. Nepotřebovala jsem ten hlas slyšet často, abych ho poznala. I po tak dlouhé době jsem hned věděla, kdo se mnou mluví. Jinak jsem byla zmatená a nic jsem nechápala. V dálce jsem však slyšela hlasy jiných vlků. Některé dokonce zněla povědomě. Jak je možné, že jsme stále naživu? napadlo mě. Tak dlouho.. kolik týdnů uběhlo? Měsíců? Nebo snad let? Jak dlouho jsem spala?
Pokusila jsem se vstát, ale tak dlouho jsem jen nečinně ležela, že jsem se hned zhroutila zpátky na zem. Začaly se mi postupně vybavovat všchny vzpomínky na můj život. 
Je Cyrano naživu? A co Aitík? Žije? A moje další vlčata? Na to však můj patron odpovědi neznal. Celou dobu jsem byl u tebe, Haru. Nevím, jak jsou na tom oni. Nakonec.. dost jsem spal. Chtěla jsem vstát, ale nešlo to. Zkusila jsem máchnout křídly, abych se dostala na nohy, ale jen co se mi povedlo odlepit se ze země, brzy jsem na ní opět skončila. Zesláble jsem ztěžka vydechovala. Bude chvíli trvat, než se dostanu zpátky do nějaké přijatelné formy, pomyslela jsem si a ospale hleděla před sebe..