Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Aralský les
Všimla som si, ako sa farba jeho očí neustále menila. Také isté oči má aj Angelo, vlk z Ishimury, spomeniem si. ,,Aj ja ju cítim. Je niekde nablízku, zrejme nás hľadá," odpoviem mu vážnym hlasom. ,,Všimol si si, že farba tvojich očiek sa stále mení?" usmejem sa na vĺča. Odkedy používam zdrobneniny?! mierne sa zhnusím, keďže som ich vážne neznášala, rovnako ako všetko detinské a detské. Toto vĺča bolo výnimkou. Páčil s mi na ňom jeho nejasný pôvod, oči ako kaleidoskop aj oranžový kožuch. Skrátka jedinečné, premeriam si ho.

/Aralský les/
Odvrátil jsem od Alsafi opět pohled a zase jsem se rozešel neznámým směrem, avšak pomaličku kamsi lesem. Dával jsem pozor, zda se pach Destiny bude přibližovat, nebo ne, nevěděl jsem, zda ji chci vidět. Nechci jí působit již další problémy s jejími vlčaty. Mají pravdu, nepatřím tady... pomyslel jsem si tiše a sklopil pohled. Zadíval jsem se za chůze do země, která se bahnila při každém mém kroku. ,,Očie? Měí? Jak?" zeptal jsem se. Pochopil jsem její otázku pouze částečně, proto jsem na ni odpověděl taky otázkou a po chvilce se na ni zase zadíval. Má očka byla stále zelená, což nasvědčovalo o tom, že jsem byl docela v klidu. Byla zajímavá - svým chováním odlišná od svých sourozenců.

Aralský les
,,Sama neviem. Ich farba sa neustále mení. Moje sú stále rovnaké, modré, len občas vyblednú a dostanú sklenený nádych keď používam mágiu," odpovedala som mu. Zrejme netuší, čo je to mágia, pomyslela som si. Uprene sa dívam, ako Mandarino pomaly mizne v lese. Mala by som ho zastaviť? Čo ak odíde, a už sa nikdy nevráti? Prečo ho súrodenci vyhnali? nahodila som prísny pohľad, a dúfala, že vĺča neodplašil. Cítila som, že mama sa približovala, jej pach bol čím ďalej, tým silnejší.

//Hexy, Dawano, hned se k vám vrátím, nechci zdržovat ostatní.
Ani jeden člen Ishimurských vyslanců neodpovídal a na ní čekalo již spoustu povinností. Opět se zdvořile omluvila, načež zamířila zpět do středu Tábora. Mezitím, co si povídala s vlky z Ishimury, Catorce se již vrátil se svým úlovkem. Spěšně k němu přiklusala, hledíc na mrtvého kaloňě. Byl čistě zabitý, avšak rány na jeho těle očividně nebyli od vlčích tesáků. ,,Omlouvám se za zdržení." s úsměvem prohodila ke Catorcemu. Jako Alfa by se takhle neměla omlouvat, měly by z ní čišet autorita, avšak ona si nemohla pomoct. Neomluvit se, i přesto jak vysoký post měla, jí přišlo nezdvořilé. Její pohled opět přelétl na mrtvé zvíře u jeho nohou. Souhlasně kývla, načež zvedla hlavu ke Catorcemu. ,,Zkoušku jsi splnil a navíc ve velmi solidním čase." uváženými slovy chválila žlutého vlka. Zhluboka se nadechla. ,,Catorce, jmenuji tě Kappou smečky Stříbrného Fénixe." usmála se na něj jako na starého přítele, kterým byl. ,,Doufám, že se ti u nám bude líbit." řekla téměř na rozloučenou. ,,A teď, pokud mě omluvíš." naposledy se na známou tvář usmála, načež opět odešla k jiným povinnostem. Notnou chvíli pouze stála uprostřed Tábora a čekala na další příval vlků, když jí najednou do čumáku udeřil příliš známý pach. Nakrčila čumák, aby jej dokázala lépe rozeznat a opět zavětřila. Byl daleko a stále slabý. Něco v tom pachu bylo známé, velmi známé. Popošla o pár kroků kupředu. I pár kroků vpřed jí mohlo napovědět o koho se jedná. Marně se pokoušela rozeznat přicházející pach. Když zahlédla na obzoru známou šedou srst, její koutky se rozlétly do širokého úsměvu. Nemohla prostě bezhlavě vylétnou a jít pozdravit svojí dceru, byť moc chtěla. Takové impulsivní reakce teď již dělat nemohla. Trpělivě čekala, až Sif překročí hranice Tábora a přiblíží se k doupěti. Teprve až když rozeznala její jantarová očka, vyrazila své dceři vstříc. Cestou si všimla i zvláštní vlčice, která přicestovala s ní, neznala ji. Nakonec neudržela svojí nadšenost a zrychlila do cvalu. ,,Sif !! Tak ráda tě zase vidím !!" vlčím způsobem svojí dceru pořádně objala. Byla tak ráda, že je živá a zdravá.

//Dodatek(za Dawana)
Potěšilo ho, že ho zdejší Alfa nazývala "mladým a silným vlkem". Ještě se mu to nikdy nestalo. "Možná kdybyses s někým seznámil nebo už se konečně uráčil zvednout svoji línou p.del a jít se podívat do jiné smečky, byl bys na takové oslovení zvyklý." Ozvala se Cassie s kapkou zlomyslnosti. "Cassie? Kde jsi?" Zeptal se Dawano berušky. Měl za to, že zůstala schovaná někde v doupěti, aby neumrzla. "Jsem ve tvém kožichu, to nevíš? A ne, nevylezu, je tam zima." Odpověděla. Teď už byl Dawano klidný. Dokud byla Cassie u něj, nemohlo se jí nic stát.

Aralský les
Akio mi povedal, že s nimi mám najprv skúsiť hýbať, tak som to skúšala. Najprv som skúsila hýbať s jedným, nebolo to až tak ťažké, tak potom som pohla aj s druhým. Robila som s nimi pohyby hore aj dole-ako pri lietaní, akurát na zemi. Nadšene poskočím a mávam krídlami, pri poskoku som zostala chvílu vo vzduchu, ale nie dlho Ja som bola vo vzduchu! usmejem sa ,,Akio, videl si to? Ja som sa chvíľu udržala vo vzduchu!" nadšene vykríknem.

Fénixův les[/b

Byla jsem unavená, proto jsem ani moc nevnímala, co se okolo mě děje. Orfeonovi otázky jsem ale všimla. [b]"Jo jsem, děkuji za optání. A ty? Vypadáš unaveně." Zeptám se ho. Nikde tady nikoho nevidím, ale doufám, že už to nebude trvat dlouho a na někoho narazíme... Kde jsou všichni? Pomyslím si. Copak je normální, že jdeme po území smečky a na nikoho až na toho jednoho vlka v dálce nenarazíme? V živých smečkách obvykle ne, proto je mi to divné. Potom se otočím na Orfeona.

Aralský les
Destiny sa blížila k svojej dcére a k Mandarinovi. ,,Tak si ho teda našla, Safi?" opýtala sa jej, no nečakala odpoveď. ,,Uvažovala som, že by som si Mandarina adoptovala, potom by bol skutočne v našej rodine. Len čo by na to povedali Akio a Electra. Hm, potom by sme mohli zájsť s Mandarinom do tábora a zistiť čo si o tom myslí alfa. A potom budeme pokračovať v tréningu, myslím, že teraz by sa už mohla zapojiť aj Electra a možno aj Mandarino," uvažovala nahlas. Len Electra a Akio sú takí... akí sú. Ach jaj, budem si to potom s nimi musieť nejako vybaviť, pomyslela si.

Aralský les
,,Našla," prikývnem. Žeby bol Mandarino môj adoptívny brat? Akiovi sa to nebude páčiť, pomyslím si ,,Medzitým som trénovala približne trikrát, mágiu. Už ju ovládam o niečo lepšie, ako predtým," oznámim. Bolo to zvláštne... čo ak by sa z neznámeho vĺčaťa stal naozaj môj brat? Mala som zmiešané pocity.

Aralský les
,,To je dobre," povedala. ,,Mohlo by sa mu tu niečo stať, ešte to tu až tak dobre nepozná a navyše, v noci ešte býva chladno," dodala. Nechcela si predstavovať čo by sa malému vĺčaťu stalo ak by zostalo v noci samo v snehu, hoci zima už ustupovala. ,,To je skvelé, Safi. Na mágiu máš zrejme pomerne talent. Ja som mágiu dlhšiu dobu nevedela ovládať. Možno pre to, že väčšina rodiny mala vodnú mágiu a tak si dlho nahovárali, že som po matke a žiadnu nemám. A len málokto by dobrovoľne dovolil aby sa mu niekto iný hrabal v mysli," usmiala sa na dcéru. ,,Ale rozhodne ti to ide dobre. Ty, Akio a pomaly aj Electra-možno aj Mandarino- ste dosť starí na to aby ste sa učili loviť a to je potrebná zručnosť. Takže o chvíľu asi zájdem za tými dvoma aby som zistila, či sú ochotný nechať sa naučiť loviť," povedala.

Aralský les
Začnem vrtieť chvostom od radosti, čo mám po psích predkoch. Bola som šťastná, že sa budeme učiť loviť. ,,To bude skvelé, mami! A pri love si smieme pomáhať aj mágiou, však?" opýtam sa tenkým hláskom. ,,Vďaka. Moja mágia zrejme nie je výnimočná, keď ju má polovica rodiny," poviem mierne uštipačne, trpko. Ale mala som ju rada. Neskôr pomocou nej možno zmrzačím potkana, kto vie... ,,Pravda, nemal by tu byť," prikývnem.

Aralský les
,,Áno, ale nie tak aby si sa priveľmi vyčerpala. Je výnimočná, pretože každý mával inú mágiu- dážď, vlny, more, vodný oheň, rieky... každý ovládal inú časť vodnej mágie. No aj tá tvoja je výnimočná. Tak ako je výnimočná a vzácna každá kvapka vody," povedala ticho.,,Pôjdeš s ním do Magicae? Ja by som sa medzitým išla porozprávať s Akiom a Electrou, fajn?" opýtala sa jej. Potom sa však ešte otočila k nej.

Aralský les - Magicae
,,Pravda. Ja ovládam mágiu dažďových kvapiek," prikývnem. ,,Fajn, odnesiem ho do Magicae a postrážim ho. Poď Mandarino," odvediem vĺča do maminej jaskyne. Ani som sa za ním neobzrela, aby som sa presvedčila, že kráča za mnou, brala som to ako samozrejmosť. Bola zo mňa tak trocha cítiť nadradenosť nad malým Mandarinom, ale stále prijateľná. Ja som ho mala rada. Posadím sa do rohu Magicae, a čakám, kedy za mnou Mandarino príde.

Aralský les
,,Tak sa teda zatiaľ majte dobre," popriala Alsafi a Mandarinovi. A ide sa na to. Fajn. S tými dvoma som nezačala dobre, no stále sú to moje mláďatá, aj keby boli vrahovia. A ja mám stále voči ním svoje povinnosti, pomyslela si. Zavetrila. Zacítila pachy Akia a Electry, neboli až tak ďaleko. Ticho sa za nimi pobrala, až podišla k nim. Posadila sa a pohľad sklopila do zeme. Nevedela, čo má povedať, ako im vysvetliť, že ju to mrzí. No zároveň bolo čosi v nej príliš hrdé na to aby bola schopná tie slová vysloviť. A tak tam iba sedela a čakala, pohľadom sledovala sneh a zopár stebiel trávy na miestach kde sneh ubúdal. Dúfala, že niekto z nich prehovorí prvý a dúfala, že jej odpustia- hoci to od nej určite bolo trochu zbabelé.

/Aralský les -> Magicae/
Destiny nás brzo našla. Nedivil jsem se, byla to vlčice jako každá jiná a to taky znamenalo, že nás mohla vyhledat pomocí pachů, které musela znát dost dobře. Po dobu její přítomnosti mi očka poblikávala žluto-zelně, no jakmile zase odešla, zůstaly zelené. Lehce jsem na ni pokvýl. Pozorně jsem poslouchal rozhovor jí a její dcery a přestože zminovaly mě, pouze jsem měnil výraz tváře a slovně na to nějak nereagoval. Ne, protože jsem na to nebyl dost starý. Spíše jsem se stále styděl a navíc - řeč nebyla moje silná stránka. V tom mi ale Alsafi začala odcházet. Rozešel jsem se za ní, lehce přitom popobíhal. O čem se to bavili? Co to znamená adoptovat? Vím, že jde o tamty dva... mám strach se s nimi znova potkat. Jedno očko mi bliklo na žluto, ale než jsem došel za Alsafi do doupěte, bylo opět zelené, stejně jako druhé. Nevědomky jsem dělal v zemi horké vypálené stopy v zbytcích trávy, blátě, prachu, spadlém jehličí a uschlém listí, až do onoho doupěte.

Sledoval jsem svou sestru. Křídly mávala a následně se pár vteřin udržela ve vzduchu. "Super sestři!" Vrtěl jsem ocáskem a měl jsem rádost za ní. "Co kdyby si to zkusila s rozběhem?" Navrhl jsem další způsob. Následně jsem však ucítil důvěrně znamý pach, který se neustale blížil. Po chvíli jsem ji uviděl. Zamračil jsem se. "Doufám, že nejdeš Electre, zase vykládat, ty odporný slova." Řekl jsem rovnou z ostra a postavil se před Electru a 'schoval' ji za sebou. "Je to tvoje dcera! Má mít přednost před tou chlupatou mandarinkou! Spravedlivé ti přijde k nám přitáhnout cizince, ale lituješ, že si nenechala ve sněhu Electru? Je to moje sestra! A jestli ty a Alsafi ji nemáte rádi, potom to je na mě, abych ji dal to co si zaslouží a to lásku její rodiny." Mluvil jsem velmi vážně. Byl jsem velice tvrdohlavý. Co mamku znám, vypadá to na to, že po ní. Taky mi přijde velice tvrdohlavá. Hodná, ale tvrdohlavá. "Promiň mami. Mám moc rád tebe i Saf. Ale to i Electru a když jste byly všichni proti ní, já budu s ní." Poslední větu jsem řekl již normálně, avšak i tohle jsem myslel smrtelně vážně.

/Fénixův les/
Cítil jsem Arcův a Bodčin pach nedaleko nás, a přes to všechno se mi to tu zdálo mrtvé. Viděl jsem Půlnoci na očích, že to cítí stejně. ,,Neboj, s jarem přijde zrození nových vlčátek u mnoha vlků, určitě to tu obživne," ujistil jsem se a ve stoje se k ní přitulil. Poté jsem odpověděl na její dotaz. ,,No, já toho vydržím docela dost, ale procházku necháme na jaro, co říkáš? Je docela chladno..." pravil jsem jí svůj první návrh a možná taky i jedinný, co jsem aktuálně měl.

Magicae
Uvidela, že Mandarino už prišiel. ,,Tak... čo podnikneme?" opýtala sa neisto. Netušila, o čom sa rozprávať s vĺčaťom, ktoré sotva povie jednu vetu. Cítila pomerne silný hlad, v jej žalúdku bolo prázdno a hlasité zvuky to len dosvedčovali. Dúfam, že mama to s tými dvoma rýchlo vyrieši, lebo umriem od hladu, pomyslela si, a obtočila oba chvosty okolo jej tela. ,,Si hladný, alebo smädný? Už by si mohol začať prímať tuhú stravu," prehovorila po dlhšej odmlke pokojne. Vedela, že nebol práve najzhovorčivejší typ, to nebol snáď nikto z jej rodiny, možno až na Electru, no čakala odpoveď.

/Magicae/
,,Jídlo? Je?" zeptal jsem se opatrnou, nemotornou řečí. Byl jsem zvědavý, jak se jídlo získává a chtěl jsem si to zkusit. Můj žaludek už docela běsnil a já to konečně přiznal. Byl jsem zvědavý a popravdě, zvědavost mi šla vidět na zelených očkách. Byla nyní silnější, než strach a smutek dohromady, otázkou však bylo, na jak dlouho. Švihl jsem ocasem a střihl uchem, koukajíc na Alsafi. Doufám, že mi bude rozumět. Možná se jednou naučím komunikovat s těmi, kteří o to stojí... bude to třeba, do budoucího života. Nebo třeba ne. Minimálně bych se rád omluvil těm dvěma. pomyslel jsem si.

Magicae
,,Áno, jedlo naozaj je, inak by si sa nemal ako najesť," odpovedala vĺčaťu, hoci otázke veľmi neporozumela. ,,Ja ešte neviem loviť, no čoskoro sa to naučím," dodala. Aký starý približne je? vyzerá, že je vo veku Electry, no tá už vie bez problémov rozprávať, zháčila sa. Táto oranžová milá vec sa možno čoskoro stane jej adoptívnym súrodencom, hoci si nemyslela, že to je dobrý nápad. Akio a Electra budú peniť, a bude to dosť ťažké, povzdychla si, a zvesila hlavu.