Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Aralský les
,,Neprišla som kvôli tomu. Ale keď už si s tým začal..." nadýchla sa a pohľad uprela na Electru. ,,Viem, že už to nijako nemôžem vrátiť, no je mi ľúto to, čo som ti povedala. Aj keby sa stalo čokoľvek, vždy budeš moja dcéra, nech si akákoľvek. Neočakávam, že to pochopíš alebo mi odpustíš..." sklonila hlavu k zemi. ,,Ja viem, Akio, zachovala som sa nesmierne hlúpo. Ja nie som proti nikomu, len skrátka... boli to ťažké časy. Spala som a zobudila som sa omnoho neskôr- spavá choroba. Ledva som si stihla uvedomiť čo sa medzitým stalo a skrátka..." pokrútila hlavou. ,,Bolo by zlé nechať akékoľvek vĺča ležať v snehu- či už Electru alebo Mandarina, ani jeden si nezaslúži aby tam zostal. Alebo máš na to iný názor, Akio?" tentokrát to znelo pomerne tvrdohlavo. ,,Každé vĺča si zaslúži mať rodinu aj keď ho tá jeho nechce. A navyše, plánujem preriešiť Mandarina s alfou- mala by vedieť, že je tu. A keď už sme pri tom, mali by sme pokračovať v tréningu- tentokrát už aj s Electrou. Ak teda ešte budete chcieť..." jej hlas bol znova smutný a nervózne hrabla labou do snehu.

Fénixův les

Do čumáku se mi dostali pachy dalších vlků, ale nějak jsem měla stále pocit, že jsme tu sami. "To by bylo hezké." řeknu, když si představím vlčátka. V tu chvíli mne napadne, že by jsme i já s Orfeonem mohli mít malá vlčátka... Ale počkala bych na jaro. "Souhlasím, teď už není nejpříjemnější se procházet. Kdyby alespoň nebylo bláto..." Řeknu. Přeci jenom, radši půjdu v zimě ve sněhu, než v blátě, ve sněhu se totiž dají vyvádět různé blbosti a je větší zábava, v blátě ne.

/Fénixův les -> doupě/
Pousmál jsem se na svou partnerku a obešel ji. ,,Asi půjdeme do tepla, vyspat se, co říkáš?" pravil jsem. Docela se mi hodilo tady toto, potřeboval jsem nabrat nové síly a proto jsem se rozešel směrem zpět po našem pachu. Byl jsem spokojený, což šlo vidět na mém držení těla. Byl jsem nedávno jmenován Gammou, mám skvělou partnerku, část mého poslání je splněna a mohu spojit užitečné s příjemným. Co víc si přát? napadlo mě.

Fénixův les - doupě

"To je dobrý nápad. Jdeme do doupěte." Řeknu a vydám se směrem k Aralskému lesu a průsmyku. Kdy už přijde jaro? Pomyslím si, líbilo by se mi, kdyby už bylo tepleji. A navíc je všude to otravné bahno. Poklusávám směrem k lesu a jsem ráda, když ho uvidím, protože doupě není hluboko v lese. Před doupětem zpomalím a vejdu do doupěte.

/Doupě/
Do doupěte jsme během dorazili celkem brzo, i přestože jsem tomu běhu moc nedával. Nespěchal jsem, nebylo kam, i když jsem se do tepla celkem těšil. Půlnoc mě sice těsně před cílem předběhla, ale toto nebyl závod, takže mi to nevadilo. Hlavně, že jsme se drželi pospolu, jako doposud. Se spokojeným výrazem, který moje řeč těla ukazovala jsem za partnerkou vešel do jejího, pardon, tedy už asi i našeho doupěte a lehl si. Zívnul jsem a protáhl se, natáhl jsem v leže i zadní nohy dozadu a nechal je tak volně položené. Střihl jsem ouškama a usmál se, blaženě. Vyzýval jsem výrazem partnerku, aby si lehla ke mě. Jestlipak by chtěla vlčátka... pomyslel jsem si, jakmile mi na mysl přišlo opět ono blížící se jaro.

Doupě

Když přijde do doupěte, řeknu mu: "Kdykoli budeš chtít, můžeš sem jít." To, že mu sem povolím vstup mi bylo jasné, jen co jsme se stali partnery, ale čekala jsem, až budeme oba v doupěti, abych mu to řekla. Na jeho vyzvání jsem si k němu lehla a přitulila se k němu. Mám ho ráda tak, jako nikoho před ním a byla jsem jednoduše šťastná. Jen mi trochu vadilo naše postavení ve smečce, on vysoko a já nízko. S tím už konečně musím něco udělat Pomyslela jsem si, i když o zkoušce na deltu uvažuji již dlouho, ale bojím se, že se i nepodaří...

/Doupě/
Když Půlka opět promluvila, donutilo mě to usmát se. ,,Děkuju, krásně veršuješ," pravil jsem jí zkráceně. ,,Když jsem byl malý, moc jsem toho nenamluvil, no jinak, než veršovaně jsem z tlamky nic nevypustil. Tehdy jsem to ještě uměl, každý na to jak chtěl čuměl," zasmál jsem se při svém vlastním pokusu o verš. ,,Růže jsou červené, fialky modré, to že jsme spolu je pro nás... dobré?" zasmál jsem se. No, no, no... Orfe, nějak se rozkecáváš, nemyslíš? předhodilo mi moje povědomí a já se jen tiše uculil. Užíval jsem si přítomnosti mé drahé a začal jí čistit srst.

/Magicae/
,,Coé lovit'?" zopakoval jsem její slovíčko v otázce. Byl jsem docela zvědavý na jeho význam, protože už jsem jej slyšel asi několikrát od Destiny a možná i od těch mých odpůrcovských vlčat. Byl jsem celkem inteligentní a to na mě šlo vidět, dokud jsem nezačal mluvit. Právě proto jsem se tedy rozhodoval radši mlčet a být je tichým pozorovatelem, což jsem praktikoval i doposud. Stále jsem sledoval Alsafi svýma zvědavě zelenýma očkama, které nyní byly jako dva korálky, zatímco pod mými tlapkami začalo sálat teplo, no za chvíli se odtamtud linula i slabá oblaka kouře, který byl však barevný. Toto mě donutilo se podívat dolů a zvednout přední tlapky. Bohužel jsem zvedl obě naráz, přičemž mi nedošlo, že to nemusí dopadnout dobře. Ano, shučel jsem do prachu na zem tohoto doupěte. Jakmile se má hlava ocitla opřena o zem, ihned jsem se zase zvedl a oklepal od veškerého prachu a lehce poníženě se ušklíbl na tu vlčici. Jsem to ale nemehlo. pomyslel jsem si. Čmoud z předích tlap jakoby zmizel, avšak na zadních neustával. Celkem mě to děsilo. Moje očka začala problikávat žlutou.

Aralský les
Na Akiov nápad s rozbehom prikývnem a keď sa na to už chystám, zjavila sa Mama, tak som sa zastavila. Akio ma začal hneď brániť Som rada, že je ako jediný so mnou. pomyslím si a v duchu sa usmejem, hoci na mne neboli momentálne emócie vidno, keďže si to mama asi zobrala zle.. Nechcem, aby mal kôli mňa problémy s mamou, nezaslúži si to. Ale predsa nerobí nič zlé, len ma bráni. Za to by sa na neho mama nemala hnevať. rozmýšlam, keď v tom mama prehovorila. Jej odpoveď ma prekvapila, začala sa mi ospravedlňovať Asi to tak nemyslela...ale keď to nechcela povedať, tak prečo to povedala?! pomyslím si a upriem na ňu môj pohľad ,,Ale...mama, keď si to tak nemyslela, prečo si to povedala?" nakoniec som sa spýtala naozaj. Síce sa na ňu ešte hnevam, no menej, ale odpoveď na moju otázku ma zaujímala. Tie slová si ale budem pamätať navždy

Aralský les
,,Emócie a myšlienky sú zložité a nie vždy ich vie vlk vysvetliť. Sú veci ktoré povieš v hneve alebo pod vplyvom emócii či stresu a nikdy nebudeš vedieť ako a prečo si to vyslovila. Toto je jedna z takých situácii. A nemôžem povedať ako veľmi ma to mrzí. Poznáš pojem bezmyšlienkovito? Asi tak som to povedala. Bez rozmýšľania," povzdychla si. Myslela to však úprimne. Vážne sa niekedy správam ako prvotriedny hlupák. Hoci viem čítať myšlienky a rozumiem pocitom iným, tie vlastné len sotva ovládam. Pekná irónia. Ale, tak to býva- protiklady a protiklady- tie sú všade, uvažovala.

Magicae
Uprene sa dívala na Mandarina. Žeby mágia? preblesklo jej hlavou. ,,Mandarino, ty si objavil svoju mágiu!" skríkla nadšene. ,,Si šikovný. Lovenie znamená uštvať a usmrtiť zviera za účelom jedla," vysvetlila mu. Vykukla z jaskyne a uvidela mamu, ako niečo hovorí Electre a Akiovi. Keď to doriešia, poviem mame, že Mandarino zrejme objavil jeho mágiu, rozhodla sa, a došla späť za Mandarinom. ,,Čoskoro sa budem učiť loviť," oznámila mu.

/Magicae/
Magiu? Zní to podobně, jako toto doupě, ale asi to bude něco napřirozeného. Bude to něco záhadného, možná ale taky užitečného? I přesto je mi to neznámé, radši bych to neměl. pomyslel jsem si a dával do pohybu pouze špičku ocasu, jako to dělávají kočky, které chtějí zapůsobit na samce. Lehce jsem se zachvěl. Očka jsem měl zbarvená do žluta, nechápal jsem, co se to děje. Jakmile se však Alsafi ozvala zase, lehce jsem se zaškaredil, když řekla slovo usmrtit. ,,Smrt'?" vydal jsem ze sebe jednoduše slovíčko, doufajíc, že v něm aspon nedělám chybu, když už znělo tak ošklivě. Věděl jsem, co toto slovo znamená. Jestlipak nějaké zvíře může lovit vlky? napadlo mě jen tak mimochodem, načež se jedno z mých oček zbarvilo do modra. Dával jsem si dokupy, že pokud jsem chtěl uklidnit svůj hladový žaludek, musel jsem se to taky naučit. Přišlo mi to ale vůči zvířeti, které jsem měl ulovit, docela nefér. Nyní jsem už oblaky dýmu, který se barvil do různých barev, ani nevnímal.

Aralský les
,,Emócie a pocity sú zrejme divné.. poviem, hoci ich sama mám. Podľa toho, čo hovorí o pocitoch to asi nechcela povedať...no úplne ju nechápem, ešte som také nezažila. Aké to môže byť? rozmýšlam nad maminou situáciou. Potom sa na mamu znovu pozriem a vzdychnem si ,,Dobre, odpúšťam ti, hoci na tie slová nedokážem zabudnúť a budem si ich pamätať. povedala som jej. Hnev ma aj tak už prešiel, najmä vďaka Akiovému výletu do lesa. ,,A čo bude s tou mandarínkou?" opýtam sa, stále ho nemám rada. Potom zacítim v žalúdku znova ten pocit-hlad. Začalo mi skŕkať v bruchu a mierne ma to odvedie od myšlienok.

"Ty také krásně veršuješ. Já veršovala asi podruhé v životě." Ani nevím jak, ale nějak mě to napadlo, chtěla jsem mu tím říci, že může kdykoli přijít do mého, našeho, doupěte. Orfeon mi začal čistit srst a já mu to oplatila čištěním srsti na krku. Potom jsem švihla ocasem a položila hlavu na zem. Byla jsem už docela unavená a už jsem dlouho nejedla. Až si odpočinu budu muset jít na lov. Pomyslela jsem si, můj žaludek by asi nechtěl, aby jsem byla ještě několik dní bez jídla.

/Doupě/
Netrvalo dlouho a já taky skončil s čištěním čistě černé srsti mé partnerky. Spokojeně jsem se na ni usmál a položil hlavu na zem, hned vedle té její. Byl jsem také poměrně unavený. ,,Nech si zdát pěkný sen..." popřál jsem jí nakonec jen a zavřel oči. Nakonec jsem ještě tiše zívnul a už pomaličku, ale jistě usínal.

Tábor
Věnoval jsem Ryuusaki lehkou úklonu, když mi přidělila post. Tak dlouho mi trvalo požádat o zkoušku a vy výsledku to bylo jednoduché. "Děkuji." Odpověděl jsem a pak se vydal stranou, aby mohla Ryuusaki dál v klidu jednat s vlky z druhé smečky. Už jsem neměl nic na práci, tak jsem se rozhodl, že teď chvilku zůstanu v táboře. Území už jsme znal docela dobře, trávil jsem tu spoustu času už od mého příchodu na Niwat. Ale tábor, to bylo něco jiného, poprvé jsem tu nebyl jen jako vetřelec.

Poslouchal jsem rozhovor mezi mamkou a Electrou. Měl jsem neutrální výraz a jen pohled střídal mezi vlčicemi, které pro mě znamenali všechno. ''Lekci létání, necháme tedy na příště.'' Pověděl jsem směrem k nejmladší sestřičce. Potom jsem se podíval na mamku. ''Chci trénovat.'' Řekl jsem a přikývl, avšak samozřejmě, musí čekat, že teď řeknu opět své. ''Avšak co se týče Mandarinky, nečekej, že ho příjmu. Nemám ho rád a ani nebudu. Nebudu ho akceptovat a už vůbec ne s ním vycházet. Už vůbec bych ho nepřijal jako svého bratra. Když si ho však přeci jen budeš chtít nechat, budu zticha. Zticha, budu však do té doby, než se někdo zase bude navážet do Electry. Mám rád tebe i své malé sestřičky, ale ne cizince.'' Mrskl jsem ocasem a skončil jsem svou mluvu. Mamka nás měla všechny ráda, ale musela to mít asi s námi těžké. Já ji chápal, ale ta Mandarinka.. on.. nemá tu co dělat. Do rodu Aqua nikdy nezapadne a já to ani nedovolím. Nechci to dovolit.

/Fénixův les/
,,Ano, já jsem to tušil. Jedna vlčice z této smečky mi říkala, že společní potomci posilují pouto mezi partnery," pravil jsem. Její přítomnost mě začala uklidnovat, i přestože jsem stále nevěděl, do čeho jdu. ,,Taky bych chtěl mít s tebou maličké, ale co když mě nebudou brát jako tátu? Neumím mít autoritu, jsem jako vlče se slabou vůlí..." pověděl jsem nejistě, avšak už jsem byl o něco maličko jistější, než před chvílí. Tulil jsem se k ní, už jsem mlčel, pouze lehce pohyboval špičkou ocasu.

Aralský les-Magicae
,,Fajn," povedala iba na Electrine slová. ,,Áno, len zájdem za Alsafi, presvedčím sa ako je na tom Mandarino- či je schopný pripojiť sa k nám alebo nie- a začneme s tréningom," odpovedala na prvé Akiove slová.,,To nečakám. Zatiaľ mi úplne postačí ak budeš akceptovať to, že je tu. Nič viac nežiadam. Do Electry sa nikto navážať nebude, pokiaľ na to nebude mať pádny dôvod a dobré zdôvodnenie. A bude to riešené aj keby tam nejaký dôvod bol," skonštatovala. ,,Potom s Mandarínom zájdem za alfou aby sme to vydiskutovali, a uvidí sa," povedala. O svojom zámere adoptovať si malé oranžové vĺča už radšej nehovorila. ,,Idem teda za nimi," povedala ešte, kývla im hlavou ns pozdrav a klusom sa pobrala k svojmu úkrytu.