Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

-> Von
Netrvalo to dlho a opäť som sa pohol. Tento krát som cítil, ako ma niečo tlačilo. Od prednej časti, pomálu k tej zadnej až som pocítil náraz a niečo studené. Čo sa to.. deje. Prebehne mi hlavou, totiž, bola tu stále tma, ale z tepla sa stala zima. Nechápem.. Pomrvím sa, pritom zo mňa výjde hlas: "Knííí"

řeka Ishimurská
"Ano, přesně tak. Nejspíš je to tak správně, ale je to nepříjemné, nevědět, co se s nimi děje a kde jsou. Musíme jim ale věřit. Věřit, že jsou spokojení, protože dosáhli toho, co chtěli." Ano, tak jsem si to myslel. Timber přeci chtěl odejít. A Dyeron také, stejně jako Diego. Museli vědět, co dělají. "Oni si věří a my jim musíme věřit též." Mírně jsem se pousmál, abych dodal naději Destiny. Potřebovala povzbudit, stejně jako já. Bylo fajn slyšet, že je jim dobře. Bylo by lepší mít jistotu, ale to nebylo v našich silách. "Jejich životy patří jim, ať se nám to líbí nebo ne." A přesto bych si přál, aby se Dyeron vrátil a poradil mi. Ale to nejde. "Ano, mám bratra. Naštěstí je tady ve smečce. A ano, nejspíš se zakoukal do té fenky." Jo, že se mu líbila to jsem věděl. Ale překvapila mě informace, že bude mít vlčata. Pootevřel jsem údivem tlamu. "B... budou mít vlčata? Jak...? Kdy? Budu... strejda?" Poslouchal jsem ji dál. Pokýval jsem hlavou. To asi dává smysl, jo. "Možná máš pravdu. Jsem nějak moc sám. Vlci ze smečky se mnou moc nemluví. A všichni jsou tak šťastní, každý někoho má..."  Vyfoukl jsem dlouze vzduch z plic. Ano, byl jsem sám. Sám ve své duši. "Kdysi jsem měl kamrádku. Byla moje nejlepší. Jediná, která mi rozuměla. Ale je pryč a od té doby jsem neměl přátele." Ano, měl jsem pár známých, poznal jsem nevlastního bratra, fajn, ale to bylo asi tak všechno.

Mladý však ještě ne úplně dospělí vlk se vracel tam, kde jej srdce vedlo. Zbývalo pár posledních týdnů k tomu, aby dospěl. Za hranicemi našel to co chtěl, však i to co nechtěl a to dokazovali jizvy po celém těle, které získal v bojí o přežití. Bílá liška Wayree, jeho věrná společnice spolu s ním vstoupila na území Stříbrného Fénixe. 'Jsme zpátky. Tvá máma Destiny bude mít určitě radost.' Pověděla radostně a na Akia se usmála. "Ano. Jsme doma Way." Pověděl jenom a usmál se a v očích se mu zalesklo. Zamířil si to jako první do Magicae. Na místo kde se narodil a místo co patřilo jeho matce. Po chvíli již kráčel Aralským lesem, až nakonec stanul před doupětem. Pach jeho sester i matky byl opravdu slabí a proto mladý vlk usoudil, že tu už nějakou dobu nebyly. Rozhodl se, že nechce kráčet po celém území a hledat. Posadil se před vchodem a zhluboka se nadechl a zavyl. V jeho vytí se nesla zpráva pro určité tři vlčice, že je již zpět. Byl zvědav jestli se nějaká z nich ukáže.

Jack Ian Snart
VTP
Probudila jsem se. Do nosu mě zasáhla krásná vůně jara. Milovala jsem jaro, všude láska a mír. Opatrně jsem vstala z trávy. Zaposlouchala jsem se do ptačího zpěvu.  Náhle jsem zpozorovala v trávě malou vlčici. Ježiš ta je roztomilá.  Její maličkost je úplně k sežrání. Ale no tak Jack! Já za to nemůžu,  to to jaro. Vlčice vypadala trochu mimo, to na ní asi začalo působit jaro.,,Ahoj" Pozdravím bez ostychu vlčici.

Aralský les- Magicae
Z pochmúrnych myšlienok ju vytrhlo vytie, a nie tak hocijaké. Ihneď vedela, komu patrilo, a čo znamenalo. Na tvári sa jej zjavil úsmev od ucha k uchu, a okamžite sa rozbehla smerom k miestu, odkiaľ vytie prichádzalo. ,,Poď! povedala Albe, a utekala cez celý Aralský les až k matkinmu brlohu, k jej domovu. Celá zadýchaná stála a nezmohla sa ani na slovo. Po chvíli nahliadla dovnútra, a uvidela dôverne známu postavu, no vyzerala inak, ako predtým. Nebolo to už malé fľakaté vĺča, ale mladý, takmer dospelý vlk s jazvami po celom tele. ,,Akio!" privítala svojho brata, ktorý pred nedávnom oznámil odchod za hranice. ,,Aké som si o teba robila starosti! Si v poriadku? Ako si prišiel k týmto jazvám? Preboha... už nikdy nechoď tak ďaleko. Báli sme sa o teba. Vrátil si sa celkom skoro, hoci sa mi to zdalo ako večnosť. Stretol si niekoho z rodiny? Aký boli? Prepáč, nechcem ťa zaťažovať otázkami. Určite si vyčerpaný," Alsafi bola príjemne prekvapená, že sa jej brat vrátil.

Když přestal výt, spolu i s Wayree se sedli dovnitř. Nečekali zase tak dlouho, jak si myslel, že to bude trvat a přivítal ho celkem známí a pro něj příjemný hlas jeho mladší sestry. "Alsafi. Tak rád tě vidím." Usmál se na ni a prohlédnul si ji. Už to také nebyla žádná malá vlčka, ale dospívající vlčí slečna. "Vyrostla si." Zazubil se a pak na něj vrhala moc otázek. Byla od přírody zvídavá. "Nejsem vyčerpaný." Uklidnil ji hned a nadechl se. "Jizvy mám většinou z bojí o potravu. Bylo těžší lovit, když toho moc kolem nebylo a když už jsem nějaké stádo našel, nebyl jsem jediný kdo se na něj chystal." Odpověděl ji ohledně jizev a švihnul ocasem. "Všichni z rodiny, koho jsem potkal byly v jedné smečce a kromě jednoho, byly všichni vysokého postavení. Prateta je dokonce Alfou. Chvíli jsem cestoval s nimi a spostu jsem se toho dozvěděl, ale když jsme tak nějak doputovali k blízkosti Niwatu, rozhodl jsem se vrátit. A ostatní už jsou na cestě zase někde. Byly překvapení, když zjistily že jsem synem Destiny a nechápali, proč ji ten vlk, který by měl být naším otcem opustil. Však vyřizují pozdravy. A skutečně. Kdo nese rod Aqua, je prostě flekatý a tak nebylo těžké zase je tak najít.
Ze začátku však, bylo těžké se vyrovnat jejich tempu." Skončil. Víc detailů ohledně jeho putování chtěl říct i zároveň mamce. "A už odtud nikdy neodejdu." Zazubil se a prostě neodolal a přitáhnul sestru do svého obětí, ale po chvíli ji zase pustil.

VTP
,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat krásko. " Omluvím. Na otázku: Kam ten svět spěje? jsem neodpověděla, protože jsem výmečně pochopila, že to je řečnická otázka.  Pořádně jsem jsi vlčici prohlédla, byla krásná,  stejně jako každá vlčice.  Bylo to divné,  ale ještě nikdy jsem nepotkala vlčici,  která by nebyla krásná.  Byla tmavá,  jako noc. Její maličkost ji dodávala své osobní kouzlo. Ale Jack, proč o ní vůbec premyslíš, stejně tě jako všichni odmítne. Třeba se ji zalíbím a presvedčím ji. To se ti nepovede Jack. Usměji se na vlčici. A uvědomím jsi, že ani neznám jméno té krasky.,,Jak se jmenuješ zlatíčko?" Zeptám se.

VTP
,,Klídek, klídek... Jak ti mám asi říkat, když nevím tvoje jméno? Jmenuji se Jack Ian Snart, ale říkej mi Jack." Řeknu. Já říkala, že te nebude chtít Jack. Ale sklapni Jack, dej jí čas.  Nakonec jako každý vlk bude milá. Připadala mi dost, kritická a pesimistická. To mevadio, každý má nějaké nedostatky. Jak říkávala Marble: Dokonalost je nudná.

/Tábor -> Ishimurská Řeka/
,,Prosím, Bodko, pohlídej ji," pokynul jsem parnterce ještě a rozběhl se po pachu svého bratra, větříc u země. Ten pach nebyl jenom jeho, ale pravděpodobně po něm šla i jedna z těch psovlčic. Destiny či ta druhá, ta její dcera. Nějak si nemohu zapamatovat jména. pomyslel jsem si. Alsafi... poradil mi v hlavě můj patron Bahagari. Pokýval jsem při svém poskakujícím, třínohém běhu hlavou, až se mi zatřásla moje duhová hříva. Netrvalo dlouho a já se stejně, jako dva jedinci této smečky předemnou, vyskytl u řeky, což mi napovídal zvuk tekoucího proudu vody. Jakmile jsem patrněji zacítil pachy těchto mých známých, výrazně jsem zpomalil, než jsem nakonec úplně zastavil. Pouze jsem našpicoval uši. Jakobych Destiny s Keiranem poslouchal, ale jejich hlasy zřetelně nedoléhaly až ke mě, bohužel.

/Aralský Les/
Podle pachu jsem začínal zjišťovat, že už jsme skoro doma. Doupě bylo v této části lesa a já si připadal mnohem líp, stejně jako jsem to tak nějak pociťoval na své partnerce. Na mé tváři se objevil lehký úsměv, který nezmizel ani tehdy, když se mě Půlnoc zeptala, co budeme lovit. Přistoupil jsem k ní a olízl ji za uchem. ,,To je na tobě. Veď tentokrát ty. Třeba půjdeme po tom, co ucítíš ty jako první," pravil jsem vyzývavě, avšak klidným hlasem. Přestože se mi to říkalo těžce, sám jsem byl docela dost dominantní a v tomto vztahu teprv.

VTP
,,S pylem já nic nemůžu udělat Sarinh. A ne, neboj se, jsem jen náhodná tulačka." Odpovím mým něžným, uklidňujícím hlasem. Já věděla,  že není nepříjemná Jack, jen se bála. Ale Jack, stejně nemáš šanci ji sbalit. Vlčice, navzdory jejím otázkám vypadala sebe vědomě a to se mi na vlčičích vždy líbilo. Zkusíme to lehce, souhlas?  Souhlas.,,Můžu se zeptat,  co tady tak krásná práce vlčice dělá tak sama?" Řeknu. No, nevím,.jesli ke zrovna tohle lechce. Ale je Jack, drž tlamu a nech to na Jack.

/Velké Travnaté Planiny/
Svalový stah se na chviličku uvolnil, v tu chvíli jsem i slyšela a dokonce vnímala slova Catorceho, než jsem na něj však stačila zareagovat, přišlo to znovu. Bylo mi jasné, že na kecání ohledně přemístění se do teplejšího místa, bylo již pozdě. Bolelo to však tentokrát jinak. ,,Já chci už umřít..." zakňučela jsem zoufale a zhluboka se nadechla. Nevěděla jsem, co se mnou je. Tento stav mi byl jako vždy, tak i dnes doslova neznámý. Jednak jsem měla panickou hrůzu a jednak to bylo vážně utrpení. Tlak v podbřišku směřoval víc a víc dolů, což mě donutilo tlačit. Myslela jsem, že mě to roztrhne. Možná bych nyní dávala přednost být s těmi lidmi, věděli by, jak mi pomoct. Ale ani to jsem si přiznat nechtěla. Bylo mi špatně, přesto jsem však tlačila. Byla jsem celá zpocená, nebyl to vůbec příjemný pocit. Tlak pomaličku ustupoval a nakonec se zmírnil. Pode mnou bylo něco, jako dvě hovínka. ,,Co to je?" poplašeně jsem na to koukla a poté zmateně vrhla pohled i na Catorceho. Lehce jsem se od toho odsunula stranou.

VTP
,,Mě to nevadí, líbí se mi tu." Povím a olíznu si čenich. Asi má Jack pravdu, že me nechce. Vůbec na moje svádění nereaguje.  To je jedno, stejně to budu zkoušet. Třeba se na ní musí trochu jinak, a ja ma to přijdu.  Přece si věřím.,,To je mi líto,  že ti ten pyl kazí jaro, odobí lásky."  Řeknu. A podivam se do zelené travy. Byla dost vysoká,  a kdybych neměla čepele,  rozhodně by mě lechtala na nohách.

Magicae
,,A povedal si im o Niwate? Možno sem niekto z nich príde na návštevu," uvažovala nahlas. ,,Som taká rada, že si sa vrátil," povedala vľúdne. Jej dva chvosty sa kývali, akoby bola šťastným psom. Ona však psom naozaj bola, teda aspoň čiastočne. ,,Aj ty si vyrástol. Vyzeráš už ako dospelý vlk. Teda skoro," mierne sa uškrnula. ,,Takže ty plánuješ ostať tu. Ja asi prejdem do Ishimury," skonštatovala. Jej snom bolo získať vysoký post vo svorke a dobre ovládať svoje schopnosti. Zatiaľ však stále bola len vĺča, ktoré nemalo nárok na iný post. Spoza Alsafi vyliezla mačkovitá šelma šedo-bielej farby. ,,Nezľakni sa- toto je Alba, môj maznáčik. Je to snežný leopard," predstavila ju Akiovi.

Přikývnul. "Pověděl jsem. Přišlo jim hlavně zajímavé Zeiss, že máme tak blízko tak nebezpečnou smečku." Uvažoval. "Pak jsem jim řekl o tom, že mám dračí magii a malém jsem to tu zlikvidoval a že mě před smrti zachránil vlk z jiné smečky." Pověděl jsem ještě. "A že je zvláštní, že nová generace Aqua nemá povětšinou vodní magii. Tak jsem jim řekl, že jsme z části i draci." Dodal ještě nakonec. Když se ukázala z poza jejich zad kočkovitá šelma, prohlédl si ji. "Těší mě, Albo." Usmál se a ukázala se i má bílá liška. "Tohle je zase můj mazlík, je to spíše kamarádka, než mazel. Sněžná liška Wayree." Představil sněhově bílou lištičku. Spíše ji představil Albě, protože Alsafi ji viděla, než odešli za hranice. 'Těší mě.' Pověděla i Wayree a švihla ocasem, stejně jako Akio. "Do Ishimury? To tě budu chodit navštěvovat." Zazubil se. Věděl, že jeho mladší sestra nechtěla zůstávat v této smečce. "Co je vlastně nového tady, od doby co jsem byl pryč?" Zeptal se tentokrát on. Mamka se totiž ještě neukázala a Electra také ne.