Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tábor
Iba ticho prikývla. Bola unavená z používania mágie na liečenie, no aj tak bola schopná ešte poslať pár myšlienok- veď tú schopnosť objavila ako jednu z prvých. „Kirigakure je veľká svorka, no bývala svorkou Svitu. Určite sa tam nájde niekto kto bude stáť na strane Svitu doteraz. Orfeon a Půlnoc? Orfeon bude určite dobrou Alfou, no jeho partnerku veľmi nepoznám," poslala mu myšlienku. Orfeon bude dobrou Alfou, vyzeral vtedy ako zodpovedný a rozumný vlk, hoci sa pohádal s Keiranom. Už štvrtá Alfa za obdobie čo som vo svorke. Najskôr Attie, potom jej syn Zeal, teraz Ryuusaki a po novom Orfeon. Veľa sa toho mení. A Electra je pravdepodobne mŕtva. Možno som prežila celý doterajší život v podstate v mieri a teraz zažijem vojnu. Svit a Temno... ich tma a temnota nikdy nebude stačiť na to aby zahasila svetlo. Nikdy nebudú zahasiť poslednú nádej, posledný plameň svetla. Sú temní, no ich tma je slabá. Svetlo môže zahaliť tma no žiari aj v nej. Tmu však raz zničí svetlo. Raz to už musí byť naposledy. Ten boj tu bol vždy a asi aj vždy bude. Dobra a zla až kým sa to nestratí a nezmení na šedú. No vtedy tu už asi nebudem, ponorila sa do myšlienok a vytiahnuť ju odtiaľ bude pravdepodobne komplikované. Ani len si nevšimla, že k nim podišiel pes.

Odpovědi se mamky dočkal jen přikývnutím. Už ji až moc dobře znal, ponořila se do svých myšlenek. Mezitím došel blíže Traure, který se zaposlouchal do jejich rozhovoru mezi matkou a synem, ale nijak to nekomentoval. ''Ano. Zeiss je smečka temna pod vedením jedné z nejkrutejších vlčic co by si měl vůbec čest potkat. Pokud tě neuzná za temného dává ti na výběr, ale pouze jednou. Buď se staženým ocasem odejdeš, nebo tě ona sama, či členi její smečky roztrhají na kusy. Jsou i takový opovážlivci co nejsou uznání za temné a přesto si otevřeli tlamu.. no domyslíš si to..'' Odpověděl mu. Potom se znovu podíval na mámu a drcnul do ní bokem, ví že když se příliš zamyslí nedělá to dobrotu. ''Mami, tohle je Traure, Traure to je moje máma, Destiny Aqua.'' Představil je z úsměvem. Škoda, že si nestihl Alsafi pár týdnu, či už měsíců? Nebo Electru, jenže ta už je nezvěstná rok.. Ach.. sestřičky moje.. Pomyslel si smutně, však nedával navenek nic najevo a jen se usmíval.

Tábor

Smečka temnoty, woah, to je zvláštní. Když mu Akio povídal o té vlčici musel si oddechnout že při cestování omylem nevstoupil na uzemí Zeiss, on jen pes, byl by na cupy za minutu. "Tam bych se ocitnout nechtěl." Řekl potichu a podíval se před sebe. Když ho Akio Představil jeho matce, té Destiny jen zvedl packu a povídal. "Oh ano! Rád vás poznávám! Váš syn mi hodně pomohl s tím jak tady smečky fungují, přišel jsem před pár dny." Snažil jsem se být slušný vůči vlčici, přece jenom nejspíš byla starší než já a asi byla zkušená. Heh, snad se sem rychle dostanu, potřebuju post abych.... No... To je jedno. Pomyslel jsem si a pak jsem to vypustil z hlavy a jen jsem se usmál na vlčici.

Tábor
Tréning mágie 9/10
Zo zamyslenia ju vytrhlo až drgnutie do boku. Prekvapene zažmurkala a už sa chcela na dotyčného osopiť kým si stihla uvedomiť, že je to Akio a očividne ju práve niekomu predstavil. „Teší ma, Traure. Ako už Akio pravdepodobne povedal, som Destiny a som tunajšia Delta," povedala nakoniec a vrhla na syna napoly vyčítavý napoly vďačný pohľad. Keďže bola ponorená do svojich myšlienok a pozerala sa Akiovi do očí, nebolo pre ňu ťažké zistiť tie jeho. Nijako na to nezareagovala, maximálne tak tým, že na chvíľu prestala vrtieť chvostom. Pohľad preniesla na psa a na chvíľu sa mu pozrela do očí. To stačilo na to aby vytušila aj jeho myšlienky. Trochu ju z toho všetkého začínala bolieť hlava, no potrebovala aj trénovať. „Rodinu si nevyberáme, no do rodiny patria aj priatelia a svorka," povedala ticho smerom k Trauremu. Inak nedala poznať, že čítala jeho myšlienky- no mohol to vycítiť- zvyčajne si nedávala až taký pozor či ju niekto sleduje keď mu číta myšlienky.

Tábor

Prve se vlčice jen znovu představila a řekla že je delta. Položil jsem pack a zaculil se. Zeptal jsem se, ještě jsem v tom měl bordel a potřeboval jsem si to ujasnit. Když se mi vlčice podívala do očí bylo to takové divné, ale když na mě promluvila, šoupl jsem packou dozadu, sklopil uši a panenky se mi zúžily."C-Co?" Jen jsem zamumlal a nechápavě koukal na vlčici. Ne,... Vždyť to jsem neřekl, jen jsem si to myslel, že jo... Jo rozhodně jsem si to jen myslel. A... Asi to uhádla! To bude ono,... Nemůže vědět co si myslím.... Doufám.... To by bylo zlý... ZMLKNI TY DEMENTE! mluvil jsem na sebe v hlavě a stále nechápavě pozoroval vlčici.

Lehce ho 'škublo' v hlavě. Poznal, že mu mamka vlezla do mysli, ale nad tím se jenom usmál. U ní mu to nevadilo. ''Sám jsem ji jednou viděl, zjevila se v oblaku černé mlhy a během chvíle zase zmizela..'' Pověděl Trauremu. Ani si nepamatoval vlastně kdy ji viděl. Možná se mu o ní jenom zdálo. ''Až s Keiranem dořeším sám sebe ve smečce, možná zajdu navštívit Alsafi do Ishimury.'' Uvažoval tiše sám pro sebe. Potom si uvědomil.. Podíval se na Traureho. ''Pokud nebudeš chtít jít později na ten lov, až se s Keiranem domluvíš i ty.'' Zazubil se na psa a opět začal vesele pohupovat ocasem. Při dotazu na mamku se ozval však on. ''Už jsem ti to říkal.'' Zazubil se znovu. ''Jsou Alfy, potom Bety, následně Gammy, Delty a Kappy. Pak jsou ti co se nějak třeba provinili a za trest mají trest Omegy.''

Tábor
Chvíľu mlčky sledovala situáciu a spamätávala sa zo skutočnosti, že znova používala mágiu, no popritom napoly vnímala ich rozhovor. „Ak pôjdeš za Alsafi, rada sa pridám," povedala synovi ticho. „Ešte sú vĺčatá, tie sú nad Omegami. Vĺčatá sú potomkovia členov svorky alebo si ich nejaký člen adoptoval, takže sú v podstate tolerované, no potom musia splniť skúšku na Kappu," pripomenula. Keď Akio spomínal, že videl Alfu temnoty, trochu sa zamračila. Pohľadom sa však znova vrátila k psovi. Nad jeho zajakávaním sa trochu zamyslene pousmiala. „Som empatička a- hm, pre nositeľa tejto časti mágie ešte názov nevymysleli, škoda. Teda... nazvime to trebárs... čitateľ myšlienok?" nadhodila trochu veselo. Vážne by som tomu mala vymyslieť názov. Ak som v Svorke gryfov alebo v Elpii povedala, že som empatička, každý poznal kto som. Gryf ktorý ovládal myšlienky sa volal... Nashira by ma nepochválila. Mám to! Atemma! Takže čitateľ myšlienok je atemmián, že? uvažovala. Žeby ďalšie štuchnutie za nepozornosť?

Nemuže ti vidět do hlavy! Heh eh...... A CO KDYŽ JO?! Pak by ale věděla...... Ne tak dlouho se ti do hlavy nekouká! panikařil jsem si v hlavě, nemohl jsem nad tím přestat přemýšlet, neuměl jsem svoje myšlenky ovládat, prostě jsem myslel. Ani jsem nevnímal okolí. Ale co když o ní ví? Co... Co když jo? Přestaň na to myslet, přestaň, přestaň! Ale... Moje Sestra..... Leadra.... Ne.. O tom neví, do teď jsem na to nemyslel, nemůže o tom vědět, i kdyby mi možná do hlavy viděla! Z myšlenek mně vytrhnul Akio s jeho nabídkou. Pomalu jsem se na něj podíval a odpověděl: "OH! Ano rád,... rád půjdu s tebou! T... Ty ještě nejsi členem?" řekl jsem zmateně, pořád jsem byl v šoku kvůli té vlčici. "Omegy? Co... Jako trest za co se může pes stát Omegou?"

''Budu rád a Alsafi nás jistě ráda uvidí.'' Usmál se spokojeně. Krom toho ji slíbil, že se ji přece jen tak nezbaví, je to jeho mladší sestřička! Občas sice chytřejší, ale to už byl pro Akia pouhý detail. Traure se zdá být zmaten. Lehce se nad tím zasmál. ''Mamka má magii myšlenek, sic ji to unavuje slyší všechno na co pomyslíš. A není jediná. Spousta vlku na Niwatu umí číst myšlenky.'' Vysvětlil mu a zasmál se. ''Oficiálně členem nejsem, jsem tu tolerován jen proto, že jsem synem členky smečky. A proto, že mě tu každý zná. No a kdo by ne, když jsem tu způsobil jednou chaos po celé smečce, že jo.'' Kývnul rameny. Mamka věděla, že narážel na tu situaci jak se proměnil na draka a ovládala ho magie. ''Až teda budeme oba oficiálně členy, zajdeme na lov a pak s mamčou navštívíme sestru v sousední smečce.'' Rozvrhl svůj plán.

Nervózně jsem se usmál na Destiny a pak se otočil na Akia. Zvedl jsem uši a zvedl hlavu "Všechny?" zamumlal jsem potichu a radši se zaměřil na to co dál říkal Akio, "Chaos? Co jsi udělal?", řekl jsem už méně nervozně a ještě jsem přikývl na Akiovu nabídku: "Jo lov a procházka zní fajn!" Zase jsem se podíval na Destiny a kdybych byl schopný se potit tak je pode mnou rybník. "Táááákže,... Delta..." Snažil jsem s se koukat všude jinde než na vlčici, " Co taková Delta může?" dořekl jsem a podíval se na vlčici. Usmál jsem se a v hlavě jsem si pomyslel: Uf okey... Buď v klidu, jsem si jistej že s tim 'POŘÁD' Akio přeháněl, rozhodně ti nečte myšlenky furt!? He eh.. eh... Podíval jsem se dolů na mojí obvázanou tlapu a pak zase na vlčici. Ale.... Leadra.... Zamyslel jsem se ještě nakonec.

Tábor
„Akio ešte nesplnil svoju skúšku vzhľadom na niektoré udalosti. Omegou sa môžeš stať ak sa prehrešíš proti pravidlám svorky- vstúpiš do Tekvicového lesa kde žijú fénixovia, zabiješ člena svorky alebo mu ublížiš či sa inak prehrešíš proti zákonom svorky. Omegu môžu zabiť a v podstate nie je úplne členom svorky," vysvetlila Traurerovi. „Lov by sa asi zišiel aj mne, už dlhšiu dobu som nič neulovila. Traja ulovia viac ako jeden," dodala ešte. „Ishimura je pravdepodobne celkom príjemná k niekomu kto ide navštíviť príbuzných. Hm, škoda tých zmien álf, uvažovala som nad skúškou... hoci by som ju asi aj tak nesplnila, myslím, že na Gammu nemám," ani si neuvedomila, že vyslovila nahlas svoje myšlienky. Pri zmienke chaosu sa mierne pousmiala. „Iba trochu predviedol mágiu," pokúsila sa o vtip. „Delta je verný člen svorky, nemá nejaké extrémne práva, pokiaľ viem. A neboj sa, nečítam tvoje myšlienky neustále- musela by som udržiavať očný kontakt, čo očividne práve nerobím," vysvetlila mu a v snahe upokojiť ho sklopila pohľad. Začínala sa cítiť trochu nepríjemne. Len málokedy mala rada spoločnosť.

Poslouchal vysvětlovaní mamky. ''Pamatuji si na to jako včera, kdy si nás s Alsafi a Electrou vzala poprvé do Tábora, nechal nás s Ryuusaki a šla plnit zkoušku na Deltu.'' Zazubil se. To, že Electra se narodila v Táboře zmiňovat nahlas nepotřeboval. To není zase tak důležité. ''Souhlasím. Určitě si při lovu užijeme zábavu.'' Zavrtěl znovu nadšeně ocasem. ''Trochu předvedl magii?'' Zasmál se jejímu pokusu o vtip. ''Mé předvedení magie zničilo celou jeskyni a zmrzačilo jednoho idiota co to vlastně zapříčinil.'' Pověděl směrem k Trauremu. Je to vlastně poprvé co od té údalosti o té údalosti promluvil.

Uffffff Oddechl jsem si a sklonil hlavu. Otřepal jsem se a podíval se na Akia: "Akio, kde je vlastně ta Beta, chtěl bych se dostat do smečky co nejdřív, mám docela hlad." usmál jsem se na něj a zvedl se. Pak jsem se podíval na Destiny a zeptal se jí: "Jestli se mohu zeptat, jak dlouho jste ve smečce?" Zajímá mě jak dlouho trvá se dostat na vyšší post, nechci být podřadný, mít autoritu! Na to jsem byl zvyklí, né na tohle, ani si nemůžu nic ulovit. Pak jsem zareagoval na vtip. "Aspoň tvoje magie něco umí!" Zasmál jsem se,"I já jsem zmrzačil jednoho idiota, neboj!" Dodal jsem a zasmál jsem se Jednoho... Tak to jsem se hodně podcenil. Pomyslel jsem si v hlavě.

Tábor
„To boli časy..." pousmiala sa pri tej spomienke. „Beta je Keiran, ten vlk, vidíš ho?" kývla hlavou smerom ku Keiranovi. Až teraz si spomenula na dar od elitnej vlčice, sovie ponožky. Ja som sa vlastne zabudla poďakovať. Ach, už s tým asi nič nenarobím, pomyslela si. Urobila pár krokov smerom k miestu kde sa teleportovali, zobrala ponožky a dala ich do svojej brašne. „V svorke som... ja ani neviem ako dlho, ale približne dva alebo tri roky," odpovedala mu. Pri spomienke o mrzačení zdvihla labu a dotkla sa ňou svojej náušnice z peria gryfa. Možno čudné gesto, no pre ňu to bola spomienka na jeden súboj.

Oh, ano vidím h, děkuji. Poděkoval jsem vlčici, stále mne lehce znervózňovala, přece jen mi vidí do hlavy a to nechci, ale pokud se jí nebudu dívat do očí bude to vpohodě. "Akio? Mohli bysme jít že?" Otočil jsem se na Akia. Pak jsem se otočil na vlčici "To už tu jste docela dlouho že! A vy jste se tu narodila, anebo přišla?" Ještě jsem se zeptal vlčice než jsem se otočil zase na Akia. Utáhl jsem si obvaz na tlapě a čekal co Akio poví.

Tábor
Když Traure a Akio zastavili a začali hovořit s bílou vlčicí s černými skvrnami, jež byla nápadně podobná právě Akiovi, Eito stál několik kroků za nimi a nevnímal, co si mezi sebou říkali, jen se utápěl ve svých myšlenkách. Dokázal si ale i sám odvodit, že ona vlčice, u níž mu ale připadalo, že má i lehce psí rysy, byla pravděpodobně Aikovou matkou. V tom ho z přemýšlení vytrhl dobrmanův hlas, který začal Eito zničehonic opět vnímat. Doufám, že jsem o nic nepřišel. ,,Ehm," pokusil se na sebe upozornit. Nepokračoval však, stejnak nevěděl, co by řekl. Chvíli vypadal tedy velmi rozvážně, ale nakonec se odhodlal. ,,Ehm, nechci se vtírat, však mohu jít tedy za tou betou s vámi, že?"

/Colora/
,,Ahi proste Arco ti hodí palicu a ty mu ju prinesieš a znova ti ju hodí a ty prinesieš, je to zábava." povedala som a ďubla som ňufákom do brucha, cítila som pohyby. ,,Arco, oni sa tam hýbu." povedala som a prešla som sa k nemu. Nevedela som, že to je až takéto. pomyslela som si a švihla chvostom. ,,Už onedlho budeš otec a ty Ahi sestrička." povedala som. Rada by som sa naháňala, ale to nie je možné, teraz nie. pomyslela som si a skrútila som sa do klbka. Počkám takto, kým to neprejde? pomyslela som si zúfalo.

Tábor
Na poďakovanie iba kývla hlavou. Pri jeho ďalších slovách sa na chvíľu zamračila akoby sa jej o tom veľmi nechcelo hovoriť, no po chvíli sa znova vrátila k neutrálnemu výrazu tváre. „Pochádzam z vzdialenej svorky za hranicami tunajších území, no moje vĺčatá sa narodili tu," povedala nakoniec. Potom ich prerušil nejaký hlas. Spýtavo sa pozrela na psa. Jeho vzhľad ju prekvapil, no snažila sa nedať to najavo. Otázka však nebola mierená na ňu, takže mu odpoveď nedala. Predsa len, záležalo na Akiovi a Traurerovi akú mu dajú odpoveď. Rozhodla sa počkať kým splnia úlohu, veď sa predsa dohodli na love. A aspoň budem mať dostatok času na uvažovanie, pomyslela si.

Když se vlčice před její odpovědí zamračila, udivilo mně to, že by se jí něco stalo? Nechtěl jsem spekulovat a vymýšlet si věci které stejně nebyli pravda a tak jsem jen kývl na poděkování. Když se k nám zase přidal obskurně vypadající pes, docela mě to překvapilo. Myslel jsem že se mu okolo nás nelíbí, tak proč za námi furt chodí? zeptal jsem se sám sebe, kdyby tu nebyla vlčice zeptal by se nahlas. "Já nevím 'Ezro' mně to nevadí, ale nevím jak na to Akio..." Podíval jsem se na Ezra a s přivřenýma očima jsem se usmál, přišel jsem bliž k psovi a zašeptal mu do ucha: "Já myslel že nás,... mně nemáš rád. To jsem ti tak chyběl?" Řekl jsem sarkasticky a zase se otočil na vlčici a Akia. "Co ty na to Akio, může s náma?", zeptal jsem se vlka. Ani nevím proč jsem na psa byl takový a na vlky ne, asi to ve mne vyvolalo vzpomínky, a taky jsem potřeboval aby mi Akio pomáhal a byl soustředěný na mne a ne na něj.

Tábor-Doupě (Fénixovi minihory)

Hned jak se mnou Daw souhlasil jsem šla svižným krokem k doupěti. Už jsem znala cestu a z tábora to bylo o něco blíž. Navíc mě osvěžila voda která mi kapala na kožich. Ucítíme jak mě jedno z vlčat kope. Už se asi chtělo dostat ven. Navíc mě občas zabolelo břicho. Usoudila jsem že to nebude dlouho trvat a vlčata budou na světě. Možná už dnes.
Udýchaně dorazím k horám. Byl tu sice prudký kopec, po kterém se muselo jít, ale jinak to nebylo daleko. Cestou jsem se párkrát ohlédla, zabolela mě lopatka, což jsem se snažila ignorovat, ale hlavně jsem už chtěla být v doupěti a čekat až přijde první náznak toho, že budu rodit. Za nějakou chvíli už mi zbývá pár metrů a budu blízko doupěte. Do kopce jsem šla samozřejmě pomalu a občas se zastavila. Přecejen jsem byla udýchaná a docela dost vyčerpaná z cesty. Ale vlčata se narodí doma, to bylo hlavní. Ihned vlezu do doupěte. Už jsem tu jednou byla. Bylo tu jezírko, mechový koberec, houpací síť a nebylo tu vůbec zima. Navíc to tu vonělo a byly tu květy. Prostě ideální místo. Rozejdu se k mechu. Z Kirigakure jsem se trochu prospala, to tedy nebylo nutné a ani bych neusla. Začalo mě totiž celkem bolet břicho. Tušila jsem že se tu za chvíli bude válet první vlčátko.