Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Poblíž tábora
Na tváři se mu objevil nechápavý výraz. Jeho oči ale stále ulpívaly na obloze, i když nyní již hleděl níže, k horizontu. ,,Ezra," zopakoval znovu. ,,To jest jméno mé. A ke všemu, nevidím jediný důvod, nač bych měl lhát o něčem takovém, jako je jméno." Tím prozatím skončil, zmlknul, něco mu našeptávalo, že čím dál by to rozváděl, tím spíše podezřele by vypadal. Mlasknul a ohlédl si na dobrmana. ,,Nu," začal, ,,přemýšlím nad tím, zda by snad snad i nebylo lepší, kd-" Zasekl se a zavrtěl hlavou, větu již nedokončil. To je jedno. 

Znovu jsem se musel uchechnout, on si nedá říct. "Každý má své důvody proč dělá věci které dělá, ať už jsou reálné, nebo ne. Já mám důvody proč jsem opustil domov a šel sem, mám důvod proč dělám to co dělám a mám důvod i na to jak to dělám. A já vím že nám nevěříš dost, abys nám řekl tvoje, PRAVÉ jméno. Nebudu to tady z tebe dolovat. Ne tady ne... Jen jsem ti chtěl říct že jméno skrývat nemusíš, to tě před ničím neochrání. řekl jsem ještě, nemohl jsem vědět jestli se tak jmenuje nebo ne, ale cítil jsem že ne. Vadilo mi to, vždy jsem dostal z každého to co jsem potřeboval a chtěl, on... On se nenechal a to mi vadilo a zároveň mne to i fascinovalo, nikdy jsem na to nenarazil a tak jsem jen vyčkával co se stane.

Vytrvalým klusem, ubírala se k místu, které v ní vyvolávalo vlny nostalgie. I ona právě v tomto lese získala vůdčí post a teď se jej chystá předat mladším. Ten čas ale letí. Příchozího Akia vůbec nezaregistrovala. Bylo to od ní velmi neslušné a neomalené, avšak teď situaci již pomoci nemohla. Akio již dávno zmizel za humny. Doufala jen, že se na ní nezlobí. Letní sluníčko bylo zakryto hustou zdí z mračen. Schylovalo se k dešti. ,,Věřím, že z Vás dvou budou skvělé Alfy." pronesla s úsměvem, ujišťujíc je, že její výběr je opodstatněný. Náhle se z ocelové hradby mračen snesla na zem malá kapka, která lehce dolehla Ryuusaki na nos. ,,Zřejmě bude pršet." oznámila, co bylo zřejmé. Zanedlouho poté, co tuto velmi nepravděpodobnou předpověď vypustila z tlamy začalo opravdu pršet. Bouřka oznamovala svůj příchod malými kapkami, jenž máčely jejich kožíšky. Očekávala zhoršení. ,,V podstatě ano, do Dýňového lesa mohou vlci jen za doprovodu Allfy, dále přístup mají bývalé Alfy a Alfy samotné." pronesal dozadu k Orfeonovi. Líbilo se jí, že se zajímá. ,,Však brzy zjistíte proč." otáčeje na dvojici, nevinně se zazubila. Přidala do kroku. Chtěla se ukrýval v porostech lesa dříve, než bouřka ukáže svůj pravý hněv. Zanedlouho se nacházeli u hranic. ,,Omlouvám se, že Vás nutím stát takto na dešti, ale musím Vám to povědět zde." omluvila se. Při myšlence jejího hlasu, který se snaží přeřvat skřeky fénixů se ji točila hlava. ,,Tedy, před tím, než na toto území zavítala vlčí tlapa, ovládali jej Fénixové. Alfa Attie s nimi uzavřela dohodu: Vlci zde mohou žít, avšak Féxinové nebudou rušeni a zároveň za jejich bezpečí ručí Alfa životem, proto je sem do lesa vstup zakázán, a proto se vás musím zeptat, jste ochotni podstoupit toto riziko ?? s vážným pohledem zabruslila do očí každého z nich.

Poblíž tábora
,,To, že jsem neřekl své celé jméno, ještě neznamená, že toto není mé pravé, huh?" podotkl. Už byl den, slunce se přes obzor přehouplo kupodivu rychle. ,,Říkám tu část svého jména, u níž se mi líbí, aby mne tak ostatní oslovovali." Z tohohle jestli se vykroutíš, Eito... Je to vůbec možné? Oko na jeho rameni už nějakou dobu nebylo podezřele přivřené, avšak nespouštělo svůj pohled z dobrmana Traureho. Eito střihl uchem a s kamenným výrazem se začal rozhlížet po krajině. Akio se stále nevyjadřoval, což mu vlastně i vyhovovalo. Ten vlček ho nikterak moc nezaujal.

Poblíž tábora

Postavil jsem se a podíval se na Ezra. "No jak myslíš..." Vyšel jsem směrěm k Akiovi a usmál se na něj, "Myslím že bymse mohli jít do tábora, že? Omlouvám s eza tu scénu." dořekl a ještě se poohlédl po Ezrovi a pak zpátky na Akia. Usmál jsem se na něj a udělal pár kroků vpřed. Už byl den a po celém okolí bylo jasně vidět. Porozhlédl jsem se a pak jsem se ještě otočil na Akia a vyčkával jeho odpověď. Už jsem se chtěl pohnout dál a najít alfu. Měl jsem hlad, pár dní jsem nejedl a byl jsem na neznámém území. Vítr nesl mnoho vůní, ať už to byli květiny, a nebo zvěř. "Jak je to tu vlastně s lovem?" Ještě dodal s nadějí že si bude moct sehnat něco na zub.

Poblíž tábora
Mírně pokýval hlavou, kdesi v hloubi své duše ucítil příjemné teplo a uspokojení, měl pocit, že tuto menší šarvátku vyhrál. A nebo mu prostě došlo, že ze mě to nevymlátí, ani kdyby se snažil sebevíc. Jako idiot na mne totiž nepůsobí. Pak je možnost, že se snaží chytře vypadat, ale... To by se choval jinak. Začínal být unavený, ale nepřipadalo mu vhodné, aby se zrovna tady natáhl a zdříml si za přítomnosti Traureho a Akia, a to nejen z principu, ale i kvůli tomu, že jeho důvěra k nim stále bloudila kdesi pod bodem mrazu. ,,Uhm, ano, taky si myslím, že bysme se už mohli přesunout," prohodil nenuceně a zavětřil. K jeho štěstí vítr foukal takovým směrem, že se k němu dostaly všemožné vůně i pachy mnoha cizích vlků. ,,Myslím si, že vás opustím, do tábora asi dokáži trefit sám."

Poblíž Tábora

Otočil jsem se na Ezra. Podivilo mně že je se mnou schopný souhlasit. Usmál jsem se na něj a pak mu řekl: "Jestli chceš odejít, můžeš. Nejsi tu vězněm, doufám že se ještě setkáme." Podíval jsem se na rameno vlkovy, kde bylo to jeho oko. Pak jsem se otočil na druhou stranu od něho a pak na Akia. Švihl jsem ocasem a zase si utáhl obvaz na tlapě. Ani nevím proč jsem si obvaz stále utahoval, už pár měsíců je moje rána zhojená, asi mi bylo nepříjemné se na na ní koukat, připomínala mi věci, které jsem chtěl zapomenout, zakrývat jí obvazem pro mne bylo nejjednodušší.

Dál se rozhodl prostě už mlčet, dokud si to ti dva nevyřikají. "S lovem? Jednoduché. Většinou by se mělo však útočit na starší jedince, ty mládí by se měli nechávat na další generace, aby bylo dost zvěře. Na podzim probíhají smečkové lovy, aby se doplnili zásoby na zimu." Odpověděl stále s ochotou Trauremu a mezitím co kráčel k táboru. Doufal, že po dobu 'Erziho' a Traureho dohadů nestihl Keiran s mamkou někam utéct. "Nejvíc zvěře je v lesích. Až ti ukážu Tábor, můžeme na lov spolu." Navrhl. A já dodělám zkoušku.. Domyslel si větu v mysli.

Poblíž tábora --- Tábor

Když mi Akio odpovídal na otázku s lovem, udivilo mne že nezmínil nutnost býti ve smečce abych mohl lovit. Když Zmínil ještě společné lovení na podzim začalo mne to docela zajímat. " Společný lov? Nevíš kdy přesně se bude konat?" Zeptal jsem se ho a pokračoval v cestě k táboru. "A nemusím být členem smečky abych mohl lovit?" Musel jsmem se zeptat, nerad bych aby mne odsud vyhodili kvůli trochu žvance. "Jen se chci ujistit že nedělám něco špatně, aaa.... Mohl by jsi mne prosím zavést za alfou? Rád bych se stal členem." Ještě jsem na konec dodal.

> Tábor
Když už se chystal dvojici opustit a vyrazit sám, Akio konečně promluvil. Eito si povzdechl, nechal jít ty dva asi tři metry před sebou a vydal se za nimi. V hlavě se mu honily myšlenky o tom, jestli je dobrý nápad se přidat právě do této smečky, neměl pro to žádný pádný důvod - nemluvilo-li se o potravě. Poslouchal rozhovor, jenž probíhal mezi Akiem a Traurem, což ho přinutilo začít skutečně uvažovat o svém následujícím rozhodnutí. Smečku mohu kdykoli opustit, přestože by se to zbylým členům asi nemuselo zrovna dvakrát zamlouvat. A tak se rozhodl, že udělá totéž, co Traure, tedy že se pokusí získat právoplatný post člena smečky. To bude ještě zajímavé. ,,Uhm... Také se asi pokusím stát členem, je-li to tedy možné," řekl tiše. Chtěl to říci hlasitěji, ale hlas ho selhal a poté již svá slova nechtěl opakovat, doufal, že ho tedy Akio či oba dva slyšeli.

/Fénixovy Minihory -> Dýňový Les/
Odpověď jsem dostal dřív, než jsem vůbec očekával. Proto jsem také vzhlédl k Ryuusaki, jakmile promluvila. Déšť mi ani tolik moc nevadil, byl jsem zvyklý i na ty nejhorší podnebné podmínky, vlastně mohlo být ještě hůř. Slejvák pomalu, ale jistě ustupoval. No a my se dostávali ze skal do toho lesa, který měl být našim cílem. Na otázku Ryuusaki jsem se musel podívat nejprve na svou partnerku, abych věděl, jaký názor na to má ona. ,,Jistěže. Pro území a smečku jsem ochoten udělat vše," pronesl jsem stále otevřeným tónem hlasu a opět se otočil na partnerku. Bez ní bych do toho asi nešel. Vzduch najednou výrazně zhoustl vlhkostí a to ve mně vyvolalo jisté obavy, které jsem však, ostatně tak, jako obvykle, ani dnes nedával najevo. Pokračoval jsem přitom v chůzi a dával si pozor na to, aby můj krok nebyl rychlejší, než krok Ryuusaki. Trval jsem na tom, aby šla ona první.

Byl poněkud zašmušilej z debaty psů, však jakmile pověděli, že se zkusí přidat do smečky, zavrtěl ocasem a hned se tvářil o něco veseleji. ''Když vám to nesedne, kdykoliv se dá promluvit s Alfou a můžete odejít.'' Pověděl jako první. Poté se otočil na Traurero, který se ptal opět ohledně lovu. Žil na území od narození a tudíž se ho to pravidlo zase tak moc netýkalo, zvlášť když je v nedodělané zkoušce... ''Ach. Promiň. To jsem vynechal.'' Zkusil se nevině zazubit, pak však jeho výraz zvážněl. ''Nesmíš lovit na našem území pokud nejsi ve smečce.'' Odpověděl. Druhou část, že za to může být trest smrti, nějak nezmiňoval.. ''Ovšem pokud máte v plánu se přidat do smečky, tohohle se nemusíte bát.'' Dodal ještě. ''Teď je léto.. Smečkové lovy bývají buď na konci podzimu, či na začátku zimy... Samozřejmě v zimě už bývá zvěře o hodně méně.'' Odpověděl Trauremu.. Když již skutečně stanuli v Táboře na oba hafany se otočil. ''Alfa zde momentálně není.'' Takže Ryuusaki, asi opravdu předává svůj post Alfy, Orfeonovi a Půlnoc.. Takže to asi chvíli potrvá a já se skutečně nepřeslechl, když jsem tam tu chvíli stál.. Pomyslel si, však rozhlédl se po Táboře. ''Můžete pro zkoušku zajít však i za vlkem, jenž má post Bety. Vlk s postem Beta přebírá zodpovědnost za chod smečky, když Alfa momentálně není přítomná.'' Opět vysvětlil. Z Traureho dotazů už byl tak nechápavý, že už ani nevěděl co všechno ví a co neví.. Keiran v Táboře stále byl. Proto k němu hlavou kývnul. ''Třeba tamten vlk.'' Zazubil se a sám se k němu vydal. ''Už jste zpátky?'' Blýsklo se mu v očích, když přicházel blíž a blíž ke Keiranovi. ''Zdravíčko, Keirane.'' Houkl s trochou úcty k vlku, aby se neřeklo, že vysoký post nerespektuje, ale když v něm vidí, že se mu líbí mamka, tak ho chce poznat a proklepnout si ho a vlastně ho chce brát jako svého přítele. ''Mám dva možné zájemce o to se přidat do smečky...'' kývl k 'Erzovi' a Trauremu.. ''a mohli bychom už dodělat tu mojí zkoušku, když už jste s mamkou zpátky?'' Otočil se víc k němu a nahnul zvědavě hlavu. Také tak trošku doufal, že mu ty otázky připomene, protože minimálně dvě zapomněl..

Natočila jsem ze zvědavosti hlavu. ''Aport?'' Zeptala jsem se. ''Co je to aport?'' Dodala jsem znovu dotaz a koukla na Bodku, která už byla pěěěkně kulaťoučká. Začínala jsem se na vlčí sourozence těšit, určitě to bude zábava! Nadšeně jsem znovu opět začala poskakovat kolem svých adoptivních vlčích rodičů a vlastně jsem čekala na to, až mi vysvětli pojem 'aport'.

/Colora -> před doupětem/
Opět jsem vyskočil ven, zdálo se, že už je po dešti. Mokro mi nevadilo, sklonil jsem hlavu k zemi a čenichal. Hledal jsem klacík. Netrvalo mi to dlouho a jeden takový jsem docela rychle našel. Doběhl jsem k Bodce s klackem v tlamě a díval se na Ahriu. Klacík jsem položil pod sebe. ,,Tak... a jakmile jí ho hodím, ona jej vezme a přinese mi ho. Je to docela zábava," vysvětlil jsem jednoduše a opět do tlamky kus dřeva chytil. Štěkl jsem a napřáhl se, načež jsem klacík hodil směrem k Bodce, aby nemusela utíkat daleko či rychle.

Mamine brucho
Nenarodené vĺča sa nachádzalo v tmavom, takmer nekonečnom priestore. Prečo je tu také teplo? Nemohol ten niekto, kto to tu vymyslel myslieť aj na to, že nie všetci sú palice, a je im tu tesno?!, v tom však narazila do niečoho podobnému stene. Odrazila sa späť, pri čom sa jej podarilo naraziť do ďalšej veci, približne rovnako veľkej, ako bola ona sama. Tu ešte niekto je? spozornela. Jediné, čo videla bola tma. Cítila však prítomnosť iného vĺčaťa. Malá vlčica začala zúrivo kopať do steny a jediné, čo chcela, bola cesta von. Jej matka už musela cítiť, že čoskoro príde jedno z jej vĺčat na svet. Prerazím tú stenu! pokračovala v neúnavnom narážaní.

Tábor
Destiny sa spoločne s Keiranom a elitnou vlčicou teleportovala späť do Tábora. Pár sekúnd iba zmätene postávala, no potom pohľadom rýchlo preletela po prítomných až sa jej pohľad zastavil na jej synovi a dvojici psov. Žeby sem na Niwat začínali prúdiť aj iní ako vlci? Je to už jedna líška, no psov to až tak veľa nie je. Keby sa tak k tomu pridalo aj pár vlkov z rodiny... musia vedieť čo som išla hľadať. Videli Akia a vedia odkiaľ pochádza. Niwat je môj domov, no mala som ho aj tam. No teraz patrím sem. Nemôžem dúfať, že sem niekto príde. Je to nepravdepodobné, uvažovala. Pohľadom potom prešla k Akiovi. „Ahoj, Akio. Situácia v Kirigakure sa nakoniec vyriešila," oznámila mu a trochu sa pousmiala. Chvostom mierne vrtela- ako spokojný pes.

Mezitím co čekal na odpověď Keirana se ozvala mamka. "Mami, ahoj." Zazubil se a obejmul ji. Zavrtěl ocasem při šťastné zprávě, že v Kirigakure se to vyřešilo, ale... "Co se tam vlastně stalo?" Optal se s pozvednutým obočím.

Tábor
„Démon, myslím. Zničil celý ich tábor a zranil viacero vlkov," povedala. „Podľa istého zvieracieho zdroja uzavrela Alfa Kirigakure zmluvu so Zeiss. O spojenectve. Možno to nie je úplná pravda, ale aj tak je to dosť zlé," šepla tak aby to nemohol počuť nikto iný ako Akio alebo možno niekto so striebornou náušnicou. Nech je to akokoľvek, je pravdepodobné, že ich Alfa v Zeiss bola. A to samo o sebe nie je najlepšie, pomyslela si pesimisticky.

Přikyvoval. "Asi horší Demon, než ten co byl u nás, který zmizel po chvíli.." Zauvažoval. Hlavně, že všichni přežily ve zdraví.. Pomyslel si, však další slova matky si musel znovu přebrat. "Se Zeiss?" Pověděl tiše, tak aby to slyšela jen máma. "Tak jestli to je pravda, tak to je vážný problém. Kirigakure je velká smečka a jestli se spojí se Zeiss, začnou opravdu temné časy..." Mluvil slovo od slova čímdál tišeji. Mimochodem pokud jsem se v lese nepřeslehl, Alfa Ryuusaki předává post Alfy Orfeonovi a jeho partnerce Půlnoc. Pomyslel si. Věděl, že mamka umí číst myšlenky, takže to uslyší.

Byl jsem potichu zatím co jsme šli do tábora, bylo mi jasné že si tady nebudu moct jen tak lovit. Když jsme přišli do tábora a Akio mi oznámil že alfa tam není potichu jsem vzdychl. "Takže Beta taky může udělit zkoušku?" Řekl jsem zvědavým hlasem jak se mi rozzářily oči že mi možná bude udělena zkouška. Posadil jsem se a podíval se směrem kde byla vlčice. Jen jsem na ní chvíli koukal když v tom na ní začal Akio mluvit. Jeho matka? Dobře ok,.... Musím si uvědomit že né všichni mají špatné vstahy v rodině. Pomyslel jsem si. Zvedl jsem se a přešel bliž k nim. Chvíli jsem je poslouchal a pak jsem je prostě musel přerušit. "Wow, Démon? Cože to?Tady se dějou takovýhle věci?" vykřikl jsem udiveně a pak se otočil na Akia, ]"A Zeiss... Zeiss je ta 'špatná' smečka o který jsi mluvil Akio?" Ušklíbl jsem se na vlka a znovu se posadil.