Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Jack Ian Snart
Přes údolí mlh
,,Vážně, ale naposledy jsem je viděla, když mi bylo tři.  Pak jsme se rozdělili. Ale konec povídání o smutných věcech, když se můžeme radovat. Máme ulovit jelena, ten je skoro v každým lese, s tím kozorohem to bude horší. " Řeknu. Podívám se na ty dva, všimla jsem si jak Traure kouká na Ezru. Že by láska? Je to málo pravděpodobné, ale stejně.  Docela se k sobě hodí. Ale no tak Jack. Budu dělat,  že jsem to neslyšela. Jack, já vím , že se to nejspíš nastane, ale bylo by to hezké.

Přes Údolí Mlh
Podíval jsem se na Jack a mohl jsem se jen usmát. Já naposledy viděl svého bratra, a to nedávno a... svojí myšlenku jsem nedokončil. "Já viděl bratra nedávno, a to mne pronásledoval,
takže mi moc nechybí!" Uchechtl jsem se a podíval se na Ezra "Do lesa..." zašeptal jsem, lesy jsem neměl rád, málem mne tam roztrhal divočák. "Myslím že kozorozi žijí v horách." Poznamenal jsem a pokračoval v chůzi.

//Pardon, lidi, právě jsem zjistil, že jsem celou dobu sledoval mapu Kirigakure a ne SSF... Takže proto nyní ta změna lokace. Opravdu se omlouvám za zmatek!
EITO
Přes Luninu louku
Šestý pár nohou se mu pohupoval o boků, občas ho nějaká z končetin lehce udeřila, rozhodně se ale nejednalo o nic bolestivého. Do rozhovoru o rodinách se nezapojoval už jen z důvodu, že ani on sám o ní moc nevěděl. Druhým důvodem byla jeho obecná nechuť se bavit o něčem tak nepodstatném. Už se lesu nacházeli opravdu blízko a ani jeho čenichu neunikla značná vlhkost, která se tam nacházela.  ,,Je to možné." Nepřiznal se k tomu, že vlastně ani pořádně nevěděl, co to ten kozoroh je, ale z názvu si představoval podivně vyhlížející zvířata s kozími rohy dominujícími jejich hlavám. ,,Takže s vysokou zvěří nemá zkušenost tedy nikdo z vás?" ujišťoval se.

Jack Ian Snart
,,Já mám zkušenosti s ledačím, takže i s vysokou zvěří.  Je to jednoduché skočím na ni zr zadu a probodnu ji čepelí krk. " Odpovím. Vůbec jsem si nevšímala šestého páru noch u Ezry. Vůbec mi to nepřišlo divný. Vlastně nidky mi nic nepřišlo divný. Vše je totiž normální, nic jako divný totiž neexistuje a já jsem tomu důkazem. Spoustu vlků mi říkalo,  že mé chování je proti přírodě, to však není pravda.

přes Luninu louku ---- Aralský les
"Aspoň nekdo má skušenosti! Ale né všichni máme čepele, já mám třeba magii k ničemu." Usmál jsem se na Jack a pokračoval v chůzi než jsem vešel do lesa. Tak tohle je ten les a jak tady..." Nedořekl jsem větu protože jsem něco ucítil a uslyšel, přikrčil jsem se a zašeptal "Něco jsem zaslech" Chvíli jsem se porozhlédl po okolí a po chvíli z křoví asi padesát metrů před námi Jelen. "HELE!" 'zařval jsem tlumeně aby mne jelen neslišel. "Co teď?" Zeptal jsem se obou dvou.

Přes Luninu louku - Aralský les
Obdivně se na Jack podíval. Tak že by se nám nakonec hodila? Možná ji nakonec i přestanu tak moc podceňovat. ,,To je... fajn." Ucítil pod tlapami měkký mech nasáklý vodou a v tu chvíli si uvědomil, že kolem něj se rozprostírá hustý porost lesa. Vzhlédl vzhůru k nebi a místy ani nedohlédl k obloze, jak tu byly vysoké a hustě vysázené stromy. Každou chvílí musel uhýbat, aby nešlápl do nějakého trnitého keříku. Z minulosti moc dobře věděl, že spadnout mezi všechno to trní není vůbec příjemná záležitost. Ještě než se vůbec stohl ozvat Traure, Eito se zastavil a nastražil uši. Přikrčil se k zemi a mlčky vyčkával na to, co se bude dít dále. Když se Traure ozval znovu, sic šeptem, ale stále dostatečně hlasitě, natiskl se Eito břichem až k zemi, neboť jelen se začal poplašeně rozhlížet kolem sebe. Z jeho strany proto Traureho otázka zůstala nevyslyšena. Doufal, že se neozve ani Jack.

 Jack Ian Snart
Aralský Les
Díky svým vylepšeným smyslům jsem cítila jelena rovnou, když jsme přišli do lesa. Za chvíli jsme byli tak blízko,  aby si ho všimli i moji kamarádi. Já jsem neustále opatrně se pohybovala dopředu . Pro vlčici s tréninkem jako mám já to bylo docela jednoduché ulovit jelena, zvlášť tenhle ani nevypadal moc pozorně,  ani urostle. Dokázala jsem se k němu přiblížit na dostatečnou vzdálenost. Teď byl ten okamžik.  Dala jsem znamení kamarádům, a skočila jse mu přímo na záda.  V tu chvíli se mi na všech tlapkách rozevřeli čepele a vrazily se mu hluboko do masa, ale aby toho nebylo málo, zabořila jsem do něho i drápya kousla ho do krku, teď jen čekám že mi moji kamarádi pomůžou, nechci to vše dělat za mě.  A nemám moc času,  protože se jeden samozřejmě brání.

Bastien Criest
Colora
Keď sa môj lačný žalúdok dostaočne nasýtil, začal som vnímať zvuky okolo. Najviac však zo všetkého som počul hlas tejto veľkej huňatej veci ktorá mala v sebe moc dobrú sladkú tekutinu. Mal som pocit, akoby sa prihovárala mne, len mne. Bastien, Basty to sa mi páči. Opakoval som si v hlave stále dookola, až kým som konečne po prvý krát neotvoril oči. Boli ešte zlepené, ale ja som videl, videl som. Pohľad som venoval svojej matke, Veľkej huňatej, vedľa ktorej stal môj otec. Obom som venoval krátky pohľad prenikavo fialových oči, ktoré pomaly oťažievali, a mňa doháňala únava. Ale predsa nedávno som dospal. Vedľa seba som zazrel malé guľôčky presne ako ja. Najbližšie bol brat Hendrik, ku ktorému som sa horko ťažko priplazil. Chcel som sa mu pochváliť svojim výkonom, keď som sa nakoniec zmohol ku bratovi len pritúliť a opäť unavene zaspával.

Aralský les
Jack se na jelena prostě vrhla já se zase udiveně podíval na Ezra a potichu jsem si řekl "Tak vpoho no..." běžel jsem za ni. Chvíli jsem tam jen stál a vyhíbal se smýtajícímuse zvířeti, nevěděl jsem co mám dělat, pak mne napadlo udělat to co jsem udělal Akiovi v našem tréningovém souboji. Čapl jsem poměrně malého helena za nohu a pořádně ji stiskl, cítil jsem jak mi tlamou protýká železovitě chutnající krev. Byl to úžasný pocit, lovit. Trochu jsem se unesl v myšlenkách, ale po chvíli jsem trhnul zvířeti za nohu a to se skácelo k zemi. Mrknul jsem na Ezra a s kopitem v hubě jsem zamumlal: "Chceš ho dorazit?"

Aralský les
Kdo se ale bez rozmýšlení pohnul byla Jack, nikoliv Traure. Neokřikl ji, jelikož věděl, že kdyby ji jelen spatřil, svým hlasem by potom vše akorát mnohonásobně zhoršil. Bílého podivně vyhlížejícího vlka zachvátila panika, ani se nehnul, pouze jako by vyčkával, co se bude dít dál. Nechtěl s tím mít nic společného, jestli jim jelen uteče, nepřál si, aby mu to dával kdokoli jiný z trojice za vinu. Naprosto úchvácený tedy proto sledoval Jack, když provedla výpad. Ukázala se být skvělou predátorkou. Fascinovaly ho dlouhé a perfektně obroušené drápy, jež se vlčici objevily na tlapách. Konečně se vzpamatoval, když jeho směrem promluvil Traure. Věnoval mu nepřítomný pohled a když si uvědomil, co po něm žádá, respektive co mu navrhuje, neváhal ani chvíli. Odrazil se od země a co nejhbitěji, jak mohl, přiskočil k nebohé kořisti. Oběhl ji, aby se dostal před ni, což vyžadovalo tu nejvyšší rychlost, kterou byl prozatím schopen vyvinout, přestože zvířeti znemožňovaly plynulý pohyb dvě šelmy, které se do něj již zahryzávaly. Eitovi nebylo příjemné se nacházet přímo před tak vysokou a mohutnou bytostí, otřepal však ze sebe veškerý strach, jenž ho svíral, a s otevřenou tlamou a vyceněnými tesáky se vrhl proti odhalenému hrdlu kopytníka. Měl štěstí, že ho stihl v poslední chvíli skutečně zachytit, neboť jelen si uvědomil, oč se pokouší, tudíž v posledním momentě téměř hlavou uhnul. Pravděpodobně chtěl svého protivníka nabrat na paroží. Lovec se ale nedal, i když ho náhlé cuknutí znejistilo. Za chvíli už ale cítil na jazyku horkou krev, která mu zalívala vyschlá ústa. Pocítil nesmírnou slast, když se mu rudou tekutinou plnilo hrdlo. Spokojeně zachrčel a stiskl tkáň své kořisti ještě pevněji, neboť ji stále ještě neskolili. Jelen vydal zoufalý zvuk, Eito nechápal, jak bylo takové stvoření něčeho takového schopno, však dlouho tomu svoji pozornost nevěnoval. Ucítil, jak už zvíře ztrácí síly, bylo jen otázkou času, kdy se svalí na zem. Vlka proto napadlo, že zůstane na krku jelena viset pouze za zuby, celou svou vahou. A skutečně to pomohlo! Za chvíli už se vyčerpaný kopytník svíjel na zemi v bolestech. Vlka se safírově modrýma očima ale nebavilo pozorovat jeho utrpení, proto se k němu sklonil a přehryzl mu hlavní tepnu. ,,Dobrá práce," pověděl uznale a podíval se na své společníky.

Aralský les
Ezro se oo jelenovi bez váhání vrhnul, což mne překvapilo. Navíc na to že věčí zvěř nikdy nelovil mělo to zvíře poměrně rychle za sebou. Hned jak se začalo zvíře kácet k zemi, povolil jsem stisk tlamy a uskočil, aby jelen nespadl na mne. Když nás Ezro pochválil podíval jsem se jako kdybych právě spatřil létající prase. Podíval jsem se Ezrovi nechápavě do očí a pomyslel si.Pochvala, heh... Tak takovejhle je to pocit, být pochválen. A zrovna od jeho. Nikdo mne ještě doopravdy nepochválil, a ještě zvláštnější bylo že první byl právě Ezro. Chápu že to nebylo jen na mne, ale stejně. dodal k své myšlence a potichu odpověděl. "Dě- Děkuji."Přišel jsem k zvířeti tak aby jsem se díval ze stejného úhlu jako Ezro. Podíval jsem se na skoleného kopytníka co přede mnou ležel. Stále mu tekla krev z přehryznutého hrdla a tělem mu procházel poslední tiky. Pouze při pohledu na ono zabité zvíře mi tělem procházel adrenalin. Olízl jsem si krev z okolí tlamy a snažil se přesvědčit sám sebe že kořist nesmím sníst, jsem si docela jist že bychom pak nesložili zkoušku. Nejedl jsem již pár dní, a tak jsem měl hlad, musil jsem to však překonat. "Tak.. Kam teď toho jelena dáme? Až budeme lovit toho kozoroha.ještě jsem se zeptal, protože ona otázka mi hlavou probíhala celou krátkou dobu lovu.

Aralský Les
Jelena se nám podaří podařilo zkolit. ,,Jop, dokázali jsme to." Řekla jsem vítězně. Vůbec mi nevadilo,  že můj plášť a kožená šňůra , která nesla můj přívěsek byly celé od krve. O takovéhle věci jsem se nikdy nezajímala. První půlku ukolu jsme měli za sebou. Teď druhá, táhnout jelena do tábora a zpátky by byla zbytečnost, ale přesto jsem já a moji kamarádi potřebovali nějaký důkaz,  že je mrtvý.  Všimla jsem si, že Ezra má na sobě toulec, a napadl mě nápad. Utrhla jsem jelenovy část nohy a hodila ji před Ezru.,,Nevadila by ti, kdybys si ji dal do toulce?"

Aralský Les
Když Jack surově odtrhla jelenovi nohu jen jsem se usmál a povídám: "Hele, myslíš že noha bude stačit?" Podíval jsem se na Ezra a pak jsem párkrát očima naznačil že netuším co Jack dělá. Pak jsem se posadil a řekl: Měly bychom si odpočinout, nespíš půjdeme horama a nemyslím si že to bude tak jednoduchý jako teď, tohle asi byla náhoda." Usmál jsem se a podíval se na mrtvolu jelena, mrtvé tělo tam jen leželo a já stále měl hlad, "Hele, myslíte že by vadilo, kdybychom se najedli. Byla by škoda tady toho jelena nechat hnít, podle mě bychom měly sníst tu nohu a odnýst toho jelena do tábora, jako jídlo pro ostatní, chápete? Bylo by to rozhodně plus." Ještě jsem dodal hlavně ze sobeckých důvodů.

Aralský les
S nechápavostí si přeměřoval černého dobrmana, který jako by snad ani nevěděl, jak se vyjádřit k tak jednoduché pochvale, která víceméně ani nic moc neznamenala. ,,Nevím. Do tábora je to daleko a jen tak ho tu nechat ležet také asi není dobrý nápad." Snažil se usilovně vymyslet, jak problém se zesnulým jelenem vyřešit, nic ho však nenapadalo, celého ho sami zpět ke Keiranovi odtáhnout nemohli - respektive by to zabralo příliš mnoho času. V břiše mu hlasitě zakručelo, měl nesmírný hlad a dívat se na mrtvého jelena, který ležel přímo před ním, nebylo nic příjemného. Spolkl sliny, které se mu utvořily v tlamě. ,,Jo, jistě, samozřejmě." Vzal zvířecí nohu do tlamy a otočil se, aby ji šetrně zastrčil mezi šípy. Když ji měl v tlamě, cítil nutkání si z ní odtrhnout kus masa, činilo mu problémy se udržet a neuždibnout si ani kousíček. ,,Podle mě to stačit asi bude muset, kdyžtak můžeme vzít ještě kus paroží, ale odtáhnout toho jelena zpět do tábora by trvalo moc dlouho a stálo by nás to spousty sil." Na chvíli se odmlčel. ,,Ledaže bychom vzali ještě nějaký orgán, ale to se mi moc nosit nechce, ten zápach mi potom není příjemný." Zhnusil se při představě jeleního srdce, které vláčí s sebou celou cestu u sebe v toulci. V hrdle ho dráždil pocit jako by měl každou chvíli vyvrhnout ten zbyteček žaludečních šťáv a nerozložené stravy, které mu v břiše zbývaly. ,,S odpočinkem nemohu nesouhlasit..." Hned nato před sebe natáhl přední tlapy a položil se na břicho. Na packy si položil těžkou hlavu a poslouchal zbytek toho, co Traure říkal. ,,Já osobně mám hlad a to pořádný... Ale nejsem si jistý, jestli nás všechny jedna noha uživí. A jak jsem již pověděl, táhnout celého jelena až do tábora... není to zbytečná dřina? Ostatně to součástí úkolu ani nebylo." 

Aralský les
,,Můžem se najíst tady a pak pokračovat dál. " Povím. Já hlad moc neměla. Ale i přesto jsem si utrhla kousek masa z hrudníku a začalaho přežvykovat. Měla jsem ráda chuť čerstvého masa. Už zbývalo jen kousek a budu ve smečce.  Snad to bude taková zábava, jak Jack říkala, zatím to zábava je. Přidání se do smečky? S tím by asi řád nesouhlasil. Ale mě je to jedno, stejně mě nevylučí a i tak by to bylo jedno.

Aralský les
"Tak dobrá, něco sníme odpočineme si a půjdem dál." Přikývl jsem a přišel blíže k jelenovi. Podíval se mrtvole na hlavu a pak jsem si utrhl trochu masa z místa kde ho utrhla i ona. Utrhl jsem jeden velký kus, který jsem následně položil na zem, poté jsem utrhl další a také ho položil na zem. Naposledy jsem se podíval na jelena než jsem si vzal kusy masa na své předchozí místo. Zakousl jsem se do něj a zavřel oči, nic lepšího jsem nejedl. Byl jsem zvyklí na odpadky a tohle byla slast.

Aralský les
Tělem Eitovi projela vlna vzrušení, když i tyrkysová vlčice s krvavě rudým pláštěm přehozeným přes hřbet souhlasila a on si uvědomil, že se po mnoha měsících může konečně spokojeně nakrmit. Volným krokem přistoupil blíže k mrtvole, stál bok po boku Jack, a bez přemýšlení zabořil čenich mezi syrové čerstvé maso. Musel zuby odtrhnout kus kůže se srstí, pod kterými se dosud stále velké množství maso ukrývalo, aby získal lepší přístup ke šťavnaté lahůdce. Když bylo hotovo a kousek masa, který si zvolil, vyčistil, na růžovějícím jazyku měl nalepeny chuchvalce hnědé srsti divé zvěře, jež před chvílí skolili. Několikrát si odplivl, aby se zbavil nepříjemné pachuti v ústech. Poté vší přípravě si dovolil uškubnout první sousto. A že se jednalo o značně veliký kus svaloviny! Zdvihl hlavu a spokojeně ho žvýkal v tlamě, rozmělňoval maso mezi zuby a poté dychtivě polykal. Když si všiml Traureho, který si odtrhl svůj příděl a poodešel dál, rozhodl se jeho rozhodnutí následovat a udělal totéž. Taktéž silnými zuby odtrhal kusy masa, které tak pečlivě čistil, popadl je všechny do tlamy a lehl si pár metrů od svých dvou druhů a mrtvého jelena. Uchopil jeden kus potravy mezi tlapy. Těmi si kořist přidržoval, aby se mu jeho díl lépe jedl.

Aralský les
Dojedla jsem můj kus. Ale moji kamarádi si ještě pochutnávali. Tak jsem si sedla dál, a pozorovala je. Vypadali, že byli šťastní, když jí. Asi dlouho nejedli. Ráda jsem pozorovala, jak jsou tvorové šťastní. Dělalo to mě šťastnou.  Položila jsem si čumák na nohy a zavřela oči oči.  Přemýšlela jsem o lásce a o svých milovaných. Usmála jsem se široce.