Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Sat Mar 17, 2018 3:47 pm

Tábor
Jack si stála na svém. To sice bylo hezké, ale měla by se naučit prokazovat větší úctu. Ne klaněním se, ale poslušností. V Zeiss by jistě takto nepochodila. Temná by ji za takovouto výmluvu rovnou rozcupovala na malé kousíčky a kdo ví, možná by ani ty nezbyly. Na to jsem se pochvalně podíval na Akia. "Ano, přesně tak. Členové si kryjí záda, neschovávají se ve křoví s přáním, aby se jeho kamarádi vrátili celí. Moje zkouška platí." Řekl jsem sebejistě. Pak jsem promluvil k Trauremu a jeho parťákovi pro zkoušku. "Pokud chcete jít už na ten lov, bežte. Jack se buď připojí a zkoušku splní, nebo se k vám nepřidá a tím zkoušku neudělá. Ale neměla by vás brzdit svou nerozhodností." Na tom jsem trval. Nemohla natahovat zkoušku zbytečně jen proto, že nechtěla ohrozit kamarády. Přesto jsem ji dal ještě moudrou radu. Jak s ní naloží, to už záleželo na ní. "Překážky jsou tu od toho, aby se překonávaly. Pokud máš z něčeho strach, tak se ho zbavíš jedině tak, že se nevzdáš a onen strach překonáš. Chybami se každý učí. Není špatné, když uděláš chybu, ale když pak stáhneš ocas, je to k ničemu. Neboj se o ně a pomoz jim. Hm?"

Sat Mar 17, 2018 5:36 pm

Colora
S tím svým nemotorným plazením jsem se ale daleko nedostal. Navíc jsem cítil takovou neutichající potřebu zůstat poblíž své maminky, která pro mě znamenala bezpečí, dobré jídlo a taky teplo. A hlavně...hlavně lásku. Ty hlasy ale byly také fascinující. A pak někdo...jakoby řekl jméno a ke mně! Hendrik? zapřemýšlel jsem se v duchu, ale vyslovit jsem ještě nic nedovedl. Na to jsem byl příliš malé škrvně, které se sotva plazí. Když jsem si to ale tak říkal v hlavičce, znělo mi to hezky, ale od koho to šlo? To nebyla maminka. Hmm, že bych šel na průzkum? zapřemýšlel jsem se zase strašně namáhavě a začal se s pískáním plazit k té neznámé (Ahria). Je taky něco jako maminka? Má taky takové to k papání? No zajímalo mě to nesmírně!

Sat Mar 17, 2018 5:46 pm

Jack Ian Snart
,,Překážky se mají překonávat. A překonat je můžou jen dvě věci, láska a přátelství. To je pravda. Když jinak nedáte, zkoušku splním." Povím a otočím se na mé dva psí kamarády. ,,Tak jdeme
na to, ale prosím buďte opatrní, jak jsem pochopila moc zkušený nejste. Tak se snažte si neublížit." Ohlídnu se směrem les. A čekám až vyrazíme na lov.

Sat Mar 17, 2018 7:24 pm

Colora

Najednou jsem ucítil něco teplého a vlhkého, jak se mě to dotýkalo. Bylo to příjemné a podobalo se to tomu, co bylo v tom ráji. Přestal jsem se třepat, protože jsem byl zase v teple, ale pořád jsem byl vyčerpaný a to mě dělalo nespokojeným. Kníkl jsem proto a něco mě posunulo kousek dál. Opačným směrem než jsem se snažil o plazení. Ucítil jsem další teplo a něco příjemného a tak jsem se k tomu snažil přitisknout. Bylo to velké, teplé a hlavně příjemné, ale to nevyřešilo zcela můj problém. Natáhl jsem se vpřed a něčeho se dotkl. Ucítil jsem něco teplého a olízl jsem to tedy. Bylo to dobroučké a já hned poznal, že je to to, co jsem hledal. Olízl jsem to znovu a opět jsem dostal pár kapiček té dobroty. Přisunul jsem se k tomu a šťouchátkem jsem strčil do nějakého tvorečka (Hendrik), ale mě teď zajímala ta tekutina. Strčil jsem to do dobrotárny (tlamičky :DD), šťouchátky jsem si to přidržel a začal jsem to sát. Když jsem byl plný, tak jsem tiše, avšak spokojeně písknul. Uvelebil jsem se přitisknutý na Velké a ponořil se do říše snů. A usnul jsem rychle, protože jsem byl pořád hluchý, slepý, nic jsem necítil, ale já o žádných takových dovedností neměl ani páru a tak jsem si nevšimnul, že tvoreček vedle mě se nějak odplazil.

Sat Mar 17, 2018 8:53 pm

/Colora/
Všímal jsem si jednání všech přítomných v doupěti, přestože jsem je neviděl. Bylo mi dobře jen z toho, že se narodili všichni čtyři a že jsou živí a zdraví. Opatrně jsem se přiblížil k Bodce a čenichem zkoumal jedno po druhém. Tři vlčátka po mě měla ofinu, to čtvrté pravděpodobně ne. Jakmile Ahria pojmenovala jednoho z nich, usmál jsem se na ni. ,,Takže Christopher a Hendrik? Dobrá volba. Bodie? Teď jsi na řadě ty," pravil jsem nadšeně, jako při nějaké hře, své nejdražší psince, že je na ní řada a neustále vrtěl ocasem. Podivná to rodinka... otec mrzácký zakrslý vlk, matka německá ovčačka, adoptivní dcera liška praví potomci všehochuť... poznamenal mi v hlavě patron Bahagari. Nu, někdy to tak vyjde... ale hlavně, že jsme všichni spolu, ne? A to jsem dříve společnost moc nemusel... odpověděl jsem mu myšlenkou a přiblížil jsem hlavu k své partnerce, olízl jsem ji na líci.

Sun Mar 18, 2018 12:27 pm

Eito
Tábor
Oční kontakt s Traurem mu nebyl vůbec příjemný, připadal mu snad nekonečný. Snažil se uhnout očima, ale dobrman jako by mu to snad nechtěl povolit, trochu ho to hypnotizovalo. Ulevilo se mu, když se pes otočil a to civění tak přerušil, pro Eita to nebylo nic příjemného. Rozhodně mu neuniklo, jak úpěnlivě se pokoušel obmotat si kolem končetiny šátek, jenž mu z ní předtím sklouzl. Jeho očím neutekla ani jizva... Tedy myslel si, že je to jizva. I když nerozuměl tomu, nač ji skrývá. Provedl v minulosti snad něco opravdu zlého? Tak či onak se mu ale nelíbilo, jak se vlčice stále pokoušela protestovat, že zkoušku bude plnit sama. Raději si nepředstavoval, kolik času by tu pouhým čekáním na ni mohli strávit. Keiran pronesl rozsudek a jemu spadl kámen ze srdce. ,,Tak tedy pojďme, ano," souhlasil. Nelíbily se mu myšlenky vlčice, už zpočátku mu nebyla sympatická, však nedával svůj nepříjemný pocit z ní najevo. Či se o to minimálně snažil. Naivní. Absolutně nepoužitelná, co se týče ohledů myšlení. ,,A nejsem absolutně neschopný," zamručel tiše nespokojeně. I když... Nu, je pravda, že s takovými zvířaty zkušenost nemám. A jestli to podělám, tak... tak nevím. Už jen vyčkával na povel Traureho, až i on odsouhlasí, že je čas se vydat ulovit obě dvě kořisti. To bude dlouhý den... Ne-li dny.

Mon Mar 19, 2018 5:53 pm

Tábor
Chvíli jsem tam jen stál a koukal jsem se na vlčici, jen jsem doufal že to nebude dlouho prodlužovat, chtěl být členem smečky co nejdéle to šlo. Nevím ani proč, asi jsem se chtěl cítit chráněn, vím že když jsem odcházel někdo šel zamnou, možná to byla náhoda, ale nemusela být, mohl to být můj bratr. Doufám jen že to nebyl on a já se mílím. Udivil jsem se nad tím že Ezro chtěl již jít a dokonce s vlčicí, na což jsem jen přikývl: "Ano myslím že už bychom měli jít Jack, že?" Chvíli jsem si nebyl jist jejím jménem, pak jsem se ale rozvzpomenul že to docela určitě bylo Jack. Nad Ezrovím dodatkem o jeho schopnosti jsem se jen ušklíbl. rozešel jsem se a pak se zastavil a otočil se na Ezru, Akia a Jack: "Tak jdeme lovit ne?"

Mon Mar 19, 2018 6:37 pm

Jack Ian Snart
Tábor---- cesta ven
,,Tak hej na věc kamarádi." Povím velice nadšeně. Ladně výběhnu v z tábora, ani moje čepele mě v tom nebrání. Plášť mi vane ve vzduchu a já jsem šťastná. Snažím se zapomenout na starosti a myslím na lásku. Mohli by jsme potkat nějakou vlčici, ale to sr asi nestane. Škoda. Pořád se ohlížím, jestli mě moji psí přátelé následují. Doufala jsem, že mi stačí.

Mon Mar 19, 2018 7:04 pm

Tábor ----- cesta ven
Jack zničeho nic vyběhla z tábora a tak jsem se udiveně podíval na Ezra a běžel za ní. Co jí popadlo??? řekl jsem si nechápavě v hlavě. "Počkej! Počkej!" Zakřičel jsem udýchaně, bylo mi nepříjemné běžet za ní a ne vedle ní, cítil jsem se... špatně. Jen chvíli co jsem to dořekl zakopl jsem protože jsem si přišlápl ne úplně dobře obvázaný obvaz na mé tlapě. dopadl jsem bradou na tvrdou zem. Pár sekund jsem ležel na zemi a pak jsem se zvedl. "Počkej prosím!" opakoval jsem. párkrát jsem otevřel tlamu a mlasknul abych zkontroloval, jestli je v pořádku. Nic mi nebylo jen mě to bolelo. Ještě se mi trochu motala hlava z onoho zírání na Ezra, nevěděl jsem proč, ale bylo to tak. Uch moje hlava, co se to děje? Zamyslel jsem se, dopadem na zem mne začala hlava bolet ještě víc.

Mon Mar 19, 2018 8:32 pm

Tábor - Přes Údolí mlh
Loudavou chůzí se rozešel za Traurem a Jack. Co však nečekal bylo, že Jack z tábora vyběhne. Ježiši, co zas provádí?! Akorát se zbytečně vysiluje a pak bude k ničemu! pomyslel si. Pomaličku se rozklusal za ní a když za ní Traure začal křičet, i ke svému vlastnímu překvapení se k němu přidal, přestože se svou vlastní verzí pokřiku: ,,ČEKEJ! No tak, Jack, čekej!" Nerad takto kdekoli vyřvával, avšak v této chvíli mu moc jiných možností nezbývalo. Vlčice jedna bláznivá! Byl ze všech tří nejvíce pozadu, jelikož druhý pes se za vlčicí hnal. Eito nechápal ani jednoho z oné dvojice, ale nahlas pro jistotu zatím nic žádným způsobem nekomentoval. Docela ale zazmatkoval, když se Traure běžící před ním sesunul k zemi. Nemusel k jeho štěstí nijak prudce zastavovat. ,,Počkej, Jack!" zakřičel svým hlubokým a silným hlasem. Byl si jistý tím, že jeho volání nemohla přeslechnout, neboť vítr nebyl tak silný, aby ji zcela ohlušil. Jeho společník se mezitím znovu postavil na nohy. Eito mu věnoval opovrhovačný pohled, veškeré poznámky si nechal pro sebe. V posledním momentě mu to ale nedalo a ušklíbl se. ,,Všechno v pořádku, huh?" zeptal se se značně hranou starostí v hlase.

Mon Mar 19, 2018 8:52 pm

Jack Ian Snart
Přes údolí mlh
Okamžitě jak jsem zaslechla volání, otočila jsem se a běžela zpátky. K mému děsu byl Traurr na zemi. ,,Panebože, jsi v pořádku kamaráde? Promin, já když přemýšlím tak zapomínám vnímat okolí. Ale neboj, teď jsme v pohodě. Můžeš pokračovat?" Vykřikla jsem starostlivě. Kdyby byl na tom tak špatně, že by pokračovat nemohl, museli by jsme ho dovléct do tábora, aby si tam odpočinul.

Mon Mar 19, 2018 9:07 pm

Přes Údolí mlh
Eito běžel za námi a když jsem spadl překvapivě zastavil. "heh, Bylo... Bylo mi hůř." řekl jsem na jeho a vážně se na něj podíval. ´Pak přiběhla Jack a já se na ní usmál co mi to šlo jelikož mne tlama stále bolela. "Oh ano, Jsem naprosto v pořádku! Jen mne bolí tlama, ale to za chvíli přestane." udělal jsem pár kroků. "Půjdeme?" Zamumlal jsem a doufal že se mi nic nestalo se zubama. Pak jsem se zase otočil na Ezra a zeptal se: "Taaaak... Máš nějaký sourozence nebo tak?" Ušklíbl jsem se a pak se usmál na Jack.

Mon Mar 19, 2018 9:15 pm

Přes Údolí mlh
Jack byla v mžiku u nich, Její společnost ho moc netěšila, zároveň se mu ulevilo vždy, když věděl, že nemusí s Traurem trávit čas o samotě. Její reakce na válejícího se černého psa mu však připadala přehnaná. Pak přikývl: ,,Šel bych." Otočil se na Jack a trošičku se zamračil. ,,Ty už ale nikam neutíkej, zbytečně se vysílíš a poté již absolutně nedokážeme nic ulovit. Dobrá?" přikázal jí. Nechtěl působit jako šéf týmu, nerad se choval jako vůdčí typ, věděl ale, že jí to musí říct, aby si mohl být jistý, že neudělá podobnou hloupost opětovaně. Nevěřil tomu, že by mohla být tak vytrvalá. Pomalou chůzí se rozešel směrem k lesu, který měli několik stovek metrů před sebou. ,,Nepodstatné," ohlédl se přes rameno a dal Trauremu odpověď na jeho dotaz. Vzápětí se zazubil, ačkoli pouze z důvodu přítomnosti tyrkysově zbarvené vlčice. Zatím se mu skutečně nehodilo, aby o něm měla špatné mínění, přestože ho uráželo, když ho oslovovala jako kamaráda.

Mon Mar 19, 2018 9:23 pm

Jack Ian Snart
Přes Údolí mlh
Potěšilo mě, že se na mě usmál, a tak jsem se usmála i na něho. I na Ezru, který se na mě mimoděk zazubil, ale to bylo jedno. ,,Dobře, že jsi v pohodě. Prohodím. ,,Vždyť já běhám ráda a není to snad jedno? Hlavní ukol je mít zábavu. Ale dobře. Odpovím. Ach sourozenci. Zpomenusi na moje sestry, které jsem už několik let neviděla a už asi neuvidím. , Já mám deset sester." Povím, ikdyž sr mě nikdo neptal. Pokračuji dál, tentokrát ale chůzí.

Tue Mar 20, 2018 11:33 am

/Colora/
Bodka nereagovala, pravděpodobně byla zmožená porodem, což jsem samozřejmě docela chápal. Já sám bych raději umřel, kdybych měl ve svém stavu nosit v sobě čtyři vlčata, no poté je ještě s bolestmi vytlačit ven. Byl jsem rád, že jsem neviděl její trpící tvář, jakmile je vypuzovala. Takže Hendrik a Christopher... a zbylí dva? pomyslel jsem se a zauvažoval nad zbylými dvěmi zatím nepojmenovanými vlčaty (Lashi a Bastien).

Tue Mar 20, 2018 11:35 am

/Dýňový Les/
Jakmile jsem svou přísahu složil, teď se čekalo na Půlnoc, až se projeví ona. S lehkým úsměvem jsem pokračoval dále, nyní však již o dost pomaleji a stále jsem dával dobrý pozor na to, abych Ryuusaki nepředběhl. Ona tady byla první, to my dva tu byli s ní, ne ona s námi. Zatím jsem zvažoval nad tím, jaká bude budoucnost smečky. Plánoval jsem ji vést poctivěji, než zní z nějaké přísahy.

Tue Mar 20, 2018 3:41 pm

Colora

Pozerala som sa na štyri malé chlpaté uzlíčky a vrhla som prívetivý pohľad na Ahiru. ,,Jasnéže, aj ty môžeš dať meno jednému zo svojich troch bračekov. Chris je pekné meno Arco. A Hendrik tiež." povedala som svojej adoptívnej dcérke a pozrela som sa na vĺčatko s bielou packou. ,,Ty budeš Basty, Bastien." povedala som vĺčaťu s dúhovou hrivou, teda, len takým chochlčekom na hlávke.

Tue Mar 20, 2018 4:44 pm

Colora

Spokojeně jsem si vyspával a můj drobný hrudníček se zvedal s každým novým nádechem. Když jsem však zase ucítil šťouchadlo toho Velkého, který mě přisunul k tomuhle novému ráji, tak jsem se probral. Bylo to všechno mnohem jasnější, než když jsem usínal. Slyšel jsem slova Velké a Velkého a ač jsem jim nerozumněl, tak byla příjemná, ale taky jsem cítil různé pachy díky čicháčku. Ucítil jsem tu dobrotu a znovu na ni dostal chuť. Olízl jsem se, zvedl hlavičku, vzal cecík do dobrotárny a začal sát. Když jsem se už cítil plný sil, tak jsem spokojeně zamlaskal. Líbily se mi nové možnosti a tak jsem se rozhodl, že půjdu navštívit Velkého. Začal jsem se k němu namáhavě plazit a u toho jsem několikrát vesele písknul. Zastavil jsem se však, když jsem ucítil, že je něco v nepořádku. Něco u čicháčku chtělo se otevřít a pak se to i povedlo. Otevřel jsem jedno svoje upřímné fialové očko a do něj se mi nahrnula spousta světla. Kníkl jsem, ale brzy se mi obraz začal ostřit a já uviděl Velkého. Byl tak velikánský, že jsem se ho trochu zlekl, ale pak jsem se na něj pokusil usmát. Pyšně jsem písknul a otočil hlavičku na Velkou, aby viděla, co jsem dokázal. Uměl jsem se plazit a otevřel jsem obrazárnu. Chtěl jsem, aby to věděla i ta Střední, aby to věděli i tvorečci, jak hrdý na sebe jsem. Máchnul jsem před sebou nadšeně šťouchátkem a začal se dožadovat pozornosti všech přítomých.

Tue Mar 20, 2018 5:34 pm

Tábor
„Uvažovala som, že by sme si predtým mohli niečo uloviť, neviem ako ty, ale ja som nelovila už pekne dlho," povedala. „Alsafi by sme samozrejme navštívili hneď po love," dodala rýchlo. Podľa mňa to nie je až tak zlý nápad. Dvaja majú šancu uloviť aj niečo o trochu väčšie ak sa posnažia. Navyše sa blíži zima a nemám žiadne zásoby, pochybujem, že by svorka nejaké mala. Je nás málo, žalostne málo. Nebolo by potrebné urobiť veľa aby sme padli. Máme veľkú územie no málo vlkov, čo je výhoda aj nevýhoda, pomyslela si.

Tue Mar 20, 2018 5:39 pm

Přes Údolí Mlh
Podíval jsem se na Jack a ušklíbl se nad její odpovědí: "Vážně? Já mám... No měl jsem pět sourozenců. Ale jedna z mích sester,..." zasekl jsem se podíval jsem se do země a pokračoval "Zemřela za záhadných okolností..." Otočil jsem se na Ezra a zamračil se, nedařilo se mi z něho dostat nic, ani trochu informací a to se mi často nedělo. "Asi bychom měli jít" řekl jsem a rozešel se vpřed. "A kam vlastně jdeme?" Zeptal jsem se v snaze odlehčit náladu.