Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

//Řekl bych, že Eito je nižší než Traure, ale pravděpodobně mohutnější.
Poblíž tábora
Hlupáku, co děláš?! vynadal sám sobě. Narovnal se a mírně vypnul hruď, jen nenápadně, pouze aby působil o to jistěji. ,,Abych přiznal pravdu, nikdo si nemůže být jistý tím, s kým se právě setkal," odpověděl monotónním hlasem. ,,Já?" sklouzl pohledem k černému psovi. Působil na něj zvláštním dojmem. Nezdálo se mu, že by si s ním měl zahrávat. Nepřipadal mu přímo nesympatický, Eito vlastně ani nevěděl, co mu na něm nevyhovuje, ale když ho pozoroval, něco mu napovídalo, že by si měl dávat pozor na to, co dělá a říká. Upřímně Eito věděl, že se na jméno ptá právě jeho, ale chtěl si ověřit jeho výbušnost, agresi, aby věděl, jak postupovat.

///Oh ok :')
b]Poblíž tábora[/b]
Pes úplně změnil postoj a já se usmál. Vypadal že se necítí moc dobře, ale to jsem docela chápal. Na otázku jsem poměrně klidně s trochou 'pozitivity' odpověděl: "No ovšemže ty." Znovu jsem se podíval na psa a projel ho pohledem. Musel jsem se usmát když jsem vyděl jeho hruď na které měl přišitý další pár nohou. Zase jsem se mu podíval do obličeje a usmál se. Takhle z blízka vlastně vypadal o něco menší než já.

Koukl na Treureho a pozvedl obočí. "Je to tulák na území mé smečky. Je moje povinnost prověřit kdo to je." Odpověděl mu. Hold Fénix hraničáře nevedl, tak si členi smečky museli poradit samy. Koukl na onoho psa a napřímil se, čímž mu dodalo na jeho skutečné velikosti. "Já jsem Akio Aqua, člen smečky tohoto území na kterém se nacházíš. Tudíž právě víš s kým ses setkal a proto teď už odpovíš na dotaz mého přítele, jak se jmenuješ?" Pověděl hrdým hlasem. Každý kdo Akia znal věděl, že občas to je opravdu hrdý vlk a má rád pořádek.

Poblíž tábora
,,Když to musí být," snažil se nenápadně vyplnit mezeru, při níž by jinak nastalo ticho, když se snažil vzpomenout, jaká byla prokrista ta jeho falešná identita. ,,Ezra." Vyslovil to sebejistě a ani se nezadrhával, když mu náhle došlo, že se jindy představoval pod jiným jménem, ale již bylo pozdě na změnu, nechtěl se prozradit. Snažil se tedy alespoň na své tváři nedat znát, jak zmateně se cítil. Mohl jen doufat, že se mu nikdy nepodaří se setkat v jedné chvíli s někým z této dvojice a někým, koho poznal v minulosti. Každopádně se ale rozhodl, že se pravděpodobně bude muset ztotožnit se jménem Ezra, případně se potom pokud možno co neobratněji vykroutit a oznámit jim, že se musí jednat o nějakou chybu, neboť on není Ezra, avšak Eiko, jelikož své pravé jméno jim za žádnou cenu vyzradit nehodlal. Docela ho zapíchalo u srdce, když zaslechl slovo "přítel". Pokaždé se tak cítil. Vzpomínky na jeho přítele, na přátelství, které nešťastně z jeho strany bylo něčím víc... Bylo to nepříjemné.

Poblíž Tábora

Usmál jsem se na Akia: "Ovšemže, plnit povinnosti je důležité." Pak udělal krok vpřed a zarazil se. Podíval se do země a a zamumlal na toho Ezra: "Ezro? To je hezké jméno." Jeden jeho 'přítel' se jmenoval Ezro, v jeho oblasti to bylo obyčejné jméno, ale neměl ho rád. Ani svého 'přítele' neměl rád. Pak se ale zase rozešel a řekl: "No tak když to teď máme za sebou můžeme pokračovat že?" Otočil se a pak se zaculil.

Trpělivě čekal na odpověď a až příliš upřeně jej sledoval. Neuniklo mu jediné ucuknutí, pohled očí ani lehká potlačovaná zmatenost. Akio byl dobrým pozorovatelem a proto mu nic neuniklo, však vlčel. Jméno mu také moc nesedělo, však mlčel. Třeba se tak jmenoval, nemohl ho soudit hned. To se naučil, právě při Mandarinovi, kterého hned odsoudil a už se to s nín vezlo. "Takže Ezro. Máš v plánu přidat se do smečky?" Pozvedl obočí při svém dotazu a švihl ocasem. Potom se otočil na Traureho. "Vydrž ještě pár minut." Pověděl a znovu se upřeně na 'Ezru' zadíval.

Poblíž tábora
,,Ezra," zopakoval jsem jméno a opravil tak psa, jenž ho vyslovil špatně a písmeno "a" nahradil samohláskou "o". ,,Mimochodem, tvé jméno, pse?" oplatil černému otázku. Ohlédl se na Aika. ,,Nemám ponětí, o zdejší smečce vím pranic." Oko na Eitově rameni bylo přimhouřené a s nedůvěrou pozorovalo Eitovy společníky. Eito si oka samozřejmě ale nevšímal, věděl, že si víceméně žije vlastním životem, ale málokdy zkoumal jeho reakce na různé podněty. Stále se pokoušel o to, aby vypadal vyrovnaně, však už nestál tolik napjatě.

Trochu jsem se zamračil, ale tak sarkasticky. Pak jsem sebou fláknul na zem a podíval se ta toho Ezra. "Já? Já jsem Traure. A, o jsi vlastně za plemeno? Upřeně se díval na psa a pak se mu podíval na rameno. "Wow, velmi nenápadné." Pomyslel si a pak se na oko usmál a pak to samé udělal i Ezrovy samotnému. "Takže Ezra, nejsi nervózní? Takhle na neznámém území, sám? Musí to být docela,... nové." Upřeně se koukal na Ezra a pak se podíval ještě na Akia a zpátky na Ezra.

//1. pád Ezra, 5. pád Ezro. Pardon za ten chaos.
Poblíž tábora
,,Hmpf, těší mě." Nemyslel si, že informace o tom, jakého plemene je, by mohla být považována za podstatnou, měl nesmírnou chuť mlčet, v poslední chvíli ale tiše prohlásil: ,,Bylo mi řečeno, že kishu inu." On sám se ale Trauera na tutéž otázku neptal. Když ho Treure opět špatně oslovil, Eito si toho všiml, ovšem s klidem to přešel. Docela ho ale zaskočila jeho další poznámka. Necítil si v přítomnosti tohohle černého psa dobře. Na jednu stranu byl zajímavý, to musel uznat. Z druhého pohledu ale tak... nepříjemný, jako by snad měl naplánováno, co kdy vypustit z tlamy. ,,Můžeš hádat," odsekl tedy jen. Neměl náladu se dohadovat o něčem takovém.

Poblíž Tábora

"No já jsem byl nervózní když jsem tu byl sám bez nikoho. Proč tady vlastně jsi Ezro? Zeptal jsem se podivného psa. Sám jsem měl své důvody proč jsem odešel sem, a tak chci vědět ty jeho, jestli nějaké měl. "A co to vlastně máš na rameni?" Zeptal jsem se ho a podíval se na oko zlomyslným pohledem. Ani jsem si toho chvíli nevšiml ale u packy psa se objevili poloprůhledné květiny u kterých sem tam zmizel okvětní lístek a pak se zase objevil. Věděl jsem že jde o tu mojí magii, ale proč se u něho lehce svítící květiny objevili mu bylo záhadou. Na květiny se upřeně podíval jako kdyby měli zmizet když se na ně zadívá.

Dohady psů se mu nelíbili. Začínalo tu být totiž nepříjemná atmosféra. Vykročil o krok dopředu. "Já ti to o této smečce milerád zkrátím. Je to smečka Stříbrného Fénixe. Jsme celkem malá smečka proto se každý zná s každým. Na území se smí zdržovat bez účelů přidat se do smečky pouze krátkou chvíli." Zdůraznil. Byla to vlastně informace i pro Traureho. Oba psy byly menší, než Akio, zvlášť když stál vyrovnaně a s pro Akia typicky vypnutou hrudí. "Koukám, že vy dva jste si do oka moc nepadli, však to není můj problém. Však mým problémem je udržet na území klid. Proto se prosím přestaňte jeden na druhého dívat s takovým odporem." Pověděl důrazně. Pokud nebyly hloupí poznají, že narážel na jejich pohledy nedůvěřivosti. "Proto se ptám znovu. Tentokrát obou. Máte v plánu přidat se do smečky? Jinak vás nemá cenu do Tábora dále doprovázet.." Dodal trošku tišeji. Do čenichu mu už před tím vešel pach matky a Keirana. Sám by už rád zašel za Keiranem a dokončil zkoušku a stal se právoplatným členem. Stále byl ve smečce totiž tolerován jako syn členky smečky, ale to nahlas nezmiňoval. Proč taky jo, že?

Poblíž Tábora

"Oh ovšem, vždyť já se ani nechci hádat." Usmál jsem se na Akia a pak se dost zpruzeným výrazem obrátil na Ezra. Rychle jsem se pak ale usmál a otočil se spět na Akia. "Rád bych se stal členem smečky!Když už tady někoho znám. " Pak jsem se pomalu zvedl a zase si utáhl obvaz na své pacce. Pes co se k nám připojil byl zajímaví, a pohrávat si s ním byla zábava, ale však nemůžu riskovat to jak mne Akio vníma, musel jsem se tak hádání vzdát a chovat se slušně. "Mohli bysme pokračovat že?" Řekl jsem a netrpělivě přecupitával tlapami na místě.

Poblíž tábora
,,Žádný konkrétní důvod popravdě nemám," odvětil jednoduše. Když se zeptal na oko na mém rameni, zlomek sekundy jsem netušil, jak přesně mu jeho dotaz zodpovědět. ,,Oko, vlastně má svůj vlastní život, sám si to stále nedokáži vysvětlit." Možná že to bylo trapné, ovšem jeho nenapadalo moc věcí, kterými by to mohl lépe objasnit. ,,Uh, děkuji," zamumlal po krátkém proslovu o zdejší smečce. ,,A nehledím na něj s odporem," bránil se, ,,jen probůh nevím, co od něj mám očekávat!" Poté si Eito všiml upřeného pohledu Traureho, který spočinul na Eitových bělostných tlapách. Eito sklopil pohled a matně rozpoznal jakýsi obrys květiny, ovšem nebyl si jist tím, zda se mu to třeba jen nezdá, nevěnoval tomu tedy přílišnou pozornost. A pak to přišlo. Musel učinit rychlé rozhodnutí, což on nedělával dvakrát rád. ,,Nemůžete mi dát více času na rozmyšlení?" 

Poblíž Tábora

Jelikož se teď nic moc nedělo rozhodl jsem se změřit na ty květiny. Zahleděl jsem na ně a trochu pohnul packou, avšak nic se nestalo. Pohnul jsem tedy packou znovu tentokrát na druhou stranu, zase nic. Vydechl jsem a zase se hluboce nadechl. Snažil jsem se zapamatovat Ezra packu u které byli ony květiny, pak jsem si snažil zapamatovat každý detail květiny co jsem mohl. V tuhle chvíli to nebyla ani barva či vůně, květina v tuhle chvíli ani jedno neměla, byla téměř průhledná a kdokoliv by skrz ní prošel. Šlo o tvar a počet okvětních lístků, na které jsem se musel zaměřit. Po chvíli jsem si zapamatoval i velikost. Zavřel jsem oči a znovu vydechl. Při nádechu jsem si se zavřenýma očima zvizualizoval jak kytka vyrostla, a zas o trochu víc a jak se postupně 'obmotala' okolo Ezra tlapy. Oči jsem otevřel a hele! Ono to fungovalo, květina nebyla o moc větší, ale začala se obmotával okolo Ezra tlapy. Obličej se mu rozzářil "Zase problém který jsem vyřešil svou famózní inteligencí." řekl si v hlavě vítězně.

Poblíž tábora
Stále cítil Traurerův upřený pohled na jeho tlapách. Pohledem zabloudil k dobrmanovi a probodával ho pohledem doufajíc, že si uvědomí, jak mu to je nepříjemné a třeba s tím přestane. Nu, bohužel ne. Obrátil oči v sloup a pokoušel se to nějak odignorovat, ale právě kvůli tomu se na to soustředil o to víc. Zavřel oči a mezi zuby procedil: ,,Můžeš toho, prosím, nechat?" Věděl, že Akio z jejich chování asi nebyl moc nadšený, ale on na to v tomto momentě nebral ohledy.

Poblíž Tábora

"Ale vždiť se podívej co jsem udělal!" Řekl jsem překvapivě radostně zatím co se mu květina lehce obmotávala kolem tlapy a místama mu procházela skrz, no perfektní to nebylo no. Ale bylo to lepší než předtím, nidky předtím jsem to nezvládl účelně. Tohle je něco nového a ja nevím co přesně. "Co vlastně umíš ty?" Usmál jsem se na Ezra a čekal co odpoví zatím co jsem se kochal 'rostoucí' květinou která se mu stále popínala okolo tlapy. Velmi ho to fascinovalo. To by mohl využít, nebo zneužít. Teď ale ne, musí se soustředit na to aby se dostal do smečky a udělal dojem na Akia.

Poblíž tábora
Opět otevřel své modré oči, v nichž se odrážel bílý měsíční svit. Opět se chvíli pohledem zaměřil na své tlapy a hluboce vzdychl. ,,Hm," ucedil. Nějak nevěděl, co k tomu asi podotknout. ,,Eh, moje magie... Já vlastně nevím. Dovedu lehce manipulovat se šípy," čenichem poukázal na toulec šípů houpající se mu u boku, ,,ale těžko říct, zda je to ono." Opravdu, Eito sám sebe moc dobře neznal. Nevěděl, proč má šestý pár nohou, nevěděl, co má znamenat to oko na jeho rameni, netušil ani takovou základní věc, jako byla jeho magie. Mnohdy se za to styděl, avšak nebyl schopen na své otázky nalézt odpovědi.

Poblíž tábora

Zvedl jsem packu a pak sní dupnul o zem a kytka zmizela. "Já popravdě taky nevím jak svojí magii nazvat. Řekl jsem a rozzářilo se mi v očích. Magie šípů mně nadchla, ta by se dala tak dobře využít. Ale naprosto změnit můj postoj vůči psovi by bylo podezřelé. Rozhodl jsem se že jen trochu zmírním své pohledy, jelikož mi tak řekl i Akio a tak by to bylo příhodné. "Takže,... Nerad bych vypadal jako hajzl...." Sám pro sebe jsem se v hlavě usmál. "Ale mám ještě jednu otázku, vím že ti je to nepříjemné.... Ale.... Jak se jmenuješ?" Čekal jsem na to jak odpoví, nebyl jsem si svým úsudkem jist, ale vlk byl velmi nervozní, VELMI, Možná takový byl, ale za pokus to stálo.

Poblíž tábora
,,Hm," zabručel opět. ,,E-Z-R-A," vyhláskoval hezky písmenko po písmenku Eito své alternativní jméno. ,,Proč?" Nedůvěřivě ho probodával pohledem. ,,Mám takový zvláštní pocit, že jsem ho již předtím opakoval přinejmenším dvakrát." Ještě stále mě podezřívá, uh. Nevěděl, co si s tím počít. Poklidně se posadil, protože už ho nebavilo tu jen postávat a čekat na to, co jim Akio přikáže, aby udělali. To byl jeden z důvodů, proč potřeboval více času na rozmyšlenou, jestli se ke smečce připojí či ne, nebyl rád, když byl někomu podřízený. Obtočil svůj huňatý chvost kolem končetin a vzhlédl k noční obloze pokryté hvězdami. Nad obzorem se už ale začínaly objevovat první sluneční paprsky ohlašující pomalý příchod následujícího dne.

Netrpělivě jsem šoupnul packou k sobě a když jsem se odpovědi dostal zabořil jsem oči do země. Chvíli jsem se jen koukal a pak jsem se začal smát. Smál jsem se dobrejch dvacet sekund než jsem pomalu zvedl hlavu a podíval se na 'Ezra' "A je to TVOJE jméno?" Zeptal jsem se polo řečnicky a neočekával jsem odpověď. "No nevadí... " Mrsknul jsem ocasem a pak pomalu přešel k Ezrovi a posadil se vedle něho. Pak jsem mu do ucha zašeptal: "Já se ptal na tvé jméno víš? Nechci tě prozradit před Akiem, Sám lžu celej život, ale jak se TY jmenuješ by mně zajímalo..." Pak jsem od něj hlavu odklonil a jen jsem se usmál a podíval jsem se do nebe.