Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Magicae
,,Zeiss je zaujímavá svorka, no istým spôsobom dosť odpudivá," mierne znechutene pokrčila nosom. ,,Myslíš si, že aj keď nemám dračiu mágiu, mohla by som sa jedného dňa premeniť na draka, ako ty vtedy?" opýtala sa. "Ahoj," precedila pomedzi zuby Alba. ,,Aj ja teba budem navštevovať. Tak skoro sa ma nezbavíš," zasmiala sa. ,,Nového? Nič moc, Electra sa stále nenašla, dokonca ani po jej pachu niet stopy. Akoby sa vyparila. Bojíme sa o ňu. Myslíš si, že ešte žije? Snáď len zaspala," uprela svoj pohľad do zeme.

Venku někde u maminky(Objekt 7)
Čím si to zasloužil? Nemohl tušit, že se stane zrovna tohle. Nikdo to nemohl vědět. Zakňučel, když se objekt tepla, který byl jeho stvořitelem odsunul. Vedle sebe ještě cítil jedno teplo. Dostal ze sebe zase ten slabounký kňučivý zvuk a schoulel se k druhému zdroji tepla. Bylo jako on, stejně velké. Však nemohl to své matce mít za zlé, nikdy jistě vlčata neměla. On se taky pustil do slabého kňučení. Tohle se mu nelíbilo, bříško mělo hnusný pocit a celé jeho tělo se klepalo zimou. Neměl srst a ani to vedle něj, co si jen mohl počít?

Aralský les

"Tak dobře." řeknu a jdu dále a větřím. Necítím žádný pach krom jedné veverky. To je moc malé... pomyslím si, z toho se dva nenajíme. Jdu dále mezi stromy a ucítím pach srnky. Jsme dva... Pomyslím si, možná by se to mohlo povést, ale hrozí při tom zranění a dost neúspěch... Pachů srnek je tam více: "Máme vůbec šanci ji ulovit?" zeptám se, ale ne Orfeona, spíše sama sebe. Najíme se z toho, ale ulovit ve dvou srnku, která tam má stádo nebude jen tak, proto trochu váhám. Nejprve bychom ji museli vůbec od toho stáda oddělit a nedovolit jí, vrátit se k němu, to by jsme neměli šanci a potom ji ještě uštvat...

"Zeiss, do takové smečky bych se asi prostě nepřidal." Pověděl a tím snad i ukončil téma Zeisské. Tahle smečka, pro vlka s čistým srdcem, prostě nebyla a kdyby se někdy něco stalo a byl vyhnán a musel by do Zeiss, radši by se vrátil za Hranice. Tam byl život určitě zajímavější. Potom se zasmál. "Bylo by to zajímavé, kdyby ano. A kdyby to v magii měla i Electra? Jen si to představ. Já jakožto ohnivý drak, ty jakožto vodní drak a Electra jakožto elektrický drak." A skutečně si to představil. Ačkoliv je to asi nereálné, protože každý z těch tří měl svou vlastní unikátní magii. Po chvíli se však zhrozil a začal se bát o svou nejmladší sestřičku. Byl tehdy jediný, kdo byl na její straně, ale hluboko uvnitř, věděl že mamka i Alsafi ji měli rádi, je to přece jen jejich rodina. "Electra zmizela. No doufám, že tedy jenom zdědila tu Spavou nemoc a jen někde usla a zase se probudí." Pověděl tiše. "A co kdybychom šli najít mamku?" Zeptal se ještě. "Asi mé vytí nezaslechla a rád bych ji také viděl." Usmál se letmě, aby skryl bolest z toho, že Electra zmizela a to se mu dařilo. Naučil se pěkně skrývat své emoce. "Nebo pokud už něco máš, tak se můžeme sejít zase později." Zazubil se. Už ji nehodlal hlídat na každém rohu. Ano. Stále to byla jeho malá sestřička, ale věděl že to je zdatná vlčice a už se umí postarat sama o sebe.

VTP
Díval jsem se na ni a netušil, co dělat. nemohla jsem jí nijak pomoct a ani nikdo jiný by pravděpodobně nemohl nic udělat. Teď už rodila doopravdy. Kdybychom nestrávili tolik času mluvením, mohla už být v teplém doupěti a ne pořád tady na louce, jen smůla, že někoho prostě popadnout a odtáhnout nebyl můj styl. Teď už rodila doopravdy a zřejmě vůbec netušila, co se to s ní děje. Trvalo to nepříjemně dlouho a i když jsem to nebyl já, komu se rodila vlčata !Jak by taky mohla?), byl bych teď radši kdekoli jinde, než tady. Když se vlčata dostala na svět a ona se zeptala co to je, věnoval jsme jí zvláštní pohled. "Tohle? Tvá vlčata." Co jí ti lidé provedli, že nepoznala ani vlastní mláďata? nevypadala, že by se měla k jejich očištění nebo nakrmení, takže jsem se s tichým povzdechem natáhl pro bližší z nich a začal ho lehce čistit jazykem. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu jednoho dne starat o cizí, čerstvě narozená vlčata, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné.

VTP
Tento svet, či kde som to bol je zvláštny. Bolo mi teplo pri jednom bode, než zmizlo. Nechápal som tomu, k tomu sa ku mne niečo, ale skorej niekto natlačil. Bolo to dobré alebo zlé? Neviem, viem to, že z toho šlo teplo a zrejme využil to isté. Asi, asi sme sa navzájom zahrievali aj keď to nestačilo. Čo sa deje?
S pomyslením pootvorím to čo predtým a vydám zo seba nejaký zvuk: "Kníí," bolo to, akoby som plakal. Nevedel som čo sa okolo mňa deje, takže to bolo pochopiteľné.

VTP
Něco si ho přitáhlo blíže k sobě a sebralo mu teplo jeho sourozence. Měl chuť kňučet jak nespravedlivé to je, ale najednou ho teplé cosi začalo hladit. Vydal něco jako spokojené zamručení a začal klapat papulkou. Měl hlad a nikde nebylo něco, co by onen pocit utěšilo. Měl strach z toho všeho, měl strach z toho že by se mu nemusel vybarvit svět a hlavně ho začínala bolet ještě za velká pohyblivá věc na které měl cosi studeného a dvě divné plachty. Jistě že myslel čumák a ouška, čili celou hlavu, ale on nevěděl že se to tak jmenuje. Hlavou mu probleskla první věc. Já tu nejsem sám nakonec? což byl úspěch, prokázalo se, že z něj asi nebude cosi postiženého, čímž nechci nikoho urazit. Poprvé zažíval i nějaký pocit a to bylo štěstí. Byl rád za to, že tu není sám. Že se o něj někdo staral, ale taky byl nešťastný z toho, že se nikdo nestará o ten druhý objekt ke kterému se přitulil. Co když to potřebuje stejně jako on? Vlastně i uvědomoval, že tu byl někdo kdo vydával zvuky. Měl melodický hlas, který se malému líbil. Proč jen neuměl taky tohle udělat? Však zatím si jen užíval krásu toho čištění.

Jack Ian Snart
VTP
,,Ale nemluv tak o tom, co jest je na světě nejkrásnější. Ano, kdo nemiluje nikdy není uplný. Alr naštěstí, každý někoho či něco miluje. Třeba já miluji lásku. " Odpovím a přiblížím se k vlčici blíž. Ale Jack, vždyť nestojí ani o lásku, určitě nebude stát o tebe. Už jsem ti jednou řekla až jsi zticha Jack. Dívám se vlčici do očí, ale ne tím způsobem, aby se cítila neznepokojena, jen lechkým mírným způsobem.

Rieka Ishimurská-Magicae
,,To áno. Veriť ak sa dá a nestrácať nádej," zľahka zavrtela chvostom, skutočne ako pes.,,Vlastne, ich tu ani nejako veľmi veľa nie je. Bývalo tu pár vlkov, no aj tí sú preč. Raz budeš mať aj ty, určite sa niekto nájde," povzbudzujúco sa na neho pousmiala. Potom začula vytie. Trhlo ňou a v očiach jej zaiskrilo. Vrtela chvostom ako nadšený pes ktorého majiteľ sa vrátil domov. ,,To je vytie Akia," povedala s úsmevom. Cítila sa šťastne ako už dlho nie. Jej najstaršie vĺča, jej jediný syn sa vrátil. ,,Nádej je vždy. A teraz... asi pôjdem," vyhŕkla a rýchlym behom sa pobrala do Magicae. Akio sa vrátil, on to prežil! Ešte aby sa vrátila Electra a našiel sa niekto lepší ako Aletosu. Vlastne... nie. Teda, možno... ehm. Asi začínam mať neporiadok aj vo vlastnej hlave, uvažovala. Alebo si len niečo začínaš uvedomovať, ozval sa pobavený hlas jej patróna. Neodpovedala mu. Aralským lesom bežala najrýchlejšie ako bola schopná a do Magicae takmer vletela. Samozrejme, dychčala akoby sa zbláznila, ale chvostom mávala stále. Kavka Artemia a kolibrík Joy zleteli odkiaľsi zhora. Joy sa usadil na jej uchu a Artemia na chrbte. ,,Akio," usmiala sa na neho, no keď sa pozrela lepšie, na moment sa zamračila. ,,Čo si, pre drakov a gryfov stváral? Ale si živý," podišla k nemu. Vyzeral tak inak... staršie, rovnako ako Alsafi. Na pár chvíľ pocítila smútok. Obaja boli už takmer dospelí. Našťastie však nepočula ich predchádzajúci rozhovor, pretože by na tom asi bola trochu inak. ,,Bola som pri rieke s Keiranom, nemohla som prísť skôr," dodala na vysvetlenie alebo ospravedlnenie.

Alsafi mu nestihla ani odpovědět a do doupěte se hned na to přiřítila ta nejdůležitější vlčice v jeho životě. "Mami, tak rád tě vidím." Usmál se a vrtěl nadšeně ocasem, jako nadšený pes, kterým částečně byl. Když si všimla zřejmě jeho jizev, zamračila se a Akio si tichounce vzdychnul. "To většinou z bojů o nějakou tu mršinu a tu a tam boj s jiným tulákem.." Vysvětlil. "Mimochodem, nakonec se mi podařilo najít rodinu." Zazubil se. "Chvíli jsem s nimi byl. Pak mě srdce dotáhlo zpět sem. Vyřizují pozdravy." Dodal ještě a jeho ocásek z nadšení, že vidí svou rodinu se nesklidňoval ani trošku. Už mu tu jen chyběla Electra. Mrzelo ho, že zmizela a opravdu jen doufal o spánku a že se zase probudí.

řeka Ishimurská
"Ano, bývávalo tady víc vlků, ale pak postupně odcházeli, stejně jako přicházeli." Byla to pravda, Fénix byl malá smečka a některé vlky jsem poznal jen jednou a ti potom zmizeli. "Nejsem si tím jistý. Každý nad kým jsem uvažoval, že by mohl být přítelem, zmizel. Už ani nevím, kdo byl poslední." Ale každý, někoho měl. Každý. Střihl jsem uchem. "Vidíš? Říkal jsem, že musíš věřit. Je živý." Měl jsem z toho radost. "Jasně, jen běž. Syn čeká." Povzbudivě jsem se na Destiny usmál.

A pak odběhla a já byl tam, kde předtím.

Dawano
~Tábor Stříbrného fénixe -> Tábor Kirigakure~
Běžím. Běžím lesem, za Grafity. Přeskakuju stromy a kameny. Už jsem skoro u ní. "Pomoc!" Vykřikne a já se rozběhnu ještě rychleji. Najednou jí něco chytí za tlapu a táhne jí to pryč. "GRAFITYYYY!!!" Dawano se roztřeseně probudil. Uklidni se, Dawano, to byl jenom sen. Pomyslel si, ale stále se třásl. A pak se bez přemýšlení rozběhl do Kirigakure, potřeboval se ujistit, že je jeho partnerka vpořádku. Běžel přes louky,lesem, ani se nezastavil když vbíhal do ledové vody řeky Wolf.
A o chvíli později už překračoval hranice. Tady seběhl dolů do údolí k táboru a ani do něj nemusel vstoupit, aby poznal, že něco není vpořádku. V táboře byl podivný ruch. Dawano do něj vběhl a neřešil, co se tam děje. Hledal Grafity. Za chvíli zahlédl její stříbrný kožíšek. Nevypadala vůbec dobře. Neměla by se tak namáhat, je březí... Pomyslel si a několika skoky byl u ní. Graphy! Jsi v pořádku?" Zeptal se, ikdyž odpověď znal

//omlpuvam se že tam ani není vyznačená přímá řeč, ten post ve správném tvaru ve v příběh Kirigakure, jsem na mobilu a me se to nechtělo opravovat

Magicae
,,Bolo by to fajn- ja, ako vodný drak," zasmiala sa. V tom však do Magicae vošla matka. ,,Ahoj mami," pozdravila ju, pri čom si napravila svoj prívesok v tvare dažďovej kvapky, ktorý jej na koženej šnúrke visel na krku. ,,Mami, ako zistím, že som už dospelá?" odoslala Destiny myšlienku.

Magicae
,,Vodný drak?" rozosmiala sa. ,,A aký drak by som potom bola ja? Vlastne, ja dračiu krv nemám. Možno gryfiu, ale o tom pochybujem," povedala. ,,Ako ti to napadlo? No, úprimne, neviem. V dospelosti sa väčšina začne zaujímať o partnerstvo, prípadne sa trochu upokojí, dospeje. A prestaneš vyzerať ako vĺča a rásť," odoslala jej myšlienku. Ani sa nenazdáš a odídu preč, ozval sa jej patrón. Máš pravdu, uznala, hoci by bola rada ak by tomu tak nebolo.

Magicae
,,No predsa drak chrliaci vodu," zazubila sa. ,,Gryfia krv? Zobák by ti nepristal," vyplazila jazyk. ,,Pretože sa mi zdá, že budem čoskoro dospelá," odoslala jej myšlienku. V jej hlave však začula nepríjemný škrípavý zvuk, ktorý jej neustále zvonil v hlave. ,,Čo to má znamenať?" jej chlpy sa od strachu zježili. Kiba, rozliehal sa v jej hlave desivý hlas, ktorý priam naháňal zimomriavky. Nedokázala ho nikomu zaradiť, no bola si viac než len istá, že nepatrí vlkovi, a ani inej psovitej šelme. Kde si?! rozhliadala sa po okolí, no nikde nikoho nebolo. Som démon, moje meno je Kiba a som tvoj patrón, predstavil sa Alsafin patrón. Jeho hlas bol miestami hrubý, akoby pochádzal z pekla, a miestami nepríjemný a "vysoký". To je vtip? zamračila sa.

VTP
Když se dlouho nic nedělo, zase si začínal myslet, že je tu sám. Bohužel tomu asi tak bylo. Kulička vedle něj se nějak nehýbala, velká věc ho moc neuspokojavala tím teplem a on se tudíž rozhodl zkusit ty dvě věci vepředu. Zapřel se a hle, udělal pár divných kotoulovatých pohybů dopředu, sic byl ještě slepý, přeci jen mu byly teprve tak tři dny, nebo více, ale slušný výkon na někoho, kdo chtěl o svůj život bojovat. První krůčky zabraly zhruba dvě hodiny čistého času, než se od nich dostal aspoň metr a půl. Byl hrozně vyčerpaný a proto si musel složit hlavu, odpočinout si a nabrat sílu. Nakonec mu ten spánek vydržel dvě hodiny, než ho probudil hlad. Bylo pro něj šokem, že viděl na jedno oko. Zakňučel a začal očkem kmitat všude kolem. Musíš dál, musíš dál! Radil mu hlas uvnitř něj. Tak tedy využil i těch oněch obrysů a zase se začal plazit dále. Líbilo se mu, že pomalu se oko rozkoukávalo a on začínal vidět i více než ony tmy, jako na to druhé. Pomalu začínal vnímat i slabounkou vůni hlíny do které ryl čumáčkem. Sice jeho posouvání nebylo dokonalé, ale snažil se a bojoval, na rozdíl od jeho sourozence. Udělalo mu radost, když se úplně vysílený zastavil a zjistil, že je od nich už neuvěřitelných pět metrů a to se jen plazil! Však něco, co mu nikdo neřekl bylo to, že mu to zabralo dalších pět hodin. Po té co omdlel vyčerpáním a probral se až čtvrtého dne se dozvěděl, že vidí i na druhé oko. Nadšeně zakňoukal a dvakrát praštil onou věcí na zadku. Pak se vydal znovu dál. Postupně se takhle po celý den posunoval dokud od rodičů nebyl slibných deset metrů, možná i více, ale nikdo se mu nevěnoval. Jeho "křik" a hlad byl už však k nevydržení, potřeboval zachránit z mrazu a různých hrůzných věcí.

Zachechtal se, nad představou gryfí mámy. "Vy jste mi tak chyběli." Pověděl úplně mimo tému. Naposledy při takovém setkání, byla hádka a ty jediné mu nechyběli. Za Hranicemi si vyčistil hlavu a už nemá zášť. Jen ho mrzí, že netrénoval. Trošku zaostává a to hodlá v nejbližší době napravit. Nadšeně vrtěl neustále ocáskem. Jen si užíval pohled na své milované členy rodiny.