Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tue Jan 30, 2018 11:08 am

/Velké Travnaté Planiny/
Stahy povolovaly, ale stále jsem se cítila docela nafouknutá. Nebylo mi to vůbec příjemné a zdálo se, že asi není všemu konec. Jakmile mi Catorce odpověděl, k mému čenichu se dostaly pachy dvou vlků, pravděpodobně spíše vlčic. Rozhlédla jsem se kolem sebe a snažila se je pohledem vyhledat. Vážně, byly na stejné louce, nedaleko od nás. Lehce jsem se zachvěla a svůj pohled zaměřila na vlčata. ,,A co mám s nimi dělat?" zpanikařila nevědomně a sledovala Catorceho. On je chce sníst? To né! pomyslela jsem si, ale jakmile jsem viděla, že toho malého jenom ochutnává, rozhodla jsem se k sobě přitáhnout druhé z vlčat, načež jsem k němu natáhla svůj jazyk a dělala to, co dělal on. Třeba ví, co dělá, narozdíl ode mě. Příliš jsem nevnímala, že druhé vlče jde pryč.

Tue Jan 30, 2018 11:14 am

/Řeka Ishimura/
Jakmile se začal pach Destiny vzdalovat, neotálel jsem a přiblížil se trochu blíž řece, no a samozřejmě taky k svému bratrovi Keiranovi. Můj patron Bahagari mě doprovázel, avšak stále v mé hlavě, kde se zatoulal Rainbow s Coldem, to jsem momentálně netušil a nějak mi to nevadilo. Když jsem dohopkal až k bráškovi naklonil jsem k němu zvídavě hlavu. ,,Že ty jsi se do ní zakoukal?" ozval jsem se s potuleným úsměvem na tváři. Já sám nevěděl, co je to zakoukat se, prostě jen doteky a být přijat, to mi od Bodky dělalo dobře, ale věděl jsem, jak tomu vlci říkají - každý jinak. Švihl jsem svým zkráceným ocasem a uculil se na bráchu. Myslím, že by se k sobě docela hodili... a kdo ne, když vemu v potaz smečku Stříbrných Fénixů? pomyslel jsem si. Kéžbych ji někdy mohl vidět naživo...

Tue Jan 30, 2018 11:21 am

/Aralský les/
Byl jsem dostatečně sebevědomý, abych bez delšího přemýšlení Půlnoci na otázku ihned kývnul. ,,Samozřejmě, že to dokážeme," přitakal jsem ještě slovy, aby se neřeklo a přičichl k zemi, no poté ještě pro jistotu ve vzduchu. Pach jsem zacítil ihned taky a nebyl bych to já, kdybych se po něm okamžitě nerozběhl. S lehkým úsměvem na tváři jsem klusal po pachu srn a počítal s tím, že mě bude následovat nejen moje patronka, ale taky partnerka.

Tue Jan 30, 2018 4:50 pm

řeka Ishimurská
Stál jsem tam na místě, přešlapoval z tlapky na tlapku, jako bych chtěl jít za ní. Jenže jsem věděl, že nemohu. Ona má svou rodinu. Nemá sice partnera, ten všivák neměl ani tu čest se přidat do smečky a bylo mu to vlastně jedno, co s Destiny bude... grrrrrr... Tiše, aniž bych si to uvědomoval jsem zavrčel. Dlouze, táhle a temně. Výhružně, jenže jsem vrčel jen na vzpomínku toho šmejda, který se na ni vykašlal. ...by mu jedno, že ona bude vychovávat vlčata sama. Zvládla to, zvládla i toho zloděje. Ale... Něco mě vyrušilo. Zaslechl jsem kroky a tak jsem přestal vrčet. Zavětřil jsem a ucítil bratra, kterého jsem také ihned vzápětí spatřil. "Ahoj Arco... ty... ty nejsi s Bodkou? Myslel jsem, že teď budeš víc s ní... Bylo by to pochopitelné." Samozřejmě, že jsem byl rád, že přišel. A vypadal tak trochu jinak. Víc spokojeněji a ne tak vyplašeně. To bylo skvělé.
"C-cože? Z-zakoukal? Um... jak to... myslíš?" Překvapeně jsem se brášky zeptal. Jak zakoukal? Copak to je tak vidět? Jak? A co vlastně? Ne, počkat to je ... to nemůže, ne, nevím o čem to mluví. Chtěl jsem vysvětlení.

Tue Jan 30, 2018 5:54 pm

/Řeka Ishimurská/
Lehce jsem sebou trhl a stáhl uši k zátylku, avšak jen na momentík, jakmile se můj bratr ozval táhlým vrčením. Poté jsem lehce ucouvl a dumal, nad čím asi přemýšlí. Není na Destiny nějaký naštvaný? Že by mu ta vlčice něco udělala? Pokud ano, tak nevím, zda jí mám taky věřit. Ale kdo by ubližoval betě smečky? pomyslel jsem si, doplňujíc lehkým pozvdechem a opět naklonil hlavu tázavě na stranu. Nejistě jsem zachrčel, než jsem byl opět schopný řeči. ,,Bodka s liščetem mě čekají v táboře, říkal jsem jim, že půjdu za tebou..." chlácholil jsem jej tiše. ,,Jak bych to mohl myslet? Co přesně mám myslet jak?" kostrbatě jsem se ozval, když v ten moment jsem lehce zrudnul. Jak mu to mám proboha vysvětlit, to je tak trapné! pomyslel jsem si a sklopil svůj slepý pohled, ocas jsem stáhl dolů taky.

Tue Jan 30, 2018 6:06 pm

VTP
Vlče už bylo dostatečně očištěné a tak jsme ho přestal olizovat a chvilku pozoroval, co dělá ona. Očividně moc nevěděla, co si s těmi chlupatými kuličkami počít. Já nevěděl o nic víc, než ona, takže jsme se prostě snažil dosáhnout takových těch běžných věcí jako očistit a pak nakrmit. "Důkladně ho olízej a očisti." Poradil jsem jí. "A mohla by jsi se prosím otočit na bok?" Vlčata pijí mléko a ona byla asi tak nejlepší způsob, jak jim nějaké zajistit. Opatrně jsme první vlče zvedl za volnou kůži na krku, kousek ho poponesl a položil blíž k ní. "Pokud tě začne ožužlávat, hlavně nikam neutíkej a lež v klidu, ať jim neublížíš" Řekl jsme ještě.

Tue Jan 30, 2018 6:09 pm

Magicae
,,To asi nie, radšej sa uspokojím so škvrnami, Alsafi,"povedala jej mierne pobavene. Pri jej ďalších slovách sa zarazila, bola si však istá, že nepatria jej. Nikto z nich predsa nespravil nič čo by ju mohlo vystrašiť. ,,To áno, ty aj Akio. A obaja ma tuším prerastiete," odoslala jej myšlienku. Odčerpávala jej to trochu energie, samozrejme- no svoju mágiu sa už naučila ovládať celkom dobre. Nebola si istá čo jej dcéru vystrašilo, no vedela, že vie komunikovať v myšlienkach. Žeby to niekto zneužil a napadol ju psychicky? táto myšlienka sa jej nepáčila. Nebola si istá ako by mala zareagovať. Nakoniec to teda neisto nechala tak. Ak by som využila svoju mágiu, mohlo by sa to iba zhoršiť, uvažovala. Pohľad potom preniesla na Akia. ,,Aj ty si mi chýbal," povedala mu úprimne. ,,Tak čo? Musíme nejako osláviť to, že sa Akio vrátil späť, nie? Lov to asi nebude, no niečo by sa vymyslieť dalo. Každopádne... našiel si ich? Stretol si ich? Rozprávaj!" požiadala Akia a uprela na neho zvedavý pohľad plný nádeje. Napriek tomu všetkému nesmierne dúfala, že ich našiel.

Tue Jan 30, 2018 6:15 pm

VTP
Sakra! Už byl daleko, ale ten vlk ho stejně vzal a přesunul ho k mamince. Byla nádherná, Ashovi se zatajil na chvilku jeho dech. Když teď mohl vše vidět, tak to bylo mnohem lepší. Zavrtěl ocasem na znamení toho, že se mu tu konečně začíná líbit a doplazil se k maminky bříšku. I když ještě nebyla otočená, tak se pod ní nějak procpal, byl to bojovník, co na to říct. Cítil, že by se měl jemně zakousnout do toho, no prostě do jejího struku a začít sát tu tekutinu. Tak to taky udělal, spokojeně začal tlamičkou cucat a pacičkou tlačil na maminky bříško. Jak rád by jim již něco řekl, třeba že se mu to líbí, ale nemohl. Proto tedy jen cucal mléko do chvilky dokud se necítil plný. Pak se z pod maminky zase nějak dostal. Spokojeně zamřoural a upíral na všechny svá zatím zelená očka. A hle, už mu na hlavičce pomalu rostly i růžky.

Tue Jan 30, 2018 6:26 pm

/Velké Travnaté Planiny/
Brzo bylo vlče očištěno. Jelikož se k tomu Catorce postavil docela znalecky, plnila jsem jeho pokyny. Když mi však řekl, ať se otočím na bok, trochu jsem znejistěla. Hlavou mi začly šrotovat nejrůznější myšlenky. ,,Proč bych jim měla ublížit?" pomyslela jsem si nakonec nahlas a než jsem se nadála, vlče už se pode mě dostalo. Byla jsem docela drobná a taky lehká, nebylo divu, že se mu to povedlo. Lehce jsem svraštila obočí. ,,Co tam chtěl?" zeptala jsem se nakonec Catorceho. Byla jsem jako vymetená, ale s ničím podobným jsem se nikdy nesetkala a kromě toho, ty hormony, co mi uměle vpravovali do těla, mi pomátly i pudy a smysly.

Tue Jan 30, 2018 6:38 pm

VTP
Sledoval jsme počínání malého vlčete. nakonec, jak se zdálo, to nějak vyřešila samo, i když mě překvapovalo, že ho nezalehla. "Ne schválně, ale malá vlčata jsou většinou taky dost křehká." nerozváděl jsme to do podrobností, vlče bylo docela snadné zašlápnout nebo prostě zalehnout, dokud alespoň trošku nepovyrostlo. "Má hlad a hledá jídlo. Kdyby jsi se otočila, viděla bys, co chtěl." Věnoval jsme jí lehký úsměv. Opravdu teď vysvětluju dospělé vlčici, jak se starat o vlčata? Já, vlk, který se s malými vlčaty setkal naposledy už před dlouhou dobou a to jen v době, kdy byl ještě sám vlče? Tahle situace byla absurdní. Ovšem když to teď vypadalo, že se žádné další vlče rodit nehodlá a ta dvě jsou zatím jakž takž zaopatřená, chtěl jsme se vrátit k původnímu plánu, totiž dostat ji do nějakého doupěte. tady byla příliš na očích a byl jsme si docela jistý, že přede mnou předtím neutekla, jen protože na to neměla dost sil.

Tue Jan 30, 2018 6:53 pm

VTP
Bavili se mezi sebou a tak se malý pokusil postavit na ty věci, které mu pomáhali v plazení. Sic se mu podařilo se zvednout, tak hned zase spadl. Vydal ze sebe přitom něco jako jakési "Au". Byla to kombinace dvou věcí, které slyšel od těch dvou. Jeden byl hezky žlutý a jeho maminka? Tu si pořádně ještě prohlédl a pak koukl na své packy. Nebyl jí moc podobný. Zakňučel a sledoval jí. Netušil proč jí není podobný, hlavně proč nemůže ze sebe vydávat jiné zvuky než jen tyhle? Otevřel tlamičku, ale jediné co udělal bylo kýchnutí. Až se celé jeho tělíčko otřáslo. Byla mu zima, musel by se rychle přitulit k mamince. Proto se k ní zase začal pomalu plazit. Zachumlal se k ní do kožíšku a spokojeně zamroukal.

Tue Jan 30, 2018 8:18 pm

řeka Ishimurská
"Oh, promiň, já... totiž nevrčel na tebe, jen jsem si vzpomněl na toho vlka, který se na Destiny vykašlal, víš?" Strašně mě to štvalo, ale důvod jsem moc nechápal. Prostě ten vlk mě štval. Ublížil té úžasné vlčici.
"Aha, tak to potom jo." Chápavě jsem pokýval hlavou. "Počkat? Lišče? Vy máte lišče? Jak je to... Ty a Bodka jste stvořili lišče?" No jo, brráška mě překvapil. "No... jak to myslíš s tím zakoukáním se?"

Tue Jan 30, 2018 8:31 pm

Tábor

Arco někam odběhl a já tam zůstala s tou psicí. Naklonila jsem hlavu na stranu na její slova. "Má-ma?" Zopakovala jsem po ní a nadšeně jsem zavrtěla všemi ocásky. "Arco- táta?" Zeptala jsem se. Mé vyjadřovací schopnosti ještě, nebyly dokonalé, ale rozuměla jsem. "Ahri má rodinu." Pověděla jsem nadšeně a začala nadšeně, kolem Bodky, teda mojí nové maminky nadšeně poskakovat.

//Je růžová. Ne fialová Very Happy

Tue Jan 30, 2018 8:57 pm

Magicae

Usmál se nad tím, že i on chyběl ji a nepochyboval o tom, že chyběl i Alsafi, i když by to třeba nahlas neřekla. Potom ho mamka vyzvala a on nadšeně přikývnul. "Potkal jsem smečku, která se jmenuje Florego. Ignis je její Alfou. Měla fleky a hned jsem si vzpomněl na tvá slova a tak jsem se zeptal na Gryfy. A skutečně. Byla z rodu Aqua. Nebyla zrovna nejmilejší, ale bylo mi dovoleno s nimi nějakou dobu zůstat. Ve smečce jsem zjistil, že jejich tam je hodně. Byly tam Hurricane, Universum, Theseus, Nemesis a Phoenix. Všichni byly trošku drsnější a zrovna dvakrát mile se nechovali, ale to mi nevadilo. Když zjistili, že jsem tvůj syn, byly překvapení. Pověděl jsem jim o tom, že jsme se sestrami i z části drakem. Dále jsem pověděl i o našem rádoby otci a nad tím Ignis cvakla zuby. Nakonec jsem teda s nimi pobýval. Pověděl jsem jim i o tom, že jsme byly uneseni, já se proměnil a malém všem hodně ublížil. Nakonec jsem se po nějaké době rozhodl, že je na čase se vrátit, že už jsem našel to co chtěl. Nakonec mi byla darována, tato šála a tento navlék a vrátil jsem se. Vyřizují pozdravy." Odpověděl jsem ji jedním razem a švihl ocáskem. 'Byla to zábavná cesta, až na některé život ohrožující situace.' Ozvala se Wayree a Akio k ní kývl na znak souhlasu.

Tue Jan 30, 2018 9:08 pm

Arco Iris Criest
/Řeka Ishimurská/
Zmohl jsem se pouze na lehký úsměv. ,,Musel to být hodně zlý vlk. Destiny mi o něm nechtěla ani povídat," prohodil jsem nesmírně, ale opravdu, vážně tichým hlasem, jemuž následoval nešťastný povzdech. Tyto situace jsem vždy prožíval opravdu hluboce a ani dnes tomu nebylo jinak. Empatie byla moje přednost, přestože jsem jí nějak víc nevyužíval, nebylo k čemu. Jakmile otázku položil znovu, zarazil mě. ,,No... jakože... že jsi... no.. prostě.. že ji miluješ," vymáčkl jsem se nakonec nesmělým a tichým hlasem. ,,Víš, stejně jako já Bodku. A ne, to lišče není naše... je to složité..." snažil jsem se bratrovi vysvětlit, ale vypadalo to, že mě chápe tak nějak podobně, jako já jeho - tedy skoro vůbec. Odmítal jsem si to přiznat, že Bodku opravdu miluju a že právě ona mě dostala z vlčecích let, konečně výše a do vysněného života každého vlka.

Objekt 7
/Velké Travnaté Planiny/
Chápavě jsem pokývala hlavou a stále docela vyčerpaná jsem zachrčela. Lehce jsem se pootočila a koukla se jakoby pod sebe, avšak na sebe. Viděla jsem, že mám něco na spodní straně břicha nápadně zvětšené. Na vteřinu jsem vrhla po Catorcem zmatený pohled, avšak ptát znova jsem se ho nechtěla. Bylo mi to už trapné. Stále jsem ležela tak, jak mi to bylo nejpohodlnější a sledovala, jak se ke mě vlče tulí. K němu mám mít nějaký citový něco, ne? pomyslela jsem si a sehnula se k němu. Olízla jsem jej po hlavě a najednou jsem se cítila.... tak nějak divně. Divně, ale příjemně. Zatvářila jsem se přesně tak, jak mi momentálně bylo.

Tue Jan 30, 2018 9:29 pm

Magicae
,,Niekto si zo mňa robí žarty, a tvrdí, že je démon a môj patrón," prekrútila očami. Matka mala pravdu. Alsafi bola najmä na vlčicu nadpriemerne vysoká, a jej výška dosahovala takmer 107 centimetrov v kohútiku. Pozorne počúvala Akiove rozprávanie. ,,To je super. Aspoň vieme, po kom nie som najmilšia," zasmiala sa. ,,Som taká rada, že si späť," usmiala sa napokon. Naozaj sa o neho bála a robila si starosti. ,,Dala by sa tá svorka porovnať s touto? Bolo tam ako tu, na Niwatskom území?" vyzvedala.

Tue Jan 30, 2018 10:48 pm

VTP
Zdá sa, že nik nevenoval malému vĺčaťu, ktoré sa práve schulálo v klbku riadnu pozornosť. Mierne sa triasol od zimy, pretože od neho odišiel každučký možný zdroj tepla, ktorý by ho zahrial. "Kníík," vydá zo seba tichý zvuk, mal hlad. Bola mu zima, cítil sa sám. Ale však, dokázal mierny pokrok, a to taký, že pootvoril jedno svoje oko, čiže mohol spatrit trojicu záhadných stvorení v jeho blízkosti. Okrem toho pocítil pocit, akoby niečim mohol hýbať. Pozrel k sebe, na jednu svoju tlapku a všimol si, že sa pohla. Vyskúšal to znova, tento krát so všetkými čo mohol. Pohol sa do predu, smerom k bytosti (Objekt7) z ktorej cítil niečo, čo si nevedel vysvetliť. No, jeho telo bolo slabé, nevládal spraviť nejaké veľké pohyby. Mohol spraviť ešte menší posun bližšie k tej bytosti, ale naozaj.. to bolo všetko. Opäť zo seba vydal to tiché písknutie a čakal, či si ho niekto všimne a pomôže mu.

Thu Feb 01, 2018 1:41 pm

Kito Silent Death
Démon

Příběh smečky Stříbrného fénixe II. - Stránka 28 Kito

Kito kdysi býval opravdový vlk z Niwatu, tam se narodil, tam žil, tam i umřel. Jistě někdo znal jeho rodiče, Varga a Catherine, možná i jeho sourozence nebo dokonce jeho samotného. Kito dříve, před jednou velkou událostí, býval stále se usmívající vlk, který se nebál výzvy a na každém uměl vykouzlit úsměv, i když ho často považovali za blázna. Ta velká událost byla potopa, zabila spoustu vlků a mezi ně patřila i většina jeho milovaných dětí, sestra i matka, ale hlavně Merla, jeho láska, se kterou se hledal celkem dlouho a kvůli její smrti přišel o zadní nohu při zápase se žralokem. Zemřel při bouřce, ale jeho ztrápená a chladná duše nebyla připravena opustit tento svět, a tak pár dní poté si našla temnota jeho zmrzačené tělo znova, ovládla ho a Kito ožil. Ale už není tak živý, jako dřív.

Tábor - poblíž Bodky a Ahrii

Nedaleko těchto dvou samiček se náhle začala tvořit černá mlha, která nabývala na velikosti, až dosáhla velikosti dospělého vlka. Po té se mlhovina zformovala právě do vlka s dračími křídly. Jen jedna zadní noha zůstávala ve formě černé mlhy. Pohlédl na psici Bodku. "Jsi šťastná? Opravdu jsi šťastná? Jsi pes. Pouhý obyčejný pes mezi vlky. Nepřijde ti to divné? Vzpomínáš si vůbec na to, kdes byla předtím, než jsi přišla sem? Byla jsi nicka. Jen hloupá fena, že? Očekávali od tebe víc, ale ty? tys prostě stáhla ocas a utekla, že je to tak?" Promluvil Kito chladným hlasem, který působil, jako bez emocí, ačkoliv jistý náznak emoce v něm byl. Vztek?

Thu Feb 01, 2018 2:00 pm

Tábor

Pozerám sa naokolo, na moju dcérku Ahiru a potom dvihnem hlavu lebo uzriem hmlu, ktorá sa začala formovať do tvaru vlka, bol to vlk, oranžovo čierny s dračími krídlami, jedna zo zadných nôh mu stále ostávala v hmle. Duch? opýtam sa sama seba a hľadím do vlkových očí. Bol vyšší ako ja. A jeho otázky ma zasiahli. ,,Viem kto som. Viem že som pes, bastard, to však neznamená že nemôžem pocítiť radosť. Vieš? Ty duch či kto si... Viem kto som bola. Ale teraz vážne neviem kde som bola šťastnejšia, či tu alebo tam." odvetila som a snažila som sa vyznieť trochu hrdinskejšie ako som bola, ale chvost ma prezradil, sám sa sťahoval pomedzi moje nohy. Nespochybňuj svoje rozhodnutie Bodka. Máš rodinu hoc si bastard. Ale čo? pomyslela som si. ,,A kto odomňa očákaval viac? Ľudia, alebo vlci okolo?" spýtam sa vlko ducha a cítim sa neistá, mala by som chápať čosi viac, nemala by som ostávať zaseknutá, ale slová vlkoducha ma zasiahli. Zabolelo to.

Thu Feb 01, 2018 2:13 pm

Kito Silent Death
Démon

Příběh smečky Stříbrného fénixe II. - Stránka 28 Kito

Tábor - poblíž Bodky a Ahrii

"Opravdu věříš, že ta radost není jen klam? A co když je přestaneš bavit? Odeženou tě." Kito se zlověstně ušklíbl a udělal krok k Bodce. "Ano, jsi jen bastard, jak by ses mohla rovnat vlkům? Podívej se okolo sebe? Jsou to krásná a vznešená stvoření, ale ty? Ty jsi jen směšná napodobenina něčeho, co kdysi, kdysi hodně hodně dávno a to jen možná, bylo vlkem. Jsi stín vlka." Mluvil dál, pomalu a chladně. "Vidíš? To je správně. Pochyby. Nevíš, kde jsi byla šťastnější. Možná by ses měla vrátit tam odkud jsi přišla. Protože tady jsi k ničemu. Smečka nestojí o směšné napodobeniny. A možná bys měla odejít úplně jinam. Protože ty jsi bezcenná a moc dobře to víš. Pochybuješ o sobě. Myslíš si, že budeš dobrá matka? Ale matka čeho? Bastardů? Dalších směšným napodobenin. Nechutně veselých. Hloupých." Kito zabodl své mrtvé oči do těch Bodčiných. "Všichni, maličká! Všichni očekávají od tebe víc, ale ty jen stahuješ ocas mezi nohy."