Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tábor
Necítil jsem žádnou zášť, dokonce ani zlobu, protože nic z toho mne netrápilo. Ne teď, ne tady a ne k nikomu ze zdejších vlků. Ani nemohlo. Na koho bych se měl hněvat a proč? Jediným vlkem, na kterého jsem se z lítosti hněval, byl Dyeron a to jen proto, že mě tady nechal a odešel si bůh ví kam.
Jako by snad má priorita byla jiná... jistě, že nebyla jiná, šlo mi jen o ochranu členů smečky a Destiny. Ach... Destiny... co to znamená? Co je to za myšlenku, že na ni myslím? Asi jen starostlivost. V tom to bude.
"Omluva přijata. Oběma nám šlo o totéž." Nic jiného v tom nebylo.

Magicae-Tábor
,,Electra zostala v Aralskom lese spolu s ostatnými. Za Safi som poslala Artemiu-vieš, tú kavku- takže by ju mala nájsť a zabrániť ak by chcela niečo nesprávne urobiť a navyše ju o chvíľu pôjdem pohľadať tiež, tu zostaň tu, si zranený, prípadne ti môžem poslať myšlienku. Neboj sa, určite nešla až tak ďaleko," povedala mierne nervózne.,,Ja viem, ale on bol zranený a ležal v snehu... určite si nájde kompletnú rodinu. Ja neviem, možno nie je veľmi zhovorčivý alebo je nemý, ale to nie je jeho chyba," výstražne sa zamračila. Napriek tomu, že Mandarino odišiel, nepáčilo sa jej ako o ňom hovoril, no nechcela vyvolať ďalšiu hádku. ,,Pôjdem sa opýtať do Tábora či sa Electra nevrátila z lesa alebo nevideli Safi, dobre? Nenamáhaj sa príliš, no keď sa vyzdravíš naučím ťa loviť," na tvári sa jej mihol úsmev, no po chvíli zmizol. Vydala sa k východu z jaskyne a vyšla von. Ticho klusala do Tábora. Čo ak sa Alsafi niečo stalo? Čo ak sa zranila alebo niečo také? Čo ak niekde leží sama a opustená? To by bola len a len moja vina! Aspoň Electra a Akio sú v poriadku... a snáď aj Mandarino, zaslúži si lepšiu adoptívnu matku ako som ja, pomyslela si. Ticho vklusala do Tábora a nakoniec sa zastavila a poobzerala sa po prítomných vlkoch. ,,Zdravím. Nevideli ste niekto vĺča, Alsafi? Odišla preč a ja neviem kam..." jej hlas bol tichý a nervózny. Nemala rada keď musela ísť do väčšej spoločnosti a ešte aj pred ňou rozprávať, no teraz potrebovala zistiť či niekto jej vĺča nevidel a to bola iná situácia.

--- > Ishimura ---> Aralské pláně
Přestože jsem přiletěla společně s Kayem, krátce potom mi někam zmizel a já netušila kam. Ale co se dalo dělat? Já tu byla hlavně kvůli Diegovi a ukázalo se, že ten je v pořádku. Kay, co jsem pochopila, byl něco řešit s Ishimurským vlkem, který předtím podpálil tábor. Kdybych věděla, kam šel, asi bych ho následovala. ne že bych nevěřila v Kayovy schopnosti, ale to neznamenalo, že ho nechám samotného s někým, kdo mu už předtím, i když asi ne zrovna úmyslně, ublížil. Ale asi bylo lepší, že jsem s ním teď nebyla. Moje bojové schopnosti nebyly zrovna nejlepší, takhle Kay alespoň nemusel dávat pozor i na mě.
Čekala jsem tedy na místě a přemýšlela, co bude dál. Mohla bych tu prostě počkat, až se vrátí, nebo se můžu sama vrátit do Ishimurského tábora. Prohrábla jsem tlapkou sníh a pak se rozhlédla okolo. V žádném případě nebude vadit, když počkám ještě chvilku tady a vzhledem k tomu, že v dohledu nikdo nebyl... vesele jsme vyplázla jazyk a plácla sebou do sněhu. Když mě nikdo nevidí, proč bych se chvíli nemohla chovat jako vlče a užít si sněhu? Chňapla jsem po jedné sněhové vločce, chytila a spolkla. Chutnala poněkud studeně. S širokým úsměvem jsem se opět zvedla oklepala se a pak se spořádaně posadila do sněhu a čekala.

Ceron Alweenu jemně položil na zem. Poté se k ní sklonil a zafuněl jí do srsti. Následně jí olízl tvář. "Ano, jsem to já, Alwy." Odpověděl tiše. Potom už na nikoho a na nic nečekal a zaktivoval svou magii. Snažil se sestře co nejvíc zmírnit bolest.
Pak si všiml nějakého vlka. Byl nucen magii deaktivovat, aby se mu mohl plně věnovat a případně sestru bránit. "Nepřibližuj se k mojí sestře, je li ti život milý." Zavrčel a přitáhl uši k hlavě. Na důkaz toho, že to myslí vážně, do vlka "vpustil" bolest, kterou předtím "vysál" z jeho sestry. Doufal, že to bude dostatečné varování i pro vlčici co přišla s Diegem. Pro jistotu se na ni ale ještě obrátil. "Tak sviťačka, jo?" Ušklíbl se. "Co tak vím,
tohle není Ishinurské území takže táhni." Poslední slova nenávistně vyštěkl.

Aralský les
K jejím uším doléhaly různé hlasy, ale jediný, který slyšela pořádně, byl ten Ceronův. Dokonce pociťovala i zmírňování bolesti. Pamatovala si, že Ceron ovládal magii, která bolest způsobuje, bylo možné, že ji takto i zmírňoval? Neměla jsem ale čas nad tím přemýšlet. "C-cerone, co ti vlci... chtějí?" zakašlala, když konečně sebrla síly k tomu, aby vůbec promluvila. Pomalu zalepila a rozlepila víčka a zorničkama, které se rozšířily, si prohlédla všechny zde přítomné. Bohužel je měla všechny stále rozmazané. U vlka se dvěma ocasy (Diego) viděla ocasy čtyři, černá vlčice měla zase pro změnu osm nohou a Ceron měl dvě hlavy. Znovu pomalu zamrkala. Celkově byla taková zpomalená, v hlavě se jí ozývalo jen tepání. Ať už to skončí! Přála si usilovně.

Veľké trávnaté kopce
Načúvam jeho slovám a iba strihnem ušami. S povzdychom a kamenným pohľadom sa otočím a jednoducho od neho odkráčam. "Nebojuj proti mne magmou či lávou, je to zbytočné keďže ovládam zemi a ten magmatický stĺp ti nepomôže.." podotknem a mohol zistiť, že sa potápal ešte hlabšie a rýchlejšie ako do teraz. Ani to vytvorenie škoriabky či čo to spravil na tom bahne nepomohlo. "Technika Yumi no numa je, keď to preložím technika bažinneho podstvetia. Jednoducho som pod tebou vytvoril propasť plnú bahna, je to podobné ako pri pohyblivých pieskov na púšti. Áno, je to obyčajná technika, ktorú zvládne aj malé vĺča ktoré začalo objavovať svoje schopnosti, no sila je závislá od sily užívatela.." začnem mu vysvetlovať. "Prevažná väčšina je tvorená z vody, takže tvoje ohnivé útoky sú neučínné.." zastavím sa a otočím sa späť na neho.
"Vieš o tom, že som najmladší Beta v Ishimure, zaujímavé. Všetci sa tam dostali vďaka múdrosti a starym, no ja sa tam dostal vďaka tomu, že dokážem takéto finty so zemou a prizerám sa na svet iným pohľadom. Všetci sú si istý, či sviťáci alebo temný, nič proti nim nemám až na jedno. Jestli úbližia mne, rodine, svorke.. zistia, že mali radšej stať zalezený niekde pod kameňmi a plaziť sa pod mojími nohami. Ty bohužial okúsiš môj hnev a zároveň hnev celej svorky.." poviem potichu a sústredím sa na časť blata ktorý obtiekal okolo jeho jednej nohy. "Jak budeš bojovať bez jednej nohy?" nadvihnem pohľad a mohol zistiť, že mu niečo silné silne tlačilo na jednu jeho nohu zo všetkých smerov až mohol začuť puknutie a pocítiť ostrú bolesť. "Heh, zabijem ťa techniku na úrovni vĺčaťa.. hanbi sa, myslel som si, že som ťa cvičil lepšie.."

Aralský les
Pozorovala jsem vlkovo počínání, byl ke své sestře opravdu ohleduplný, můj výraz byl co chvíli něžnější, než se jeho slova mířená na mého partnera zakousla do mých uší. Úsměv mi na tváři ztuhl. Co si to dovoluje?! Zúžily se mi zornice a já švihla ocasem, který narazil do toho Diegova. Pod tím dotekem jakobych znovu zněžněla, zornice se opět rozšířily. Zavrtěla jsem hlavou. Jeho další poznámky už byly mířeny ke mně. "Ale no tak, nerozčiluj se. Přišli jsme z určitých důvodů a tvoje sestra nám pobyt zřejmě prodlouží a ty tomu prodlužování zrovna nepomáháš. Diego ji vyléčí.", snažila jsem se ujistit mladého vlka. Bylo pochopitelné, že chtěl jenom bránit svou sestru, plně jsem to chápala a přála si, aby tohle uměl i můj bratr. Ale k čemu vlastně? Teď mám stejně Diega! Otočila jsem se k té bílé. "Chceme tě jen vyléčit, drahá," řekla jsem jejím směrem jemně. Chudák vlčka to měla jistě těžké, opravdu nevypadala dobře.

Poslouchal jsem mamku a potom se vypařila do Tábora. Já jsem na doporučení Diega odpočíval a tak jsem jenom ležel. Ležel a koukal jsem. Přemýšlel jsem nad tím, proč se tohle všechno stalo. Proč jsem se narodil s neovladatelnou magií. Klid Akio. Vždyť se ji naučíš ovládat. Uklidnil jsem sám sebe a spíše teď přemýšlel, proč Alsafi odešla. Vážně odešla kvůli mě? Odešla hledat Mandarina? Je naštvaná na mě a proto odešla od celé rodiny? Ptal jsem se sám sebe. Musel jsem se nějak odreagovat. A jak se malé vlče odreaguje nejlépe? Ano! Jde si hrát. Proto jsem po dlouhé době vstal a vyšel před Magicae. Nejdřív se mi v očích objevila ta scéna, kdy nás unesli. Ale to jsem vrazil hlavu do sněhu a schladil se. Cítil jsem totiž, jak můj vnitřní oheň chtěl napovrch, ale už to bylo pryč. Musel jsem to nechat plavat. Odrazil jsem se zadníma tlapama co nejvíc a dopadl jsem ve sněhu na záda. Povedl se mi něco jako kotrmelec. Nebyl to sice nejlepší nápad, protože mě v hrudi zabolelo, ale začínalo to zábavně. Po dlouhé době jsem se usmál a začal ve sněhu poskakovat a rozhazovat jej všude kolem. Vrtěl jsem ocasem, což jsem měl po psích předcích a užíval si. Dělal jsem to co mi chybělo. Dělal jsem sám sobě radost a užíval si život. Nevěděl jsem jak je dlouhá zima, protože jsem se na začátku zimy narodil. Proto jsem si ho chtěl užit co se dalo. Skákal jsem sem a tam a následně jsem sebou do sněhu plácnul a začal se vrtět tak, aby z toho byl vlčí andílek ve sněhu. Když jsem se postavil z úsměvem jsem si prohlížel tu spoušť co jsem ze sněhem natropil a aspoň na chvíli nemyslel na všechny ty problémy.

Tábor
Na čumák mi začaly padat velké vločky sněhu. Bylo jich hodně a přibývaly další a další. Sníh začínal být hustý a mě se to líbilo. Byl heboučký i když studený. Zíral jsem na fialového vlka a pak, jako když do mě střelí, štěkl jsem a vyskočil do výšky, abych pak následně dopadl na totéž místo, ze kterého jsem se odrazil a přikrčil se. Zavrtal jsem čumák do sněhu a ryl jsem v něm jako nějaká sekačka či snad sněžný pluh. Podryl jsem se pod Orfeona a začal se smát. "Máš ji." A pak jsem popoběhl a skočil jsem do hromádky sněhu, kde jsem válel sudy.

(Destiny) Nakonec jsem však zaslechl hlas Destiny a proto jsem se zvedl a oklepal ze sebe sníh z krátké hry a došel jsem k ní. "Tady není. Ona odešla? Jestli chceš, můžu ti ji pomoci najít, hm?"Nabídl jsem se ochotně, ačkoliv jsem neměl tušení, kam se její dcera mohla podít.

VTP
Demon

Vôbec to nepomohlo. A ja som uvažoval ako to ináč prekonať. Mal som málo možnosti. Začal mi rozprávať. A veru veľa. Občas to bolo nudné ale aj veľa som sa mohol dozvedieť a tak to použiť na vyslobodenie. To ako sa vichvaloval že je beta a najmladší ma nudilo. Ale keď spomenul moju nohu zarazil som sa. ,,Čo to ani neskusaj." Povedal som mu, ale už neskoro. Zacitil som silný tlak na moju pravú nohu a potom zapocul puknutie. Zavil som od bolesti ktorú som cítil. V tom som pocítil v sebe všetku tú zlosť ako v tábore vtedy ale teraz ešte väčšiu a posilnenu timto. Po celom tele som mal veľmi silno jasný zlatý oheň. Ktorý sa začal sústrediť do jedného bodu na mojom tele. Na hrudy. A vtom to prišlo veľký výbuch. Ktorý na z toho uvoľnil a aj odhodil. Zostala tam len veľmi veľká jama. Opatrne som sa postavil na nohy ale akonáhle som skúsil zlomenú nohu zatúžil tak zabolela. A tak som ju dal k telu. Zúril som ako besny a hnevu som mal ešte viac. Zavrcal som naňho a pozeral sa naneho. Pričom celé moje telo bolo v jednom ohni.

Les pěti statečných

Běžím po stopách, ale potom to vzdám. Patronka měla pravdu, dojde mi, tohle bych nezvládla a já nechci riskovat. Lehnu si na zem do sněhu a sleduji okolí. Potom se zvednu a jdu dál, postupně ale zrychlím do klusu. Běžím dále až doběhnu k Barevné řece, kterou se rozhodnu přeskočit. Těsně předtím si to ale rozmyslím a rozeběhnu se k řece. Řeka je zamrzlá a já vběhnu na led, když ale ucítím nějaký pach, prudce zabrzdím a mám do dělat, abych neležela na ledě. Je to jen pach veverky, která je již vysoko na stromě. Pro mě nedostupná kořist. I přes hlad se usměju a rozeběhnu se na pevninu. Tam vyskočím, když dopadnu, hned si lehám, že to možná i trochu vypadá, jako by sem dopadla do lehu a následně se otočím na záda a vyválím se ve sněhu. Jak už je to dlouho, co jsem si hrála naposledy ve sněhu? Přemýšlím. Dlouho... Rozeběhnu se a packama se zabořuji do sněhu, který vyhazuji ven při běhu. Potom si tam opět lehu a vyválím se. "Jak malé vlče..." Prohodí patronka. No a? Sníh už jsem dlouho neviděla. Pomyslím si na patrončinu poznámku a už se znovu válím ve sněhu.

Veľké trávnaté pláne
Čo to? Vyprskol v mojej hlave Fevris a bez toho, že by som sa pohol ja či môj patrón, sa stalo niečo čo zrejme zaskočilo Fevrisa viacej ako mňa. Následný výbuch ma odhodil aj keď som stál ďalej od bažinnej priepasti a chystal sa ukončiť jeho trápenie. "Čo pak to je za rámus," spýtam sa, aj keď moja otázka smerovala skorej na Fevrisa ako na Demona. Zlatý plameň.. odvetil mi patrón. "Vážne? Myslíš, že som si toho do teraz nevšimol?" prižmúril som oči a poszbieral sa na nohy. Je to mágia jedného z klanov. Neviem teraz ako sa volal, no mali rovnaké schopnosti ako Mayeni. Jedni ovládali zemi druhý plameň, tak či onak obidve mágie sú nebezpečné pre ostaných. Nebojuj s ním, v tejto podobe sa k nemu ani nepriblížiš.. vyroval ma môj patrón, ktorý zrejme vedel viacej ako ja.
"Čo to ovládaš za mágiu," pozriem na Demona. Nevydeľ som kúštek jeho čiernej srsti, bol doslova celý v plameňoch mal som pocit, akoby nabral nehmotnú podobu. "Uvolnil si svoju moc a spravil si si brnenie, či čo.." zamyslene na neho pozerám. "Nech je jeho mágia aká koľvek, stejne proti mne nemá šancu," upozorním Fevrisa. Nemôžeš ho zabiť. Nie že to nedokážeš, ale nemôžeš. Fevris mi hučal do hlavy. "Môj patrón mi vraví, že ťa nemôžem zabiť. Prečo? Čo je na tebe také zvláštne. Vraj že mágia od nejakých predkov podobná tej mojej. Vlastne, keď si prežil môj Kesshoo no odori.." zamyslene na neho pozerám. "Keď to prežije bude to jeho bonus, ja si plním povinnosť voči svorke.." oznám Fevrisovi a v tom sa z okolitej zeme začali vynárať kryštálové stĺpe, ktoré začali praskať. "Ach.. jedno uvolnenie a teraz je moja myseľ v chaose.." povzdychnem si. Strácam tu čas použil som moc energie na to bažiné podsvetie. Aj to prežil, čo to je do hája za mágiu a vlka čo vlastný. To som do teraz nespozoroval? Pomyslím si než stĺpe popraskali a prach sa vzniesol vysoko nad nás a začal sa formovať do podoby ihlíc. "Leťte.." zavelím a v tom sa stovka sotva 30 centimetrovích, tenkých ihlíc začali zabodávať do zeme a snažili sa Demona zasiahnuť na jeho života dôležitých miestach. Nebol som si istý či ho zasiahnem pre istotu som nechal pár stĺpov v celku po prípadnú ochranu.

Tábor-
,,Myslela som si, že možno išla sem. Áno odišla, ale možno išla niekam do lesa," povedala ticho. ,,Ehm... neviem, možno by som ju radšej pohľadala sama," dodala po chvíli neisto. Najradšej by ju hľadala sama alebo s Artemiou a Joyom, hoci tí sa ešte nevrátili. Ale tak trochu jej bolo ľúto odmietnuť jeho ponuku keď bol ochotný. ,,Ale ak chceš, môžeš teda ísť," povedala ticho a nervózne hrabla labou do snehu. Hoci aj tak ani len ja sama netuším ktorým smerom mohla ísť a zrejme pôjdem späť do Aralského lesa aby som chytila jej pach a pôjdem po ňom, ak sa ešte bude dať zachytiť. Snáď sa jej nič nestalo, nechcela by som aby sa zranilo aj ďalšie moje vĺča- mojou vinou, pomyslela si.

Čekal na odpověď vlka. Tak nějak přišla jiná, než očekával. ''Je-li tobě milý život tvé sestry, měl by si mě k ní pustit a může žít, bez všech těch zranění.'' Pronesl vážně a viděl, že vlčka je na tom špatně. Onen Ceron použil zřejmě magii. Diego ve svém těle ucítil lehkou bolest. To že ho něco bolelo šlo vidět chvíli v jeho postoji, který byl takové.. stojící klubíčko. Brzy to okolo jeho těla začalo zlatě zářit a vnitřní bolest se mu vyléčila. Potom se znovu vyrovnal. ''Zajímavá magie.. To způsobování bolesti.'' Pronesl a máchl svými dvěma ocasy. ''Tak znovu. Jsem léčitel a můžu tvou sestru vyléčit.'' Dodal znovu. No. Chtěl už se vrátit, ale on to celé zdržoval. Po slovech na jeho partnerku slabounce, téměř neslyšitelně zavrčel. Nerad vrčel nahlas. ''Ty smrdíš Kirigakure. Tvá sestra zase Zeissem. Takže tu nemluv o územích.'' Protočil očima. Potom se otočil na Allweenu. ''Řeknu to jednoduše Sněhurko. Buď tě zbavím bolesti úplně, dokonce i jizev a vnitřního krvácení. Nebo budeš trpět, jestli tvůj milovaný bráška mě k tobě nepustí. Je to jen na vás. Bohužel pro vás, ze svou partnerkou, nemáme času na rozdávání, proto bych za nás oba prosil, aby jste si z odpovědí pohnuli. Jestli mě ještě jednou odmítnete, prostě odejdu a mé pomoci se vám, již nedočká.'' Řekl stručně a mezitím se posadil, čekajíc na odpověď. Bylo zvláštní jak se změnil. Byl tak najednou rozhodný a všechno bral s klidem. Z ustrašeného vlčete se stal rozhodný mladý vlk s cíli.

Už se tu nic nedělo, jen nějaké rodinné problémy té drako-vlkovy rodiny. To Caira nebavilo. Znuděně švihl ocasem a šlehl pohledem po Befyriel. "Pojď, Bef. Tady už není co dělat..." Řekl tónem, který by se mnohému sviťákovi mohl zdát jako nepřátelský, avšak ti co Caira znali, věděli, že tímhle tónem mluví skoro jen k přátelům. Byl to vlastně jeho přirozený hlas. Na cizí vlky obvykle temně vrčel.
Aniž by počkal na odpověď své společnice, otočil se a klusem vyběhl z lesa. Hned jak vběhl na louku, roztáhl křídla a vzlétl. Ovšem když se podíval na zem, sníh v něm vzbudil vlčecí hravou povahu a Cairo sletěl do velké hromady sněhu uprostřed louky. Cairo se rozhlédl, ale nikdo nebyl poblíž. Za to byl rád. Nechtěl, aby kdokoliv věděl o jeho posedlosti sněhem, dokonce ani Befyriel. CA se vesele válel ve sněhu, chytal do tlamy vločky a zadníma nohama vyhazoval sníh do vzduchu. Byl šťastný.

--> Hranice
Zdá sa, že ma tu už nebolo potreba. Vlastne, chceli ma tu? Došiel som sem bez pozvania a iba pozoroval a mierne sa zapojil. Nedostal som žiadnu výzvu o to, že som sa mal účastniť tohoto boja s tým dračím vĺčaťom. "Zbohom," odvetím potichu, pritom sa pomaly vydám preč z lesa. Chcel som sa už vrátiť domov. To mi bol deň, zistil som, že moje Kirigakure stále za nič.. A to si vravím vlk zo svorky po ktorej som tento trik pomenoval? Môžem sa za seba hnabiť.. Zamyslene kráčam po lese až zacítim, že sa blížim k hranici. Na to spozorniem keď mi k hlave padne snehová vločka. Sneh, dlho som ho nevidel, maximálne tak pri tréningu, ale to sa nepočíta. Toto je vlastne moja prvá zima. Nadvihnem obočie a strihnem ušami. Náušnice o seba narazili a tým vydali cingavý zvuk.
"Heh, prečo nie. Nikto ma nevidí.." zazubím sa a v tom skočím do snehu a začnem sa v ňom blázniť. Vďaka mágii som onen sneh nadvihol, mierne zosílil sneženie a hadkoval som sa tam ako malé vĺča. vytvoril som par snehových gulí, ktoré som vystreloval do okolia a to nepočítam to, že som vytvoril tri veľké a poskladal ich na seba. Potom, pomocou ľadu som vymodeloval niečo čo sa podobá kniohlíkom, čapici, očí a veľkého nosa, ktoré som umiestnil po onej soche. "A je to.." spokojne sa zazubím a potom som sa už iba vydal za hranice.

//Tréning vrodenej mágie 1/10

VTP

Cítil som sa úplne ináč. Bolo to zvláštne, a aj zvláštni pocit. Niš ine len zlosť som citil. Ani zlomenu nohu som necitil. Len srdce mi busilo ako zbesilé. ,,Čo ovladam to vidíš., A je to tvoja smola že sisi to nevšimol skor." Povedal som a ucitil som ako vitvoril stlpi. ,,Konečne ti a aj ja vidime aká je moja pravá podoba. Toto je moja sila." Dodal som a vsimol som si prachu ktorý stupal nad nás. Nepacilo sa mi to a tak som chvilu len vickaval, ale nakoniec rozbehol pri prvích dopadoch nejakých ihiel. Ktoré veru boli ostré. Bežal som priamo nanho. Ked som bol par metrov odneho, nadíchol som sa a vipustil ohen na jeho predné nohy, ale stale som bežal a po dokoncení jedneho utoku som rýchlo obratil smer na dalsi, aby som mohol spraviť moj druhý utok ktorý som nasmeroval na jeho zadné nohy Ale teraz som pouzil magmaticku vrstvu. Ktorú som sformoval do docela ostrich dvoch bodakov. Ktorí som ale zakril ohnom. Takze nemal sancu vediet či tam nieco je. Ale tento raz som už nehodlal ustupiť a viskokom som si to smeroval zakusnut sa mu do boku. Pritom stále moje telo horalo zlatým plamenom.

Kay Mayen de Mal
Veľké trávnaté pláne
Nevedeľ som som čo teraz od neho očakávať. Bral som to ako obyčajný pokus ma dostať k zemi, no keď niečo vyvedie z miery Fevrisa znamená to, že to nemám brať na ľahkú váhu. Mám to použiť? Spýtam sa samého seba, pritom pozorujem ako sa vyhol ihliciam a rozbehol sa na mňa. V tom momente na mňa vychŕlil prúd plameňov. "Kamenná stena," zašomrám si pre seba, no bolo to neskoro. Stena nestihla nabrať ani štvrť svojho tvaru a pocítil som palčivú bolesť v nohách. 
"Blbosť!" vyšteknem a pomocou zeme sa od toho démona odstrelím. Rovnako ako som to spravil ja nemu, tento krát som to bol nútení použiť na seba. Dopadol som ďalej od neho a po zemi sa kotúlal ako vták, ktorý prišiel o krídla. Pozbieral som sa zo zeme a pozrel na neho. "Tvoja sila?" nadvihnem obočie a zasmejem sa, tým som zakril svoj vystrašený pohľad a zároveň starosť o citlivosť labiek predných nôh. Áno, nemohol som vnímať vybrácie pomocou predných láb. Teraz mi ostávali tie zadné. To sa mu podarilo.. využiť príležitosť, keď je súper zaskočený. Len poď do mňa, nech prezradíš všetky svoje finty.. S pomyslením sa sústredím na zem. "Máš šťastie, že to nevieš ty o mne. Ale zrejme, nedávaš mi na vyber. A k tomu, ja to plné uvolnenie viem ovládať lepšie ako ty.." s úškrnom sa pozriem na zem na to mi začalo telo obrastať kryštálmi. Pri tejto uvolnenej forme budem môcť použiť TO. Toto budú moje posledné dva útoky, než to dovŕši do situácie, kedy sa budem musieť sťiahnuť. Kso, pri takom idiotovi používať toľko energie.. Zavrčím si v hlave a zodvihnem hlavu, keď je premena dokončená. Za žiadnu cenu mi nesmie poraniť zadné nohy.. Upriem na neho pohľad. Telo mi pokrývalo brnenie z kryštálov, ktoré sa tiahlo po celom mojom chrbte. Zakončoval ho chvost z kryštálov, ktorý slúžil ako zbraň. Týmto chvostom som prudko udrel do zeme a ozval sa otras, ktorý musel otriasť celími pláňami. Miesto kde udrel chvost sa objavila trhlina. Na to sa prudko rozbehnem proti Demonovi a týmto chvostom ho prudko a silno udriem do jeho boku (úder rovnajúci sa maximalných hodnôt jeho dovedností). "To že uvoľníš svoju silu a zraníš ma, neznamená, že máš nado mnou stále výhodu.."

"Tomu tak budu věřit." Ušklíbl se Ceron na Eveline. "Bůhví čeho je takový podlý démon jako on schopný." Dodal. A jak mohl vědět o Diegově původu když byl slepý? No, prostě to cítil. Cítil, že je tenhle vlk jiný než ostatní. Jen by rád věděl jak reálné vypadá.
Při Diegově pochvale musel potlačit pýchu a nevypnout hrdě hruď,. Teď by se to nehodilo. Teď ne, obzvlášť když byla jeho sestra v nebezpečí. "Možná jsem cítit Kirigakure a Alweena Zeissem, ale to ještě neznamená, že tam patříme. Ne. Jsme volní, můžeme si dělat co chceme,
chodit kam chceme. Ne jak ty a ta vlčice vedle tebe. Ne jako všichni vlci tady." Zavrčel Ceron a cítil že se schyluje k bojí. Neměl však v úmyslu ustoupit. Chtěl svou sestru bránit až do posledního dechu.

Znepokojeně se zamračila. Vlčice, kterou právě zachránila před pádem do sněhu, byla v zuboženém stavu. Na myslí jí vplul známý problém. Nepřítomnost léčitele smečky jí dělala vrásky na čele. S prosbou se chtěla obrátit na Diega, který nezištně zachránil malého Akia před smrtí, avšak bylo jí to trochu proti srsti. Nechtěla, aby Stříbrný Fénix vypadal slabě. Stála před dilematem. Zachránit bílou vlčku, nebo zachránit zbytky již tak malého věhlasu smečky. Hloupé myšlenky... Odfrkla si. Již se nadechovala, aby vyslovila prosbu o pomoc, avšak náhle jí do nosu praštil cizí pach. Svůj pohled přesunula k obzoru, očekávajíc, že zde nalezne cizí siluetu, cválající sněhem. Spatřila černobílého vlka, který byl povědomě cítit Kirigakure. Byla klidná. Domnívala se, že je to pouze nějaký poutník, který překračuje jejich území v zájmu cestování, avšak když si to vlk namířil k nim, zbystřila. Kirigakure byla dobrá smečka s milými obyvateli, proto nepředpokládala, že vlk bude tak neomalený a útočný. Na svém těle držela zuboženou vlčku. Byla mladá a přesto poměrně těžká. Ryuusaki byla nucena zapřít se zadní nohou, aby stabilitu udržela. Když se neznámý vlk přihnal a vší silou do ni strčil, přepadla do sněhu. Zapření její zadní tlapky jí proti dospělému vlku nijak nepomohlo. Hlavu okamžitě vynořila ze sněhu, hledajíc nezvaného hosta. Cizí vlk se již dávno staral zuboženou vlčici. Ishimurská dvojice se snažila pomoci, avšak agresivita černobílého vlka stále rostla. Zamračila se. Taková situace jí dokázala opravdu naštvat. Dělat problémy na území cizí smečku a navíc odmítat pomoc další. Tak dost ! Rozhodla se chování černobílého vlka učinit přítrž. Sníh, ve kterém byla ponořena až po krk, se pod náporem jedné z jejích tlakových vln rozletěl do všech stran. Malé sněhové vločky se snášely na zmrzlou zem. Na místě, kde se kdysi hromada tyčila, teď stála modrá vlčice. Černobílého vlka probodla nenávistným pohledem, načež vstoupila do jeho zorného pole. ,,Jsem Ryuusaki, Alfa Stříbrného Fénixe, jak si zřejmě nevšiml." poznamenala štiplavě ,,Pokud vím, jsi na mém území, kde platí moje vůle a moje pravidla, takže se jimi prosím řiď, nebo budu nucena tě z území vypudit." s vypnutou hrudí, vážně mluvila k černobílému vlku. ,,V zájmu tvém i tvé kamarádky, ti radím, nech si pomoci." její vážný výraz se zmírnil v milejší úsměv ,,Tyto dva vlky znám, mohu se za ně zaručit, tvé kamarádce pomohou a pokud ne, přeberu za to plnou zodpovědnost." kývla na dvojici z Ishimury ,,A pokud stále váháš, měl by si pospíšit." poznamenala nakonec, načež pohledem sklouzla k bílé vlčce. Dlouho to již nevydrží.