Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Dawano si povzdechl. Alfa ho ignorovala. Když odešla, pochopil, že nemá cenu pokoušet se navázat s ní kontakt. Sklesle švihl ocasem a odešel ke kraji tábora. Určitě má něco důležitějšího na práci, než přijímání nových členů do smečky. Nebo jí jen připadám moc slabý, asi nejsem hoden její pozornosti... Dawano zakňučel a v očích ho zaštípaly slzy. Ačkoliv si to nepřipouštěl, byl psychicky opravdu dost slabý. Plácl sebou na zem. Najednou neměl chuť na nic. Všechna radost ze života, kterou měl ještě před několika minutami z něj vyprchala. Kdyby ho teď někdo viděl, asi by pomalu ani nepoznal, že je to vlk, protože vypadal jako hromádka neštěstí.

//Dawano: Ryuusaki ti zkoušku zadala, strana 6

Cairo se zaujetím sledoval souboj vlků a draka a jen se temně usmíval. Bylo to pro něj jako kino. "Asi taky černou, proč? Chceš snad v nejbližší době zhebnout?" Odpověděl Befyriel s úšklebkem. Vlastně o tom ještě nikdy nepřemýšlel, ale moc ho to nezajímalo. Lépe řečeno vůbec. On totiž neměl v plánu umírat. Tón, jakým s ním Befyriel hovořila se mu moc nelíbil, ale jakž takž to snášel. Když ho ale vlčice označila za malé škvrně, naježil se. "Fajn, co chceš?" Odpověděl jí ne zrovna dvakrát přátelsky.
To, jaké mu udělila starší vlčice krycí jméno se mu taky nelíbilo. "Já svoje jméno nehodlám skrývat jako někdo." Odpověděl provokativně. Poté přitáhl uši k hlavě když se k němu nějaký ze sviťáků přiblížil tak, že mu narušoval jěho osobn prostor a dokonce i slabě zavrčel.

//Ryu: fakt? okej, ten post opravím xD

Teď když bylo po boji, všichni se začali pomalu rozcházet. Cerona si nikdo nevšímal. Ostatně, on ostatním taky nevěnoval bůhvíjakou pozornost. Hned jak mohl, hrdě, s hlavou vztyčenou a vypjatou náprsenkou odkráčel. Ovšem hned jak byl od ostatním v dostatečné vzdálenosti, rozběhl se. Nevěděl přesně kam, jen měl v plánu podívat se do jiných smeček. Koneckonců, mohl si užívat volnosti, žádná smečka ho nevázala na jedno území a když o tom tak Ceron přemýšlel, zatím ještě nevystrčil tlapky z Kirigakure. Po nějaké době ucítil cizí pachy a poznal, že je na území jiné smečky. Pach byl mírně nakyslý a Ceron netušil, čí smečky toto území je, ale poznal, že temná smečka to není. A i kdyby, bylo by mu to v zásadě jedno. Prostě šel a nezastavoval se, akorát zpomalil do rychlejšího klusu. Dlouho běžel po loukách a planinách, poté vstoupil do lesa. Není jasné, jak to poznal, prostě to byl instinkt. Ceron ucítil známý pach a také pach krve, ale poznal, že je ještě hodně daleko. Ale už jenom přítomnost pachu jeho srsti mísícího se s pachem krve ho silně znepokojila. "Alweeno?" Zavolal nejistě a zrychlil. Cvalem se blížil k místu, kde se nacházela jeho sestra. "Alweeno!!!" Zavyl a několika rychlými skoky ji doběhl. Vlčici, která u ní stála (Ryuusaki) dost nešetrně odstrčil. "Jsi... jsi vpořádku?!" Zeptal se, jeho hlas byl plný strachu. Neviděl jestli je zraněná nebo ne, ale cítil, že ano.

Aralský les
Jakmile ji zachytila modrá vlčice, sykla bolestí, bolelo ji celé tělo od boje, od toho jak ležela jen tak na zemi, jak byla promrzlá... Teď po dlouhé době znovu cítila čísi tělesné teplo. Při vědomí ji držela jen její ne moc silná vůle. Už chtěla zavřít oči, když uslyšela známý hlas. Je mi povědomý, kdo je to..? Na chvíli se snažila přemýšlet, protože její myšlení bylo zamlžené stejně jako zrak a čenich měla skoro otupělý mrazem. Potom odstrčil i tu, co Allweenu držela nad zemí. Sotva se chytla slabýma tlapkama Ceronových zad. No tak! Vždyť ho znáš! Nutila se dál k přemýšlení. Další slova, která vycházela z jeho tlamy jí projela jako blesk. "Ce-rone..?" zasípala. Co tu děláš? Chtěla doříct, jenomže ji zradily i hlasivky a z její pootevřené tlamičky vyšel jen obláček páry. Udělalo se jí dost zle, zamotala se jí hlava a tlapky sklouzly ze zad jejího bratra.

VTP

Pocuval som jeho slová. A pozoroval ako moj utok utok odrazil. ,,Áno Reel je slabý a velice moc. Jeho by som porazil. Žiadne hrdinnské vikriky iba holá fakta a čistá pravda. Kebyze zeiss sa vyberie na utok tak Ishimura by padla. Iba pár vlkov je silných a druhý nič." Povedal som mu ešte viaac uvolnil svoju mágiu. Ohen na tbáre sa zmenil na draciu hlavu ktorá bola iba chvílu a potom to bol zasa ohen. Bol som pripraavení utočiť. Ale to som nestihol, lebo hned ako som len chcel niečo skusit. Vedla mna udrel blesk co ma vistrašilo, a nakoniec jedem aj domna. Cítil som po celom tele nesmiernu bolest. Chvilu som sa ani nevedel hybat bol som uplne stuhli. Od bolesti som zarval. Ale nakoniec to povolilo a ja som sa nejako zasa mohol pohnut. Urobil som pár krokov vzad. Ale kazdý znich bol bolestiví. Potom som ale zo všetkej tej mojej Magmatickej vrstvi začal robit gule, Ktoré mali pri jeho blizkosti vybuchnut. A tak som zaal jednu za druhou ponom posielať.

VTP
"Alfu si volila svorka. Nikto ho nezvolil len tak, z ničoho nič. Sám si sa mohol uchadzať o ten post," poviem a pozorujem ako si počina s bleskom. To mi dalo príležitosť si pripraviť pôdu pre môj nadchadzajúci útok než z tej magmi na mňa začal posielať gule. 
Vie vôbec o tom, že aj ja som schopný tú lávu ovládnuť? Ppmyslím si spravím pár krokov vzad a jednoducho zoskočim z piliera na zem. Čiže jeho útoky dopadli na pilier ktorý sa po chvíli zhrútil na zem zničený. Čo som spravil ja? Nič moc iba som sa zahrabal pod zem a vďaka tunelovaní som sa blížil k nemu. Nemal ako o mne vedeť, jedine že by mal rovnaké schopnosti ako ja. Okrem toho že som sa k nemu blížil pod zemou som na povrchu nechal vystrelovať kamenné bodce.

Stále jsem ležel a sledoval jsem vchod. Po chvíli tam přišla mamka. Věnoval jsem ji pouze pohled s pozvednutým obočím, ale tím, že byla výše to prostě vidět nemohla. Po chvíli jsem se posadil a podíval se ni s nic neříkajícím výrazem. ''No co?'' Zeptal jsem se a švihl ocasem ze strany na stranu. ''Kdyby nebylo Diega asi bych i zemřel, ale ty si zajímáš o někoho kdo tvým synem ani není? Není to divné?'' Pozvedl jsem znovu obočí, ale stále jsem si nechával nic neříkající výraz. ''Měl jsem zlomené žebra. Bylo mi na umření. Ne.. Chtěl jsem umřít.'' Dodal jsem šeptem a dost odhodlaně jsem zadržoval další slzy.

Magicae
,,Mandarino odišiel a asi sa nevráti. Nebudem ho hľadať," začala. Potichu k nemu podišla bližšie. ,,Nemôžeš za svoju mágiu ani za to čo si spôsobil. Alsafi ani Electre to neprekáža, obidve ťa majú napriek tomu radi a ja tiež. Mágia sa nedá vždy ovládnuť," povedala ticho. ,,No napriek tomu, nemal si sa zachovať tak ako si sa zachoval. Alsafi- možno aj kvôli tomu- ušla preč. Ubližuješ tým sebe aj celej rodine. Viem, že si Mandarina nemal rád, možno si na neho žiarlil alebo niečo také, no nebolo to vhodné," povedala prísnejším tónom. ,,A Diego ti odkazuje, že sa pár dní nemáš namáhať a máš odpočívať," povedala mu odkaz od Diega. ,,Nemôžeš umrieť, máš rodinu hoci nie je ideálna, máš svorku, celý život ktorý môžeš stráviť šťastný a spokojný. Každý máva zlé chvíle keď uvažuje nad tým, že život nemá zmysel, no je dôležité vstať a ísť ďalej," povedala mu. Znova ju bolelo počuť to, že chcel zomrieť, no vzchopila sa a zrak uprela na čerstvú popáleninu na labe.

VTP

,,Ja som teraz sám sebe pánom, a to mi stčí." A začal som pozorovať ako moje gule vibuchuju pri stlpe, ale on už tam nebol. A ani som ho vôbec už nevidel. To vôbec nebolo dobré. Pilier sa zrutil po tom vsetko a trochu otrasol zemou. Začal som sa rýchlo pohybovať ako sa len dalo nechcel som byť na jednom mieste. A mal som dobrý pocit lebo zo zeme vystrelovali bodce ktoré boli náhodne. A tak som mal čo robiť aby som sa im všetkým vyhýbal. Bolo toho veru moc. Ale stale som sa dokazal vyhíbať, aj ked zopár ich bolo velmi tesných. Len o kusok dalej a bolo by pomne. Zasa som tvoril magmatické gule a posielal ich na bodce aby nemali spice keby náhodou.

Veľké trávnaté pláne
To čo povedal som nezastihol a pomaly sa blížil pod zemou. Chcel som tento incident čo najrýchlejšie ukončiť, predsa.. čaká ma Sapha a nie som na území kde si môžem robiť čo chcem, že? Bojím sa ako bude vyzerať ona oblasť po našom boji, budem ju musieť potom napraviť aby fénixové nemali námietky. Cítil som ako vystreľuje strely z lávy (magma na povrchu zeme je láva) po mojích kamenných bodákov, ktoré samozrejme mali odvrátiť pozornosť od toho, že sa pôda pod jeho nohama mení v blato. Zrazu mohol pocítiť, že sa nemohol pohnúť svojími tlapami, bol ako prilepený k zemi teda.. k blatu.
Vyskočím zo zeme a ocitnem sa tesne za Demonom pozerám na blatovú bažinu. "Yomi Numa*" zašepkám mu do ucha a Demon sa zrazu a rýchlo začal ponárať pod zem bez možnosti, že by mohol pohnúť tlapami či tento krát celým telom, z blatovej bažiny mu čučala iba hlava. Ja som stál na hladine tejto bažiny a vďaka mágie sa udržiaval na jej hladine. "Nečakal som, že sa dostanem až tak ďaleko, ale stále ťa iba šetrím. Je mi lúto toho, že musím zabiť niekoho kto mi prirástol k srdcu.." povzdychnem si. "Iba ma trápi jedna otázka.. Cítil si to tak vždy? Že chceš všetko spáliť, zničiť, zabiť?" opýtam sa, pritom pozorujem jeho potápanie pod zem.

Yomi Numa - Bažina podsvetia

Tábor
Vydýchával jsem se a konečně se mi podařilo se zvednout. Uběhl jsem velkou vzdálenost, nebylo divu, že jsem byl vyflustnutý. Ale již to bylo lepší. Postavil jsem se a všiml si toho fialového. Je to bratr Wayi... nebo tak nějak...? Uvažoval jsem. Vydal jsem se k němu, avšak jsem mlčel.

Aralský les - lví louka - les pěti statečných

Běžím Aralským lesem. Nikde ale nenacházím stopy nějaké větší zvěře, ne úplně velké, ale něco, co bych mohla přinést pro mne a Orfeona. Otočím se a běžím zpět ke kraji lesa. Tak kudy? Přemýšlím. Pokračovat v lese, kde jsem nic nenašla, nebo zkusit štěstí na louce. Rozhodnu se pro louku.
Klusem běžím přes zasněženou louku. Je to nádherné, ale já teď rozhodně nemám čas se kochat okolní krajinou. Zastavím se a začenichám. Nikde nikdo, pravděpodobně jsem tu sama. Povzdychnu si a běžím dále. Už toho začínám mít dost, když uvidím na obzoru se rýsovat les. Je to les pěti statečných a já ještě zrychlím.
Když doběhnu do zasněženého lesa, zastavím se. Jsem v listnatém lese, ale opět nic moc necítím. Jen jednu veverku. Té se tak dva najíme... Pomyslím si a jdu dál. Cestou stále větřím, ale nic moc nenacházím. Jdu dál a najednou mě do čenichu udeří pach mladého vyhladovělého srnce. Až moc mladého. Mám hlad, proto se vydám po stopě, zkusit štěstí. "Je to srnec! Samotný vlk srnce sotva uloví. Může se ti něco stát!" Varuje mne patronka. Já trošku otálím a rozhoduji se. Mám hlad a určitě nejsem jediná. Řeknu a vydám se po stopě.

Můj hraný bezstarostný výraz zmizel, když řekla, že Alsafi odešla. "Kam odešla?  Určitě se vrátí!" Nervózně se postavil. Stále to byla moje mladší sestřička. "A co Electra?" Zeptal jsem se nervózně. I ona odešla? Zeptal jsem se sám sebe. Zase jsem si to začal dávat za vinu. Když se nevrátí. Je to moje vina? Naše rodina, nebyla sice dokonalá, ale já ji miloval. Nesnášel jsem ty, kteří se do naší rodiny vetřeli. Mandarinka byl, prostě vetřelec v naší rodině a do rodiny jsem jej prostě nehodlal přijat. "Já nežárlím, ale proč by měl Mandarino, být v naší rodině? Je tu tolik vlků a mohl by mít oba nevlastní rodiče. Ty sama se staráš o nás a ještě by jsi přijala dalšího? Vždyť ani nemluví. Nemá jazyk, nebo co? Jak si poradí v životě, když se furt takhle bojí a neřekne nic? Zůstal by ti na krku, už celý život." Mluvil jsem páté přes dévaté a mračil se.

Čekal na vyjádření Alfy Fénixe, aby se konečně s Eveline mohli vrátit. Podíval se na vysoko postavenou vlčici a kývl. "Pokud bude dělat problémy, klidně jej můžete i sami vytrestat, protože sedět ze staženým ocasem opravdu nebude." Snažil se to rozvést trošku vtipně,  i když sám se tvářil velmi vážně. Poté se otočil na svou partnerku. "To je v pořádku, nestresuj se. Dokud jde všechno dobře, není třeba stresovat." Věnoval ji úsměv plný lásky, jaký patřil jenom jeho Eveline. Velmi brzo ucítil nový pach, který byl smíšený se zaschlou krví. Otočil se za ním, teda spíše za ní. (Allweena). Alfa Fénixe Ryuusaki ji podchytila. Už-už se k ní chystal sklonit a ani se neptal na to, jestli potřebuje vyléčit, nebo ne. Podle toho co viděl, prostě potřebovala. Jenže dřív, než stihl cokoliv udělat objevil se další vlk. (Ceron), ten Alfu odstrčil a sám bílou vlčku podchytil. Tak snad nějakou úctu k Alfě ne? Pomyslel si a podle jejich řvaní jmen pochopil, že vlčice se jmenuje Allweena a vlk Ceron. Popošel lehce blíže. "Hádám, že jsi její bratr. Jsem Diego Mayen, Delta Ishimurská a můžu tvou sestru vyléčit, když mě k ní pustíš blíž." Řekl k tomu Ceronovi, protože nevypadal na to, že by k vlčce chtěl někoho pustil, ale vypadala, že za chvíli duši vypustí a jak každý kdo zná Diega ví, ten ji z toho dostane a následně už to je vlku samotném jak se k životu postaví.

/Tábor/
Jediné, na co jsem se po přiblížení Keirana zmohl, byl tichý povzdech. Udělal jsem chyby, nebyl jsem na adrenalinové situace zvyklý a to byla chyba. Chyběl mi trénink jistých disciplín, tudíž jsem usoudil, že bych nebyl dobrý vůdce smečky. Jenže bylo by to pro Vittani zklamáním? Sklopil jsem pohled, než jsem byl schopen promluvit. O mém poslání jsem odmítal hovořit, spíše mi šlo o omluvu. ,,Keirane... já se omlouvám... nemyslel jsem to tak, jen... prostě reaguju jinak a chovám se jinak, než někteří jiní. Každý máme nějaké ty priority a pro mě je to záchrana vlků smečky," promluvil jsem k němu tiše, na můj vkus možná až příliš dlouhou větou a zadíval se na něj. Šel z něj cítit Arco, tušil jsem už předtím, že jsou rodina, nyní jsem si to potvrdil.

Aralský les
Zvedla jsem opět hlavu do výšin, kam patřila a podívala se na Diega. Přestože ještě před zlomkem vteřiny byl můj pohled zmatený, teď můj pohled nabral hřejivého klidu. Usmála jsem se na něj a kývla, nebylo třeba slov. Potom jsem spatřila bílou vlčku vyzáblou jako žížalka, která nevypadala vůbec dobře. Alfa ji běžela hned podepřít, ale to už se přihnal zase další vlk. Jeho pohled byl sice prázdný, jakoby nic neviděl, ale jeho pohyby byly tak jisté... Dokonce, když vlčici oslovil jménem a ona nenamítala nic proti, začínala jsem pochybovat, že slepý je. Vlčici bylo zřejmě opravdu zle, protože se taktak držela na nohou a vlastně už ani to ne. Diego se k nim rozešel, tak jsem ho následovala. "Vypadáte jako sourozenci... Ty barvy. Nevíš, co se jí stalo, že je tak zřízená?" zeptala jsem se zvědavě. Co se jí tak mohlo stát? Spadla z útesu? Byla napadena? Ale který vlk by ji zřídil až tak? Přemýšlela jsem horečně a zadívala jsem se na Cerona, jak prozradila její slova. "Můžeš mu věřit, neublížil by ani mouše. Právě vyléčil jedno malé vlče, které tu řádilo.", pronesla jsem, přičemž jsem se na Diega zamilovaně podívala. "Též jsem z Ishimury, jsem dcera Alf," začala jsem, ale do pokračování o mém postu se mi nechtělo. "A... taky ishimurská Delta, Eveline Fireshadow Killer." To je příšerně dlouhý rod, jsem zvědavá, jak to bude s potomky. Odfrkla jsem si v mysli.

VTP
Demon

Stále som ničil všetky tie bodce ktoré sa vitvarali počas toho ako kay niekde zmizol. Bol som nastvati. V tom som chcel vyskočiť na jeden zo znicenich bodakov. Ale nešlo mi to nemohol som sa ani pohnúť. Pozrel som na zem a uvidel som okolo seba iba blato. V tom zapocujem ako mi niečo zašepkal vôbec som tomu nerozumel. Ale len som zavrcal. A náhle som sa začal potápať až som bol po hlavu v tom bahne nevedel som sa vôbec pohnúť. A to ma ešte viac stvalo. Oheň som nasmeroval po mojom tele smerom dole aby z toho blata namne urobil skorabku. Začal hovoriť a aj keď som začal robiť opatrenie aby som odtiaľ sa dostal. ,,Keď hovoríš že som ti prírastol k srdcu tak musíš vedieť či som to vždy tak chcel. Ale kebyže nevieš odpoveď. Tak odpoviem ti takto. Necítil, ale všetko sa mení a všetko ťa zmení. Mňa zmenila smrť drahémej." Odpovedal som a pod tlapamy sa začal tvoriť stl magmazickej vrstvy ktorá sa zvacsovala a tak ma dostávala z toho bahenneho väzenia.