Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

,,Samozřejmě, pouze jsem chtěla vyhodnotit situaci, než se tam vrhnu." obhajovala před ním své počínaní. Přišlo jí to tak logické. Samozřejmě, zabralo to čas, avšak chtěla si být jistá, do čeho jde. Lehce přikrčená a značně snížená v kolenou pokračovala jeskyní. Očima přeskakovala ze zdi na zeď, hledajíc cokoli neobvyklého. Únosce neznala, tudiž netušila, jaké mají magie. Mohli zde narafičit nějaké pasti, nebo je jinak zaskočit. Byla ostražitá. Na jeho větu pouze smířlivě kývla. Již podle pachu poznala, že jsou to vetřelci, nemohla je soudit podle smečky a to proč vlčata unesli jí bylo záhadou. Křídla na jejích zádech již dávno nebyla, proto se mohla v úzké uličce celkem dobře pohybovat. Náhle se ocitli před rozcestím. Z dálky nakoukla do každé z uliček, avšak žádný vizuální podmět jí nenapovídal, která by to mohla být. Teprve, až když se zaposlouchala, zaslechla řev tlumený kamenými stěnami. ,,Slyším." prohodila k Ofreonovi a rychlým krokem se vydala za ním.

Pred jaskyňou- v jaskyni
Destiny ticho vošla do jaskyne za Ryuusaki a jej neznámym samcom (Orfeonom). Rýchlo kráčala za nimi. ,,Počula som myšlienky Alsafi... trochu. Vzdialené," povedala skoro šeptom. Na chvíľu od sústredenia privrela oči, sústrediac sa na Alsafine myšlienky ktoré posielala smerom k nej- aspoň čiastočne. ,,Sú v jaskyni, o niečo väčšej ako môj úkryt. Electra objavila svoju mágiu a... pre Drakov... Akio sa vraj nejako... premenil... na draka..." povedala ticho a sústredene. Čo tam vyvádzajú? Pochopila som to zle? Má halucinácie? Akio má ohnivú mágiu... ale jeho otec bol čiastočný drak... toto nedopadne dobre, uvažovala. ,,Sú niekde tu? Možno by som vedela odhadnúť kde sú na okolí vlci- podľa myslí, no je to problematické, pretože niektorí si vedia myseľ zablokovať pred útokom z vonku..." hovorila potichu a pomerne rýchlo.

v Jaskiny
Demon

Pozoroval som vlka ale stale som počul myslienky vlcať a aj slová.  Rýchlo som išiel k vlčatam. A pozrel nanich. Ešte nieco budete hovorit aj ked len v mysli nedopadnete dobre. Tak ticho." Povedall som už vážne vitocene, lebo som mal už nervy a moje zuby mali pred svojimi hlavami. Naprazdno som cvakol aby vedeli ze to myslím vážne. A potom sa za kamen skoval a pozoroval toho draka čo spraví.  Sakra skovaj sa nanho nemáš ani keby si chcel. Poslal som komplicovi myslienku. A pozoroval situaciu. ,,Ste v háji sú blizklo." Ozval sa mi v hlave Diablo. A varovne som zavrcal.

V jeskyni
Nemělo smysl, aby zůstával venku, když se všichni vrhli bezhlavě dovnitř. Nakrčil jsem nos a odfrkl si. Bezva, skočme všichni do tmy po hlavě. A to si jako hraje na co? Na hrdinu? A to chce být Beta? Hudroval jsem jsem si pro sebe ve své mysli. I já jsem vešel do jeskyně. Doběhl jsem ty vlky. "Ryuusaki nemusíš se ospravedlňovat, je jasné, že tvé počínání bylo správné. Vyhodnotit situaci je na místě něž bezhlavě skákat do tmy. Chce to taky zapojit nos uši a vnímání." Snažil jsem se ji povzbudit. Někdy totiž hrdina nebývá živý dlouho. Na to jsem i já začal čenichat a hledat i drobné pachy a stopy. "Mohl bych poslat postupně světelnou kouli těmi tunely a viděli bychom, kam vedou."  Navrhl jsem.

/Jeskyně/
Loupl jsem očima po Keiranovi, ale zachovával jsem chladnou hlavu. ,,Někteří zvládnou situaci vyhlédnout za krátkou chvíli, obzvlášt', když tyto jeskyně znají. Nemůžeme všichni čekat, až ti surovci zabijí ta vlčata," trval jsem si na svém. Můj hlas však byl neutrální, možná lehce netrpělivý. Nechtěl jsem čekat na to, až bude pozdě. Já na svůj instinkt spoléhám. V této jeskyni jsem byl už tolikrát... Nikdo se vás neprosil, at' jdete za mnou. pomyslel jsem si odhodlaně a poté špitl směrem k vlkům: ,,Někdo mohl zůstat venku, je tady ještě druhý vchod." Řev a žár mi strach nenaháněl a hádat jsem se taky nechtěl. Šlo mi není jen o jedno - zachránit mladé.

/Jeskyně/
,,Jsme v p#deli, eh..." zkonstatoval jsem nakonec a metal jeden elektrošok za druhým do onoho draka. ,,Odpal, odpadni, kšc, tady je svět vlků, nemáš tu co dělat, rozumíš? Odprejskni, dělej!" hudroval jsem naivně k drakovi a stále jej popuzoval na něj až příliš slabými elektrošoky. Plameny kolem mě taky nějak zvlášt' neděsily, byl jsem na toto zvyklý z domova. Vlčata už mě nezajímala. Nyní jsem tady měl jinou starost, která mi brala víc sil, než cokoli jiného.

Jaskyňa
,,Svet vlkov? V tom prípade mile rada "odprejsknem" aj ja, nakoľko som miešanec so psom a drakom," podpichla modrého, a mierne sa uškrnula. A keďže čuch som ešte nestratila, niekto sa sem blíži, zaznamenala pachy, ktoré neboli až tak ďaleko. Vedela, že nebol dobrý nápad provokovať tých dvoch, mohli jej vážne ublížiť a to rozhodne nechcela. ,,Aký je vlastne dôvod toho, že tu sme?", takmer sa opýtala, no pochopila, že v tejto situácii bude najlepšie mlčať a do vlka príliš nevyrývať. Pohľadom si premeriavala jaskyňu, a snažila sa nájsť niečo ako únikový východ. Podľa pachov cítila, že sa sem zrejme blížia vlci, ktorí ich zachránia, no tým si nebola úplne istá, a tak len mlčky sedela a mierne zdesene sledovala draka.

v jeskyni
Jen jsem protočil očima. Očividně si tenhle fialový vlk o sobě myslel bůh ví co, že je snad lepší jen pro krev? He? Kašlu na krev, krev neznamená nic. Pomyslel jsem si pro sebe, ale jemu jsem odpověděl: "Pokud tyto jeskyně někteří  znají, nemyslí si snad, že by bylo vhodné obeznámit s nimi i ty ostatní raději, než se bezhlavě vrhat vpřed? Jsme smečka a měli bychom jednat jako smečka a ne jako jedinci každý sám za sebe. Na to nezapomínej." Byl by opravdu hloupý, pokud by má slova bral jako nějaké rýpání, protože tím opravdu nebyla. Ne, já se nesnažil vypadat jako hrdina a rozhodně jsem vědomosti neukrýval, abych mohl jednat na vlastní pěst. Naopak, já jsem navrhl docela zajímavý pokus, jak zjistit, co v které chodbě je. Za pomocí světla jsme mohli spatřit, jak dlouhé jsou a a kam vedou a třeba i to, co se v nich ukrývá.

Neklidně poslouchala vlky kolem. Schylovalo se k hádce. Nikdy nebyla dobrá v urovnávání sporů a pochybovala, že by její Alfovství na tom něco změnilo. Zmohla se pouze ta jednu větu : ,,Myslím si, že když už jsme tu, nemá cenu se hádat, spíše bychom se měli zaměřit za záchranu těch vlčat, nemám pravdu ??" pokoušela se obnovit aspoň tu špetku pozitivní energie, která ve skupině kdysi převládala. ,,Ať už to dopadne jakkoliv, teď je hlavní držet při sobě a dostat Destinina vlčata zpět." řekla už poněkud ráznějším hlasem, přesto se nakonci jemně uculila. Nechtěla vyvolávat atmosféru strachu. Chtěla být prostě dostatečnou autoritou. ,,To je dobrý nápad." ocenila Keiranovo snažení ,,Také můžu pomoci, dokážu výbuchy koncentrovat do světelných koulí." osvětlila jim její úmysl. Dříve než stihli odpověděť, Keiran opět přilil olej do ohně. ,,Keirane, prosím, nehádejte se." zasáhla ,,Máš pravdu v jedné věci, držme při sobě a nehádejme se." oba vlky pokárala rázným hlasem. Teď nestála o hádky.

V jaskyni
,,To je dobrý nápad. Ja by som mohla skúsiť zistiť, ktorým smerom sú, hoci neviem ako veľmi užitočné to bude v jaskyni," povedala ticho. ,,Úžasné...ak sú tu dva vchody, môžu nám utiecť tým druhým. Čo takto, pre budúcnosť, povedať to skôr? Ak to tu niekto poznáte, len nám to pomôže, no teraz... mali by sme hľadať. Ak vedia, že sme tu, možno ich budú chcieť zabiť alebo niečo podobné..." povedala. Na chvíľu prižmúrila oči a sústredila sa na svoju mágiu, na myšlienky, na myseľ. Cítila, nie videla- najskôr iba vlkov ktorý tu boli spolu s ňou, no potom... cítila myseľ Alsafi, aj mysle Mandarina, Akia a Electry, rovnako aj tých cudzích... opatrne zdvihla labu smerom odkiaľ ich cítila, pretože nevidela skoro nič... iba cítila- rovnako ako cítila myšlienky a pocity iných- magicky. Otvorila oči. ,,Tadiaľ, tam sú mysle-vlci..." povedala naznačujúc labou smer.

v jeskyni
Přikývl jsem a omluvně se zadíval na Ryuusaki. Já jsem rozhodně nebyl ten typ, který by byl nějak egoistický a viděl všechny kolem sebe jen jako podřadné hňupy. "Zkusím to s tím světlem. magii světla mám na úrovni tři, to není nejhorší. zkusím to."  A tak jsem se soustředil na vytvoření světelné koule, kterou, když se mi podařilo vytvořit, poslal jsem ji do prostoru jednoho z tunelů. Světlo ozařovalo stěny a ukazovalo, kam tunel vede a co v něm je. V tomhle tunelu však nebylo nic a končil asi takových třicet, čtyřicet metrů dál od nás.

/V jeskyni/
Keiran mi opět odpověděl a já už měl chut' jej pořádně zdupat. Každý máme jiné způsoby, jak řešit situace a pokud se mu nelíbí můj způsob, spolupracovat se mnou nemusí, byt' přestože jsme smečka... pomyslel jsem si a už raději mlčel. Měl jsem v plánu si to s Keiranem vyříkat, až bude větší klid, protože jsem věděl, že v klidu, bez působení adrenalinu, k tomu oba budeme mít jiný postoj. Pouze jsem zakýval k Ryuusaki na souhlas. O co se celou dobu snažím? pomyslel jsem si a už to nechal být. Nyní nešlo o postavení, ale o životy vlků smečky. Po chvilce chůze jsem se zarazil a zastavil. Věděl jsem, že nyní něco přijde. Otočil jsem se na Destiny. ,,Blix si to nedovolí. Horší je, co ten druhý..." zamumlal jsem sám pro sebe a na její poznámku o druhém vchodu jsem nereagoval, protože mě cosi vyrušilo. Já věděl, že se něco stane. napadlo mě a uháněl jsem ven za drakem.

/V jeskyni/
,,He?" otočil jsem se na mladou vlčici, která si na mě vyskakovala. Zpražil jsem jí pohledem, nic jiného jsem však nestihl. Drak mě totiž udeřil a já naprosto ztratil přehled o aktuálním postoru a čase, přestal jsem vnímat a upadl do bezvědomí.

/U jeskyně -> ven/
Zneužil jsem toho, že jeden z útočníků - ten modrý, padl mrtev k zemi. Teda... aspon jsem doufal, že byl mrtvý a to ve mně vzbudilo kapku naděje. ,,Alsafi, ctííí vzdu, tam!" snažil jsem se jí svou nemotornou řečí říct, že cítím vanout vítr z jedné z uliček. Musel tady tedy být druhý vchod. A ti dva o něm nevěděli. Na zlomek vteřiny jsem si připadal strašně chytře. Otočil jsem se na své nevlastní sestry - Electru a Alsafi ještě jednou, než jsem zmizel za rohem. Do kožichu mi začal padat čerstvý sníh a udeřila mě docela ošklivá zima. Zasoustředil jsem se do svého nitra a má srst lehce vzplanula. Povedlo se mi zahřát se tím. Nyní jsem se rozhlížel. Kam dál?

Pouze dál poslouchala nespokojené hlasy vlků okolo, doufajíc, že se nestrhne k další hádce. Povzdechla si. Nebyla zas tak stará, ale na takovéhle srandičky již určitě neměla dostatečný věk. Toruo, vzbuď se... Potřebovala nějakou silnou osobnost po svém boku a to že Toruo spal jí Alfovství nijak neulehčovalo. Snad se vzbudí... Namlouvala si milá slůvka, aby se uklidnila. Když se odebrala ze svých myšlenek zpět k jeskyni, Keiran již rozsvěcel první chobdu. Ta zela prázdnotou. Mezitím se situace ve skupině jemně uklidnila. Ryuusaki si lehce oddechla. Náhle, do největšího klidu, udeřila obrovská rána následována silnými záchvěvy země. ,,Něco se děje." poznamenala plna obav. Chodba se začala otřásat a ze steň se uvolňovali malé kamínky, které začali zasypávat jejich hlavy. ,,Musíme ven." vydešena, zašeptala tichým hlasem. ,,Hned !!!" rázně pobídla vlky kolem sebe a sama se dala na útěk. Chodba se pomalu hroutila. Něco jí napovídalo, že drak, se kterým tady mají dočinění, si již dávno probil cestu z jeskyně. Po chvilce běhu spatřila východ zalitý světlem. Rychle vyběhla z jeskyně očekávajíc její zhroucení. Krajinou se rozhlehl hlasitý řev, který až trhal uši. Vzhlédla k nebi, hledajíc původ toho řevu. Když spatřila draka, zatajil se jí dech. ,,U všech Elitních." vypravila ze sebe. ,,Teď máme ale problém."

//Oprava: Orfeon se nerozběhl za drakem, pouze za ním koukal.

Tábor --> SFF
Škoda, že som tu nenašiel ani jedného, nuž smola. Mohol som ten čas využiť inak, že? Ishimuru aj Kirigakure poznám, do Zeiss som sa nehodlal ísť mrknúť tak ostáva mi posledná možnosť. Viem, že svorka Strieborného Fénixa je malá a ja o nej nevedel nič. Rozbehnem sa z tábora priamo na sever, k  hraniciam Ishimury a SFF. Po ceste sa zastavím, aby som sa napil vody. Bolo to vyčerpávajúce.. tento beh. Nakoniec som prekroči aj hranice a zjavil sa na území druhej svorky. 

--> AL
Preskočím hranice a ocitnem sa úplne na inom území. Boží, exkurzia na vlastné náklady.. Spokojne vybehnem začnem utekať územím fénixov. Žiadna hmla, pekný výhľad všetko bolo super. Šťastie, že ma nikto nezastihol s otázkou, čo tu robíš. Sto percentne sem nejdem s nepriateľskmi úmyslami, chcem to tu prešmejdiť a mať vlastný obraz o svorkách. Možno niekedy si skočím aj do Zeiss, prečo nie? 
Strihnem ušmi čím mi zacinkali moje náušnice a vbehnem do nejakého lesa, kde boli počuť hlasy. Pachy sa mi vrili do čumáku a jeden mi bol známy, cítil som ho u nás v Tábore. Kto to je? Čo sa tu deje? Nadvihnem obočie a opatrne idem ďalej než spatrím ako niekto z nejakej jaskyne vyskočil (Ryuussaki). Cítil som z nej autoritu rovnako ako u Yllin a Varoxa. Alfa? Pomyslím si, než sa schovám do nejakého kríka a rozhodnem sa pozorovať situáciu.

/Jeskyně - před ní/
Nyní jsem jen stál a čekal na rozhodnutí alfy. Ano, měl jsem sice vlastní hlavu ale ona, i Keiran byli stále hierarchickyn nade mnou a pokud jsem si měl udržet správnou spolupráci, dobrý vztah a zdravý rozum, bylo fajn je poslechnout. Možná jsem před chvilkou udělal menší chybu, ale na to ted' nebyl čas myslet. Nějak jsem se tím nezabýval, ale jakmile Ryuusaki zavelela, vyběhl jsem ven za ní. Vlčata budou v pořádku. Musejí být. pomyslel jsem si, možná naivně, ale pomáhalo mi to myslet pozitivně, přestože jsem na takové věci nikdy moc nebyl. Obyčejně jsem nebýval citlivý, povrchní, ani sebestředný. A dnes to nemělo být výjímkou. Proto jsem se co nevidět objevil před jeskyní spolu s ostatními. Vběhli jsme pozdě... tiše jsem si povzdechl a zasoustředil se. Moje zvukové vjemy začaly vnímat řev draka a zachycovat je jako vibrace, avšak díky magii jsem dále toto neuměl zpracovávat. Jediné, co mi to řeklo, byla přibližná síla a schopnosti původce tohto nelibého zvuku. Toho magií as neuspím... musím se zamyslet... co na takového draka platí?

Snažila se zachovat klid. Jakmile byla celá zachranná skupinka venku, jeskyně za nimi se za doprovodu sněhové spršky zhroutila do sebe. Ale jeskyně už jí teď vrásky na čele nedělala. Tuhle roli spolehlivě zastal obrovský drak, který se vznášel nad zříceninou jeskyně. Rozhlédla se kolem a ihned pochopila, čeho se od ní žáda. Být dobrý vůdce. ,,Dobře vlci," pokusila se strhnou pozornost na sebe, i když to bylo kvůli drakovi vcelku težké. ,,Destiny," oslovila strakatou vlčici ,,Myslím, že bys měla jít hledat svá vlčata." kývla na ní. Věděla jaké to je býti matkou. Destiny jistě sužoval strach o její potomky. ,,Keirane, Orfeone, jeden z vás půjde s Destiny, předpokládám, že únosci jsou stále tam." pronesla k samcům skupiny. ,,Já a ten, který tu se mnou zústane se pokusíme draka utišit, nebo jej alespoň nějak zaměstnat." v jejim hlase byly slyšet obavy. ,,Já budu ve vzduchu, vy na zemi" prohodila ke zbytku skupiny. ,,Jdeme na to." dodala si odvahy, vyhrabala své pírko a stiskla jej. Vmžiku jí na zádech vyrostla bíla křídla, která se vzedmula do silného záběru. Ryuusaki již letěla vzduchem.