Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

v jeskyni
Orfeon i Ryuusaki se rozběhli pryč druhým tunelem. Za to Destiny zůstávala na místě. "Dest, musíme ven, než se to tady zhroutí." Varoval jsem ji. A co vlčata, kde jsou? Jsou venku? Ještě zbývala jedna chodba. Pustil jsem do ní světelnou kouli. "Bež za Ryuusaki, podívám se tudy." Moc dobře slyšel příkaz alfy i když byl v jeskyni, díky stříbrné náušnici a tak jen zpětně houkl na Destiny. "Tak změna plánu, pojď půjdeme tudy."

/Před jeskyní/
Nepřipadá v úvahu, abych zde bojoval s drakem. Fyzicky jsem oproti němu docela v nevýhodě a má magie taky moc nepomůže... pomyslel jsem si, avšak přesto jsem viděl, že Keiran s Destiny zůstal uvnitř. Zde budu ale asi celkem k ničemu, ne? napadlo mě. ,,Cítím jedno z vlčat! Není daleko a je venku, nějak se dostalo ven!" poznamenal jsem a zavětřil. Vítr, který poháněl nejen sníh, ale taky pach onoho vlčete, byl dnes naštěstí docela přívětivý. Nesl by i tony k drakovi? pomyslel jsem si zvědavě a zavřel oči. Chtěl jsem to aspon vyzkoušet. Začal jsem zpívat uklidnující melodii, o které jsem doufal, že dovede draka uspat. Přesto jsem jí však moc nadějí nedával, nebot' má magie stále nebyla dost silná natolik, aby ovlivnila draka.

V jaskyni- von
Čakala, že modro-žltý vlk bude peniť od zlosti, no nijako na jej poznámku nezareagoval. Rev draka sa stupňoval, až sa celá jaskyňa otriasala. Dosť... bolia ma z toho uši, zaskučala, a uši si zakryla labami. Stiahla chvost a so zadržaným dychom sledovala súboj draka a vlka, ktorý uniesol Electru a Mandarina. V tom však vlk upadol do bezvedomia. Čierny vtedy zrejme nedával pozor, preto mala šancu na únik. Toho využil aj Mandarino, ktorý stihol utiecť medzi prvými. Alsafi však ostala prekvapene stáť, nedokázala sa spamätať z toho, že ju uniesli, a je v jaskyni so zúrivým drakom a dvoma desivými votrelcami. Drakove obrovské krídla narážali do stropu jaskyne a spôsobovali silné otrasy. Jaskyňa sa začala rútiť, a popadala ako domček z karát. ,,Nie!" skríkla nahlas a jej srdce sa rozbúchalo. Rozbehla sa ako najrýchlejšie vedela smerom k východu, ktorým utiekol aj Mandarino. Zrúcaniny jaskyne na ňu padali, no našťastie jej nespôsobili vážnejšie zranenie. Stúpila na niečo ostré, čo bol kameň z jaskyne. Spôsobil jej drobnú jazvu na pravej zadnej labe ktorá sa snáď čoskoro zahojí. Uvidela svetlo z konca chodby, rozbehla sa teda jeho smerom. Vyšla von a na jej srsti pocítila chlad a vietor. Keď bola už dostatočne ďaleko, zadýchaná sa zvalila do snehu. Nezmohla sa na slovo. Videla vlkov okolo seba, známych, aj neznámych. ,,A, hm," vydala nezrozumiteľný zvuk.

AL, pred jaskyňou
Pozorujem situáciu z keru až som začul niečo ako vrčanie obrovskej príšery. Ten zvuk vychádzal z tej jaskyne. Čo to? To je zaujímavé.. Zamyslene vyskočím z kríku a rozbehnem sa priamo do stredu diania až som nakúkol do jaskyne a všimol si tú vec, bytosť. Bol to drak. To fakt? Vypleštím oči a pozorujem ako ostatný buď pred ním utekajú, aebo sním bojujú. "Čo sa tu u drakoch deje?" spýtam sa a ďalej pozorujem onu scénu.

Kirigakure-u Tábora
U hranic jsem našla starou stopu. Dawanovu. Rozběhnu se po ní. Chtěla jsem vidět svého milého Dawana. Svého partnera. Už ani chvilku bez něj. Musím být s ním a vyřešit poslední detaily. Doupě, oznámení a další věci. Když narazím na víc pachů, usoudím, že se blížím k táboru. Nebudu rušit? Třeba je jinde nebo plní zkoušku. Napadne mě dalších pár věcí a radši se zastavím. Zavyju a čekám na odpověď nebo jestli přijde. V mém hlase se ozýval stesk a smutek. Posadím se a už jen čekám co se stane dál. Byla jsem jen kousek od tábora. Musel to někdo slyšet.

Zdálo se, že venku bylo nyní více vlků, než vevnitř. Vypadalo to tak, že v jeskyni zůstal jen Blix, Demon a Electra, na jejíž druhé straně byla Destiny s Keiranem. Jeskyně se bortila. Malého Mandarina to nenechalo napokoji, vydal se ihned za svou adoptivní sestrou Alsafi, která se vybelhala ven za ním a našla zbylé vlky venku. Orfeon se stále snažil rozptylovat draka svým zpěvem a tím jej taky uklidnovat, což se mu vrámci možností i docela dařilo, prozatím. Zachovával pomalu klid, což na něm šlo i jasně vidět, zatímco modrý Blix stále ležel v jeskyni, v mdlobách. Padaly na něj jeskyní krápníky, div jej to neumačkalo a nezabilo.

Jeskyně - před jeskyní - jeskyně
Musel jsem se pekelně soustředit, to šlo však hůř, než normálně a to zejména proto, že se jeskyně místy bortila, jak se otřesy přenášely skrze chodby a jejich stěnami. Naslouchal jsem bedlivě a snažil jsem se úpěnlivě roztřídit zvuky praskajících kamenů, sesouvající se hlíny, kvikotu potkanů a jiných dalších zvuků, od zvuků, které by mi prozradily přítomnost vlčat a vlků, které jsme hledali. Myslím, že se mi to po chvíli podařilo a stejně jako Destiny určila směr, já jsem zvolil tu správnou chodbu. Jenže cesta byla trochu zavalená, to znamenalo hrabat. Vyskákal jsem nahoru na sesuv a začal jsem hrabat. Když se sesuv dal do pohybu a nová suť se snažila zaplnit tu odhrabanou, zavrčel jsem zlostně a sykl na Destiny. "Budeš se muset vrátit a najít druhou cestu, já se protáhnu přes zával pomocí magie stínů." Oznámil jsem Destiny.
To jsem také udělal. Pomocí magie stínů jsem se vsákl do stínu a propletl jsem se mezírkami skrze zával až na druhou stranu. Tam jsem se opět zhmotnil, čili vystoupil jsem ze stínů a rozhlédl jsem se kolem. Zbýval opravdu kousek, než jsem došel k místu, kde byla zledovatělá zem i stěny okolo a ta námraza se šířila od jednoho bodu, malého těla vlčete. Vlče Electra leželo na zemi a od něj paprskovitě byl rozprostřen led a jinovatka. Nedaleko ležel modrý vlk zasypaný krápníky. Přiskočil jsem k vlčeti a čapl ho za kůži na zátylku a vyběhl jsem dírou po drakovi ven. Tedy nebyla to prdel, musel jsem se tam vyškrábat, ale nakonec jsem to zvladl a tu mladou vlčí slečnu jsem vytáhl ven. Donesl jsem ji k Orfeonovi a opatrně ji položil na zem. "Dole je nějaký modrý vlk, asi ten tvůj známý. Jdu najít Destiny. Musela jít jinudy kvůli závalu, který zatarasil cestu." Oznámil jsem mu a zase jsem se vrátil do jeskyně.

Electra → před jeskyní u Orfeona

v jaskyni - von
Demon

To čo nasledovalo som vôbec nečakal. Ten drak najprv odhodil partaka, a nakoniec chvostom aj mňa. Keď som dopadol na kamennú stenu stratil som orientáciu a všetko ako keby uticho. Tocilo sa mi to tu ale jaskyňa sa bortila. Pozeral som sa po okolí a nevidel som vlcata. Tie utiekli a boli sme tam len ja a on. Bolo načase odtiaľ odísť. Pribehol som knemu a chytil som ho za kožu a ťahal von. Akonáhle som som ho vitiahol von, na miesto kde bol v bezvedomí sa srutilo veľa skál. Pozeral som sa okolo seba a rozmýšľal čo teraz spraviť.

Jeskyně - ven z jeskyně
Probíhal jsem chodbou a ani jsem nevěděl, kde jsou Hanako a Paula. Tentokrát jsem se o ně nestaral. Ne, že bych nechtěl, ale bylo důležité dostat všechny vlky do bezpečí.
Další otřesy na povrchu rozvibrovaly stěny a za mým zadkem se zřítil strop. Jen tak tak jsem uskočil včas a to jsem ještě cítil, jak mi jeden z kamenů podrazil zadní tlapu. Ještě, že jsem měl tři další. Ten kámen byl docela velký, asi jako vlčí lebka a tak mi jeho náraz tak trochu pochroumal pravou zadní tlapu. Pokračoval jsem p třech a brzy našel Destiny. Byla uvězněna mezi dvěmi závaly. Byli jsme v pasti. "Destiny... musíme se ven prohrabat."  Začal jsem hrabat v tom prvním závalu, kudy jsem se předtím protáhl. Tentokrát jsem využil jinou taktiku, protože jsem potřeboval, aby se tudy dostala ven i Destiny a tak jsem pomocí magie kamenů začal zpěvňovat stěny a strop u maličkého tunelu, který jsem začal hrabat na vrcholu závalu. Vř´ždy chvíli hrabat, pak použít magii na zpevnění, pak zase hrabat a tak znova a znova pořád dokola.
Nevím jak dlouho to trvalo, kolik času uplynulo, než jsem se prohrabal skrz, ale podařilo se. "Dest... polez..." Ovšem měl jsem obavy, že by mohla zkolabovat ze stresu třeba způsobeného klaustrofobií. Proto jsem se vrátil a chňapl ji za kůži a táhl ji skrz průlez. Byl nepříjemný, byl úzky a tak nepohodlný, ale pořád lepší, než zůstat zavalený. Táhl jsem ji všemožnými pobídkami ve své mysli a s vypětím všech sil ven. Nakonec jsem ji protáhl skrz průchod v závalu a táhl ji dál k východu.

pri jaskyny - Aralsky les
Demon

Pozrel som sa stále na kolegu ktorý bol v bezvedomí. Ani meno ani nič som onom nevedel. Ale vedel som že pokiaľ ho tu nechám tak ho dostanú. Dotiahol som ho do kriku a dúfal ze ho nenájdu.  ,,Diablo!" zvolal som a vedľa mňa sa v žiari objavil môj drak Diablo. Mohutným revom dal o sebe vedieť. Až to bolo počuť na polku územia. ,,Musím sa mu pomstiť za to co mi spravil. Tak ideme." Povedal som nastvato. A rozbehol sa do toho lesa kde boli všetci ostatní bol to risk ale išiel som srsť mi v hneve zblkla. Cestou Diablo vyvrátil zo zeme niekoľko stromov. Ale nakoniec sme boli za tím drakom tak aby nám nemohol uškodiť.

Jaskyňa ►u Orfeona venku z jeskyně

Sestra mi šepla, že by sme mohli skúsiť spojiť naše mágie Takže to je naozaj mágia?! Ja mám mágiu!! jásam v mysli, no na pohľad som pokojná ,,Mohli by sme.." šepnem jej ,,Ale...ja neviem ako" dodám tiež potichu tak, že to nikto nepočuje, len Alsafi a mierne skloním hlavu Nechcem vyzerať hlúpo. keď v tom drak odsotil jedného vlka a hrozne zreval, vyzeral desivo, mierne ma preľaklo ,,Čo ak ublíži aj nám? Dokáže sa ovládať?" pýtam sa sestry, Safi. ,,Viem, že je to stále Akio, ale.." nedopoviem a znovu sa pozriem na draka. Potom som počula nejaký krik, neznámy, ten hlas som myslím ani nepočula, no bol detský rovnako ako môj Žeby mandarínka?. Ale to, čo povedal bolo nezrozumiteľné, jediné, čo som rozumela bolo meno mojej setsry-Alsafi ,,Čo to chce povedať? To je mandarínka, nie?" pýtam sa jej potichu.

---

Keiran Criest napsal:Keiran Criest napsal: Zbýval opravdu kousek, než jsem došel k místu, kde byla zledovatělá zem i stěny okolo a ta námraza se šířila od jednoho bodu, malého těla vlčete. Vlče Electra leželo na zemi a od něj paprskovitě byl rozprostřen led a jinovatka. Nedaleko ležel modrý vlk zasypaný krápníky. Přiskočil jsem k vlčeti a čapl ho za kůži na zátylku a vyběhl jsem dírou po drakovi ven. Tedy nebyla to prdel, musel jsem se tam vyškrábat, ale nakonec jsem to zvladl a tu mladou vlčí slečnu jsem vytáhl ven. Donesl jsem ji k Orfeonovi a opatrně ji položil na zem.

~ Drak Osudu

Aralský les
Vstala a oklepala sneh zo svojej srsti. Drak zúril, a spôsoboval silné otrasy zeme. Zaryla pazúre silnejšie do zeme, aby sa udržala. ,,Ten drak... je Akio. Nezabíjajte ho!" povedala z posledných síl. Udržať sa jej dávalo zabrať. Nezvládla sa udržať na zemi, čo spôsobilo, že spadla. Nie... ublíži mi a aj všetkým vlkom naokolo. Možno by som mu mohla pripomenúť, kto vlastne je, napadlo ju, a pozrela sa drakovi do očí. ,,Akio, nespoznávaš ma? To som ja, tvoja sestra, Alsafi. Ubližuješ nám, ubližuješ aj mame Destiny, aj Electre... Prosím," povzdychla si. Nechápala, čo sa stalo. Prižmúrila oči, keď jej do nich fúkal ostrý, chladný vietor a snehové vločky.

Cairo švihl ocasem a podíval se na svou společnici. Do čumáku ho udeřilo spoustu cizích vlčích pachů. "Takže tohle je Niwat, Befyriel?" Zeptal se vlčice. Fajn.
Takže tady se naše cesty pravděpodobně rozdělí... Pomyslel si a sám se trochu vyděsil toho, že mu je to celkem líto. To se u něj ještě nikdy nestalo. Ale tato černá vlčice mu nějak přirostla k srdci a on ji byl ochoten brát jako svou kamarádku. Střihl uchem a s vypjatou náprsenkou vkročil na cizí území.
Za malou chvíli vstoupili do lesa. Cairo nevěděl, kde je, ale bylo mu to vpodstatě jedno. Stejně tu byl hlavně kvůli Befyriel, kterou dobrovázel na její cestě sem na Niwat. Neměl v plánu se tu usadit, ale zároveň tuto možnost úplně nevylučoval. Bral to tak, že se tu porozhlédne a když se mu tu bude líbit, zlstane, když ne, půjde dál.
Najednou odněkud zaslechl vlčí hlasy. "Půjdeme tam?" Zeptal se Befyriel. Na odpověď ale nečekal. Jednoduše šel. věděl, že ho bude jeho kamarádka následovat. Brzy uviděl jeskyni a u n několik vlků. Byli cítit tak... různě, očividně se tu sešli vlci více smeček, ale převažovali tu ti, kteří byli cítit tímto územím. Také tu bylo několik vlčat. Cairo se ušklíbl. On sám sice byl vlče, byl jen asi rok starý, ale vzhledem k jeho výšce tak na první pohled nepůsobil. Cairo totiž nebyl obyčejný vlk. Byl to čtvrtdémon. A i kvůli tomu byl tak vysoký, momentálně měřil něco kolem 70 cm, což se sice nejeví jako tolik, ale na roční vlče?
Ceron se postavil kousek od jeskyně, se kterou očividně nebylo něco vpořádku a kolem něj se rozprostřela hustá černá pára. Ovšem nebyla nijak nebezpečná. Minimálně teď ne. "Zdravím." Zavrčel chladně a pohrdavým pohledem sjel všechny přítomné.

Aralsky les, pri jaskyni
Onen drak ma spozoroval a nikto ani nereagoval na moju otázku. Divím sa? Nie, mali dosť práce, takže kto by sa zahrával s cudzincom, že? Chcel som sa otočiť no ten drak vyzeral, akoby si chcel na mne slupnúť. Neviem čo ďalej, nestihol som sa ani obzrieť a niečo ma odhodilo. Bol to zrejme on. Šmejde.. Zavrčím mladým hlasom až zavriem oči. Sústredím sa na okolitý sneh až ich nakoniec otvorím. Bol som odhodlaný odskúšať novú fintu, ktorú som sa naučil. "Kirigakure.." poviem potichu, nič to samozrejme neznamenalo, používal som to na efekt. Okolie pohltila hmla, ktorá každou chvíľou sa zhusťovala. DRAK NEMOHOL ABSOLÚTNE NIČ VIDIEŤ myslím si že aj ostatný vlci, no aspoň som pomohol tak, že drak je teraz malú chvíľu dezorientovaný, keďže si nevidel ani na tlapy.

/Před jeskyní/
Na Keiranovu informaci jsem kývl. S ním si to ještě vyřídím. Na život a na smrt, mezi čtyřma očima. pomyslel jsem si při vzpomínce na drzého, nevychovaného, ale stále ne zločinného Blixe a dále draka zpěvem držel zkrátka. Dokázal jsem tímto spolupracovat na něčem větším, nebot' jsem zaslechl, jak jedna z těch vlčat, k němu začala promlouvat. Snad to zabere... pomyslel jsem si a jakmile jsem spatřil, že v hroutící se jeskyni se zdržela Des s Keiranem, začal jsem si dělat starosti. Po chvíli jsem je však viděl, jak se dostávají ven. Oddechl jsem si a nepřestával vydávat hlas podobný vytí. Už se zdálo, že jsme tu všichni. Během neustále vytrvalého vytí a vydávání silných zvukových vln jsem kontroloval a počítal vlky. Ovšem, dva tady byli navíc. Stočil jsem k nim zrak, avšak přesto jsem stále s magií nepolevoval. Jeden z cizích vlků rozpoutal mlhu a v tom ve mě hrklo. Pomáhá nám? Cizí smečce? vzápětí jsem zaslechl pozdrav i toho druhého. Nyní jsem se neobtěžoval končit své dílo a polevovat, jenom abych pozdravil cizince. Tady šlo o životy vlků.
Mandarino pouze nechápavě zavrtěl hlavou a s očkama stále žlutýma pozoroval, co se děje s jeskyní a s drakem. Stále to nechápal, ani když Alsafi pověděla, že drak je její bratr, Akio. V dálce viděl modrou šmouhu, jednalo se o ležícího Blixe, stále neschopného se probrat. Měl strach a nechával to na sobě znát.

Aralský les
Demon

Vsimol si nás a tak sme zaujali bojové postoje. Diablo zareval mocním hlasom ,a pozrel sa na toho draka. Ked sa objavila mlha, tak ho to prekvapilo ale Demon mu stale robil ohnem svetlo tak videl okolo seba. Vtom ale ten druhý drak mlhu odvial a viletel visoko hore. Diablo sa pozrel hore a videl plamene smerujuce nanho. Odrazil sa od zeme a viletel ale tak aby sa nedal trefiť. Pricom Demon vitvoril ohnivú gulu ktorú poslal proti ohnu a ked sa stretli dva ohne spravilo to mensi vibuch. Diavblo labami urval strom a vimrstil ho po drakovi. A namieril si to proti nemu.

Pred jaskyňou (Aralský les)
Destiny sa teda, hoci si sama nebola istá ako ocitla vonku. To, že jej stav vždy tak trochu hraničil s klaustrofóbiou zamlčala, čo sa jej teraz zdalo ako chyba. ,,Ďakujem," zamumlala ticho, no teraz bolo pre ňu dôležitejšie nájsť vĺčatá- a zabrániť ostatným aby zabili Akia v dračej podobe. Rozbehla sa k Orfeonovi, Alsafi a Electre. ,,Musíme ho... zastaviť. Nejakým spôsobom... je to iba vĺča, nemôže... vydržať dlho..." jej hlas bol stále mierne otrasený. Musím niečo vymyslieť... nemôžu zabiť Akia... hoci je možné, že on zabije seba, neovláda svoju mágiu, pomyslela si. Otočila sa späť k dvojici vĺčat. ,,Kde je Mandarino?" opýtala sa ich. Pohľadom sledovala dračieho patróna a Akia. Niečo v jej mysli sa chcelo okamžite vrhnúť na dračieho patróna, ale jej logická časť ešte stále trochu prevažovala a prekonala emócie, čo bol menší úspech. Pohľadom sa znova zamerala na Akia v dračej podobe, hľadala jeho teraz dračie oči. ,,Akio, viem, že si to kdesi vnútri stále ty... prosím, vráť sa... neubližuj svojim sestrám ani svojej svorke, upokoj sa, dokážeš to ovládnuť, verím ti," poslala Akiovi myšlienku.