Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Trhl jsem sebou a rozhlídl se. Vypadalo to na to, že jsem usnul. Protáhl jsem se a zavětřil. Pachy ostatních, byly nedaleko a tak jsem se za nimi vydal. Jenže necítil jsem jen svojí rodinu a Mandarina. Moc jsem neváhal a chtěl je doběhnout. ''Mami?'' Zvolal jsem, doufajíc, že mě uslyší.

Za uzemím - hranice SSF - Aralský les

Pristaň Povedal som Diablovi a tak zletel dole a pristál. Riti prepáč ale musím nachvíli este niekam isž nezdrýím sa dlho a potom už zalozíme spolu domov nieke v tách kopcovh alebo kdekolvek budeš chćieť. Povedal som jej a Diablo ju dal opatne dole. Eligosi ti bud s nou a stráž ju. A Gabrieli ti tiež. Kebyže je problém okamžite ma najdi. Povedal som im a s Diablom som sa vybral smerom kde mala byť dalsia smečka. Leteli sme dosť nízko a tak som o chvilu videl nejakého vlka (Blixa). Diablo zareval silním hlasom. A preletel nadním. Leteli sme nadalej cez jejich uzemie. Cítioll som nové pachy , Ale sám som nevedel kde sa nachádzam lebo som tu bol poprví krát. Pristali sme nakoniec pri nejakom lese. Zliezol som z Diabla, a isiel do toho lesa. Chcel som niečo vikonať zlího.

/Hranice -> Aralský les/
Spatřil jsem ve vzduchu něco letícího. Přistálo to nedaleko, tak jsem vyběhl za tou věcí. Pachy se lesem šířily a zrovna několik takových vlčecích se blížilo. Vlčata zde ale nebyla sama, cítil jsem i nějakou cizí vlčici, pravděpodobně jejich matku a dva vlky, kteří k nim asi nepatřli blíž, než smečkově. Zazubil jsem se a při střetnutí toho černého vlka se zašklebil. ,,Zdravím, jdeš cítit jako ten týpek, co zapálil tábor Ishimury. Kouknem se po něčem zajímavém, co říkáš? Chtěl bys být můj komplic? Je čas rozpoutat legrandu i tady," navrhl jsem ironickým hlasem a opět zavětřil. ,,Vlčata, cítíš?"

Aralský les

Zrazu som započul za sebou pohyb a vistrazne sa dal do obrannej pozicie. Uvidel som modro zlteho vlka toho čo bol na hraniciach. Obraní postoj som nechal tak a mieril si to zasa dalej. Počúval som čo vravel a zacal som sa trochu smiať. ,,Takže až tadik je to známe? A áno som to ja. A som nato hrdí. ja zvyčajne pracujem sám ale ked chceš, kludne. Neboj sa ja len čo nazbieram síl rozputam srandu, v kazdej svorke." Povedal som a išiel dalej. Nasial som tiež pachy. ,,Áno cítim čo planuješ ?" Spátal sa aby som bol v obraze

k táboru - Tábor
Přiběhla Hanako, já jsem ji pozdravil a zeptala jsem se, jak to šlo, co ten Aletosu. Ona mi sdělila, že po celou dobu se ani nehl, že byl jako socha anezdálo se, že by vůbec toužil do smečky, byť i jen páchnout a tak že se vrátila. "Dobře, jdi najít Paulu. Asi za váma dojdu, jen bych se měl podívat po táboře." Oznámil jsem ji a vlastně ji dal další úkol. I když já to jako rozkaz nebral. Hanako se tedy vydala směrem k Aralskému lesu.

/Aralský les/
,,No, stačí jen poslouchat cizí rozhovory a roznese se tu všechno. Jo a ten kouř, ten byl viditelný snad všude..." ušklíbl jsem se. Většinou jsem tak výřečný nebyl, ale nyní toto byl plán. ,,Ta vlčata... jsou nevinná. Vezmeme je té vlčici. Co ty na to? Schováme je někam do hluboké jeskyně. Jen jako provokaci, a budeme dělat, že jsme je zabili, nebo snědli. A pokud budou prudit, můžeme to i udělat... co říkáš?" ušklíbl jsem se na černého, jehož jméno jsem neznal. Jména dle mého v tomto případě nebylo nic, nad čím bychom se měli pozastavit, tedy nic extra důležitého. Při běhu jsem se rozhlédl a vlčici (Destiny) i s vlčaty (Akio, Electra, Alsafi, Mandarino) spatřil. Vlčí pár (Orfeon, Půlnoc) jsem zatím neviděl, ale nebylo pochyb o tom, že byli blízko.

/Aralský les/
Střihl jsem uchem, jakmile jsem zacítil pach vlka. Tento vlk rozhodně nepatřil do naší smečky, tak jsem se měl napozoru. Než jsem se nadál, ti vlci byli dva, už jsem je i viděl. Ajajaj, to je Blix, co ten tady chce? A ten druhej.. páchne jako Omega, ale rozhodně ne zdejší. pomyslel jsem si a sledoval jej, za chůze vedle mé drahé partnerky.

Tábor - Aralský les
Ale něco se přeci jen dělo, takže, když jsem došel do tábora, zvolal jsem na vlky, kteří byli v táboře. "Mám dojem, že se chystá nějaká nekalá věc v Aralské lese. Nemám totiž dobrý pocit ze zvuků, které slyším. - Možná budou problémy..." Slyšel jsem to díky své stříbrné náušnici, která mi umožňovala slyšet na kilometry daleko a třídit zvuky a tak jsem čekal, že mi Hanako sdělí něco zajímavého a místo toho jsem zachytil útržek rozhovoru nějakých cizinců. "Raději to půjdu omrknout osobně. Buďte ve střehu. Možná budeme muset zasáhnout jako smečka." Na ta slova jsem se rozběhl k lesu. Zrychlil jsem na maximum, abych se k lesu dostal co nejrychleji.

Aralský les
/Demon nieje nič n je samostný ziadna smečka ziadny post

,,Nemali ma nasrať, inač by som to nespravil. Ale skúsili zaist daleko a tak som im trochu vymaloval . skoda že niekto neumrel. A to som hrdí že to bolo tak krásne vydieť. A pokračoval som dalej. ,,Super nápad.
Ale má to jeden háčik. Sme len dvaja a na ich uzemí takze je v tom ptoblém. Ich je omnoho viacej." Povedal som a zamrazilo ma. ,,Máte spočnosť. Vedia o vás." Povedal diablo, a ja som sa len obzrel okolo seba. ,,Sakra." A na tele mi začal pobehovať jeden plamienok ktorý mi behal po tele.

Aralský les
Zo stopovania ju prerušili hlasy, ktoré prichádzali z diaľky. Čo ju najviac prekvapilo neboli pachy vlkov zo svorky, ale dva cudzie pachy, páchnuce po vyhnancoch, z toho jeden z nich bol slabo cítiť po Ishimure. Žeby... počkať, ja som o ňom zabudla povedať Alfe, pomyslela si. Zdvihla zrak a uvidela modro-žltého vlka (Blix) a čierneho (Demon). O čo tým dvom ide? Nemám z nich dobrý pocit, premerala si ich nedôverčivo pohľadom, a drgla do Destiny, aby sa pozrela na dvoch votrelcov.

/Aralský les/
,,To nevadí. Tři... dva... jedna... výpad!" štěkl jsem, když už o nás vědělo několik vlků a v ten moment vyběhnul naproti vlčatům. Na Destiny jsem se jenom zle zašklebil a vzal jedno vlče - to nejbližší a nejslabší (Mandarino), do zubů. Poté jsem se zastavil a za kůži na zátylku vzal ještě jedno (Electra) a obrátil směr s cílem utéct někam hodně, hodně daleko. Stále jsem však nevyběhl, protože jsem čekal na Démonův výpad. Doufal jsem, že vezme zbylá dvě vlčata a stihneme vzít nohy na ramena.

//Demone, já vím, ale Orfeon neví. xd

/Aralský les/
Než jsem se nadál, už jsem visel ve vzduchu. Křečovitě jsem zavřel oči a radši nic nedělal. Celý jsem se roztřásl od strachu, i přestože mě tah za kůži od neznámého a děsivě zlého vlka nebolel. Nevěděl jsem, co se mnou bude. Co jsem ale měl nejblíž tělu - doslova ke mě byla přimáčknutá - byla Electra. Snažil jsem se nevnímat jej přítomnost hned vedle mě a soustředit se. Chvilkami se za mě možná mohl linout kouř, ale magii jsem rozproudit opravdu nechtěl. Už jen z toho důvodu, abych neublížil Electře. Ani tomu vlkovi, co nás držel v tlamě jsem nechtěl nic udělat, nebot' bych tím situaci mohl pořádně zhošit.

Aralský les
Jeden z tých dvoch zrazu skríkol a Alsafi sa prudko otočila. Videla, ako sa rozbehol a vzal jej súrodencov Electru a Mandarina. Stála ako obarená, nezmohla sa na slovo a padla jej sánka. V tom sa však spamätala a zavrčala. Obrániš ich, alebo utečieš? Uteč! Nie, to nemôžeš urobiť. Musíš obrániť tvojich súrodencov, jej tep sa zrýchlil. Vedela, že brániť sa nemôže, je len malé vĺča a oproti dospelému vlkovi nemá šancu, ale mohla utiecť. Bolo by to od nej zbabelé a úbohé, no inú možnosť zrejme ani nemala. Jedine, že by použila svoju mágiu. Nevrčala, a nepovedala ani slovo, hoci vo vnútri horela od hnevu. Snažila sa tváriť pokojne a nenápadne.

//Nikam nezmizl, čeká na Démona. =D

/aha... moja chyba xd idem to upraviť.

Aralský les

Ked začal odpočítavať vyrazil som hned ako som len mohol. Bežal som tesne toho vlka. Ale potom som sa rozbehol pre tie ostatné dve. Zbadal som jedno (Akio) a v behu som ho chztil za zatilok Rýchlo som spravil obrat. Dobehol k druhému a chytiil ho za kozu tiež (Alsafy). Tažko sa mi drzali. Ale rozbehol som sa co to len šlo zasebou som im nechal darcek v podobe plamienka ktorý ich mal zdržat. Rýchlo som sa snazil dobehnuť kolegu a hned odtial preč

/Aralský les - jeskyně na kraji lesa/
Rozběhl jsem se i s dvěma vlčaty v hubě směrem ke kraji lesa. Celou cestu jsem kontroloval, zda běží Demon se zbylými vlčaty pěkně za mnou. Zatím se zdálo, že mě neustále náleduje, byl jsem tedy docela klidný. Toto mě bavilo. Adrenalin v mém těle stoupal. Neušil jsem, co všechno se může stát. Od malých vlčat jsem nic nečekal.
Netrvalo dlouho a doběhli jsme k jeskyni. Vběhl jsem do té tmy, která vedla hluboko pod zem. Neběžel jsem moc hluboko už jen z toho důvodu, aby mě Demon našel, páč pachy zde překrýval jeskyní pach. Zde jsem vlčata položil. Strop zde byl vysoký, nebylo se čeho bát.

Tábor

Jemně jí zarmoutilo, že její dcera neodpovídala. Moc ráda by se dozvěděla, co prožila, avšak tlačil jí čas. V táboře čekalo spoustu vlků, kteří chtěly s Alfou vyřídit své problémy, proto byla nucena se rozloučit. ,,Těšilo mne." kývla na vlčici, která byla zřejmě společností její dcery. ,,A ty, pokud si budeš chcít popovídat, zastav se." na šedivou vlčku se nežně usmála, načež se obrátila pryč. Poslouchají sníh upějicí pod jejíma nohama, pomalu se odebírala k doupěti. Nedošla ani doprostřed Tábora, když k ní přilétla vlčice, kterou předtím tak neomaleně opustila. ,,Omouvám se, že jsem tak odešla." stihla svoje slova vmáčknou před ta její. Poté se ztišila, aby si vyslechla její slova. ,,Ah, také jsem tě ráda poznala a doufám, že si tvůj syn vybere správně." na Ishimurskou vlčici se vřele usmála. Neznala jí dlouho, avšak přišla jí milá. Dříve, než stačila říct její poslední slova, hnědá vlčice již mizela za obzorem. Když jí její hněda srst zmizela z dohledu, opět se rozešla k vyhřátému doupěti. Zimu měla ráda, avšak mráz se jí již dobyl do kožíšku, byla jí zima.
Netrvalo dlouho a mladý snílek Dawano se opět vrátil do Tábora Stříbrného fénixe. Celý uřícený, zastavil před Alfou a vhrkl pár vět. Ryuusaki nechápavě zamrkala. ,,Ah, samozřejmě." rozpomněla, že ona je Alfou, po které se ten mladý vlk ptá. ,,Jsem ráda, že sis vybral naší smečku." usmála se na udýchaného vlka. ,,Takže, zaběhni do Lvích hor a ulov tam muflona, vlastně nemusíš ho lovit, stačí mi pouze, pokud přineseš jeho roh, avšak musí být ,,čerstvý", ano ??" neodolala a usmála se nad tím, jak roh sama nazvala. ,,Hodně šťestí." ppopřála mladému vlku.

//Alsafi je s mäkkým i
Aralský les
Bolo neskoro. Bleskovou rýchlosťou ju chytil za zátylok neznámy čierny vlk a utekal s ňou. Najradšej by použila násilie, skopala ho, zahryzla, no vedela, že to k ničomu nevedie. Bola dostatočne inteligentná na to, aby vedela, že proti jej súperovi nemá šancu. Namiesto toho v hlave vymýšľala plán, stratégiu, vďaka ktorej sa jej možno podarí vyhrať. Tak optimistická však nebola. Ako môžu byť niektorí vlci tak najivní a zaslepení sami sebou? Snáď každý dospelý vlk premôže vĺča, nech si nájdu rovnocenného súpera, pomyslela si.

Aralský les
Rozmýšlam nad maminmi slovami, keď v tom ma niekto schytil za kožu ,,Auu" zaskučím. Ten vlk bol modro-žltý, nikdy som ho nevidela. Čo sa to deje? Kto to je? A kam ma berie?! rozmýšlam, keď v tom si všimnem, že ten vlk nesie mňa a aj ďalšie vlca-Mandarínku. Prečo musím byť s tou mandarínkou?! zamračím sa, no len na chvíľu, strach je tentokrát väčší, ešte sa to nikdy nestalo. Zrazu s nami ten vlk vbehne do jaskyne a položí nás na zem. Vylakane som sa na neho pozrela a potom som sa otriasla a sadla si ,,Kto si?!" spýtam sa vlka, s vylakano-naštvaným tónom hlasu. ,,A.." odkašlem si, ,,Prečo si nás uniesol? A prečo sem? Čo chceš? O čo ti ide?" pozerám sa mu priamo do očí a zahrniem ho otázkami. Čo ak..nás zabije?! zhrozím sa, no snažím sa vyzerať pokojne, ale neviem, že či mi to ide.