Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

/Aralský les -> k jeskyni/
,,Omluv mě, zlato..." pravil jsem k Půlnoci a vyběhl za Blixem a tím černým, co se vydali kamsi do pryč. Běžel jsem tak rychle, jak to jen šlo a doufal, že je doženu, nebo že aspon neztratím jejich stopu. Pakliže se mi Blix ztratil už na první čáře, nyní jsem pozoroval stín toho druhého a taky větřil jeho pach. Jako službu smečce jsem toto udělat musel. Tiše jsem taky doufal, že se Půlnoc přidá, ale netrval jsem na tom. Jsem jsem pronásledoval běžící vlky.

Dřív, než jsem se vůbec nadál a doběhl k ostatním, mě černý vlk čapl a stejně tak Alsafi. Běželi s námi všemi někam do pryč. Já se nijak nebránil. Na první pohled, aspoň ne. Teď byly v sázce naše životy. Životy mých sester a i život Mandarinky. Nesnášel jsem ho, ale mamka i Alsafi si k němu vytvořily citové pouto. Tudíž jsem se v tuto chvíli musela zajímat i o něj. Brzy doběhl druhého vlka, který chytil Electru a Mandarinku a zavedli nás do jeskyně. ''Co si myslíte, že děláte!'' Vyštěkl jsem konečně a mé oči, již nebyly modré, ale červené, jenže oheň se většinou objevil hned. Tentokrát se nezjevil, ještě. Proč sakra? Zrovna teď mě magie zklame?

Aralský les - jeskyně na kraji lesa

Rozbehol som sa zaním a dufal že utecieme. S vlčatami to bol adrenalín. A ešte väčšia zábava. Toto neplanoval robiť ale už vedel co bude robiť. Bezali lwesom až dobehli do nejakej jaskyne. Išiel zanim aj ked povediať ze hlboko to pre vlčata bolo a to bolo dobre. Nakoniec som v tej jaskyny ho nasiel. Započul som myslienku toho vlťata. A tak som ich pustil na zem a pozrel som sa nanu. Radšej nič neskúšajte lebo zle dopadnete. A vi ste nase poistky tak laskavo ticho. Poslal som im myslienky všetkým stirom a pozrel na toho vlka. ,,Čo teraz ?" A nebezpečne som sa pozeral smerom k vychodu

/Jeskyně/
Jako první jsem byl nucen zareagovat na protesty vlčí slečinky. ,,Drž zobák, nic ti do toho není!" štěkl jsem na ni zhurta a zatarasil jí cestu ven. ,,A ted' mi řekni, jak získat vše, po čem vlci touží! Jak se pomstít!" pokračoval jsem ostře proti vlkům. Toho druhého jsem nechal na starost Demonovi, respektive mi bylo docela dost jedno, zda mu můj kumpán odpoví, nebo ne. Já byl tiše. ,,Pomohou nám zmocnit se smečky a natropit tu paseku... získáme si je na svou stranu, co říkáš? Nyní s nimi můžeme dělat prakticky co chceme. Jsou to jen malá, hloupá vlčata!" štěkl jsem směrem k Demonovi a zazubil se.

Jaskyňa pri Aralskom lese
Vlk ju položil do jaskyne, kde boli aj ostatní jej súrodenci. Došla jej myšlienka čierneho vlka. Ticho? Takže keby sme kričali, príde sem niekto? napadlo ju. Je mi z vás dvoch zle. Ste pekne tupí, že si vybíjate zlosť na vĺčatách. Zrejme sa vám v detstve nevenovali, prekrútila očami, no hoci sa snažila tváriť "nad vecou", bola vnútri veľmi vystrašená a zmätená. Dúfala, že toto je len sen. Že to je len nočná mora. No nebol to sen. Bola to realita. Chladným a prázdnym, nič nehovoriacim pohľadom sledovala dvojicu vlkov. Ten pohľad bol vážne desivý, akoby hovoril "ak ma zabiješ, budem ťa navždy prenasledovať", a to bolo aj jej zámerom. Hoci pochybovala, že tí dvaja by verili na niečo nadprirodzené. Zároveň k nej došli slová toho modrého. Hlúpa? Uvidíš, čoho som schopná. Hoci je to dobrá pasca. Môžem sa hrať na hlúpu, a potom ho zničiť, keď to nebude čakať. Avšak, nebude to jednoduché, v mysli snovala plán. Použila by jeho vlastnú pascu, jeho vlastnú naivitu.

Dawano ještě ani neopustil Tábor, když náhle ve vzduchu ucítila vláštní chvění. Na území se dělo něco špatného. Zavětřila, snažíc se odhalit vetřelce, kteří by mohli páchat potíže. Po chvilce vydatné snahy zachytit nějaké nekalosti, konečne se jí od nosu dostal ten spravný pach. Aralský les, vetřelci, teď !! Ve vteřině nalezla svoje pírko a jemně jej vzala do tlamy. ,,Omlouvám se, budu muset jít." prohodila směrem k Dawanovi. Vzhlédla k nebi, prudce stiskla pírko mezi zubama, načež se prudce odrazila ze země. V letu se jí na zádech objevila bílá křídla, která se ihned vzedmula do silného záběru. Silný proud vzduchu rozvířil sníh pod ní a jí křídla vystřelila směrem k lesu. Pocit zodpovědnosti jím hnal kupředu. Ona měla smečku nastarosti, musela tedy potírat veškeré nekalosti, které o smečku zavadili. Vitr jí čepířil srst a ostrý vzduch jí štípal v očích, přesto nepolevovala. Dlouhými, silnými záběry klouzala po chadném vzduchu. KOnečně se její tělo vznášelo nad Aralským lesem. Začala tedy prudce klesat. Střemhlavým pádem, snašela se k zemi, příčemž se rozlhížela kolem. Krátké probliknutý modré srsti mezi stromy upoutalo její pozornost. Mimoděk zavětřila. Byla zde správně. Nebyla si jistá, co přesně se zde děje, avšak musela zasáhnout. Prosmýkla se mezi stromy a s tlumeným žuchnutím dopadla na zem.

jeskyně
Demon

,,Takže ti chceš moc ked to dobre chápem? Dobre to ja rád, asponže tieto vlcata sú poistka." Povedal som a obrátil sa na to vĺča.  ,,Povedal som aby ste boli ticho. A ked nebudete tak ublizim kazdemu z vás  budete mat pamiatku a nocne mori namna a zomna. Tak ešte raz hovorim bud ticho." Povedal som zúrivo a celé moje telo začalo na chvilu horať  zlatím plamenom. Pričom som sa dival ako zabijak na to vlca. Otocil som sa zasa na toho vlka  ,,Ale jetu stále jeden problém. Vychodom ktorým sme sem prisli je iba jeden a oni nás urcite budu sakra cakať. Čo potom ?"

Nechápal jsem, proč mé plameny nechtěli fungovat. Co je špatně? Že jsem ve stresu? Nebo co? Oči nabírali, ještě červenější barvu. Ve mě to začalo vřít. Cítil jsem snad ještě větší teplo, než když jsem málem kvůli Mandarince vybuchl. Ale to jsem se dokázal uklidnit a ještě k tomu se objevila i má magie tehdy. Jenže teď jsem cítil ještě větší teplo a stoupající bolest. Obrovskou bolest.. Pak černo...


Mladé vlče, bylo zmatené proč mu jeho magie nefunguje tak jako vždy. Nebyl problém v tom, že si ji nějak zablokoval. Jeho touha ochránit všechny okolo, vyvolala něco silnějšího. Pro něj, však stále příliš mocného a neovladatelného. Jeho oči, nabírali krvavě rudou. Jeho kosti začali prapodivně prokřupávat. Od tlap se začal objevovat oheň, který brzo obalil celé jeho tělo. Vlčí podoba se v ohni pomalu začínala ztrácet. Nejen, že se mu měnila podoba, ale také velikost. Brzy všechny mnohonásobně převýšil. Jak se oheň začal pomalu vytrácet, znovu od tlap, šlo poznat, že se mu podoba skutečně změnila. Místo malých, roztomilých, bílých vlčecích tlapek se zjevily obří rudé drápy. Postupně se začínali zjevovat šupinovité, svalnaté nohy. Když se odhalil dlouhý a zřejmě dosti nebezpečný šupinatý ocas, švihl s ním o zem a nezapomnělo pár kamenů ze stropu popadat, ale jeskyně vypadala, že ještě chvíli něco vydrží. Nakonec oheň vymizel celý. Před vlky, nestálo malé unešené flekaté vlče. Zároveň, však ani Alsafi, Electra a Mandarino, nebyly v bezpečí, jak se jim na první pohled bude asi zdát. Rudý drak zařval a začal mávat obřími křídly. V jeho mysli, byl jen 'spící' Akio, tudíž jakmile by si všimnul těch vlků pod sebou, neváhal by útočit ani na jednoho z nich.

Aralský les - k jeskyni
Hanako vystopovala celkem rychle Paulu a ta naznačila, že se něco stalo, kývla směrem kam utíkali vlci únosci. Hanako vyběhla za ní a obě běžely tím směrem.

Běžel jsem rychle a tak se, že jsem doběhl Hanako s Paulou. "Keirane, nějací dva cizí vlci unesli Destinina vlčata. Běželi tímhle směrem." Hanako se připojila a také podala zprávu. "Tudy, tudy vedou stopy."

Všiml jsem si ohně, který hořel poblíž vlčice Destiny. Použil jsem svou magii země a soustředil jsem se na to, aby hlína uhasila oheň. Moje magie země byla na úrovni pět a tak se mi podařilo požár uhasit. Prostě jsem ho odřízl od hořlavých částí a on pak sám uhasl.

Pak jsem běžel dál, podle stop. Doběhl jsem až k jeskyni. Na zem dopadla Ryuusaki. "Unesli vlčata Destiny Aquy! Musejí být někde tady!" Houkl jsem na Ryuusaki.

Aralský les-jaskyňa
Keď mi vlk povedal, aby som držala zobák hrozne som sa naštvala, zrazu som sa cítila divne. V jaskyni začala byť ešte väčšia zima ako predtým a okolo mňa sa zrazu vytvorila ľadová námraza, ktorá akoby svietila na modro Čo sa to deje?! a na mojom kožuchu je jemná inoväť. Na podlahe v jaskyni sa stále vytvára námraza, už nie je len okolo mňa, ale aj v mojom okolí ,,Čo to je?!" zdesím sa. V tom si všimnem Akia, ako sa z neho stal drak a švihal chvostom ,,A..Akio?" prehovorím na neho neisto. Žiariaca námraza na zemi sa zrazu prestala tvoriť, cítim sa unavená, zvalím sa na zem Žeby...to bola moja mágia? Alebo to spravil niekto z tých vlkov? Prečo ma to vyčerpalo? rozmýšlam

Aralský les-k jaskyni
Destiny len sotva stihla zaregistrovať čo sa stalo. No akonáhle si to uvedomila, rozbehla sa za ostatnými, snažiac sa zistiť, kam zobrali jej vĺčatá. Nakoniec sa jej podarilo dobehnúť k Ryuusaki a Keiranovi.,,Nestihla som zareagovať... kde sú? Kam ich uniesli?" vydýchla. Nevedela čo má robiť, zožierala ju nervozita a strach- uniesli jej vĺčatá a zrejme aj Mandarina. Čo ak im ublížia alebo ich zabijú? Je to moja vina! Mala som dávať pozor... pomyslela si. ,,Mandarino, Alsafi, Akio, Electra... kde ste? Ako to tam vyzerá?" poslala im nakoniec myšlienku. Bolo to ťažšie keď nevedela kde sú, no sústredila sa na nich- na každého z nich. ,,Bežali s nimi týmto smerom... ak sa ku mne dostanú... budú pykať..." zavrčala.

U jeskyně
Dohnala nás i Destiny. "Neboj se, najdeme je dostaneme zpátky." Budou pykat za to, co si dovolili na našem území udělat. Na Fénixe si nepřijdou. Hanako, má hyení kamarádka, čenichala okolo a brzy našla místo, kde ústila jeskyně a kudy patrně vešli vlci do jejích útrob. "Tady, tady je vstup." Vyštěkla svým typickým 'chechotavým' zvukem řeči. Měl bych se tam podívat. Zauvažoval jsem.

/K jeskyni/
Nyní už jsem na Půlnoc nečekal, běžel jsem hbitě po paších ostatních vlků, kteří měli asi stejný záměr, jako já. Pachy byli silné a čerstvé, Keirana jsem dokonce viděl běžet, tak jsem se jej pokoušel doběhnout. Neběžel jsem plnou rychlostí, něco mi říkalo, že budu muset šetřit síly.
Zanedlouho jsem doběhl k jeskyni, kde se setkávalo už několik vlků. Chvíli jsem se po nich jen rozhlížel, zdáli se docela nervozní. Po chvilce jsem jen odprskl: ,,Na co sakra čekáte, jdeme je hledat!" a sám se poté vydal do jeskyně, která byla rozvětvenější, než se celou dobu zdála. Pachy vlčat a těch sígrů se začaly vytrácet z mého čenichu. Přede mnou najednou byly tři chodby.

/V jeskyni/
Nezmohl jsem se stále ani na jeden jediný zvuk, jediné, co jsem mohl, bylo otevřt očka. Zářili světlou žlutou, nevěděl jsem, co dělat. Možná bude lepší se tvářit jako jejich obět', třeba to pak aspon nebude tolik bolet... pomyslel jsem si a zachvěl se. S pozdálí jsem poslouchal rozhovor těch dvou vlků, našich zajatců a taky vzdorná slova mých nevlastních sourozenců. Měli by radši mlčet... nebo to odneseme všichni. Začal jsem plakat.
Poté se ale cosi změnilo. Nestál tady Akio, ale nějaký drak. COŽE?! DRAK? Bylo to docela zvláštní, děsivé a obrovské zvíře. Zapištěl jsem a běžel se schovat do první uličky, kterou jsem spatřil.

/V jeskyni/
Zavětřil jsem. ,,Dopr*ele, vole, máš pravdu!" štěkl jsem na Demona... ,,K*rva... tak to bylo nedomyšlený... Do*íči..." klel jsem, padala jedna nadávka za druhou. V dáli jsem zacítil pach Orfeona. Doufám, že netrefí. Nemůže trefit. Udělal jsem takovou cestu, kterou nikdo nenajde... pomyslel jsem si. ,,Určitě tu musí být druhý východ někde jo..." procedil jsem skrz zuby a koutkem oka si všiml utíkajícího Mandarína. ,,Vrat' se ty hajz..." větu jsem nedokončil a zůstal stát jako opařený. Předemnou se zjevil drak. Vlčata zde byla už jen dvě, což je polovina z našeho úlovku. Vůbec se mi to nezdálo, nyní jsem však měl na práci řešit něco důležitějšího. Co s tím drakem? Zabít! Soustředěním jsem ve svých žilách naakumuloval dostatek elektrické energie a poslal vůči drakovi výboj. Kdo by řekl, že je dost silný na oslabení draka, by byl blázen.

V jaskyni
Ticho sledovala všetkých naokolo. Mlčky prikývla na slová čierneho vlka a snažila sa tváriť zraniteľne, čo sa jej aj darilo. Nechápem, čo sa deje. Prečo sme tu? O čo im ide? Čo budú mať z toho, že nás zabijú? Možno sú to kanibali a chcú zásoby na zimu. Mäso z vĺčat je určite lepšie ako zo starého vlka. Teda, nie, že by som to skúšala. Zatiaľ sa budem tváriť, ako by som tu ani nebola a nepoviem ani slovo. Ešte, že Mandarino má štipku rozumu a mlčí, pomyslela si, a otočila sa smerom k Akiovi. Jej brat však nikde nebol. Bol tam len akýsi drak, ktorý s Akiom nemal skoro nič spoločné. Opatrne sa pokúsila vycúvať bližšie ku vchodu jaskyňe, aby stihla včas utiecť, keby drak zaútočil. Zaútočil by aj na tých dvoch a tí by utiekli taktiež, z čoho vyplýva, že by ma nemali ako zastaviť, skonštatovala v mysli. Podľa pachu vedela, že drak bol Akio a zmocnil sa jej strach. Zrejme to bolo vďaka jeho mágii. Alsafi si všimla, že sa v jaskyni trocha ochladilo. Taktiež si všimla námrazu, ktorú vytvárala Electra. Kývla jej smerom a nervózne sa pousmiala. Teraz chcela mlčať, no ak sa odtiaľto niekedy dostanú, určite ju pochváli. Jej mágia zrejme súvisí s ľadom. Ľad je zmrazená voda, takže aj ona má možno rodovú mágiu, tak ako ja, zamyslela sa. V hlave začula hlas. Známy hlas. Nepatril ani jednému z dvojice votrelcov, ale patril Destiny, Nashirinej matke. Sme v jaskyni, je o niečo väčšia ako Magicae a hrozne tmavá. Uniesli nás a teraz sa nám vyhrážajú. Je nedaleko Aralského lesa. Electra objavila svoju mágiu, a z Akia je drak, pomoc, myslela intenzívne na myšlienku dúfajúc, že sa Destiny "odošle". Potom znova venovala pozornosť modro-žltému a čiernemu vlkovi. Mandarinovi sa podarilo schovať. Rýchlo sa snažila plížiť za ním, čo najtichšie vedela, a prikrčila sa. No modro-žltý si ich všimol. Padala jedna nadávka za druhou. To ťa doma nenaučili slušnému správaniu? zamračila sa. Zacítila nedaleko seba mágiu, avšak nie jej. Bola to elektrina a patrila únoscovi /Blixovi/ a namieril ju priamo na Akia. Jeden z nich namieril do Akia v dračej podobe blesky! dodala pre matku, no nemyslela si, že sa myšlienka odošle. Potichu, takmer uchom vlka nezaznamenateľne zaskučala, a zdesene všetko sledovala.

Jakmile se vzpamatovala z poněkud tvrdého dopadu, začala se rozhlížet kolem. Než stihla uzavřít nějaké vlastní závěry, přihnal se k ní Keiran. Na srozuměnou kývla, načež silně zavětřila. Její počáteční domněnka se ukázala jako správná, vlčata byla v jeskyni. Mimo vlčích pachů uvnitř, zachytila i jiný pach, který jemně připomínal čpavek a síru. Nespokojeně si odfrkla, snažíc se dostat ten podivní zápach z jejího čumáku. ,,Něco se tam děje." poznamenala k ostatní. ,,Zřejmě nějaká silná magická reakce, nebylo by bezpečné tam chodit." sdělila záchrané skupince své obavy. Bylo jejich povinností mladá vlčata zachránit, avšak silná magická odezva jí dělala starosti. Mezitím přiběhla jejich vyděšená matka. Otočila se k Destiny, načež se chlácholivě usmála. ,,Neboj se, určitě je dostaneme ven." prohodila s úsměvem. Nemohla jí jen tak sdělit, že magie usvnitř jeskyně síli a zřejmě se tam děje něco velmi špatného. Rozhodla se tedy zatajovat pro její dobro. Do jejich skjupinky se přidal i Orfeon, který bez rozmyšlení nezištně zmizel v útrobách jeskyně. ,,Orfeone, počkej !! Není to-" volat na něj již nemělo cenu. Odfrkla si. ,,Jdu za ním." odhodlaně oznámila skupince za jejími zády. Naposledy si tiše dodala odvahy, načež také zalezla do vstupu do jeskyně. Rizika se usí podstupovat, zvlášť pokud jde o mladá vlčata. S temnými myšlenkami zaplavujícími její mysl, pokračovala dál do jeskyně.

V jaskyny
Demon

,,Nabudúce maj viacej planov, a nie iba jeden. Ak nieco chceš musýs myslieť o par krokov dopredu." Povedal som a pozrel sa k vlcatam ,,K*rva čo to má byť, to si vedel že sa stane ?" Vyhrkol som naňho. a ostatné vlčata som hned chitil a dal do jednej jamy kde boli v bezpeči ale aby aj neutiekli. ,,Čo teraz?" Poviem a dam sa do utocnej pozicie pricom prebehnem rýchlo pod toho draka, aby ma nevidel. Sakra ako je mozné že tu je tento drak, ako? Pital som sa sám seba v mysli a prezeral si draka ci má slabé miesto. Ale to som pochyboval. Ale nevzdaval som sa bola to výzva

/V jeskyni/
Alfa Ryuusaki za mnou najednou doběhla. ,,Já vím, že to není bezpečné, ale nikdy nevíš, kdy už může být pozdě..." pravil jsem jí. Bral jsem to tak, jak to je. Ne, že bych se do všeho vrhal po hlavě, ale v tomto případě mi to přišlo důležitější - ochránit vlčata, než sebe samotného. ,,Ti šílenci jsou tak cvaklí, že jsou schopni jim udělat cokoli," šeptal jsem dále směrem k modré vlčici. Blixe znám... sice ne nějak extra dobře, ale zabití nevinného vlčete bych k němu nepřisoudil, nicméně toho druhého asi neznám... Přičichl jsem k zemi, před námi byly tři chodby. Zasposlouchal jsem se. ,,Slyšíš? Řev..." špitl jsem směrem k modré a vydal se tou uličkou.

V jaskyni
Znechutene zazrela na čierneho vlka, ktorý očividne nemal najlepšiu slovnú zásobu. Vlci boli očividne silní, avšak od pohľadu nie veľmi inteligentný, najmä ten modrý. Bola v napätí. Čakala, čo urobí drak, a ako zareagujú únoscovia. Nepochybovala o tom, že drak bol Akio, avšak stále z neho išiel strach. Musím sa odtiaľto dostať. Možno by som mohla použiť mágiu, avšak sama to nezvládnem. Electra má asi podobnú mágiu. Možno by mi s tým mohla trocha pomôcť, pomyslela si. ,,Electra. Buď potichu, aby nás nepočuli. Skúsme spojiť mágiu. Spoločne dokážeme vytvoriť niečo z ľadu. Ale ten čierny ovláda oheň, tak to bude asi k ničomu. Ja ovládam čiastočne vodu, čo by mohlo odraziť útok," šepla Electre tak, že to nikto nepočul.