Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Aralský les
,,V tom prípade... môžeme ísť za ňou," povedala neutrálne a ticho sa pobrala za Alsafi, mlčky a opatrne našliapajúc. Stopa pokračovala, očividne tadiaľ však prešlo viacero zajacov. ,,Je ich viacero, no aspoň budeme mať viac zásob," povedala ticho a pridala do kroku. Kedysi lov veľmi neobľubovala, no od istej doby ju začal celkom baviť- vymýšľať stratégiu, hľadať stopy, skúmať a uvažovať, analyzovať. To bola takpovediac jej parketa.

Dawano se zastavil u hranic. Nebyl unavený, ale všiml si altánku z rostlin, který byl památkou na jeho první setkání s Grafity. Také si všiml její rostlinné napodobeniny. V očích ho zaštípaly slzy. Rychle se přinutil otočit hlavu a přímo raketovou rychlostí přeběhl zamrzlou řeku, byl zázrak, že nespadl. Pak běžel dál snějovými závějemi k táboru. Chvíli bloudil, ale pak ho našel. Matka už tam pochopitelně nebyla. Jistě už se vrátila domů... to je dobře. Pomyslel si a radši se vydal hledat Alfu. Nehledal dlouho, ale vypadala zaneprázdněná. Počkal, až ostatní vlci odejdou, pak k ní přišel, hluboce se poklonil a řekl: "Alfo, žádám vás o zkoušku pro přijetí do smečky."

//May: Hexy tam ještě je c;

//Hex: to je jedno xDD

Tábor SSF - Hranice SSF a Ishimury - Tábor Ishimury
Už jsem tady, v táboře cizí smečky byla až moc dlouho a bylo na čase, abych se vrátila domů, do Ishimury. Pomalým krokem jsem došla k Alfě Ryuusaki a odvrátila hlavu na znak úcty a respektu. "Bylo mi ctí Vás poznat Alfo Stříbrného fénixe, ale je třeba, abych se vrátila do Ishimury a co se týče mého syna Dawana, tak on se šel ještě podívat do Kirigakure a pak se rozhodne," pousmála jsem se na Alfu při zmíňce o prvorozeném synkovi. Kývla jsem k Alfě na rozloučenou a rozešla jsem se pryč z tábora. Když jsem ucítila velmi známý pach, tak jsem došla na kraj tábora a našpicovala uši. Dawano si určitě musel myslet, že jsem už odešla, ale já tu pořád byla. "Takže Stříbrný Fénix? Rod "de Mal" a "Uchiha" se rozroustou i do téhle drobné roztomilé smečky," otočila jsem se a bez rozloučení se synkem jsem se rozběhla do Ishimury. Byla jsem ráda, že jsem mu dala to, co jsem chtěla, svobodu.

Brzy jsem přeběhla hranice a ucítila vůni domova. Rovnou jsem zamířila do tábora a rovnou k Alfě Tenebris. "Zdravím, Alfo," poklonila jsem se jí jak se na Kappu patří a sluší. "Ve Stříbrném Fénixu jsou Alfami Alfa Ryuusaki a její partner, který momentálně spí. Takže Alfa Ryuusaki vede smečku sama, neboť ani Bety jí moc nepomáhají a proto jsem se tam taky tak zdržela," pověděla jsem Alfě ishimurské. "Taky bych Vám ráda řekla, že můj dospělý syn se do Stříbrného Fénixe chce přidat," "a určitě se mu to povede." "Mohla bych se ještě zeptat co se stalo za mojí nepřítomnosti?" Zeptala jsem se i když o ohni jsem nic nevěděla.

Aralský les
,,Mami? A čo si videla v mojich myšlienkach?" spýtam sa jej Povedala, že sa dostala ďaleko...čo tým myslela? Čo videla? preglgnem. ,,Ja som na love ešte nebola. Ani zajaca som nevidela." odpoviem jej na otázku, že či sa vydáme na lov. Keď Safi zacítila stopu, tak sa začudujem ,,Alsafi, ako si sa naučila stopovať?" spýtam sa. Možno vieme stopovať vsetci, rovnako, ako máme všetci mágiu. Možno sa to prejaví... rozmýšlam. ,,Alebo vieme stopovať všetci? Treba sa to učiť?" položím otázku a môj pohľad skáče z mamy na sestru, neviem, že ktorá mi na to odpovie. Na Mandarínku sa ale nepozerám a keď už tak na neho padne môj pohľad, tak len na pár stotín, snažím sa ho ignorovať. Myslím, že ignorácia je lepšia ako hádka...no myslím, že to tá situácia, ktorá sa deje s Mandarínkou je len ticho pred búrkou. Podľa mňa hádka ešte príde. rozmýšlam.

Zajaca možno nie, ale netopiera áno. Stačí sa pozrieť na tvoj odraz vo vode, držala jazyk za zubami, a svoju poznámku si nechala pre seba. ,,Ani neviem. Stačí zaznamenať, a následne nasledovať pach koristi, prípadne sledovať stopy zrakom. Alebo zvuky," odpovedala svojej sestre pokojným hlasom. ,,Myslím si, že to vieme všetci, stačí len rozvíjať svoje vlohy. Niekomu to ide lepšie, niekomu horšie. Ale na to ti odpovie mama, je to len moje konštatovanie a môj subjektívny názor, preto nemusí byť pravdivý," prehovorila desivo pokojným, až chladným hlasom, a nenápadne vypla hruď. Otočila sa a mlčky nasledovala stopy a pach zveri. Bola presvedčená, že sú na dobrej stope, nakoľko pach králikov každým krokom silnel. Ešte raz sa obzrela za seba aby sa uistila, že sa neoddelila od skupiny- rodiny, a spomalila, aby za ňou stačili aj Mandarino s Electrou.

Doupě

Ani jsem neslyšela, že mi Orfeon popřál hezký sen, byla jsem tak unavená, že jsem usnula hned, jak jsem si lehla. Spala jsem vedle Orfeona a v koutě doupěte se objevila moje magická bytůstka. Spala jsem klidně, ale jenom ze začátku. Potom se mi zdálo, že jsme s Orfeonem v lese, ale už je léto. Běželi jsme lesem a já sem tam ve snu mlela nohama ze snu. Potom jsem se probudila, ale opět jsem brzy usnula, tentokrát bez sna.

Aralský les
,,To je len a len moja súkromná vec. No neboli to veľmi príjemné myšlienky," povedala smerom ku Electre. ,,Zaujímavá otázka. Myslím, že každý to trochu inštinktívne vie- niekto viac, niekto menej- no ak sa to rozvinie, dá sa to využiť lepšie. Preto je tréning najlepšia vec akú môžete robiť keď sa nudíte," povedala. ,,Tak, keďže sa pomaly ale isto blížime k našej koristi, budeme mlčať a komunikovať iba myšlienkami. To znamená, že ak na nejakú budete intenzívne myslieť, viem si ju celkom dobre prečítať, aj keď nebudete práve najbližšie. Prípadne skúste využiť nejaké gestá. Electra, ako si na tom s krídlami? Len pre potreby plánu. V prípade, že si sa naučila ovládať ich, môžeš vyletieť a pozrieť sa na situáciu zhora. Safi, čo ty a tvoja mágia? Myslíš, že by si ju nejako mohla využiť?" hovorila pomerne zamyslene. V hlave mala ako-taký plán, no stále uvažovala nad tým, ako ho zdokonaliť.

Aralský les
,,Určite áno. Mami, to nechaj na mňa, viem, čo robím," uškrnula sa nenápadne. Neuznávala autority, a najradšej robila všetko sama, hoci si uvedomovala, že toto je tímová práca a mala by sa upokojiť. ,,A teraz už potichu. Najprv by sme si mali vymyslieť vhodnú stratégiu lovu, bez nej sa nepohneme. Sme až piati, takže to bude jednoduché. Mali by sme sa teda rozdeliť, no zároveň spolupracovať. S králikmi skúsenosť nemám, ale srnu som už lovila. Traja vlci korisť zaženú, a dvaja ju zabijú. Králikov bude viac. Čo ty na to, mami? Ako sa ti to pozdáva?" hovorila sebavedomo, a znova mierne vypla hruď. Pýtala sa len mamy, pretože názor súrodencov ju tentokrát nezaujímal. Sama sa čudovala nad jej správaním.

Aralský les
,,Nenechám sa poučovať od vĺčaťa ktoré lovilo raz v živote, aj to niečo iné," mierne sa pouškrnula, no nasadila skôr vážny výraz. ,,Srna nie je králik, Alsafi. Na srnu je potrebných viac vlkov, no je väčšia. Oni sú menší a vedia neuveriteľne rýchlo a dobre kľučkovať a vyhýbať sa. My musíme byť rýchlejší a šikovnejší, a náš počet sa dá celkom dobre využiť. Ak by sme išli približne takto," labou naznačila vo vzduchu tvar podobný písmenu V. ,,Prví dvaja vpredu by prebehli pred králikov a zablokovali by ich, oni by sa snažili utiecť inokadiaľ a... chytili by sme ich. Samozrejme, prípadne môžeme použiť aj trochu mágie. Hoci ani tvoj nápad nie je zlý, podľa mňa je vhodný skôr na vysokú zver," povedala.

Aralský les
Veď uvidíš. Jedného dňa budem poučovať ja teba, prekrútila očami nad poznámkou Destiny, lebo prirodzene ako vĺča druhých len nerada počúvala. Nepatrila k typom, ktoré si nechajú skákať po hlave a súhlasia so všetkým. Avšak, ak uzná že druhá strana má pravdu, je schopná to tolerovať. Vypočula si matkinu techniku a len slabo a nenápadne prikývla. ,,To je už realistickejšie že sem priletí UFO," poznamenala uštipačne. ,,Ale stále to nie je nemožné. Ale ak si predstavíme tento tvar," labou naznačila tvar písmena V, ,, Aj z bočných strán by museli byť vlci. Na konci by bol na každej strane jeden vlk, to sú dokopy dvaja vlci. Zboku na jednej strane ďalší vlci, ktorí by im len zabránili útek, to sú tiež dokopy dvaja vlci. A na konci by bol jeden, ktorý by ich ulovil, zabil. Možno by ale mohli vyskočiť, králiky dobre skáču," povedala.

/Doupě/
Spal jsem poměrně klidně, čemuž jsem se dosti divil. Můj sen byl poněkud posunutý dopředu. Zdálo se mi o vlčatech, našich společných a uvažoval jsem, proč je tomu tak. Uvědomoval jsem si, že právě to, co se dělo, byl můj sen, možná protože tam bylo několik nesmyslů. Třeba ten, že Půlnoc v noci změnila barvu na tyrkysovo. Honili jsme i s mladými, možná trochu odrostlými potomky skupinku veverek. Podle toho jsem se ze spánku i choval a hýbal tlapkami. Poté jsem se však otočil a můj sen se rozplynul.

/Doupě/
,,Bodečko moje zlatá, kéž bych mohl někdy vidět, jak vypadáš. Přeji si to na ty.. no, Vá... vá-cosik, ten svátek, jak ho nazývají lidé... ten, o se tak blíží..." pravil jsem nachvíli zasněně, no jakmile jsem se zasekl, tak jsem se do vlastních slov zamotal. Měl bych být radši tiše, pak to dopadá takto.. al je to akorát trapné... pomyslel jsem si a zaslechl v hlavě patrona, jak se tomu zasmál.

Doupě - Aralský les

Probudím se v doupěti vedle Orfeona. Ven z doupěte do toho bláta se mi nechce, proto se otočím, ale když si všimnu, že Orfeon spí, přeci jen vyjdu ven z doupěte. Leží tam sníh. No, alespoň, že u tu není bláto. Pomyslím si. Mám ale už hlad, proto přemýšlím, kam se vydám na lov, nebo jestli počkám na Orfeona a půjdeme spolu. Ale chtěl by teď vůbec? V týhle zimě a ve sněhu? Přemýšlím. Možná by se mnou šel, ale já to po něm nemůžu chtít. Proto se rozhodnu prozkoumat okolí doupěte, jestli zde nenajdu nějaké stopy. Po prozkoumání okolí zjistím, že zde byla nějaká srna, ale to už je dlouho a potom nějací opeřenci. Povzdychnu si a vydám se hlouběji do lesa.

Aralský les
,,Áno, ale nie keď sú unavení. Ak ich unavíme, bude to fungovať. Tie králiky sú dva alebo tri a nás je päť. Máme šancu chytiť ich," povedala Alsafi. Potom sa však zastavila a otočila sa smerom k ostatným. ,,Čo si o tom myslíte vy? Môže to fungovať alebo nie? Máte nejaké nápady?" ticho povedala smerom k nim. Nehovorím, že môj nápad je ideálny, no má šancu fungovať. Samozrejme, ak niekto navrhne niečo lepšie... pomyslela si.

/Aralský les/
Doběhl jsem k ostatním, věděl jsem, co bude následovat. Zabití nevinného tvora, což jsem už jednou zažíval. Ano, už jsem jednou lovil a nedovedu si představit, že tuto věc musím udělat, abych se najedl. Chtěl jsem něco navrhout, ale až poté mi došlo, že nemluvím. Radši jsem byl tiše a s modrými očky a lehce melancholickým výrazem pozoroval Safi, Destiny, Akia i Electru. Mlčel jsem, jak u mě bylo zvykem. Možná bych jim mohl pomoci zvěř uhonit, ale poté bych musel zmizet.
V dálce jsem však zahlédl naprosto cizí vlčici (Půlnoc), která byla celá černočerná. Vypadala docela děsivě, ale nějak jsem jí více pozornost nevěnoval, protože byla stále celkem daleko. Její pach však přicházel až sem ke mě.

/Doupě -> Aralský les/
Konečně jsem se probral, pach Půlnoc byl již celkem nečerstvý. Vstal jsem jako opařený ze země, protáhl jsem a otřepal se. Přičichl jsem k zemi. Ulevilo se mi, když jsem pachem zjistil, že Půlnoc si jenom odběhla. Ještě naposledy jsem se rozhlédl kolem sebe, než jsem se uráčil vyběhnout z doupěte ven a po pachu pěkně za ní, hloub do lesa. Kromě jejího neustále přibližujícího se pachu jsem cítil taky pach jiné vlčice a vlčat. Dle původu pachu patřili ke smečce - tedy až na jedno vlče. Nějak jsem se tím nezabýval, hledal jsem nyní někoho jiného. Rozhodl jsem se přitom, že zkusím trochu protrénovat svou magii. S neutrálním výrazem na tváři jsem sklopil hlavu a když jsem zjistil, že v mém okolí na dohled nikdo není, začal jsem klidným tonem zpívat nějaké melodie, které k sobě ladily. Můj zpěv byl půvabný, ale prozatím toho moc neudělal. Chvilkami se ohýbaly poslední zbytky rostlin pokryté bílým studeným sněhem, chvilkami se chvěly stromy, když jsem probíhal a zpíval u toho. Bylo to lehké, než jsem svým vibračním zvukovým vlnám přidal více síly. Pach Půlnoci, vlčice a vlčat sílil a sílil, zatímco já se svým zpěvem pomalu končil, proto můj ton slábl. Nerad jsem zpíval před někým, a to už odjakživa. Nakonec jsem jen tiše se sklopenou hlavou doběhl svou drahou polovičku, kterou jsem spatřil již v dáli, stejně jako ta vlčata. ,,Dobré ráno," usmál jsem se na ni. ,,Lov?" položil jsem otázku jen tak do vzduchu.

Fénixův les - k táboru
Rozloučil jsem se se Sasorim a měl jsem z toho těžkou hlavu. Takže on si myslí, že už se nevrátí. Byl deltou naší smečky, a pokud by se vrátil, zůstal by jí i dále, ale on byl přesvědčený, že se už nevrátí. On by rozhodně nelhal. Když si myslí, že se nevrátí, protože je slabý a nemocný, nejspíš to tak skutečně bude a on to cítí. Povzdychl jsem si a vykročil jsem k táboru. Nyní jsem už nemusel jít do Lesa bludiček. Asi až někdy později, skontrolovat Feama, zda je v pořádku. Když jsem to Sasorimu slíbil, musím to dodržet. Ale nyní jsem se vracel do tábora.

Hanako (hyena) - Hranice - ke Keiranovi
Ten vlk se nehl z místa a Hanako jej stále hlídala, ale už to bylo pár dní a jí to přišlo dlouho. Očividně neměl chuť se do smečky přidat a zároveň však ani sem lézt a tak se vydala zpátky k lesu najít svého kamaráda Keirana.

Paula (ms peluda) - Aralský les
Paula z povzdálí pozorovala rodinku Destiny Aquy, tak jak to měla přikázané od Keirana a hlídala, zda je všechno v pořádku.