Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Tábor

Poslouchala slova Alfy Stříbrného fénixe a tím plnila úkol, který ji dal její Alfa Reel. Nebyla zvyklá necítit skoro žádný pach nějakého příbuzného, ale naštěstí vedle ní je její syn Dawano. "Takže smečka Stříbrého Fénixe má Alfu jménem Ryuusaki, ale druhá Alfa momentálně spí," ukládá si do paměti informace, který plánuje říct své Alfě a pak se usměje, když příjde řeč na Dawa. "Mě také, Alfo," kývne a pak se otočí na synka. Alfa Ryuusaki nakonec odejde k vlkovi, kterýmu dá post Kappy a poté běží za nějakou vlčkou. "Jsou tu nějaký Bety? Sama Alfa se z tábora nehne a ještě se ani nezastaví," pomyslí si, když Alfa běží od vlka k vlku. "Tak jak se ti tady líbí, Dawe?" Drkne do něj a čeká na jeho odpověď. Zajímalo ji, zda tady zůstane.

Magicae-Aralský les
Keď do Magicae vošla jej mama, prudko sa strhla. Odhodlane vykročila, a sadla si tesne pred ňu. ,,Mami. Mandarino objavil svoju mágiu," povedala stroho, avšak hrdým tónom hlasu. Bola na svojho nového kamaráta právom pyšná. ,,Ovláda zrejme niečo s ohňom, alebo dymom, pokiaľ sa nemýlim," dodala. Ako Akio, zháčila sa mierne. ,,Ideme už trénovať?" netrpezlivo vyštartovala z jaskyne. Niečo ju skrátka ťahalo von, a ona dúfala, že sa mama pozerá. Sadla si do snehu, a uprene sa naň dívala. Jej pohľad bol zabodnutý do kôpky snehu, ktorá sa začne topiť. Sneh sa premenil na vodu, na ktorú sa sústredila najviac, ako vedela. Predstavuje si, ako je voda tvorená z kvapiek. Jednu kvapku pohľadom "hypnotizuje", a nadvihne do vzduchu. Kvapku vody Alsafi naťahovala, a zväčšovala, až nedosiahla veľkosť, ktorú chcela- kvapku len o niečo väčšiu, aká býva bežne. Na kvapku sa sústredila až neobyčajne veľa. Začala postupne tuhnúť, až bola celkom pevná. Nashirine oči začali blednúť, až boli žiarivo biele. Čo sa deje? pomyslela si, a odrazu kvapka dopadla do snehu. Nemotorne pribehla k nej, a kvapka z pevného materiálu podobnému sklu na sekundu zažiarila rovnakou farbou, ako Alsafine oči. Tie nadobudli svoju pôvodnú farbu a ona z kvapkou v papuli pribehla nadšene k mame. ,,Mami! Videla si to? Chcela som len vyskúšať moju mágiu, no neskôr pohltila moju myseľ a neuvedomovala som si, čo robí. Zrejme je silnejšia, než som si myslela. A ja ju absolútne neviem ovládať, preto sa stalo niečo takéto," ľahla si do snehu. Cítila sa vyčerpane, avšak priesvitná kvapka sa jej páčila. Zavesím si ju na nejakú šnúrku, ak ju nájdem, premýšľala, čo by s ňou mohla urobiť.

/Fénixův les -> Hory Barevných myšlenek/
Na otázku Bodky jsem jednoduše přikývl. ,,Je to sice docela daleko, ale je to mimo centrální místa smečky a je to tam moc krásné. Povedu tě, poběž za mnou!" štěkl jsem s trošičku vyšším sebevědomím. Bodka byla někdo, kdo mi jej zvyšoval každou vteřinou už pouze svou přítomností. Vytrvale jsem vyběhl směrem na sever, kde by měly být ony hory. Běžel jsem tak rychle, jak jen třínohý zvládal a proto jsem očekával, že mě Bodka brzo dožene. Nyní jsem se řídil pouze podle pachu a cestu jsem moc neznal. Jediné co jsem věděl bylo, že musím na sever a ten páchne jinak, než jih, východ a západ.

/Magicae/
Koukl jsem po východu z doupěte, kde se objevila Destiny a nasáčkovala taky Alsafi. Snad možná poprvé ve svém životě jsem se mírně pousmál, avšak jsem zůstal sedět na místě, s mírně sehnutou hlavou a díval se na ně. Moje očka v tu ránu byly zelené, což svědčilo o mé neutrální, či možná dokonce mírně spokojené náladě. Dokud tu nejsou ti dva, asi se nemám čeho bát, že? pomyslel jsem si nejistě, avšak dále se těmto myšlenkám už nevěnoval. Chtěl jsem promluvit, ale pak jsem si to radši rozmyslel. Takže na venek to vypadalo pouhým otevřením tlamky a násleně jejím opětovným zavřením. Sám jsem registroval, že od doby, co jsem zde v tomto doupěti byl poprvé, vše kolem mě, kromě Alsafi, se nějak zmenšovalo. Dokonce i samotná Destiny se mi nyní zdála menší. Co se to děje? zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe. Nedocházelo mi, že rostu.

Magicae-Aralský les-Magicae
Destiny vyšla zo svojho úkrytu za Alsafi. ,,To je dobré. Už asi s nami veľmi dlho nebude, hoci by som ho možno mala pripraviť na skúšku- keď dospejete, budete musieť splniť skúšku aby ste sa stali Kappou a pridali do svorky," vysvetlila. ,,Áno, len sa ešte opýtam Mandarina či sa k nám chce pridať," odpovedala na Alsafinu otázku. Potom si všimla, že Alsafi očividne používa svoju mágiu- podišla teda k nej. Sklonila sa k nej a ku kvapke. ,,Je nádherná. Možno by si ju mohla použiť ako šperk," skonštatovala. ,,Je dobré, že vieš aspoň trochu ovládať svoju mágiu. No vidíš- vravela som ti, že žiadna mágia nie je slabá," pousmiala sa. Potom sa však vrátila do Magicae a k Mandarinovi. ,,Mandarino, chceš sa pridať k nášmu tréningu? Budeme trénovať stopovanie, mágiu a lov. Ak si myslíš, že si na to pripravený, môžeš sa pridať," povedala.

/Magicae/
Až najednou zaregistruje nějakousi kapičku, podiví se, vyskočí a odebere se k oběma vlčicím. Sehne se a ke kapičce opatrně přičichne, přičemž poté hlavou ucukne trošku dozadu. Koukne nechápavě po Destiny, pak po Alsafi, ovšem jakmile na něj začne Destiny mluvit, chápe v pohodě význam jejích slov a tak se jeho chvostík dá do pohybu, začne jím pomalým tempem vrtět, zdá se být spokojený. To je dobrý.... to je hodně, hodně dobrý. Sice pochybuju, že to zvládnu, jsem nemehlo, ale zkusit bych to mohl, ne? pomyslel jsem si. Třeba se to bude hodit. A když mi to nepůjde, tak prostě uteču. Jo. To zní jako plán.

Magicae-Aralský les
,,Takže ideš? Budeme trénovať aj mágiu, Alsafi hovorila, že je to niečo s ohňom alebo dymom. Ak teda chceš, tak poď, budeme trénovať tu-v Aralskom lese," povedala smerom k Mandarinovi, otočila sa a znova vošla do lesa. ,,Akio, Electra, začneme s tréningom. Stretneme sa tu, pred Magicae. Mandarino sa možno pridá tiež, asi sa ešte nerozhodol," v mysli si predstavila svoje dve vĺčatá- Electru, jej psie škvrny podobné tým jej, znaky cez oči, červené oči a dračie krídla, sebavedomú a úprimnú povahu. Priam cítila ako sa jej myšlienka pohla smerom k nej ako lúč svetla. Rovnako si pomyslela aj na Akia, jeho čierne bodky, modré oči ktoré skrvaveli pri používaní mágie, oheň ktorý vyvolal, to ako sa vždy zastával svojich sestier, jeho tvrdohlavosť a vodcovskú povahu. V jej mysli sa podobný lúč svetla pohol aj jeho smerom. Ani jeden z nich nebol ďaleko, no nemienila kričať nahlas. Trénovala a tak to nebolo až tak hrozné ako kedysi. Napriek tomu všetkému jej to však stále uberalo časť energie. ,,Začneme s mágiou," povedala smerom k Alsafi.

/Magicae -> Aralský les/
Pokýval jsem hlavou a vydal se ihned za Destiny. Respektive - udělal jsem tři kroky, pardon, teda skoky a poté se otočil za sebe. Chtěl jsem, aby šla i Alsafi, bez ní jsem se nehodlal hnout opravdu nikam. Ujistil jsem se, zda jde a poté jsem doběhl Destiny. Sedl jsem si vedle ní a sledoval poočku stále ne moc vesele své sourozence. Ty, co mě tu nechtěli. Nezdálo se, že by se něco od té doby změnilo.

Magicae - Aralský les
,,Vďaka. Aj ja si myslím. Budem ju nosiť ako šperk, mami. Bude mi pripomínať objavenie mágie," pousmiala sa. ,,Vážne nie je slabá, práve naopak, je až príliš silná, a ja ju veľmi neovládam," zháčila sa, a ľahkým klusom sa pobrala do Aralského les za matkou. V diaľke uvidela súrodencov. To naničhodné okrídlenča nikdy nebude lepšie ako ja, zamračila sa. Uvedomovala si, že to bolo od nej nespravodlivé, ale sestre závidela. Brala ju ako konkurenciu, súpera, nie ako sestru. So súrodencami v poslednej dobe trávila minimum času, najradšej zo všetkého bola sama. Ale, no tak, Alsafi. Každý si zaslúži šancu, a Electra obzvlášť, upokojila sa, a podišla bližšie k mame. ,,My ideme trénovať? To je skvelé!" začala vrtieť chvostom, a priateľsky žmurkla na Mandarina. Následne sa upokojila, a posadila sa do snehu. ,,Začneme?" predniesla vážnym, až hrdým hlasom a vypla hruď. Teraz nie je čas blbnúť, ideme trénovať, pripomenula si v mysli.

/Aralský les/
Když nás Alsafi doběhla, nabyl jsem mnohem větší jistoty, ale úsměv na čenichu mi to nevykouzlilo. Od Electry s Akiem jsem odvrátil pohled, abych jim dal najevo svou podřízenost a poté jsem se zmohl jen na tichý povzdech. Sklopil jsem hlavu a zavřel oči, přičemž se mi z tlapek opět začlo kouřit. Na pravé přední tlapě mi přeskočila modrá jiskra a sežehla kus podloží tohoto lesa, možná v kruhu deset krát deset centimetrů, no potom oheň zase uhasl. Nebyl to příliš velký výkon, avšak nebylo mi příjemné se takto soustředit delší dobu. Pálilo to. Proto jsem s tím po několika vteřinách zase skončil.

Kývl jsem na sestru a mířil jsem tam, kde byla mamka, sestra a Mandarinka. Mandarinovi, jsem nevěnoval ani jediný pohled a podíval se na matku. ''Tak fajn. Čím začneme?'' Švihl jsem ocasem. Stál jsem rovně a hrdě vypnutou hrudí. Nevím proč. Čím jsem, byl starší, tím víc se to stávalo mou přirozeností. Stejně jako neustále pohybující ocásek, ze strany psí rodiny. ''A silně doufám, že už nás z tréninku, nic nevyruší, jinak budu trénovat sám.'' Dodal jsem mírně podrážděně. Protože, kdyby rodinný trénink, už po třetí, byl něčím přerušen.. Ah.. Jen to, prosím draku ne.

/Hory Barevných Myšlenek -> Doupě/
,,Sám nevím..." přiznal jsem. ,,Jen vím, že je tu tvrdý povrch a podle pachu poznám svůj jeskynní úkryt. A že je to na severu území, nikdo tu moc nechodí a proto jsem si toto místo vybral," volal jsem za sebe na Bodku a ve vzduchu zavětřil. Už jsme blízko... pravil mi v hlavě můj patron Bahagari. Já vím, já vím... odpověděl jsem mu myšlenkou. Když jsme k jeskyni (skalnaté jámě k zemi) doběhli, vklouznul jsem dovnitř. Vchod byl jako klouzačka, tudíž se jím nedalo dostat zpět nahoru, na to jsem měl jinou fintu. Jakmile jsem dopadl, skončil jsem v měkké vrstvě z mechu. ,,Wííí..." vypískl jsem nadšeně při sklouznutí a rozešel se dále do jeskyně. V rohu spal kůň Rainbow a u zadního vchodu byla sněžná bytost Cold, snažil se přivolat sněžení

Aralský les
,,Sú veci ktoré niečo pripomínajú- a o to vzácnejšie sú," povedala smerom k Alsafi. ,,Fajn, mládež! Začneme tréningom mágie, keďže ju už väčšina z vás objavila. Potom budeme pokračovať stopovaním a lovom. Jasné?" povedala smerom ku všetkým a posadila sa, hoci jej chvost švihal zo strany na stranu- psie dedičstvo. ,,Mágia je sila, schopnosť- rovnako ako je schopnosťou rýchly beh, lietanie alebo čokoľvek iné. Aj beh musíte trénovať dlhšiu dobu kým budete dostatočne rýchly na to, aby ste predbehli iných alebo ho vedeli dobre využiť. Preto neočakávajte, že mágiu ovládnete hneď. Rovnako si nemyslite, že vaša mágia je slabá. Každá mágia je silná v niečom. Niektorí vlci ovládajú aj viac mágii, no to je schopnosť ktorá sa nedá získať hneď. Preto začneme tým, že sa budeme sústrediť na mágiu- musíte ju cítiť vo svojom vnútri- ako plameň, dážď, myšlienku, silu. Musíte vedieť, že je tam a potom ju privolať k sebe. Naučiť sa ju zbožňovať, pochopiť ju a brať ju ako priateľa, nie ako zlo. Ak ju budete mať radi, pôjde vám to rýchlejšie. Musíte ju spoznať. Až potom sa ju môžete naučiť ovládať," hovorila im a počas svojho monológu vstala a prechádzala sa. Nakoniec sa vrátila na svoje miesto a posadila sa. ,,Budeme trénovať s týmto kríkom," mávla labou smerom ku kríku neďaleko nich. Zdvihla labu a sústredila sa na mágiu, rovnako ako kedysi. Vtedy cítila pocity iných na okolí, odhadovala čo si myslia. No tentokrát... to bolo iné. V ušiach počula šum vody, jej myšlienky boli plné vody a jej kvapiek. Ani nevedela ako, no vytvorila vodnú guľu ktorá ľahko letela vzduchom smerom ku kríku.

Poslouchal jsem mamku z nastraženýma ušima. Viděl jsem její ukázku. Posadil jsem se a zavřel jsem oči. Snažil jsem se vnímat, své nitro. Chtěl jsem vnitřně vidět svou magii. Zrovna já věděl, že se musím naučit tu svou ovládat, jinak by mohla způsobit mnohé nebezpečí. Oheň je nebezpečná a přitom úžasně nádherná věc. Jak jsem se soustředil, představoval jsem si, jak můj oheň asi vnitřně vypadá. Jak jsem tak pokračoval, tak tím víc, má představa se podobala drakovi, malému ohnivému dráčku. Zároveň jsem se začal soustředit na ten keř. Otevřel jsem oči. Modré nebyly. Byly červené. Značilo to, že jsem začal svou magii používat. Kolem mě se začal oheň  zvedat. Soustředil jsem se, aby začal ten keř hořet. A taky se tak nakonec stalo. Avšak nehořel jen ten jeden, ale většina keřů okolo. Uvolnil jsem se a oči, opět z modraly. Avšak spolu z mou magii, zmizel i oheň ze všech křoví. Ale ohořelé zůstali. ''No.. Bude to těžké ovládnout.'' Pověděl jsem nakonec.

Aralský les
Pozorne počúvala slová jej matky, a mlčky na každé z nich prikyvovala. Veľká pravda, mama moja. Nesklamem ťa, budem na svoju rodovú mágiu hrdá a zbožňovať ju, nadýchla sa, a pomalým krokom prišla k matke a posadila sa vedľa nej. Chystala sa s ňou spolupracovať, preto najprv pokojne sledovala každý jej pohyb a akciu. ,,Mama? Odkedy ovládaš vodnú mágiu? opýtala sa ticho, takmer nepočuteľne, nechcela vyrušovať jej učiteľku a darkyňu života. Jej pohľad zastal na kríku, a matkina mágia jej len uľahčila prácu. Guľu sa jej podarilo zachytiť ešte vo vzduchu, a okamžite ju rozdelila na niekoľko veľa kvapiek. Tie spojila v niekoľko veľkých. Myslela len na chlad, ľad, a mráz. Svoje myšlienky sa snažila navodiť aj u kvapiek. Tie zamrzli vo veľmi tvrdý ľad. Veľké ľadové kvapky leteli vzduchom tesne nad kríkom. Mágia okolo nich bola cítiť- mocná, tajomná, ale nádherná. V tom ker začne horieť, ale zamrznuté kvapky nad ním stále boli. Začali sa topiť, no v tom oheň zhasol, a tak z ľadových kvapiek bol len o niečo mäkší ľad.

Aralský les
Mama išla trénovať s mojimi súrodencami mágiu a dostala som jej správu, aby som tam prišla aj ja. Tak som teda išla. Po chvíli som ich zbadala, bola som pri nich. Počula som mamu už ďalej, jej hlas sa ozýval. Riešili mágiu. ,,Ehmm..ahojte!" pozdravím ich, lebo im práve nenapadá nič, čo povedať. Prečo oni majú mágiu a ja nie? To nie je fér! vyčítam si, ale nedávam to na sebe spoznať, vyzerám pokojne. ,,Mami? A kedy budem mať aj ja mágiu? spýtam sa mierne nedočkavo. A chcem sa naučiť aj lietať. Potom budú všetci pozerať. Budem z nich najlepšia. Mama ma bude brať ako jedinečné vĺča, Alsafi ma bude obdivovať a Akio bude rád so mnou. Budem vedieť lietať a budem mať mágiu, len dúfam, že nejakú silnú... rozmýšlam. Úplne si predstavujem, že ako budem lietať a ostatní budú pri zemi. A Mandarínka odtialto zmizne. zamračím sa na neho, keď mi padne do pohľadu. Potom si sadnem a čakám na maminu odpoveď.

Aralský les
Jej nová mágia alebo ako to nazvať, ju prekvapila. Netušila, že by raz mohla ovládať aj niečo iné ako svoju vrodenú mágiu, a vlastne, ani v to nedúfala. Pozorne sledovala tréningy Alsafi aj Akia. ,,Ide vám to už veľmi dobre. Neboj sa, Akio, skutočne ti to ide dobre, rovnako aj tebe, Alsafi," pochválila ich oboch. ,,Odteraz," povedala ticho Alsafi odpoveď na jej otázku. ,,Ahoj, Electra. Úprimne, myslím si, že by sa ti už mala prejaviť, ale nie som si istá. Niektoré mágie sa objavia neskôr, niekedy až v dospelosti," povedala jej, hoci jej tón bol o trochu odmeranejší než u Alsafi, Akia či Mandarina. ,,Môžete pokračovať s tréningom, len si dávajte pozor, aby ste to tu nepodpálili. Hm, ja asi budem trénovať vrodenú mágiu, hoci je to škoda, ale asi nikto by mi nedovolil trochu sa mu pohrabať v mysli, čo?" mierne zažartovala.

Aralský les
,,Vďaka, mami," pochvalu si Alsafi zobrala k srdcu, rovnako ako všetky rady matky. Vedela, že tréning je dôležitý preto, aby dokázala prežiť aj sama. Electru ignorovala, a sústredila sa len na ker. Zabodla jej pohľad do ľadu, ktorý sa okamžite roztopil. Jednu kvapku zachytila, a manipulovala s ňou z diaľky. No tak, sústreď sa, pokúšala sa sústrediť len na tréning mágie, no veľmi to nefungovalo. Po chvíli sa jej však podarilo kvapku vody zväčšiť. Natiahla ju do enormnej veľkosti- zhruba do veľkosti kríka. Pocítila bodavú bolesť hlavy a kvapku pustila na krík. Tam sa rozpadla, a krík bol celý premočený.