Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Aralský les, pred jaskyňou
Onen postup s hmlou nefungoval, rozvíril hmlu behom chvíle a k tomu ho to zrejme rozúrilo. Hmm, musím nad tým zapracovať.. Pomyslím si no nakoniec iba švihnem chvostom. Absolútne som nevedel čo spraviť ani ako postupovať. Bol som neskúsený vlk k tomu drak, ktorý sa tu boh vie odkiaľ zobral. Pochybujem, že fénixové držia v jaskyni draka a starajú sa o neho. Ale to čo povedala jedna vlčica, ma zaujalo. Je to iba vlča? Pomyslím si, pritom pozorujem toho draka, ktorý bol kedysi vlkom. Mágia? Aha.. S pomyslením vytvorím vodnú barieru, ktorá mala zachytiť prípadne nadchádzajúce dračie útoky.

/Před jeskyní/
Byl jsem soustředěný na obě věci a tak jsem se měl napozoru. Jakmile po mě drak chňapl, ztichl jsem a uhnul ve smyslu seskočení ze skály, ale po sněhové pokrývce na ní mi to uklouzlo a já se řítil po svahu dolů. Naštěstí jsem měl dobrý balanc, který mě již nezradil a dopadl jsem na zem na všecky čtyři. S tichým a úlevným oddechem jsem pohodil hlavou a svůj zrak upřel opět na draka. Co ted'? Mé magie toho moc nezmůžou... a kdybych na něj šel silou, asi... by to nešlo. pomyslel jsem si. Zničehonic jsem zaslechl nějaké cizí myšlenky. Hrklo ve mě. Co to? nechápal jsem to, avšak nic z toho jsem nedával najevo. Pouze jsem koukl drakovi zpříma do očí. KLID!

/Před jeskyní/
Nezapomínal jsem se stále držet opodál. Už jsem sice nebyl úplně malé vlče, ale toto mě opravdu děsilo. Takové zvíře, co tady ted' vidím, čím je pravděpodobně můj nevlastní bratr Akio, jsem v životě neviděl a bál bych se ho, i kdyby nebyl hlučný a neoháněl se po všech kolem. Toto nemůže být Akio. Akio by o sobě věděl.. nebo ne? pomyslel jsem si a dění nadále pozoroval z povzdálí.

Mimo území Niwatu - Aralský les
 Mezi sebou a modrošedým vlkem udržovala menší vzdálenost, měla ráda svůj osobní prostor a utahovat si z něj mohla i s menším náskokem.
,,Jo, vítej na skládce toho co svět nechtěl." Pronesla znuděným hlasem a rozhlédla se přitom kolem, nijak moc se tu sice nevyznala ale věděla kde končí a začínají hranice smeček, což ji prozatím bohatě stačilo.
,,Hele, když jsem černá, jakou bude mít barvu můj duch až chcípnu?" Zeptala se zničehonic se zamyšleným výrazem a kráce pohlédla na svou tmavou srst, přitom trochu zpomalila aby šla vedle a lépe ho slyšela. ,,Pro mě za mě." Pokrčila rameny a ohlédla se směrem odkud cizí vlky cítila. Na venek se snažila tvářit co nejvíc lhostejně, ale když se nad tím víc zamyslela představa prvního setkání s cizí smečkou jako celkem ji trochu vyděsila. Alespoň uvnitř.
,,Ale musíme si ujasnit pár pravidel." Pronesla nakonec s hlavou lehce zdviženou. ,,Jsi furt malé škvrně, takže nějaké vážné věci, obvzlášť týkající se jídla, řeš semnou, kapiš?" Pohodila hlavou s takovým vůdcovským úšklebkem. Ve skutečnosti byla jenom trochu vyhládlá a tak všechno co se dalo žrát a neobsahovalo krev bylo jakési nedostatkové zboží. ,,Kdyžtak se jmenuješ Kvído a já jsem Božena." Mrkla na něj.

Atmosféra v Aralském lese začala houstnoust. Vlků přibylo a drak byl s každým okamžikem agresivnější. Musela něco udělat. Drak byl obrovský a ona moc dobře věděla, že kdyby si pomyslel, celý Aralský les by lehnul popelem. Notnou chvíli se vznášela ve vzduchu, přemýšlejíc, co vlastně hodlá udělat. Dosud neměla tu čest stát proti drakovi a kolena se jí třásla strachem. I přesto, byla odhodlaná svůj strach překonat pro dobro smečky. Dneska nikdo neumře, ne když jsem tady já. Odvážnými slovy si dodala trochu odvahy, načež se její křídla prudce vzepjala. Vlčice se změnila v modrou šmouhu, která se dala na cestu kolem společného nepřítele. Když usoudila, že je dostatečně vysoko, počala se svým útokem. Její magie by silná, tudíž jí její použití v boji nečinilo žádné problémy. Jako plášť neviditelnosti využila jeden ze svých kouřových výbuchu, který vrhla drakovi pod nohy. Byla to jedna z tišších, ale učínějších zbraní. Náhle se ozvalo malé puknutí a okolí Aralského lesa se zahalilo těžkým, hustým kouřem. Skvěle. Modrá vlčice si neodpustila menší spokojený úšklebek. O dracích toho moc nevěděla, avšak za tu chvilku, co tady řádit tenhle, stihla postřehnout, že si dobře uvědomuje polohu útočníků. Rozhodla se tedy, že nebude drakovi jednoduchým cílem. Střemhlavým letem se sputila se pod dračí tlapy, kde jako svůj podpis nechala vybuchnout jeden ze svých tlakových výbuchů. Ten neměl draka nijak zradit, pouze zmást. Jakmile uslyšela ránu, svůj let prudce zvedla a namířila si to k drakově hlavě. Nadechla se, načež umístila další dva tlakové výbuchy kolem jeho hlavy. S trochou štěstív by ho měli dezorientovat. Tímhle odvážným počínaním dávala vlkům pod sebou jedinečnou šanci k útoku. Vlka lapeného uvnitř draka znala, byl to člen smečky, doufala, že to vědí i vlci pod ní a draka nezabijí. Teď již bylo pozdě je o tom uvědomovat, musela jednat. Náhlým zvednutím a natočením, jejích bílých křídel zatočila nad dračí hlavou akrobatickou otočku, načež svůj let zvedla vysoko nad draka. Pro prodloužení chvíle, kdy mohli ostatní útočit, opět vrhla pod dračí nohy velký kouřový výbuch.

//Tak jako dohodněte se :'DDD Z jedné strany Demonův dračí patron, z druhé strany u hlavy Ryuusaki




Další z mnoha řevů. Mířil si to proti dračímu patronovi. Jejich ohnivé útoky navzájem proti sobě tvořily silné výbuchy, že by se vlk měl divit, že okolí lesa ještě nezačalo hořet. Co nejrychleji vlítnul na Diabla a srazil jej obrovským nárazem k zemi, že to pod nimi způsobilo další díru. Toto území bude mít až toto skončí ''pěkné'' vzpomínky na tento den. Své obrovské drápy do něj zaryl a vší silou co mu ještě zůstala jej tlačil k zemi.
Když se však chystal jej zakousnout a zbavit se tak největšího protivníka v hlavě mu zazněli myšlenky. Myšlenky vlčice, kterou malý vlček uvnitř draka se zaslíbil, že ji bude vždy chránit a teď sám všem ubližuje. Spatřil oči flekaté vlčice, ale ani teď se hlasu jeho rodiny nepovedlo jej uklidnit. Opakovaně hned na to do něj někdo útočil. Když mu začali zničeho nic výbuchy u hlavy a tlap, nevěděl kde má zaútočit, aby se pro něj otravného hmyzu zbavil. Když jeden velký výbuch se ozval pod Akiovým dračím tělem, zařval. Tentokrát ne tolik naštvaně, jako spíš bolestně.
Malému vlčeti uvnitř těla docházela již energie a jeho magie pomalu a jistě přebírala kontrolu nad jeho tělem úplně. Jestli ho brzy nedonutí proměnit se zpět, jistě to bude mít své následky a zrovna dobré asi ne.

Aralský les
Zdesene sledovala okolité dianie. Zbláznil sa. Akio sa zbláznil. Zrejme už zabudol na ten sľub, že nás bude navždy chrániť. Keď to sľúbil, prečo teda všetkým naokolo ubližuje? preblesklo jej hlavou. ,,Hej," snažila sa zaujať Akiovu pozornosť. ,,Nespomínaš si na to, ako si tvrdil, že nás budeš chrániť? Mňa, mamu, Electru... Prečo nám aj svorke ubližuješ? Akio, Akio... Nie si drak, si vlk, prosím, prestaň," povzdychla si a pokúšala sa prehlúšiť draka aj "obecenstvo". Odvrátila zrak. Nedokázala sa na to pozerať. Nedokázala sledovať to, ako mu ostatní ubližujú, a ako on ubližuje im. Napriek tomu, že Alsafi bola skôr chladná a nie veľmi citlivá, do očí sa jej nahrnuli slzy. Malé, ale boli tam, a aj drak mal šancu ich vidieť. Potom ich potlačila, a vrhla na draka vyčítavý pohľad.

Aralský les
,,Akio..." bol to bolestný tón. Nenávidela ten pohľad vidieť ako jej syn ktorý nim zrejme v tejto chvíli nie je ničí územie jej svorky, ohrozuje jej svorku a jej rodinu. Možno vďaka tomu dokázala pozbierať zvyšky síl. Znova sa pozrela do očí draka. Myslela na šťastie, nádej, pokoj, ako má svojho syna rada... snažila sa v svojej mysli a v svojich spomienkach nájsť čo najviac dobrých myšlienok či pocitov. Videla ich ako zlatistú žiaru a v jej mysli tá žiara mierila k drakovi. Sústredila sa, hoci to bolo pre ňu pomerne ťažké. No nakoniec prerušila očný kontakt a zahľadela sa na pár sekúnd do zeme. Aj tak som iba slabá polovlčica ktorá nič nezmôže... Nashira hovorievala- v beznádeji sa tvoja duša vráti k vode... k vode... ako Aqua... ako Alsafina mágia... ako mágia rodu... ako vodná guľa z tréningu... ako...dážď... uvažovala. ,,Voda... ak bude chrliť oheň, potrebujeme vodu, inak to tu podpáli- a podpáli nás," povedala s obavami v hlase. V mysli sa sústredila na vodu- potok, rieku, jazero, dážď, Alsafinu mágiu, čudný modrý vodný oheň ktorý vedel vytvoriť nejaký jej príbuzný... predpokladala, že vytvorí vodnú guľu ako predtým, možno ju vrhne na draka, hoci si nebola istá či by ho tým iba nerozčúlila. No rozhodne neočakávala, že sa rozprší. Vytvorila dážď, hoci si nebola istá ako (EMÚ dážď), nejako to zjavne dokázala.

Trpělivě čekal až mu jeho milovaná odpoví. Když řekla, že půjde s ním, starostlivě se usmál. ''Dobře.'' Kyvnul a otočil se směr k hranicím. Nijak moc neváhal. Rozběhl se a běžel jak nejrychleji dokázal. Normálně by se podíval za sebe, když utíká, ale věděl že by zase někde tou hlavou praštil a proto se nutil dívat jenom dopředu a vyhýbat se stromům a balvanům.
Brzy překročil známé hranice a zamířil si to k lesu kde měla Destiny doupě. Byl to více jak rok co ji viděl naposledy, ale moc dobře si pamatoval kde se její Magicae nachází. Když ji šel navštívit naposledy, zůstal jen u hranic s Alsafi- její dcerou.

Čím víc se blížil k Aralskému lesu, tím víc byl hlasitější něčí řev a výbuchy. Také se mu dostal do čenichu pach Destiny, jejích tří vlčat a plno dalších smečkových vlků i nesmečkových vlků. Konečně trošku zpomalil. Do jeho zorného pole spadl okamžitě obří rudý drak. Za ním viděl i Demona. Tlumeně zavrčel. Co ten dělá zase tady? To je jeho práce? Kde vzal druhého draka? Ptal se sám sebe. Potom o něm musím říct i Alfě Fénixe, když už jsem tady, ale nejdřív se musí vyřešit ten rudý drak. Uvažoval rychle a švihl ocasem.
Slyšel slova Alsafi. Tohle je Akio? Podivil se ''Co se tu u vlčích kostí děje?'' Zeptal se a ze země začali růst úponky(EMÚ Rostliny: Uvěznění úponky), nebyly kdovíjak silné, ovšem draka na pár chvil uvěznit mohli a začali se motat okolo obřích dračích tlap. ''Alsafi neřekla si, že ten Akio je drak.'' Sykl k malé dvojocasé vlčce. Potom se podíval na flekatou polovlčici, kterou poznal už jako malé vlče. ''Destiny co se tu stalo? Proč tu je ten drak?'' Zeptal se. Ovšem soustředil se na své úponky, aby draka držel na místě, aspoň chvíli.

Aralský les
Nevedela ako, no zrazu sa tam odkiaľsi zobral Diego, teraz už zrejme dospelý vlk. Vyzeral vyspelejšie a trochu inak, no spoznala ho podľa pachu. Otriasla sa- v jej okolí stále pršalo. ,,To nie je drak, ale môj syn- Akio, ktorý očividne neovládal svoju mágiu, pretože ho dvojica vlkov uniesla preč a on z toho asi dostal šok alebo niečo také a premenil sa, prebúral jaskyňu, skoro zabil všetkých ktorí boli v nej-teda aj členov svorky- potom to tu skoro spálil aktuálne sa ho pokúšame donútiť aby sa premenil alebo nezničil celé svoje okolie," vysvetlila mu a znova sa otriasla od vody, keďže neprestávalo pršať a ona už trochu ľutovala, že vôbec ten dážď vytvorila.

Aralský les
Demon

Diablo letel oproti neu ale do visky to bolo pomalšie. V tom uvidel ako letí priamo naňho. Chcel uhnut, ale už bolo neskoro. A ucitil ako ide silno k zemi a on nanom. Pri dopade, sa na zemi sravila jama, a okolo nej zem popraskala na kazdú stranu. Keď sa mu podarilo zariť drápy pod moju tvrdú kožu. Zarval od malej bolesti. Ale potom ešte raz zarval, od hnevu ktorého bolo čoraz viac. Drápi tiež doňho zaril tak ako len mohol. Pozoroval som ho ako ma chcel zakusnuť. Ale v tom ako keby sa s nim niečo satalo a nepokračoval v tom. Diego v to vydel šancu ktorej som viuzil a zakusol sa mu do ramena, a svojím chvostomkde boli nakonci bodce, začal okolo seba mávať a zasiahnut kohokolvek. Ale v tom začali okolo neho rásť uponky. Diablo tomu nevenoval pozornost. ale Demon áno. Plus ten dážd co sa spustil. Demon sa len rozculil. S tela mu začali šlahať plamene, lebo uvidel Diega a to značilo problem a naviše chcel rádnu pomstu. Plamene nasmeroval proti upokokom. Cez ten dážd ale ohen bol slabsí. Ale ajtak ich to vedelo spaliť.

Aralský les
Vlčia alfa letela okolo a na onenho draka posielal nejaké výbuchy, ktoré vyzerali, že to toho draka riadne dezorientovalo. Všimol som si ako drak bol o niečo slabší a v okolí pršalo, takže to bola moja šanca. Sústredím sa na kvapky vody, ktoré sa začnú spájať a nalepia sa na toho draka. V oblasti krídiel, tlamy aj chvosta. Už pokoj.. s pomyslením premením onu vodu v ľad. Výsledkom bolo, že to automaticky zabránilo jeho schopnosti lietať a nejak ináč útočiť na okolitých vlkov.

Jezero Omega --> Hranice --> Aralský les
Jakmile se Diego rozběhl, zaváhala jsem. Nepřekážela bych mu jen? Zavrtěla jsem hlavou. Nad tímhle teď přemýšlet nesmím, jdu tam, protože se o něj bojím! Pomyslela jsem si. Nepodceňovala jsem ho, jen jsem měla strach, protože i neohroženým vlkům se může cokoli stát. Ihned jsem se vydala za ním a natahovala nohy, abych ho doběhla, což mi znesnadňovalo to, že byl větší než já a také rychlejší. Když jsem minula hranice s Fénixem, opadla ze mě tíha povinosti promluvit si s matkou o mém postu. Oddychla jsem si.
~Aralský les~
Jakmile jsem Diega doběhla až k lesu, zrak mi padl na draka, zúžily se mi zornice strachem. Diego potom draka začínal spoutávat úponky, které mu ovšem ničil oheň, podívala jsem se za zdrojem a pohledem jsem přejela černého vlka. Proč to dělá?! Tak zněly mé první a poslední myšlenky v danou chvíli. Začala jsem se soustředit na magii, ze země se začínala valit černá hmota, kterou jsem opásala úponky nebo jejich zbytky, které jsem zároveň spojila a tím jsem draka opět spoutala. Zaslechla jsem úryvky rozhovorů. To je nějaký vlk? Snažila jsem se vší silou ty úponky a draka držet pohromadě, pokoušela jsem se o ztuhnutí hmoty. "Diego? Kdo je ten pyrovlk?", zeptala jsem se svého ještě neoficiálního partnera a mykla hlavou k Demonovi s tázavým a naštvaným pohledem.

--> Aralský les
V tom momente sme preleteli hranice a ocitli sa na území druhej svorky. Musím si zvyknúť na to, že pádlujem medzi svorkami. Sotva som sa vrátil späť a už som niekde inde.. zamračím sa a nechám patróna aby ma viedol. Dúfam, že je v poriadku.. ale čo ten drak? Zamyslene pozriem dole. Boli sme riadne kilometre nad zemou, ale nijak som si to nebral. Bol som zvyknutý na dračí let. Onedlho sa predo mnou začal ukazovať les, tam kde sme mali namierené.
Musím povedať, že som odtiaľto videl ononho draka. Fevris pristál niekde bokom a ja spokojne zoskočím z dračieho chrbáta. Otrepem sa a rozbehnem smerom k nejakej jaskyni, ktorú som cítil v zemi. Bola myslím, zničená. Keď vbehnem na tú scéneriu, všimnem si hneď niektorých vlkov, ktorých ako ináč poznám, niektorých nie a drak. Bol tam drak, ktorý bol čo.. splašený? Ničil to tu. "Čo sa tu u draka prírody deje.." zamumem si pre seba. Dobehnem k jednému vlkovi, Diegovi. Pozriem na vlčicu stojacu vedľa neho. Bola to vlčica alf. "Čo sa tu deje.." tentokrát sa spýtam priamo ich.

"Tvůj syn?" Podivil se, když mu Destiny odpověděla a najednou mu to začalo do sebe všechno zapadat. Alsafi mu říkala, že jejich otec byl částečně drakem a že Akio ovládá dračí oheň. Jenže teď nebyl čas jeho magii obdivovat. Když konečně doběhla jeho princezna a kyvla směrem k Demonovi, neuniklo mu zavrčení. "To je ten idiot co zapálil Tábor a zbaběle uletěl. Teď unesl Destinina vlčata." Řekl co si vydedukoval, že je unesli dva vlci, ale nikde neviděl druhého vlka co by byl proti všem, což se mu nelíbilo. Ovšem jedna věc se mu nelíbila ještě víc-tušil, že později bude výslech. A to, že u nich přistál Fevris a z jeho zad skočil otec. "Demon zase řadil. Tentokrát unesl vlčata Destiny. Ten rudý drak je syn Destiny. Akio. Neovládá se. Spíše magie ovládá jeho." Vysvětlil rychle svému otci. Následně jeho úponky obalovala černá hmota- magie Eveline. Znovu nechávál růst nové úponky a snažil se obalit s nimi co nejvíc dračího těla. Tělo draka celkem začínalo i mrznout, i když nechápal proč, protože v okolí jenom pršelo. Asi důsledek něčí magie. Uvažoval. Otočil se zpět na Destiny. "Destiny, snažili jste se ho i uklidnit, nebo jenom útočíte? Jestli je to tvůj syn, stále je to jen malé vlče. Co vidím, tak se neovládá sám. Je to na něj příliš silné, jestli se brzy nepřemění, zemře." Uvažoval nahlas a rychle. Díky své magii, dokázal vždy cítit, když je někdo těžce zraněný, či mu je na umření. Museli ho uklidnit. Útoky draka víc rozdráždí a vlče je ve smrtelném nebezpečí. Občas byl sám překvapený, jak normálně ustrašený je, ale když se jednalo o život jakéhokoliv vlka, tak je rozhodný a odhodlaný, až tomu sám nevěřil a hodí to vždycky na to, že o tom vůbec nepřemýšlel. Jenže opak byl pravdou. Vždy takové akce má promyšlené. Například i to, jak odhodlaně skočil do ohně, aby vytáhnul otce, mimo nebezpečí.

Aralský les
Ze hřbetu dalšího draka, tentokrát se zjevně jednalo o patrona, seskočil Kay. Poslouchala jsem Diegova slova a dál se soustředila na svou magii. Nezabránila jsem však rozezlenému pohledu Demonovým směrem. Na pomstu není čas, Eveline, musíš jim pomoct s tím vlčetem... Očima jsem hledala oči, jak jsem zjistila z Diegových následujících slov, mladého vlčete přeměněného v draka. Akio, to nejsi ty... Pomyslela jsem si, přestože mě nemohl slyšet, snažila jsem se s ním navázat oční kontakt, ale zároveň mě znervózňovala moje magie. Musela jsem se plně soustředit, abych udržela to všechno, přičemž mi Diego pomáhal těmi úponky. Taky jsem krotila hněv, který ve mně pěnil při pohledu na Demona. "Diego," zašeptala jsem, "máš nějaký plán?" dořekla jsem s prosebným pohledem upřeným stále na draka. Uklidni se, prosím, nikdo nestojí o potíže. Oči se mi zaleskly slzami upřímnosti. Proč? Tak například: bylo tu plno vlků, tudíž plno nevinných životů (pak tu byl i jeden vlk, který se za nevinného považovat nemohl ani náhodou) a ohrožoval je nevědomky jen jeden malý capart, kterého to mohlo stát život. To by jako důvod mohlo stačit, ne? Zaryla jsem modré drápy do země.

Aralský les
Diego mi vysvetlil aktuálnu situáciu a povzdychnem si. Prezriem si okolie, boli tu vlci od fénixov, Telantes z Kirigakure a on.. Už zase.. zase siaha navhodne na vĺčatá.. Zavrčím, aj keď to mohli počuť iba tí, ktorý boli tesne pri mne. "Udržujte ho. Ja ho tak isto zviažem a Fevris sa ho pokúsi uspať svojou mágiou.." prehovorím k Diegovi a Eveline. Maj čistú hlavu vĺčko, toho zrádcu si neber na vedomie, ani sa s ním nepokús bojovať.. je to môj súper.. Pošlem myšlienku smerom k Eveline. 
Pozriem smerom na Draka a z hlboka sa nadýchnem. V tom momente, sa zem okolo otriasla a okolo draka začali vystrelovať kamenné úponky, ktoré sa rovnako ako tie Diegove začali obmotávať okolo dračích nôh, trupu, krku, chvosta. Skrátka, som ho úplne zviazal, nemohol sa z toho nijak dostať, teda aspoň dúfam. Predsa je to malé vĺča v dračej podobe. Fevris.. Pomyslím si. J..jo.. neisto mi odpovie a dračí patrón sa v zniesol do zduchu a zareval. Žiara pokryla okolie a posielal do draka vďaka telepatie upokojujúce myšlienky a privádzal mu pocit, že sa mu chce spať. 
Ja som sa zatiaľ zameral na Demona, no nič som nevravel, iba som sa na neho pozeral a čakal ako zareaguje.

Aralský les
Plán nakonec vymyslel spíše Kay, takže mi nezbývalo, než se ho držet, měl vysoké postavení a jistě věděl, co dělat. Krátce jsem k němu kývla, ale zarazil mě jeho hlas, přestože on nemluvil... Musely to být myšlenky. Pokud je umí posílat, může je i číst, ne? Zamyslela jsem se. V tuto chvíli jsem si přála přesně tuto schopnost, ale na tohle uvažování nezbýval čass a já se musela plně soustředit, jestli jsem chtěla udržet toho draka v klidu. Pozorovala jsem počínání patrona a hnul se ve mně pocit, že takového také potřebuju. Huš! Drž draka! Zatřepala jsem hlavou a odhodlaně se na draka dívala.

Aralský les
Demon

Diablo stále bol podním ale toho druheho draka coraz viac zviazali a tak ho pustil a co najvúčšou silou ho odstrcil. aby sa z podneho dostal. Co sa mu aj podarilo. Rýchlo sa postavil, a silno zareval na všetkých okolo seba. Pozrel ešte raz na toho draka, a začal kúvať s chvostom aby nabral dost velký svih. A ked bol pripravený, vrazil svojim nebezpečním chvostom do jeho boku a započul menšie puknutie. To mu urobilo radosť a silním revon to dal najavo. A aj menším plamenom. Potom ale Demonov a aj Diablov pohlad skoncil na Kayovi. Vedel že to bude problém. Demon počul co si mysleli. Diablo bol ešte pri tom drakovi a ešte raz sa donho zakusol. a pustil. A bol pripravený dať ešte dalšiu ranu pokial by bolo treba. Ale Demon neváhal a svoj ohen na tele zdvoraznil. Bolo vidieť ako je zlatý. A dali sa do utočno obranej pozície.

Aralský Les
Stál som tam ako socha a pozeral na Demona s nezáujmom v tváry. Z jeho tela začali pláť zlaté plamene a jeho postavenie značí akoby chcel útočiť. 
"Musím tí pogratulovať," prehovorím s tichým hlasom a spozorniem, že si ma aj jeho patrón všimol. 
"Bol si prvý, ktorý má dokázal priviesť do bezvedomia."
Očkom mrknem po Evelin, počul som len jej myšlienky"Keď sa táto situácia upokojí vyliečte zranených " Oznámim ale môj príkaz šiel hlavne k Diegovi.
"Tento krát unesené vĺčatá? To tí nepostačovalo že som ťa priviedol k hranici medzi životom a smrťou po tom ako si zautočil na moje vĺča? Asi tí to nestačilo.." spozorniem a mierne poposuniem tlapkou a značky pod očami začali svirtiť.