Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe II.

Sat Apr 21, 2018 10:33 am

Colora -> před doupětem

Spal jsem dlouho a bylo to otravné a nepříjemné. Spaní se mi sice zamlouvalo, ale tohohle bylo příliš. Později jsem už měl lehčí spánek a tak mě okamžitě probudily slova mojí maminky. Zvedl jsem hlavičku, rozlepila se má fialková očka a já se na mamku široce usmál. Takový úsměv jsem oplatil i té růžové mnohovrtískovkyni, když mě jednim ocáskem pošimrala po čumáčku a ani neminul mého brášku, který vyslovil slovo. Byl to upřímný a nesobecký úsměv, protože bych mohl žárlit, že ho ta růžovka pochválila, ne? Ale takový já nebyl, byl jsem totiž ještě mladý a nezkažený. Když jsem však opatrně si sednul, protože jsem se to teprve učil, rozhlížel se a úsměv mi rychle odpadnul. "Kde je tatínek? Kde je ten druhý, který přišel s ním? Kde jsou?!" ptal jsem se sám sebe, ale samozřejmě jsem neznal odpověď. Jen jsem věděl, že musel odejít zase tou stejnou cestou. "Ťatíněk..." zamumlal jsem si pro sebe už svoje několikráté slovíčko a nebojácně jsem se rozplazil-rozešel k východu tohohle světa, kde jsem poznal mé milované osoby. Vyšel jsem ven a sednul si na zem. Přikrčil jsem se a zmateně jsem otáčel hlavou a hledal a tatínka. Avšak neviděl jsem ho a proto jsem smutně zakňučel. "Ťatí!" Sklonil jsem hlavičku a naivně doufal, že se tu i s tím vlčkem objeví.

Sat Apr 21, 2018 12:13 pm

Tábor
Ešte stále trochu zamyslene potočila hlavu k Akiovi. ,,Samozrejme. Kam teda? Aralský les? Myslím, že sa zhodneme v tom, že by nebolo na škodu uloviť niečo trochu väčšie ako len zajaca," povedala nakoniec. Možno ak budeme mať trochu šťastia, nájdeme aj jeleňa, hoci srnec by postačil. A bizóny... tam som kedysi stretla Jessie, tú vlčicu z Kirigakure. Raz by som ich chcela loviť znova. Svorka potrebuje zásoby, zima sa blíži. Ale aj tak, jeseň je najkrajšie obdobie roka. Nie je príliš teplo ani príliš chladno, lístie získava zlatisté farby, jemný vietor, byliny a kvety, čo viac si priať? zauvažovala, no po chvíli potriasla hlavou aby sa dostala zo zamyslenia.

Sat Apr 21, 2018 5:18 pm

/Tábor/
Vmžiku jsem zatřepal hlavou a svůj slepý pohled zabodl opět do země. ,,Ahoj! Em... eh... Promiň, v poslední době mi není nějak dobře... a nezvládám vnímat... na cože jsi se to ptal?" hlesl jsem tiše, tázavě opět ke svému bratrovi. Začal jsem trochu zrychleně dýchat, jakoby mě něco začalo tížit na hrudi. Netušil jsem, o co jde, ale bylo to více nepříjemné, než Leffayovy spáry. Uvědomoval jsem si, že je kolem nás více vlků, ještě aby ne, když jsme v táboře, ale snažil jsem se to nevnímat.

Mon Apr 23, 2018 6:26 pm

Tábor
Jistě, že mě bráškova slova nenechala chladným. Co, že to řekl? Není mu dobře? Ale co s ním je? Lámal jsem si hned hlavu. "Jsi nemocný? Co tě trápí?" Jasně, že jsem měl o něj strach. Byl má rodina a nechtěl jsem, aby mému bratru nebylo dobře. třeba je to jen nedostatek vitamínů. Přemýšlel jsem nad příčinami Arcových problémů, jenže jsem vůbec netušil, co by ho mohlo trápit. "No, ptal jsem se, co tvá rodina? Jestli je vás už víc?" Rád bych je poznal. Své neteře a synovce.

Tue Apr 24, 2018 10:57 am

/Tábor/
,,Nevím, ale doufám, že je to jen věkem. Jsi šťastný vlk, že jsi se narodil jako zdravý," řekl jsem mu tiše, z mého hlasu však čišila docela i dost patrná závist. Přesto jsem na ni absolutně nekladl důraz, takže to stále znělo utlumeně. ,,Má rodina... jo, máme čtyři syny a pak ještě Ahriu. Miluju svounovou rodinu, přestože jsem ji nikdy neviděl a asi ani nikdy neuvidím..." povzdechl jsem si a protáhl se. ,,Pokud chceš, mohu ti je představit," koutky mé tlamky se trošku pozvedly a tak samo i moje nálada.

Tue Apr 24, 2018 5:09 pm

Tábor
"To je dobrej nápad. Jdeme teda za keiranem?" přikývl jsem na Eitův návrh a porozhlédl se po táboře abych se ujistil, že tu stále Keiran je. "Jdeme teda?" řekl jsem když jsem nedaleko viděl Keirana a udělala pár kroků k němu a pak se podíval spět na psa a vlka. Nemohl jsem přestat přemýšlet nad mím snem. Bylo to zvláštní, mé noční můry mě nikdy takhle nevyděsili a rozhodně jsem nad nimi takhle dlouho nepřemýšlel. Jak jsem byl zamyšlený položil jsem tlapu na zem a ani si toho moc nevšiml. Po chvíli jsem ucítil pichlavou bolest v noze a uvědomil si že jsem jí položil na zem. Zajímavé bylo že to nebyla nesnesitelná bolest, ale bolest kterou bych zvládl snášet i celé dny.

Tue Apr 24, 2018 6:12 pm

Nikede SSF-Ishimura Tábor

,,Ty nájdi Osheho a doveď ho domov!" štekol som po Reddy a klusal som smerom do Ishimury, domov. Tam, kde som bol spolu so svojou kráľovnou doma. Celé dni som nič nerobil a Reddy je predsa rýchlejšia ako ja. Kráčal som nepokojne smerom domov. Vrčal som si popod ňufák oplzlosti a podobne. Tak čo Reel, hádam si len nezostarol, bol som flegmatik, ale stále čosi z mojej bývalej galganskej nátury ešte stále zostalo. Švihol som chvostom a vošiel som do Tábora.

Tue Apr 24, 2018 7:45 pm

Jack Ian Snart
Tábor
Prohlídla jsem si je oba. Traureho noha byla hrozná a hned mi došlo proč. ,, Vy jste to zapomněli vypálit. " Řeknu. Ano, měli bychom jít za Kerainem. Na nic nečekám a rozběhnout se za ním. Předtím jsem ale popadla mojí kozorozčí nohu a vyndala jsem jelení nohu z Ezrova toulce. Doběhla jsem před něj. Nějak jsem si nestihla všimnout, že je tam někdo jiný. Hodila jsem nohy před něj. ,, Čau, úkol splněn. Na důkaz jsou tu nohy. " Řeknu vesele a nahlas.

Fri Apr 27, 2018 7:00 pm

Tábor
Zděšeně pohlédl na Jack a zahanbeně stáhl ocas. ,,Uh, ano, jo... Je to moc velký problém?" otázal se, dokázal si představit, jaké by mělo následky, kdyby ránu vypálili, netušil však, co by se mohlo stát, kdyby ne. Nebyl v léčení zběhlý, jak jsem již mnohokrát opakoval. Díky tyrkysové vlčici se však přiučoval novým věcem a poznatkům. Periferním znakem si povšiml prudkého pohybu, jenž Traure vykonal. Neotočil se na něj, rychle si uvědomil, že škubnutí zavinila bolavá noha. Nic pravděpodobnějšího, co by to mohlo způsobit, mu totiž na mysl nepřicházelo. Ani se však nenadál a vlčka se rozběhla pryč. Natočil uši směrem vzad a mírně zavrtěl hlavou. Bože, bože, nač je tak zbrklá? pomyslil si. Loudavým tempem se vydal za ní, kontroloval, jestli ho dobrman následuje. Po pár sekundách pomalé chůze již slyšel rozdivočený hlas Jack. Vzhlédl k ní a ke Keiranovi, jak se k nim blížil. Uctivě pokynul hlavou a vzápětí dodal: ,,Zdravím."

Fri Apr 27, 2018 7:13 pm

Tábor
Zbrklá vlčice se rozeběhla za betou. Znechuceně jsem zavrčel, když už byla vlčice dál aby mě neslyšela a pomalu se rozešel za ní. Když jsem se přiblížil k betě a uklonil hlavu. Jakmile Jack řekla 'Čau' betě, zděšeně jsem se na ní podíval. Otevřel jsem tlamu a zamračil jsem se, chtěl jsem jí něco říct, ale ihned jsem si to rozmyslel a tlamu zavřel. Vzpomněl jsem si na svůj čas velení tlupě koček, a tohle bych si nenechal líbit. Pak jsem si uvědomil že beta se choval poměrně přátelsky a taky jsem nechtěl být k vlčici nepříjemný. Ale poměrně mi začala vadit její zbrklost.

Sun Apr 29, 2018 1:51 pm

Bastien Criest
Colora
Niekto sa ku mne ozval. Jemný hlások, skoro ako matkin. Basty? Bastien? zvedavo som na ňu hodil očká, a neskôr som pochopil, že to bude moje meno. Od matky som to nasmeroval k svojej sestre, ktorú som chcel spoznať. Ešte stále tackavym krokom som došiel k Ahrii. Hravo som vrtel chvostom a prednými labkami do nej dobiedzal, až kým som nestratil rovnováhu a posadil sa nesvojvoľne na zem. Páčilo sa mi to, opakoval som to ešte 2x a napokon sa ukľudnil.

Fri May 04, 2018 11:57 am

Tábor

Věkem? Ale co to bráška povídá, vždyť nejsme tak staří, ne? Pomyslel jsem si. Necítil jsem se zrovna nějak staře. Spíš naopak. Energie jsem měl dost a chuť taky, ale pravda, že mi chybělo něco podstatného. Rodina. Střihl jsem ušima a koukl na brášku. "Jsem zdravý, ano, ale ty jsi zase úplný, víš... nemyslím to tělesně, ale tak nějak máš víc než já." Ano, měl milující partnerku, která za ním stála a já neměl nikoho, jen jeho. Vlastně ani přátele jsem neměl. Jen známé. Rozzářil jsem se, takže když řekl, že už má i potomky, zahalilo to předchozí smutek. "Jé, ty máš čtyři syny? To je přece úžasné. A Ahriu, ano, tu roztomilou lištičku. Báječné zprávy." Zavrtěl jsem ocasem. "Jasně, že chci. Chci je poznat." Bratrova rodina byla i mou rodinou. Alespoň jsem si to tak myslel.

Do rozhovoru vstoupila Jack, která se přihnala s nadšením a tak velkým optimismem, až jsem se musel usmát nad jejím odhodláním. "Vidíš, Jack, spolupráce je přeci lepší, ne?" A snad si našla i přátele. Snad nebude jako já, sama a stín. Pomyslel jsem si pro sebe. Pohlédl jsem i na příchozí psy. "Vítejte zpátky. Copak se přihodilo, že je Traure zraněný?" Zajímal jsem se.

Fri May 04, 2018 5:47 pm

/Tábor/
Jakmile se přihnali ke mě a bratrovi do tábora ti tři cizinci, trochu jsem se vzdálil - couvnul jsem o pár metrů dál, jen pro jistotu. Nemínil jsem být nadále tak důvěřivý, jako dříve, pach mi prozrazoval o nich určité nesympatie. Zatvářil jsem se najednou neutrálně a čekal, až bratr vyřeší věci ohledně smečky, abych jej mohl přivést za svou rodinou. Švihl jsem nesměle ocasem a svůj slepý pohled nyní zabodl do země, očekávajíc něco, co mě i bratra požene dál.

Fri May 04, 2018 6:10 pm

Jack Ian Snart
Tábor
,,Kamarádství je nejlepší. " Odpověděla jsem vesele a jásavě Kerainovi, kterého jsem taky považovala za přítele. Otázkou u Traurově nože jsem nechala na mých dvou ho kamarádech. Protože věděli o tom více. Všimla jsem si vlka, kterýho jsem asi nechtěně vyrušila z rozhovoru. Měl krásně duhovou hřívu. A vypadal sympaticky. Jako vždy jsem se chtěla seznámít. ,, Ahoj, Jsem Jack a ty? " Zeptala jsem se s nejvíc přátelským tónem, který jsem uměla.

Fri May 04, 2018 8:29 pm

Tábor -> Aralský les

Trhnul sebou. Snad mikrospánek? Podíval se na matku, jenž tu stále byla a zřejmě čekala na odpověď. Chvíli trvalo, než si vlastně vzpomněl o čem se to bavili. "Jo. Aralský les. Myslím, že větší zvěř bude nejlepší volba. Můžeme si ulovit něco pro sebe a zároveň nalovit něco pro smečku." Souhlasil s návrhem a poté se vydal do lesa ve kterém se narodil, vyrůstal a stále jako jediný žil u matky. "Krom toho, můžeme navštívit i víc míst, nejen náš les. Měli bychom toho zkusit nalovit co nejvíc, než začne skutečná zima." Houkl ještě k Destiny.

Sat May 05, 2018 12:25 pm

/Tábor/
Nějak jsem neplánoval rušit rozhovor příchozí skupinky ke Keiranovi, proto jsem jen mlčky zíral do blba, s mírně staženými oušky. Tato skupinka mi byla docela dost nesympatická, ale to možná jen protože mi byli cizí. Lehce jsem sebou leknutím, ale zároveň překvapením trhnul, jak na mě jedna z nich (Jack) promluvila. ,,To... mluvíš na mě?" nejistě jsem kouknul tím směrem (jakobych snad něco mohl vidět, heh), odkud jsem slyšel hlas. ,,P-pokud ano, mé jméno je Arco. A je se mnou nuda," prohodil jsem chladným, chmurným hlasem hned zezačátku, aby ode mě nečekala, že s ní budu hupsat po rozkvetlých loukách. Přátele jsem si dělat neuměl, a to odjakživa. ,,Promiň, rád tě poznávám, Jack..." snažil jsem se ještě dodat, abych odlehčil situaci a aby si o mě nemyslela, že jsem ignorant, nebo tak něco.

Sat May 05, 2018 12:33 pm

Tábor
Jack Ian Snart
,, Ale prosímtě, s nikým není nuda. Ráda tě poznávám Arco." Prohodím vesele. Vlk mi připadal smutný a to mě přišlo smutné. A tak jsem se ho snažila rozveselit. To, že tvrdil, že s ním je nuda, mi nevadilo. Protože jsem dobře věděla že s každým vlkem či vlčící je zábava. A každý může být šťastný. Arco nebyl, a já jsem hned doufala, že mu pomůžu. Nejdříve ho musím ale poznat.,, Jak se vede?" Zeptala jsem se.

Sat May 05, 2018 12:50 pm

/Tábor/
Natočil jsem hlavu na stranu, jakmile mi hlas oné vlčice začal odpovídat. Má nejistota se začala vytrácet, pořád však v mé duši byla, jen ne tak viditelná a výrazná. Můj pohled zůstával zabořený v zemi, stejně bych toho moc neviděl, jako obvykle. ,,Myslíš? Tak já jsem výjímka," přesvědčoval jsem vlčici. ,,Jak by se vedlo? Šťastnější už nemůžu být. Končí takhle všechny životy? S partnerkou, vlastní rodinou... a tak? Pokud ano, tak já mám ten svůj už za sebou," pravil jsem pár nicneříkajících slov. Názory na druhé, a názory na názory druhých jsem si radši nechával pro sebe, pro jistotu. Moje řeči možná mohli ostatním přijít jako nepochopitelné bláboly, ale takový jsem prostě byl já.

Sat May 05, 2018 4:53 pm

Hranice Ishimury -> SF

"Ano, jdeme." Ušklíbla jsem se a překročila jsem hranice smečky a vlezla na další z území smeček.

Sat May 05, 2018 5:12 pm

Hranice Ishimury -> SF
Překročila jsem hranice společně s mámou: ,, Připadám si jako velký cestovatel. " Řekla jsem a zasmála se. Za dva dny jsme se dokázali dostat až sem. Teď když nad tím tak přemýšlím, přijde mi to tu povědomé: ,, Nebyla jsem tu už někdy? Tenhle kámen jsem už někdy viděla." Přemýšlela jsem a rozhlédla se: ,, Půjdeme najít tábor nebo odchytneme prvního vlka, kterého uvidíme? " Zeptala jsem se a a nastrazila uši