Akce & Příběh za Hranicemi

Netrvalo dlouho a došli k jezeru. Nebylo ale zrovna obyčejné... tam, kde byl led tenčí, jakoby bylo jezero narůžovělé. Nechal to však plavat a dál šel za Asunou, až i se svými sourozenci a Mistrovým ocáskem v podobě světle zbarvené vlčice. Došel k jakémusi lesu. Sledoval, jak Asuna šla... a najednou nebyla. Lawless nedal navenek znát žádné překvapení a následoval své sourozence. Buďto se Asuna teleportovala, či tu bylo něco, co přemístilo každého, kdo tím místem prošel. A za chvilku se i přesvědčil, že jeho domněnka byla správná.
Za chvilku zmizel Keepa, se Zessem v těsném závěsu, a netrvalo dlouho a Bef byla taky fuč. Hyde přistoupil k portáru a těkl pohledem ke světle zbarvené vlčici. Byla snad také Hunter? Nebo byla jako oni u Asuny v zácviku? Dle velikosti byla přibližně stejně stará, jako on a jeho sourozenci. Odhalil ostrá zubiska, když se na vlčku zazubil - a že se nejednalo o úsměv vyloženě milý. "A co ty seš zač?" Zeptal se, jakoby mimochodem, než vkročil do portálu.
Když vypadl na druhé straně, nedůvěřivě se rozhlédl. Asuna i ostatní zde byli, fajn, nevypadl někde na druhé straně planety. Divný pocit. Takhle se vždycky cítil Keepa při teleportaci? Poté však Lawless otočil hlavu za sebe, čekajíc na vlčku a s trochou štěstí i na odpověď.

Lawless mohl děkovat svým zesíleným reflexům, že byl schopen zaznamenat náhlý pohyb Awerie a rychle odskočit, takže místo aby se cákal v bahně celý, uklouzla mu jen zadní noha a trochu bláta nabral na stehno, než opět stál pevně na všech čtyřech. Posměšně se zazubil a nyní již rudé oči se roztáhly do plné šířky, zatímco štěrbinovité zorničky se stáhly. Ve vzduchu mu zavlál jeden kolec šálu, připravený vlčku do bláta schodit, či alespoň bahnem bezkonkurenčně ohodit, na té světlé fasádě by se to vyjímalo, ale pomstu okamžitě upustil, když si vzpomněl na Asuninu přítomnost. "Uvidíme, možná ne na dlouho, vlče." Řekl, nyní přátelským tónem, i když očka přátelsky nevyhlížela. Spíše šibalsky.
Při vysvětlovaní pravidel se držel Hyde blízko, aby nepřeslechl ani jedno tiché slovo jejich Mistryně. Nakonec, Lawless si slíbil, že si do hlavy vštípí každou její větu, přesně tak, jak jí rudobílá vlčice řekne a výcvikem se prostě proseká. Musel. Když jim tlapy ztěžkly, cuknul s sebou, ale zmizelo to stejně rychle, jako přislo. Nakonec jen mlčky přikývl, že rozumí. Však den volna se mu nezdál. Zdvihl uši. "Takže můžeme už dneska začít s tréninkem?" Zeptal se.

,,A to ještě není všechno." tajemně jsem se usmál.  Byl jsem nadšený z jejího zájmu. Měl jsem takový neblahý pocit, že po útoku medvědů už mi nebude věřit, ale očividně to rychle hodila za hlavu. Jsem rád. Moc jsem se tešil na tenhle výlet. Když josu ho plánoval a rozmýšlel se nad společníku, jako první mi na mysl přišla Louie, moje malá zmrzlá kamarádka. ,,To nevím, ale nemyslím si, že nějaký vlk by byl tohle schopný postavit." naposledy jsem se usmál a oslavně švihl ocasem. MOžná bylo pošetilé pochybovat o vlčí síle, ale nikoho tak mocného jsem dosud nepotkal. Pak mě to trklo. Od matky jsem slýchával pověsti o Draku Přirody a Draku Osudu. Drak Osudu řídi a ovlivňuje naše nicotné životy a Drak Přírody pro nás ovlivňuje faunu a flóru. Tyhle pověsti jsem měl ze všeho nejraději. ,,Třeba je vytvořili Drak Osudu a Drak Přirody." zaspekuloval jsem. Rád bych ty pověsti Louie poveděl, kdyby se o ně zajímala, ale všudypřítomně teplo už začalo dráždit i mě. Kývl jsem na Louie a poodešel do stínu věží. Letmo jsem se ohlédl, abych svojí spolucestovatelku zkontroloval. Žádná změna nenastala. Pár lezérními pohyby jsem upravyl zeminu pod sebou. Na puklinách se neleží zrovna nejpohodlněji. Složil jsem hlavu na tlapky a pozoroval jí. Lavondyssi hlídej prosím okolí. Tiše jsem zaúkoloval svého zeleného přítele a přivřel oči. Nedostatek spánku se ve mě začal zrcadlit. S ouškama v pozoru jsem klidně odpočíval ve stínu oranžových věží.