Re: Akce & Příběh za Hranicemi

Tue Oct 16, 2018 11:32 pm

/Cesta/
Jakmile jsem se dotknul vlčice, barva její krve se změnila na modrou. To však neměnilo nic na její funkci, pouze opět zapůsobila jedna z mých magických dovedností. Nějak jsem si toho ale nevšiml (a jak bych asi mohl, když jsem byl slepý, hah) a najednou se stejně všecko nějak rychle seběhlo, že jsem opět skončil na zemi. ,,Au..." zasténal jsem tiše. Moje odvaha a odhodlání byly, jak se dalo čekat, opět rychle pryč. Hlas Orfeona ve mně však probudil hned několik myšlenek. Moment... to jako... Orfeon je otec Marsie? A... co se Marsie stalo? byl jsem zmaten, ale opět neschopen nějakého schopného pohybu, či činnosti, která by mohla komukoli z přítomných nějak pomoci, nebo být jinak k užitku.

Tue Oct 16, 2018 11:35 pm

Ceron

~Cesta~

Ceron spokojeně drásal záda své oběti a bavil se jejím nářkem. Co ovšem nečekal, bylo, že se jeho hračka bude bránit. Najednou cítil, jak se otočila, a než stihnul zareagovat, ohnala se po něm svou odpornou holou tlapou, ve které držela něco ostrého, snad kámen. Cerona to jen lehce škráblo, sotva cítil tenký pramínek krve stékající mu po tváři, avšak, trošku se leknul a ucuknul, čímž dal Marsie několikavteřinovou "pauzu". Hned, jak se vzpamatoval, se do dívky opět pustil.

Zrovna se mu podařilo na jedné straně ukousnout sval na paži, když se za ním ozval nekompromisní příkaz, aby ji pustil. Vzápětí po něm byla vržena ohnivá koule. Ceron se pokusil uhnout, přičemž sval, který držel zrovna v tlamě, urval úplně, jeho úhybný manévr se mu totiž zrovna dvakrát nepovedl, což zřejmě bylo způsobeno tím, že si plamene všiml relativně pozdě, až když cítil jeho žár.

Uhnul tedy, plamen ho zasáhl jen do nohy. Tu však měl už poměrně dost zapatlanou od bláta, které velkou část útoku vykrylo, takže mu na noze zůstane maximálně tak pár malých jizviček z míst, které od bláta nebyly, nebo byla jeho vrstva moc tenká.

Cerona ohnivá koule tedy nijak zvlášť nepoznamenala. Na několika místech to celkem zabolelo, nedal to však na sobě znát. Když se chtěl vrátit k dívce, do něčeho, nebo spíš někoho (Ragnarok) vrazil. Oh, konečně někdo, kdo pochopil, že je toho člověka potřeba zničit, než on zničí nás... Pomyslel si spokojeně. Mezitím se dívka začala bránit, že není člověkem. "Ne? A co teda jsi, když ne člověk? Snad mi nechceš tvrdit, že jsi vlk?' Zavrčel posměšně a vrhnul tlapkou trochu měkké půdy do míst, kde si myslel, že má postava obličej, což ovšem nemusela být vůbec pravda.

Mezitím se ale ozval další protestující vlk. To je ta s*ině ovládá?! Zavrčel v duchu a obrátil se za tím hlasem. "Co chceš, sviťáku? Snad nehodláš taky bránit jednu z těch, co nám sebrala domov?!" Zavrčel.

Tue Oct 16, 2018 11:36 pm

//jinak, tím sviťákem, který se ozval jako druhý byl myšlen Arco

Tue Oct 16, 2018 11:38 pm

/Cesta/
Motám se tak kolem Xyrlliase a Asuky. Zavrtím spokojeně ocasem, jakmile se mi dostane kladné pozornosti od vlčice. ,,Jo? tak to je super! Konečně! Jmenuji se Ergo a jsem tady nový. Nevím jak jsem se sem dostal, ale už se mě jen tak nezbavíte, pokud jste teda nějaká... tlupa? Banda? Jak se to nazývá?" začal jsem mluvit a tak nějak ignoroval viditelné, nespokojené pocity toho druhého vlka, jen jsem ho letmo přejel pohledem. Najednou můj hlas zněl mnohem nadšeněji. ,,Výchova? To je jako když se vlčice stará o svá vlčata a učí je, jak se mají chovat?" položím jen tak zvědavě další otázku a prosebně se na vlčku kouknu. Jelikož zelenočerný se mnou nekomunikoval, zatím jsem neměl potřebu s ním komunikovat ani já nazpět.

//Ten druhý "sviťák" je dávno sražen k zemi a neschopen vnímat.

Tue Oct 16, 2018 11:55 pm

Dodatek:

Ceron

~Cesta~

Vlka, ke kterému mluvil, náhle něco srazilo, poznal to podle zvuku těla padajícího do bláta a též toho, že zakňučel. Typický sviťák. Nic nevydrží. Pomyslel si, přitočil očima a hladově se pustil do kousku svaloviny, který držel v tlamě.

Překvapilo ho, že chutnal jako vlčí maso. Věděl to, protože, ačkoliv to neprovozoval často, byl kanibal. Další věcí, co ho zarážela, byl hlas Orfeona, který na druhého vlka řval, že jeho dcery už se nikdy nedotkne. A ta třetí věc... když dojídal poslední sousto, něco se mu zarylo do hřbetu. Drápy. Jedovaté, podle všeho. Rány po nich pálily jako čert. Podle hlasu, který na něj začal vrčet, poznal, že se jedná o Hilary. Nepodařilo se mu ji setřást, a tak se položil na záda a začal se válet po zemi. Bylo jedno, jestli uskočila, nebo se nechala přirozdrtit jeho tělem, každopádně, stoprocentně se jí zbavil. Pak se oklepal a podíval se na ni - kde je, poznal, jak jinak, podle hlasu. Teď mu to konečně začínalo zapadat do sebe, proč to maso chutnalo jako vlčí, to, že je Orfeonovou dcerou i to, že se bránila, že není člověk. Nestyděl se, jen mu začínalo docházet, že si asi celkem nadělal problémy. Navenek však nedal nic takového znát. "Za a) jak jsem měl vědět, že se dokáže proměňovat? Za b) jak mám vědět, že lidi nejsou fialoví, když jsem se v životě s žádným nesetkal a ani se nikdo neobtěžoval mi to rict? A za c), jak má ku*wa slepý vlk poznat fialovou?!" Zasyčel.

Wed Oct 17, 2018 12:12 am

// Ergo ? ale já už na tebe dávno reagoval Very Happy

jako první
v 11,01

Wed Oct 17, 2018 12:17 am

Aura & Cairo

~Cesta~

Oba vlci se současně snažili Alfu vytáhnout ven. Aura přestala, hned jak na ni Alfa zareagovala, Cairo o pár vteřin později, když se Alfino tělo začalo prudce rozehřívat, jen malou chvíli před tím, než z něj vyšlehl plamen.

Pak už jen oba čekali, až se Alfa vyhrabe ven. Bylo to rychlé. Jak vylezla z bažiny, oba se jí samozřejmě poklonili, Cairo o něco níž než Aura.

Aura tiše studovala pohledem zemi, jakoby na ni bylo něco bůhvíjak zajímavého, zatímco Cairo, ten necítil žádnou vinu, nepatřil mezi nejchytřejší jedince a tak mu nedocházelo, že by si Alfa jeho chování mohla vyložit jako neuctivé.

O to větší ale bylo Auřino překvapení, když místo trestu, který očekávala, přišla pochvala. Oči se jí zaleskly štěstím a Cairo vedle ní se nadmul pýchou. Hned, jak jim Alfa zadala další příkaz, okamžitě se vydali jej splnit. Jelikož oba měli křídla, letěli. Přecejen, že vzduchu bylo na vlky vidět o dost lépe. Zdálo se, že vše je v pořádku, až na nějakou šarvátku na kraji průvodu. Aura sletěla dolů, Cairo hned za ní. V kaluži krve zde ležela polomrtvá fialová dívka. Cairo se k ní chtěl vrhnout a dorazit ji, Auře se však podařilo ho zastavit. "Ne, Cairo. Teď není čas na jídlo ani na hry. Teď máme úkol. A kromě toho, tohle není člověk. Je to vlčice. Jen proměněná." Cairo neochotně poslechl. Aura pak ještě po očku mladého vlka sledovala, větší pozornost ale věnovala scenérii před sebou. Jakmile mezi dvěma peroucími se vlky rozeznala Orfeona, Alfu sviťáků a jednoho jejich člena Ragnaroka, neváhala a vydala se zpět k Alfě, opět vzduchem. A Cairo, ten se za ní táhl jako ocásek.

Když přiletěli k Alfě, opět se jí poklonili a Cairo se ujal slova. "Nejtemnější, nevím, jestli je to zrovna problém charakteru, který jste myslela, ale řekla bych, že to stojí za povšimnutí. Na kraji průvodu se něco semlelo, ani jeden z nás nevíme, co, každopádně, v tuto chvíli to tam vypadá tak, že sviťácký Alfa Orfeus, Orfeon či jak se jmenuje, útočí na jednoho z našich, Ragnaroka." Sdělil své paní, posadil se a čekal na její reakci.

Wed Oct 17, 2018 12:32 am

Ragnarok
Cesta

Držal som celou silou, jej ruku, A trhal hlavou ako sa mi len dalo. Snažila sa braniť ale aj ked ma trafila tak ma ešte viac naštvala, a to znamenalo že to domna dalo ešte viac agresie. Trochu som povolil stisk ale v zápätí som ešte viac stisol a trhol. Ucítil som mensie uvolnenie a na oblicej sa mi dostala jej krv. Krv som miloval atk som si to užíval než dosiel niekto a svalil ma na zem. Tím ako namna skočil ked ja som bol zakúsnutí, spravil to že akuat mi napomohol utrhnut kus z nej, ktorý my ostal v ustach. Krv muselo citiť nadaleko. Narýchlo som prehltol kúsok z nej co som mal v ustach, ešte raz som sa nanu pozrel a vsimol ako z nej tecie krv. A jej ruka ako bola dotrhana až boli na niektorých miestach vidieť kosti, a hlavne tam kde som vitrhol mäso. Až keď neznámi prehovoril zistil som že je to jej fotrík co ma moc netešilo. Skúsal som ho odkopnúť ale nedarilo sa bol silnejší. ,,Dobre dam jej pokoj." Nakoniec mi spravil silnú bolesť. Zakričal som od bolesti. A dúfal že dojde aj dalsi zeissan na pomoc. Lebo nevedel som sa tomuto vlkovi meriť silami. ,,Nuada pomož." Povedal som v mysi a primne sa objavil drak, ktrorý sa ohnal chvostom aby ztriasol nepriatela zomna a ja mohol isť preč.

Wed Oct 17, 2018 12:57 am

Rue Shawty

~Cesta~

Rue ladně ťapkala přibližně uprostřed průvodu. Její tělo bylo sice nezdrave hubené, byly na něm známky spavé nemoci, přesto z ní sálala energie.

V tuto chvíli mladá vlčice příliš nevnímal dění o kolo sebe, a tak se taky stalo to, co se stalo - vrazila do nějakého černozeleného vlka (Xyrliass). "Oh, promiň mi to, nedívala jsem se na cestu..." Řekla okamžitě a omluvne párkrát zavrtěla ocasem.

Wed Oct 17, 2018 6:18 am

Cesta

Zalehla jsem tedy Hata a byla dost ráda, že se nějak výrazně necuká. Protože to by byl problém. Odtrhla jsem pohled ale i od něj a zadívala se na změť vlků předemnou. Dělalo se mi z toho špatně. Proč někdo někomu záměrně ubližuje? Čeho tím dosáhnou? Ale vlk co přišel potom, mi vyrazil dech. Můj otec měj zjevně hodně potomků. Stáhla jsem ouška a pozorovala jeho počínání. Ani se na mě nepodíval. Celý život nás ignoruje a není schopen nám říct kolik máme vlastně sourouenců. Naprosto selhal v tom být otec. Ne. On už nebyl můj otec. Aby se někdo stal vaším otcem, musí se tak chovat. Pomyslela jsem si a slezla z Hata. Se svěšenou hlavou jsem se rozešla od toho zmatku a po několika krocích jsem otočila hlavu. “Tak jdeme.”

Wed Oct 17, 2018 6:44 am

Cesta
Po chvíli co jsem se tvářil dost zamyšleně a dost ignoroval všechno co se právě dělo a tak jsem byl dost mimo z toho co jsem nějak z utržky zachytil. "Jojo, můžeme najít někoho dalšího z tvé rodiny. Věřím, že tu někdo bude." Zamumlal jsem k ní. Zatřepal jsem hlavou. "Nepochytila jsi něco z toho co tam ti vlci vyvádí a proč? Já tedy ne." Mávl jsem tlapou k vlkům co se prali. (//A jestli se už neperou tak pardon, vážně jsem se v tom úplně ztratila...). "A jak vypadají vůbec někdo s tvé rodiny, kdybych věděl jak vypadají možná by mi to pomohlo pomoci ti hledat lépe." Pokroutil jsem křivku na tlamě do rádoby úsměvu. Začínal jsem se cítil v téhle obří společnosti už divně i já a to mi jindy tohle všechno nevadilo.

-------

https://smeckavlku.forumczech.com/viewtopic.forum?t=755