Akce & Příběh za Hranicemi

Miroki
Cesta

Zavrtěl jsem hlavou nad tím co mi řekl Hato. I tak jsem se musel usmát. "Ale jdi. Nejsem vlče," odseknu mu. Třeba mu na mě záleželo, opravdu. "Neříkej že umřeš. Oni ti pomůžou," řeknu s lítostí. Nechtěl jsem aby umřel, to nikdy. Sledoval jsem je jak vyrábí něco, čemu už jsem nerozuměl. Byl to protilék, to ano, ale už jsem neřešil jaký a ani jeho přípravu jsem už neznal. Nesledoval jsem je, proto jsem netušil. Měli by Hatovi pomoct, ta bílá mi byla vážně povědomá, musela být léčitelka. Hato určitě přežije.

No... Popravdě ani nevím... Nikdy jsem se po původu, nebo významu svého slova nepídil. odpovím a na chvilku se odmlčím. Zajímavá otázka... to mě nikdy nenepadlo...Až potkám někoho ze své rodiny, musím se zeptat. A co ty? Tvoje jméno má nějaký význam? Zeptám se nesměle se staženýma ušima. Hlas se mi chvěje a čekám co se bude dít dál ...

Cesta:
,, Můžu ti říkat Xyre? Kdyby ti to vadilo, tak ti budu říkat celým, ale jména si pořádně nepamatuji."  Řeknu s nervoznim úsměvem a za vzpominam: ,, Jestli si dobře pamatuji, tak to znamená Vůně zítřka." Řeknu s trochu nejistě a přemýšlím, jak se mu dostat pod kůži, aby se uvolnil: ,, Odkud pochazis? Jsi z Niwatu, nebo si přišel odjinud?" Ptam se dál, aby nevazla konverzace.

//v pohodě Spirit
Cesta 
,, Život je o posouvání se dal. Jsem radda, že se mnou mluvíš otevřeně. "Odpověděla jsem. Ale v první větě by se našla malá chybka. Byl jeden moment, kde bych chtěla posunout život hodně dozadu. Chtěla jsem být zase s Yungul. Byly jsme od sebe jen pár hodin a já umírala tohou ji zase vidět.,,Každý vlk vnímá svět jinak, to je fakt který nezměníme. Je to jedna z mála věci, která nejde změnit, ikdyž se snažíš hodně. " Tak to prostě bylo. Já nevěřila na temní nebo světlí. Já věřila, že každý má svůj pohled a názor. A všechny názory jsou validní, kromě těch, kteří ubližují ostatním.

~Cesta~
Spirit zastříhala ušima a spokojeně přikývla. "Mluvíš opravdu jako rozumný vlk," pousmála se a mávla ocasem. Je tolik vlků, kteří by mohli stát na tom samém místě, jako já. "Ale ty by ses chtěla vrátit, že? Co tě trápí, když ne zraněná tlapa ani odcházení z území?" začala Spirit vyzvídat - nebyla si jistá, jestli to bylo téma, o kterém se Jack chtěla bavit, ale stará vlčice byla prostě až moc zvědavá. Naštěstí už dávno nebyla ve fázi, kde by každému na potkání četla myšlenky. Ačkoliv toho byla schopná, velmi rychle se tento zlozvyk odnaučila. Raději se ostatním vlkům o svém magii ani nezmiňovala - občas to byl zabiják všech konverzací. Jak jinak...
"Fuuuh. To mi připomíná... možná bych se měla začít starat o naší skupinu. Vypadá to, že se poněkud rozkládá," poznamenala Spirit nervózně, když se rozhlédla kolem sebe.

Cesta
No.. Byl bych radši kdybys mi říkala Xyrli Odpověděl jsem se a přitom jsem se pokusil o úsměv ...   Vůně zítřka ? Zajímavé... co asi znamená moje jméno ?  projede mi hlavou a jen se na Asuku pousměji. Ale to už mě zasypává další otázkou, jsem čím dál tím nervoznější, nejsem zrovna vlk, který by se vyžíval v komunikaci s ostatními vlky...  No já.... já se tu narodil... Odpověděl jsem ji s obtížemi a v zápětí jsem si vzpoměl na svoji rodinu .... dlouho už  jsem je neviděl ..Kde asi jsou ? Jsou v pořádku? Když jsem nad tím tak přemýšlel... tak vlastně o nikom z rodiny nevím jestli je v pořádku... Jediný koho jsem ještě znal a věděl že je v pořádku byla Marsie... ikdyž ani s tím jsem si nebyl jistý vzhlledem  k její proměně na člověka, které jsem byl svědkem . Smutně jsem svěsil hlavu a sklopil zrak.

cesta
vývar byl již hotov, párkrát jsme zamíchala ještě polínkem ve vaku aby jsem bylinky rozvířila do vody a opatrně se snažila naklonit vak, tak aby čaj tekl do misky, kterou jsem si půjčila od Hilary, když jsem mysku naplnila, ještě dobrá polovina zůstala ve vaku. Misku jsem patrně donesla k Hatovi, přiklekla si k němu a podala mu misku k hlavě, kontrolovala jsme aby se mu neudělalo špatně a třeba na tu misku nespadl, při pití, ale jinak jsme čekala až se napije. Mělo by se mu udělat lépe, jen co mu tekutina chvíli ležela v břiše. Dřepěla jsem u Hata, mezi vlky. Byl to zvláštní pocit ale má magie mi teď mohla hodně pomoci. Věděla jsem že jinak bych tu misku tak obratně nedokázala naplnit a ani míchat čaj aby bylinky správně pustili šťávu do vody a tak se udělal správný čaj. Skláněla jsem se s tekutinou k vlkovi a v tu chvíli jsem uslyšela začátek věty a ani ten nenapovídal nic dobrého Parli! zakřičela jsem ale v tu chvíli už jsem měla vlka zahryzlého v rameni, nestačila jsem nic udělat a mé tělo bezvládně lé=talo ze strany na stranu, jak jeho čelisti pronikali více do mého ramene. Rukou jsem chytla jedno jeho ucho, které jsme měla na dosah a křičela jsem bolestí, nebylo možnost nějak uniknout a magie teď nešlo prohodit, byla oslabená ale přesto naštěstí... nebo spíše naneštěstí fungovala dál

Cesta 
,, Já jen chci být se svoji milovanou. " Řekla jsem tiše. Pohlédla jsem na svoje zbývající nohy. Moje skryté čepele byli dosti zaprasené a o plášti ani nemluvím.,, Můžu nějak pomoct?" Zeptala jsem se. Ráda jsem pomáhala vlkům. Protože to dělalo vlky šťastným a já byla šťastná když byli ostatní šťatný. Vadilo mi taky, že jsem celkem neschopná a zvlášť bez té nohy. Co to jsem za asasína? A tak jsem, jako vždy chtěla pomáhat.

Cesta
Pokračovali po vcelku zložitej a náročnej ceste. Tu sa však Naiome pošmykla laba a spadla do mäkkého bahna. Horšie bolo však to, že čím viac sa hýbala, tým viac sa to s ňou ponáralo. Vždy, keď sa deje niečo, akoby ma mal Drak na merítku. Asi by som mala zabiť Draka.- uvažovala, než ju z myšlienok prebudil zmáčaný kožuch. Zostala stáť bez pohybu a premýšľať, ako sa z bahna dostať. Pribehol však Varox, ktorý jej navrhol pomoc. Až ju prekvapilo, keď začula výkrik v jeho myšlienkach. uši mala pri zátylku a myseľ chladnú, nepanikárila. "Je to tu hlboké, nechoď ku mne. Skús mi podať nejakú pali-..." - prehovorila k Varoxovi pokojne, však keď prišla vystresovaná Aura v panike, Naiome si mala chuť pacnúť labkou po čele. Na jej nešťastie, nemohla. Potom však Auru napadlo niečo bláznivé. Chápala, aj to je druh pomoci, ale nie 2x ťažšej vlčici ako ona a k tomu v bažine. Ako ju chytila za zátylok, Naiome vycenila tesáky. "Aura, takto ma nevytiahneš..." - skonštatovala Nai. Čim viac s ňou hýbala, tým bola už po boky v bažine. Keď chytil Naiome aj Cairo, nevedela, či má plakať alebo sa začať smiať. Zároveň jej však bolo úsmevné, aké jemné zúbky jej vĺčkovia majú. "Cením si vašej pomoci, ale myslím, si, že to takto nepôjde." - zavrčala. Ak niečo nepodniknem...utopím sa. - premýšľala. Zrazu jej celý kožuch začal obklopovať oheň. Tým sa bahno pálilo a ztvrdlo, zmenuilo svoju štruktúru a odparovala sa prebytočná voda. Oheň však musel byť naozaj silný. Potom, keď prestala používať mágiu ohňa, dokázala laby vytiahnuť a vyšplhať sa na breh. Blato na jej bokoch, ktoré bolo v tenkej vrstve sa spálilo a preto jej kožuch bol čistý akoby tam ani nespadla. Vedela, že si však už musí dávať väčší pozor. Vyškriabala sa na breh, kde svôj azurový pohľad obrátila na Auru a Caira. "Výborná pohotovosť a tímová práca. Nabudúce však menej stresu. Choďte sa poobzerať, či má niekto zo svorky problém a dajte mi vedieť, pomôžeme mu." - povedala Aure a Cairovi pochvalne.

Cesta:
Sledovala jsem, jak se vlcice změnila na cosi lyseho a bez srsti: ,, Nevypadá zas tak špatně." Po myslím si a přijdu k ní, abych si jí víc prohlédla. Nebojim se jí, protože neznám lidi a jejich chování. Ocicham jí: ,, Nevonis příliš valně." Poznamenam a když za sebou uslyším vzteklé zvolání, rychle uskocim, abych viděla, jak se cizí vlk vrhá na léčitelku: ,, Nemáš čumák! Vždyť je to naše léčitelka! " Kriknu na něj, ale stojím dál od něj, aby se po mě neohnal: ,, Jestli kvůli tvé duté hlavě mi umře bratr, tak věř, že budeš trpět." Procedila jsem mezi zuby a obrátila se na otce, který tím určitě něco bude dělat.

,, Ne? Někdy si pripadam, že jsi můj bratr než nevlastní fotrik." Rypnu si znova a vyplaznu na něj jazyk, pak obratim hlavu na lecitelku a napiju se z toho, co mi připravila. Nechutnalo to špatně, ale pít to každý den bych nechtěl. Přitom jsem dal nenápadně tlapku na Aneninu a dělal, že si to neuvedomuji, když uvidim, jak se na ní vrhá cizí vlk: ,, Nech ji bejt ty..ty..jelene!" V té chvíli mě lepší nadávka nenapadla a nedbaje bílé vlcice jsem se skoro vrmrstil k útočníkovi. Škoda jen, že jsem byl tak zeslabli. Po pár krocich jsem se svalil a nemohl vstát: ,, Na samice se ti to dovoluje co?! Pockej až se mi dostaneš pod tlapy!" Nadával jsem v leže a bylo vidět, že jsem zase zcela při sobě a zase ten Hato, který se bezhlavě vrhá do všeho bez přemýšlení.

cesta
pozoroval jsem naiome a když byla venku, poodstoupil jsem od ní i od dvou vlků, co byly po hruď zmáčený bahnem. Střihlů jsem uchem a rozhlídnul se, mezi vlky bylo sotva vidět kdo co dělá, ale přesto jsem slyšel zřetelný výkřik, z druhé strany bažiny, bylo to zvláštní ale hned jsem odvrátil svůj pohled ke hluku. Pak se ale podívám na Naiome a mluvím k ní zpříma, ale tak aby to slyšelo co nejméně vlků "naiome, hodně jsem uvažoval nad životem bez Niwatu, niwat pro mě byl domov a území znamenalo vše... ale teď... bez toho všeho... Nevím zda můj život bude v Elloris ťastný… Přemýšlel jsem že bych byl zase sám, a nebo... nebo bych se přidal k tobě.... Jaký máš názor ty? uvítala by si mě ve svých řadách a nebo bys byla raději, kdyby sem si Zeiss nevšímal?" zeptám se Naiome rozhodnutě. Zajímal jí její názor

cesta
prudce mě odhodil od sebe a mé tělo se lehce zarazilo do blátivé země podemnou, chvíli jsem jela po vlhké a klouzavé zemi a zlomené větve mi uštědřili nemálo škrábanců na těle. Nesměla jsem se te´d proměnit, nedej bože by si vlk všiml že odemne odbíhá, odlétá Parli a mohl by zakousnout jí, takhle jsme měly šanci to přežít, Otočila jsem se rozbolavěně na 4 ale to už tu byl vlk a tak tak jsem stihla hlavu otočit od útoku a jeho zuby se zarily do mých zad. "Arch!" zakřičím a křečí zatnu svaly, což není ten nejlepší nápad a začnou se trhat pod náporem jeho zubů i záda a svalstvo na zádech.. Koutkem oka zahlédnu jak se hato napije z misky a i jeho reakci Pomohlo to! to jsem moc ráda bezmyšlenkovitě mi zazní v duchu, opravdu radostně, bylo pro mě zdraví ostatních hold až bmoc přednější než moje. Stejně jsem ale kňučela jak štěně a snažiola se hrabat, rukama i nohama, a dostat se tak z jeho sevření. Do ruky se mi při hrabání dostal kámen a já prudce rukou vyrazila i s kamenem proti vlkovi a udeřiola ho do hlavy, cítila jsem jak se kámen zarývá do masa. Cítila jsme jak se zaryl do očního důlku a tekutinu co mi vystříkla na ruku - krev z jeho hlavy, kámen přejel těsně u oka - ale oku se vyhnul... Zatrnulo ve mě a z ruky mi vypadl kámen. Tohle by ho mělo na chvíli odpoutat odemne. Ale ve chvíli se tam přiřítila Hilary a svou magií i tělem mi pomohla, ovšem vlk ještě nepouštěl

Cesta:
,, Xyrli. " Zopakuji po něm, abych si to zapamatovala: ,, Na jakém území? Já jsem třeba z bývalé Kirigakure." Řeknu vesele, ale úsměv mi zmizí, když vidím jeho nervozity: ,, Nechce si se mnou povídat. No jo, každý mě mít rád nemůže." Po myslím si smutně: ,, Tak já už tě nechám. Určitě tu máš někoho, s kým cestuješ." Řeknu s polousmevem a připravuji se jít někam jinam: ,, Jen kdybych měla nějaké přátele, kteří by se ke mě sami přihlásili." Po myslím si s povzdechem, protože ani Chris už se ke mě nehlásil. Byl už dospělí a jak bylo vidět i někoho, koho měl rad. Takže nějaká vychovatelka už nebyla potřeba.