Re: Akce & Příběh za Hranicemi

Wed Jan 17, 2018 8:33 pm

MP
Tápala jsem do nejvzdálenějších koutů mé paměti. Vybavily se mi vzpomínky na souboj. "Byla to hloupost prát se kvůli tomu... zamumlala jsem. "Na čase je krásný, že ti dá odstup podívat se na věci znova, zároveň to ale občas i zabolí. Tlapou jsem si přejela přes levé oko, temně černé a překryté jizvou. Tak zopakovali? zasmála jsem se. Ty si koleduješ! Postavila jsem tlapku znova na zem a pohodila jsem hlavou. Znova jsem se protáhla a zívla. "Nicméně u mě nic novýho, ale u tebe? Povídej mi? uculila jsem se a oklepala se. Z kožichu mi vypadlo spoustu chlupů a prachu. Nabyla jemně modré barvy. Dobrý znamení pomyslela jsem si a pousmála jsem se pro sebe.

Wed Jan 17, 2018 8:45 pm

MP
Na chvíli jsem se zamyslel, kde vůbec mám začít, ale nejlepší by bylo, abych začal od začátku. "Nu... po smrti Angelici jsem se stal kappou původní smečky Zatmění. Jenže to nevydrželo dlouho a přišla potopa. Což pro mě byla nová informace, teprve až po tom, co jsem se probudil v zatopeném území. Vlny byly silné a díky bohu mě zanesly do jedné jeskyně kde se udržela vzduchová kapsa. Když voda ustoupila, tak jsem vyšel z jeskyně a uviděl jsem všechny vlky, kteří se však dělili do různých skupin. Nechápavě jsem se vydal za jednou z těchto skupin, kde jsem potkal Altaira a Fluttershiny. Později mi bylo vysvětleno, že se smečka rozdělila na čtyři další. Přidal jsem se tudíž do Ishimury. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že bych šel za někým jiným. Altair mi přišel jakožto správný vlk." Tón hlasu mi klesl, abych se mohl pořádně nadechnout čerstvého vzduchu, a pak pokračovat. "Nu stal jsem se kappou Ishimury, což nebylo na dlouho, jelikož jsem zachránil Altairovi krk, před jistý démonem pokud vím. Povýšil mě na Deltu. Téhož dne jsem se ještě dal dohromady se Spirit. Po pár dnech se konali volby ve smečce o post Alfy a Spirit to vyhrála. V ten den jsme oznámili veřejně partnerství a já se společně se Spirit stal Alfou. Ishimuru jsme vedli jak to jen šlo. Konal jsem záchranné akce pro vlky z Insieme, kteří byli pod nadvládou momentální smečky Zeiss. Přijímal jsem nové členy, rozšiřoval území a snažil se být příkladnou alfou. Ovšem postupem času jsem potřeboval čím dál tím víc spánku. Což nebylo dobré jak pro mě, tak ani pro smečku. Konali se různé boje. Doslechl jsem se, že zde byli i lidé. Tak či onak jsem zestárl a po dlouhé době se konali nové volby. Vlci zvolili nové alfy a já jsem hrdý, že tak zvolili. Jsem ve věku, v kterém se umírá a můžu říct, že jsem si život užil. Mám pár potomků, kterým jsem se tolik nevěnoval, kvůli svému postu. Toho jediného lituji..." Můj výraz zvážněl, ale když jsem se podíval Zye do očí, tak jsem se opět začal usmívat.

Wed Jan 17, 2018 8:56 pm

MP
Bedlivě jsem mu naslouchala. Postupně jsem se ochromeně posadila. "Angel... moje mala Angel" zašeptala jsem a upřela jsem pohled před sebe. Horlivě jsem se otočila k Lucasovi. "Zabila ji potopa?" vyhrkla jsem. V očích se mi zračilo zoufalství. Sklopila jsem zrak. Chvilku jsem mlčela. "Být špatný rodič...." upírala jsem zrak na zem. "Povídej mi o tom.... o smrti dcery se dovídám náhodou, po několika letech, má vlčata mi umírala před očima a já nedělala nic..." po tváři se mi kutálela rudá slza. Uplně jsem zapomněla na všechny nedostatky svého těla. Cítila jsem jak mě objímá neskutečná síla. Ach ano, patron... pomyslela jsem si. Mým patronem byla obrovská chobotnice, jejíž jméno mi čas vystrkal pryč z hlavy. Cítila jsem se v bezpečí v objetí mocných chapadel. Celá jsem se zachvěla. "Tolik mi chybí staré tváře... Tolik mi chybí Enzo" zašeptala jsem. Odevzdaně jsem seděla bokem k Lucasovi.

Wed Jan 17, 2018 9:04 pm

MP
Povzdychl jsem si a vybavil si An. "Nejspíš ji zabila ta potopa... ale spíš si myslím, že umřela ve spánku... už dřív nereagovala a byla velice slabá." Podíval jsem se do země a chvíli přemýšlel a k tomu naslouchal Zye. "Kdyby jsi mi toto říkala před pár lety, asi bych ti k tomu neměl říct, ovšem už i já vím, jaký je to, když někoho ztratíš. Dva mí synové umřeli. Pořádně jsem je ani neviděl. První vlčice, kterou jsem poznal tady na území, tak je už dávno mrtvá. Samee pokud jsi ji znala. Staré tváře mi chybí. Hodně mi chybí. Elis... to byla vlčice. Nebo spíš vlk. Někdy se chovala víc jako samec než já sám. Byla to tvrdá vlčice... Zasmál jsem se,
když jsem si ji představil. Mohl bych jich tu jmenovat ještě daleko víc, ale nač, když musíme žít v přítomnosti. Narovnal jsem hlavu a podíval se do prázdna. "Je nesmrtelnost dar, či utrpení?" Zeptal jsem se s obavy.

Thu Jan 18, 2018 7:00 pm

MP
Povzdechla jsem si. "Víš, to záleží..." rozmohla jsem se na prvních pár slov. "Zůstaneš-li sám, je to prokletí... když s někým, koho miluješ, může to být na určitou dobu dar, ale nakonec stejně zjistíš, že trpíš, doslova, jako pes" povzdechla jsem si a poškrábala jsem se za uchem. Nespokojeně jsem mlaskla. "Takže tak..." zakončila jsem a olízla si čumák. Upřela jsem pohled někam daleko před sebe.

Thu Jan 18, 2018 7:58 pm

MP
Můj výraz zvážněl, když se mi dostalo odpovědi a bez odpovědi jsem zíral před sebe. Trvalo mi trochu delší chvíli, než jsem se stihl z toho všeho vzpamatovat. Když se však stalo, tak jsem se začal hlasitě smát. Smích zabral chvíli času a já nejspíš vypadal jako šílenec, či jako namyšlenec, ale všechno jsem chtěl objasnit po svém smíchu. "Trpět asi budeme oba ještě hodně dlouho... sice tě nemiluji a doufám, že ty nemiluješ mě, ale i tak si myslím, že to s tebou bude sranda. Ironie osudu nás dala opět dohromady, tak proč si nezpříjemnit život, dokud nás osud opět nerozdělí." Nasadil jsem svůj neodolatelný úsměv a pohlédl na ní. Pak jsem si ovšem přeříkal svoji větu znovu ve své hlavě a můj výraz se změnil na vyděšený štěně. "Rozhodně to nemělo znít, tak jak to vyznělo. Myslel jsem jako přátelé..." Zpanikařil jsem a zadusil v sobě smích.

Sun Jan 21, 2018 2:08 pm

Draco
Hranice~směr Ishimura ~ Měsíční Vrchy
Šli dlouho, ani jeden nemluvil, byla to náročná cesta, zvlášť pro Draca. Ale byl rád, že Rain, jde někam hodně daleko, mimo smečky a že s tím nemá problém. Draco Rain stačil, nešla moc rychle. Koukal se na ní a v očích měl lásku. Když po dlouhé době, konečně došli tam, kde se jim to libilo, a nikdo nebyl okolo roku. Draco jsi sedl.,,Miluji tě " Řekl.

Sun Jan 21, 2018 2:31 pm

Rain
Měsíční vrchy

Došli jsme do skal. Cítila jsem jak se krajina zvedá do kopců nebo vrchů. Bylo tu příjemně. Svalím se na zem. Byla studená, ale to mi přes kožich vůbec nevadilo. Draco si sedl. "Já tě taky," řeknu tiše. Milovala jsem vyhnance, ale hodného, takže byl jako jiní vlci, jen na venek tak nevypadal. "Kde budem bydlet?" zeptám se.

Sun Jan 21, 2018 2:39 pm

Draco
MV
,,Nevím. Budem muset najít nějaký skalní převis a spát pod ním, tam nebude pršet. " Poznamenla Draco. Byl pořád naštvaný na celý. svět. Ale ne na Rain. A nikdo jiný tu nebyl. Takže neměl být na koho naštvaný a proto se choval docela v pohodě. Spokojeně zavrčel a protáhl si krk. Zakřupalo to, ale on byl na to zvyklý. Jeho tělo už bylo dost zničené.

Sun Jan 21, 2018 5:21 pm

SJ

Tá divná vlčica, bola fakt cudná lebo sa chovala stale ako vlča. A to už na jej vek bolo trochu divné. Ale moja draha sa do toho zapojila., Veril som tomu že sa snou chce hrať ale ked nakoniec skocila opnej a bola tá vlcica podnou. Tak už bolo vidieť že to nemyslela vážne. Hned odnej chcela všetky informácie. To sa mi pačilo a na tvári sa mi objavil usmev. Zapocul som myšlienku od svojej drahej. A poslal jej myšlienku. Áno viem drahá. Teraz mu možeš aj ti niečo nakecať. Berie nás ako pánov. Poslal som jej myšlienku, a pozrel sa na tu vlcicu podnou (Freya). Nakoniec som sa pozrel na Rasa. ,,Ak si hladný chod si dať , nech máš silu." Poviem mu a dalej sledujem čo sa tu deje.

Sun Jan 21, 2018 6:12 pm

SJ
,,Nemám hlad, ale děkuji. " Řeknu a kouknu se na ostatní. Nikoho tu neznám. Ale vydím že jedna vlčice otravuje ( Freya). Přišlo mi její chování podezřelé. Měl bych možná vyzkoušet moje schopnosti.,,Sedni a mlč. Ukaž respekt." Šlo to lechce jí to říct. Asi nebyla v pořádku.,,Půjde dobře využít... " Poznamenám na hlas. A kounu se na zbylí dva vlky, jedna vlčice vypadala důležitě, a pak tam byl nějaký nenápadný vlk.

Sun Jan 21, 2018 6:45 pm

Rain
MV

Přikývnu. "Dobře. I když lepší by byl úkryt. Třeba jeskyně," povím. Něco vedle mě křuplo, jenže Draco rozrušený nebyl, tak to bylo asi v pohodě. Zívnu. Dlouho jsem se pořádně neprospala.

Sun Jan 21, 2018 7:06 pm

Draco
MV
"Ta se bude hledat složitě, a ty už jsi unavená. Tamhle pod ten převis jsi můžeš lehnout. " Řekne Draco a strčí jemně do Rain čumákem. Pak se zveden popojde pár metrů, aby se dostal pod převis. Pak zástěká, aby Rain věděla kudy jít, bál se, že už je tak unavená, že se nemusí dobře zorientovat. Sám už pociťoval únavu. Počká až usne Rain, a pak taky půjde spát.

Sun Jan 21, 2018 8:07 pm

Rain
MV

Znovu zívnu a usměju se. Začínala jsem si být jistější. Aspoň s Dracem ano. Jdu pomalu za štěkotem a lehnu si k bývalému partnerovi. Zavřu oči a přitulím se k němu. Byla jsem hloupá když jsem hledala lásku jinde i po tom co jsem odešla za hranice.

Thu Jan 25, 2018 1:36 pm

území mimo smeček - Hranice Kirigakure - Hranice Stříbrného fénixe - Hranice Ishimury - Hranice Zeiss

Pořád jsem čekal, ale marně. Pořád jsem pátral po Aresee, ale marně. Blížil se čas, kdy budu muset opustit smečku i když nechci. Vážně nechci odejít, jenže Osud je neoblomný, vždycky byl takový. Nebyl jsem starý. Byl jsem vlastně mladý vlk. Pořád jsem byl mladý, jako bych měl čtyři, možná pět let. Jistě, strašil jsem tu již patnáct let, avšak v mém měřítku to bylo jen několik měsíců. Cítil jsem se mladě a vypadal jsem mladě. Byl jsem totiž poloandělem a ti neumírají tak brzy. Neumřu na věk, ale nejspíš zde nesmím zůstat, pouze jako otrok Mayorské pyramidy a to nemohu. Právě to, by mne zabilo.

Procházel jsem od jedné hranice k druhé, všude jsem hledal stopy po mé partnerce. Nikde nic. Až u Zeiss. Cože? Zase? Proč? Tomu jsem nerozuměl. Proč šla do Zeiss. Musím zjistit, proč odešla z Kirigakure a jak to je.

→ Zeiss

Fri Jan 26, 2018 3:20 pm

Freya
SJ
Vesele jsem zavrtěla ocasem a v očích mi vypukl přímo plamen nadšených jiskřiček. Oh Rintintine! Konečně! Vážně si se mnou někdo bude hrát! Poskočila jsem si, ale v tom mě váha té vlčice srazila k zemi. Mé tělo bylo mnohem menší a slabší. Hekla jsem. Nadšenost vystřídalo vyděšení, při pohledu na její chladný pohled. ,,F.. Freya la Mariette.'' odpověděla jsem a na chvilku se zamyslela. ,,Smečka? Na tomto území jsou nějaké smečky? A co je to ten post?'' zmateně jsem se koukala na vlčici a poté i na ostatní tři vlky. Když mě vlčice pustila, vyskočila jsem opět na nohy. V tom se mi v hlavě ozval nějaký hlas a mé tělo, jako by mě přestalo poslouchat. Čelisti mi sklaply k sobě a zabránily, abych řekla cokoliv dalšího. Poslušně jsem sedla. Co se to děje?

Rita
Užívala jsem si to překvapení, vyděšení v jejích očích. Skvělý pocit. Lehce jsem se zarazila. Buď je ta vlčice opravdu nějak vyšinutá a nebo je tu nová. Ne nová ne, na to je už moc načuchlá Niwatským pachem. Ra's má pravdu, toho se dá využít. Pustila jsem vlčku, která náhle jakoby zkoprněla a sedla si. Nejspíš schopnosti toho nového. Kývla jsem na Ra'se a dál se věnovala vlčce. Nikoho s rodem la Mariette neznám, ale v tváři mi přeci jen někoho připomínala. ,,Ano jsou tu smečky. Dohromady Jich je pět. Kirigakure, Ishimura, Zeiss a Stříbrný fénix. Ale ti jsou zlí!'' pravila jsem vážným tónem a na chvilku se odmlčela, abych tomu dodala lepší atmosférumy. ,,A pak jsme tu my. Nejsme tak úplně smečka, spíš tlupa, ale my jsme ti dobří. Naše tlupa je tu pro ty, kteří se nehodí do těch smeček. Pro ty ke kterým je osud krutý.'' snažila jsem se o přívětivý hlas a začala ji obcházet. ,,Pro vyvržence společnosti. Pro ty co jsou jako my, ... jako já, ... jako ty.'' postupně jsem trochu tišila hlas. Vrátila jsem se zpět na místo, kde jsem předtím stála. ,,Posty jsou jakási stupnice ve smečce. Když nebudeš poslouchat, bude z tebe omega a každý si do tebe může kopnout. Ale taky to můžeš dotáhnout až na alfu a vést smečku.'' vysvětlovala jsem dál. Téhle vlčici jsem mohla nakukat úplně cokoliv a ona to sežere i s navyjákem! V duchu jsem se musela zasmát. ,,A teď jména tvých rodičů.'' opět jsem nasadila kamennou masku. Nemohla jsem se zbavit toho pocitu, že mi někoho připomíná.

Hige
Všechno se to dělo tak rychle. Tiše jsem seděl opodál a sledoval situaci. Ta pohádka co Rita vyprávěla, se opravdu dobře poslouchala a ta okřídlená to baštila. Slizce jsem se usmíval.

Fri Jan 26, 2018 3:34 pm

Ra's Al Ghul
SJ
,,Vůbec nic nevím tady o tom můj pane, vysvětletíte mi to prosím?" Zeptal jsem se alfy, protože jsem nic nevěděl. Jediný bylo, že byl můj, alfa, a že ho mám chránit a, že mám nějaké schopnosti. Byl jsem pořád zmaten. Věděl jsem minimum, a proto jsem sr cítil prázdný.

Draco
MV
Draco se probudil, už byl zase plný energie. A jeho ranění ho moc už nebolela. Sedl jsi a pozoroval Rain jak spí, byla tak krásná. Draca ten phled těšil. A začal cítír pocity, které už dlouho necítil velkou lásku a radost.

Sat Jan 27, 2018 2:24 pm

Rain
MV

Hned jsem usnula. Ani jsem nevěděla jak, ale konečně jsem se pořádně vyspala. Když jsem se probudila, Draco už byl vzhůru. Nejspíš mě pozoroval. Otevřu oči. Sice to bylo k ničemu ale aspoň trochu jsem teď vnímala světlo. "Ahoj," pozdravím. Usměju se a zavrtím ocasem. Doufala jsem že se dáme dohromady jako kdysi.

Mon Jan 29, 2018 4:30 am

SJ

Pozeral som sa ako moja drahá zistovala najprv zlým sposobom, a nakoniec dobrým sposobom informácie. Ras pouzil mágiu na tu vlcicu. Vedel ju docela dobre ovladat a to bola výhoda. Pozrel som sa nanho a vipočul si jeho otazku. ,,Nechápem tvojej otázke. Čo potrebuješ vysvetliť, pitaj sa konkretne." Povedal som mu, s isiel k ullovku sa trochu najesť. Ked som dosiel knemu urval som si kus a vichutnaval si ho. Ale nedalo mi to a dalej som nakoniec venoval pozornosť všetkým ostatným.

Mon Jan 29, 2018 2:44 pm

SJ
,,Už nic má alfo" Řeknu, protože jsem nechtěl alfu obtěžovat. Rozhodl jsem se, že půjdu něco sežrat. Prišel jsem ke kořisti a odtrhl si nohu. Odnes jsem si ji o kus dál a začal ji spokojeně přežvykovat.
Draco
MV
,,Ahoj, má lásko."Pozdravil Draco Rain, v tomhle období ho přitahovala ještě víc něj predtím. Zavrtěl na oplátku ocasem taky. Byl docela šťastný, ale na tváři měl pořád ten jeho obvyklý naštvaný a strhaný výraz.