Akce & Příběh za Hranicemi

YUKI
Jen tak tak jsem dobíhal odcházející vlky - a zanedlouho se z opačné strany území ozval výbuch. I přes tu dálku jsem spatřil šedý kouř, který se pomalu linul k odcházející skupině. Rozhodl jsem se neprovokovat a prostě si za pochodu léčit rány, které se mi vytvořily během pochodu od smečky Zeiss a od lidí. Tak nějak jsem doufal, že se mi podaří zapadout k někomu a pak se dostat do jedné ze smeček, protože to mohl být zajímavý život - život... vlků. Vlků ve smečce.

~Tábor Elloris --> Cesta~
"Ahoj staříku," zamumlala přátelsky Spirit, když uviděla svého starého přítele Dina. Trochu jí to zvedlo náladu, najednou se ale kolem dvou postarších vlků prohnalo hned několik mladších členů a Dino se Elitní vlčici ztratil v davu. "No nazdar," zamumlala Spirit. Všechno se dělo na starou vlčici až moc rychle a ona brzy zjistila, že je skupina přemisťujících se vlků daleko před ní. "Tak to asi budu muset zapojit svaly," povzdechla si Spirit a podívala se na svoje nohy - kost a kůže. Naštěstí byla v lepší formě, než vypadala - dala se do trochu nevzhledného klusu. "Oh. Proč se vlastně nemůžu teleportovat...?" napadlo ji, s radostí se zastavila a zmizela, aby se následně objevila po boku vedoucích vlků. "Zdravíčko," řekla zadýchaně a pousmála se. Tohle bude ještě něco.

LIAM ARÉS DE LA ELLWEN
~Kdesi na pohraničí --> U skupiny vlků
"Liame. Liame. Vstávej," naléhala Třináctkova patronka.
"Co je?" zabručel rozespale vlko-lišák.
"Něco se děje a myslím, že bys u toho fakticky měl bejt," zamručela Annris.
"Okej, budu ti věřit. Veď mě.," Liam vstal a zavrávoral. Konečky šátku kolem jeho očí zavlály ve větru.
"Možná bude jednodušší, když tě tam donesu," nabídla se Ann.
"No tak to ani náhodou," ohradil se Liam a mávl ocasem. "Ještě nejsem tak starej, abych si tam nemoh' dojít sám." Rozběhl se kamsi dopředu.
"Na druhou stranu, hlupáčku."
Třináctka na to nic neřekl a okamžitě změnil směr, uši naštvaně přitisknuté ke krku. "To od tebe vůbec nebylo hezký."
Po pár minutách cesty se Liam konečně přiblížil ke shluku vlků. Nebyl si jistý, jestli ho tu někdo vůbec zná, ale rozhodl se pro jistotu držet dál.

Drsné pláně

Počet přítomných vlků pomalu narůstal. Při pohledu na ně se neubránila myšlenkám na ty, které tu neviděla. Byla si jistá, že někteří právě teď někde tiše pochrupují, netušíc, co se na ně žene. Dříve či později je lidé najdou a... kdo ví, co se s nimi stane. Zabijí je? Zotročí? Stejně tak nejasný pro ni však byl i jejich osud. Když se kolem sebe rozhlédla, viděla tu několik starých či stárnoucích vlků a také spoustu vlčat. To nebylo dobré. Pro ně. A taky alfy, u kterých předpokládala, že jim na členech jejich smečky záleží. Ona tyto vlky neznala a její starost také nebyli. Její povinností byla ochrana smeček, ne jedinců. I když, když se nad tím tak vlk zamyslel - těžko říct, co pro jednoho bylo snazší.
Z bloumání ji vyrušil náhlý příchod Spirit. "Zdravím, Spirit. Už jsem si začínala myslet, že se k nám nepřipojíš," pronesla tak trochu... vyčítavě. Spirit znala už dlouho. Převelice dlouho. A i přes všechny ty spory, které mezi sebou dříve měly, a jizvy, které si navzájem způsobily, ji měla svým způsobem ráda a respektovala ji. Možná i díky poutu, které mezi sebou měli jejich patroni. Možná, že mělo vliv i na ně. Kdo ví. Každopádně by ji mrzelo, kdyby ji tu musela nechat zemřít. "Stejně jako ostatní, které jsem tu zatím nezahlédla. Sinha, Attie... neviděla jsi je?" položila jí otázku, která ji pálila na jazyku. Elitní byli poměrně početná skupina, teď tu ale byli přítomní pouze tři z nich. Včetně jí.
Svůj pohled přesunula na alfy obou smeček, Naiome a Orfeona, kteří byli poblíž. "Sjednoťte své smečky. Odcházíme. Všichni, kteří se rozhodli odejít tu jsou. Za hranicemi již žádný pohyb vlků neslyším. To berte jako fakt. Zároveň by bylo na místě, aby ti nejschopnější vlci z každé smečky šli jako poslední a měli tak přehled o tom, zda někteří vlci nezaostávají, případně hlídali vlčata, aby se nezaběhla. Alfy by měly jít v čele celé skupiny." Rozhodla a na každé z alf na chvíli spočinula pohledem. "Nechci vám nic přikazovat, berte to jako radu." Tato slova byla určená především Naiome. Jak ji znala - ať už kdokoli řekl cokoli - stejně si to nakonec udělala po svém. Tak nějak asi doufala, že alfy nově vzniklé smečky by mohly být moudřejší a co nejdříve se dají do pohybu, už je tlačil čas. Výbuch, který se ozval za jejími zády, ji v tom jenom utvrdil. Tmavý kouř kontrastoval se zapadajícím sluncem na opačné straně. Západ byl celý jako v ohni. Východ se již ponořil do tmy a nyní jej halil kouř.
Po slovech, která byla určená pouze alfám, máchla ocasem a sama se vydala za Rellemem, který již skupinu opustil a sám kráčel do neznáma. Jak se dala do pohybu, během chvíle k ní přicupitali i její mazlíčci, kteří doposud byli kdesi mezi všemi těmi vlky. Teď kráčeli po její levici. Privilegium kráčet po její pravici měl nyní Lazarus.

~Drsné pláně~
"Vskutku," povzdechla si Spirit a zadívala se kamsi za horizont. Cosi jí tlačilo hluboko dolů a dělalo každý krok o něco těžší než ten předchozí. Jako by se jí její starý život zachytil za ocas a nechtěl ji nechat jít dál. Na otázku mladší vlčice neodpověděla. Místo toho se jí zadívala hluboko do očí. "Tamaro. Co za vlky to jsme, jak se můžeme nazývat Elitními, když necháváme své milované daleko za sebou?" zašeptala a oči se jí zatřpytily. Stáhla ocas skoro mezi nohy a hlava jí poklesla. Možná jsem se mýlila. Možná to tu nedokážu opustit.
Zůstala potichu. Během těch pár sekund přemýšlela tak intenzivně, že se jí zdálo, jako by se kolem ní zastavil svět. Všechny pohyby byly příliš pomalé a v obří mase rozhodnutí ještě větší masy různých vlků nedávaly vůbec žádný smysl a neměly pražádný význam.
Pootočila hlavu pryč od Tamary - nechtěla se jí podívat do očí, měla pocit, že zklamala zároveň ji a zároveň své milované, svoji rodinu. Kdo z nich přežije? Kdo z nich?! ptala se sama sebe zoufale a vzpomněla si na všechna svá vlčata a na Lucase a Attie a všechny ostatní a najednou nemohla uvěřit, že se tohle všechno děje, tak rychle, tak nevyhnutelně.
V tu chvíli se ve Spirit skutečně něco zlomilo.
Jedna z jejích nejobdivuhodnějších vlastností najednou nestála na ničem. Všechno, pro co celý život bojovala, se změnilo v prach. Jako by se jí propadala půda pod nohama a nehledě na to, jak silná jako jedinec byla, to nemohla zastavit.
A pak se u Spirit projevila ještě jedna velmi ušlechtilá vlastnost.
Statečnost a vůle bojovat, projít životem a po všech bojích se postavit zpět na všechny čtyři a usmát se.
Vysoko zvedla hlavu a narovnala se.
"Tak tedy pojďme," zašeptala a v tom hlase byl cítit ten starý dobrý podtón optimismu.

/Drsné pláně/

Seely se představí. "Aquila Lupus Stella." Odpovím jí hrdě a dodám, jak mi má říkat: "Aquila." Usměju se pomyslím si. První, koho tady více poznávám... A první vlk, kterého jsem poznal. Kolem necítím žádné pachy, proto usuzuji, že je zřejmě sama. "Jsi tady sama?" Zeptám se jí, ač se bojím, že řekne ne a začne se mě vyptávat na rodinu. Já jí nemám. Nevypadá to ale, že by tady s někým byla. "Nebo tady někoho máš? Dodám. Představa, že přiběhne nějaký pes si jí zkontrolovat mě děsí. Vždyť není pes ani z čsti, tak proč by sem běhal pes? Uklidním se.

Destiny Aqua
Smerom k Južnému táboru-za Orfeonom a ostatnými (Drsné pláne)- Cesta
,,Nemáš za čo," venovala dcére posledný úsmev, trochu smutný. Je čas ísť, povzdychla si v duchu. Bol čas opustiť všetko, čo jej bolo tak drahé. Jej domov... znova. ,,Som rada, že vás mám, oboch," ďalší polosmutný úsmev smerom k obidvom jej vĺčatám. Už len Alsafi... ak zaspala... ktovie či sa prebudí. A ak áno, do akého sveta? pomyslela si pochmúrne. No teraz nebol čas. Nebolo cesty späť. Bola Beta, mala povinnosti voči svorke aj obidvom svojim vĺčatám. A tak len mlčky kráčala ďalej. Pripájali sa k nim mnohí vlci ktorých nepoznala, ktorých nikdy nevidela. Ešte aj Elitní. Spiaci sa vracajú... prebehlo jej mysľou. No jej dcéra sa neobjavila. Na chvíľu sklonila hlavu. ,,Musíš byť silná," šepol jej patrón v snahe povzbudiť ju.
Comtessa Aqua
Južný tábor- za ostatnými (Drsné pláne)-Cesta
Spolu so sestrou a ostatnými mierila preč. ,,Vždy máme jedna druhú, Klee. Zase sme na cestách. Trochu mi to chýbalo," mierne sa pousmiala smerom k sestre. Zase sa vraciame na cesty, zase do neznáma, zase s prísľubom lepšej budúcnosti. No vyjde to tentokrát?pomyslela si. A kráčala s davom ako ostatní, ňufák ju štípal od pachov Zeiss i od vzdialených pachov ľudí. Bolo tu veľa vlkov a tak si podvedome pritiahla krídla bližšie k telu.

Cesta: 
Sice čekám delší dobu na jeho představení, ale nakonec se ho dočkám: ,, Jak vznešené jméno." Řeknu s něžným úsměvem a kývnu: ,, Sama?" Zopakuji a rozhlédnu se. Pohled se mi zastaví na černém vlkovi a vedle něj jde vlk, který budí respekt: ,, Koukám, že on přežije i vlastní blbost." Po myslím si, ale v duchu jsem ráda, že je tu: ,, Jednoho příbuzného tu mám." Začnu a pokynu tlapkou k černému vlkovi ( Hatovi ): ,, Támhle ten je můj bratr, který si mě do těd nevšiml." Řeknu a vrítím se pohledem na něj. Všimnu si, že je nervozní: ,, Máš snad obavy, že tě můj bratr přijde odehnat, tak to máme ještě dost času. " Mávnu nad tím tlapkou. Po delší odmlce, při které přemýšlím, o čem bych si s ním povídala, mě něco napadne: ,, Máš nějaké informace o tom, co se děje? " Zeptám se a pak trochu zaváhám, jestli mu mám říct, proč to nevím: ,, Vyhnali mě předtím, než odešli a ani pořádně neřekli, kam jdou." Dodám polohlasně, protže se stydím za svůj neúspěch.

CESTA:

Někdo by měl všem těm vlkům vysvětlit že o společnost nestojím. Jakože opravdu, ale opravdu nestojím. Ano, šel jsem s nimi, ano, hodlal jsem bránit ostatní, ano, tohle všechno bylo ano. Ale nechtěl jsem se s nikým bavit. Attie byla nikde a když se rozešel i poslední vlk, už definitivně jsem ztratil naději, že se k nám připojí. Přitom ona byla ta, kdo mi zůstal, ta poslední.
Cítil jsem různé pachy. Poznával jsem Naiome, ale kdybych ji nepoznal podle čichu, sám bych tomu nevěřil. Protože to prostě nebyla ona. Pokývl jsem Tamaře a snad jako kdyby se v mé tváři objevil náznak úsměvu. Byla to dobrá vlčice, spolehlivá.
Na rozdíl ode mě, že jo.
Nějaké vlče (Hato Gája) na mě vypísklo. Jen jsem mu přikývl, protože co si budeme nalhávat, to by poznal i slepý. ,,Ano, mám jen jedno oko," dobře, přeci jen jsem ze sebe vymáčkl. Potlesk.
Jenže pak moji pozornost upoutalo něco jiného. Ten pach. Ten pach, který mi připomínal ji, mojí Nalu. V ten moment jsem otočil hlavou, abych spatřil bílofialového vlka (Orfeon). Můj... můj syn. Můj syn žije. A je alfa.
V ten moment opadl zachmuřený výraz, v oku se konečně zablesklo i něco jiného, než nekonečná rezignace. Žil. A vzhledem k tomu, že se ke mě opatrně blížilo vlče s mým znakem na stehnu (Azrael), očividně sám zplodil potomstvo.
Rád vidím, že pokračuješ v rodinném břemeni být alfa, neodpustil jsem si Orfeonovu poslat myšlenku. Plnou pýchy a radosti.
Až pak jsem si všml malé kuličky. Zase, zase otázky.
,,Jsem Rellem Bloodmoon Virentem. Ty asi budeš... Orfeonovo mladé, že?"

Cesta
Pozeral som sa okolo a vetril, do ňufáka mi udrel významný pach, nebol to však pach mojej rodiny ale pach Acia, s ktorým som musel niečo vyriešiť, Aby som sa stal členom svorky som ho musel zaučiť. zdalo sa mi, že to bolo aspoň pred tisíckami rokov. ,,Yllin je mŕtva." oznámil som mu. Nevedel som ako zareaguje, lebo kedysi bol nesmierne prchký.

Cesta
Žíhanému pudy říkaly, že se něco asi děje. A teď nemyslel to, že budou putovat se svitem, i když to s tím souviselo. Cuklo mu v koutcích úst, když ucítil pach otce a hledal černého vlka v tom davu růžově vonících vlků, kteří na chvíli nezavřeli tlamu. Elloris asi neuměla držet tlamu, když se konalo něco důležitého, jak předvídatelné. Skenoval barevným pohledem jejich řady, všímla si každých skupinek vlků. Tímhle způsobem došel až k Aragornovi. Byl viditelnější, dalo se čekat, že bude v zadní linii a bude hlídat smečku. Zamrkal, zamračil se a narovnal hlavu. Nechtěl je vidět. Všechny, kdo zůstali ve svitu, neměl rád. A že jich bylo, těch, které poznal. Díval se otcovým směrem s mírně vyceněnými zuby. Hrozně se za tu dobu změnil..

Cesta:
Už jsem chtěl pokládat další otázky, abych se s ním více seznámil, ale ucítil jsem, jak k nám jde Azri s Ane. Podíval jsem se na něj a něco v nitru mi šeptalo, že se mám z nějakého důvodu stáhnout: ,, Asi nějaké příbuzenské shledání." Po myslím a kývnu jednookému vlkovi na rozloučenou. Pak jdu zpátky mezi ostatní, přičemž se trochu usmeju. Bylo to tak málo znatelné, že ten kdo by mě neznal by si ho nevšiml. Šel jsem zpátky ke Klee: ,, Proč nemůžu mít také rodinu jako mají ostatní vlci?" Přemýšlel jsem a podíval se na Klee: ,, Klee? Budu mít jednou nějakou rodinu?" Zeptám se jí tichým hlasem a v oku mi je vidět osamění.

Jižní tábor-cesta
Chris jí ignoroval, tak sklopila hlavu a vydala se pomalu jejich směry. Chyběl jí domov, běžně rozesmátá Rin a celá její rodina. Chyběl jí i její nevlastní otec Kuroko, přeci jen to na něj pořád myslela, když chtěla použít svojí magii. Stáhla uši k hlavě a vydala se dále. Před očima viděla všechny jejich tváře, všechny jejich pohledy. Nemohla si pomoc, ale do očí jí to vehnalo slzy. Přes ně prostě neviděla, takže šla jen za pachy. Nakonec se oklepala a použila svojí magii. Musela se dostat od všeho pryč, musela utéct od reality. Křídla si nechávala jako ten nejzazší důvod k úniku. Proběhla okolo Chrise, ještě více se jí udělalo blbě. Musela být pryč. Vzlétla a letěla dále. Později se objevila u ostatních vlků a přistála. Stále však šla se sklopenou hlavou.
RIALTA
Jižní tábor-cesta
Podívala se na něj a olízla mu tvář. Byl čas se vydat na cestu k novým domovům. "Tak se jdeme podívat, kde bude náš nový domov." Podívala se zpátky. Sbohem maminko, která si mě jistě tolik milovala. Sbohem tatínku, který bys za nás položil život. Sbohem má rodino. Sbohem můj domove, který mi vždy byl příjemný. Pomyslela si a vydala se směrem k novým dnům. Pomalu šla vedle Agawa a usmívala se. Neuměla si představit co tam bude, ale rozhodně bude ráda když tam s ní bude hlavně on.