Akce & Příběh za Hranicemi

Cesta
Tahle vtipná společná tůra přestávala být vtipná. Vody málo, někdy louže, ale hlavně nuda sžírala Argdemovu duši. Bezduše kráčel s davem a díval se na cestu, nevnímal vlky kolem. Stále se však držel Zeiss, dokud se nerozhodl něco udělat. Sebral se a otočil se, barevnýma očima hledal svou rodinu. Možná by se s nimi měl vidět. Aspoň se jim jít vysmát. Teď ale nebyla nálada k bojům a roztržkám, protože by to narušilo ty výdaje energie, které do téhle cesty dával. Stejně se však zastavil, když je našel, a vydal se jejich směrem. Aragorn s Haske byli spolu. Proč spolu nebyli, když byl on malý? Nedávali mu dobrý příklad. Možná se jim s jeho odchodem ulevilo. Chtěl to zjistit. Viděl, že smečky se při cestě tak nějak promísily, a tak se ani on nebál oddělit se od původní sestavy. Brzy se k rodičům dosal. Možná je zavrhl, ale mohl je vidět... třeba naposled. "Nazdar," frkl na pozdrav. Nevypadal nadšeně. Přesto věděl, že jeho rodiče nenechají jazyk za zuby a napadne je, že on tu bude taky. Tolik se změnil. Nejen, že byl teď dospělý a mnohem vyšší než rodiče, ale taky něco v jeho tváři se změnilo. Nebyl už ničím sviťák.

Aysu
Cesta
Protože se mi Sauru nepodařilo najít, pokračovala jsem dál mlčky. Neměla jsem zájem se vybavovat s někým cizím, výjimku bych možná udělala v případě Minora nebo u nějakého vysoce postaveného Zeissáka. Proto jsem se zamračila, když jsem za sebou uslyšela hlas. Kdo to zas otravuje? Chtěla jsem tu vlčici okamžitě odpálkovat, ale když jsem se na ni otočila, zjistila jsem, že se jedná o Niru - místní deltu. I když byly delty oficiálně vyššího postavení, jako učednice samotné alfy jsem se jim cítila rovná, takže jsem neměla v úmyslu jim projevovat nějaké přehnané zdvořilosti. Věděla jsem však, že Naiome si Niru docela oblíbila, proto jsem se rozhodla, že se ní budu chovat slušně. "Potřebuješ něco?" odvětila jsem.

Cesta
Cítil som sa celkom v poriadku, bol som s Haske, tušil som, že moja rodina je v poriadku a to mi k životu stačilo. Putovanie bolo náročné uznával som, ale mne to až taký problém nerobilo. Strihol som ušami. Začul som pohrdlivé frknutie. Zvrtol som sa a videl som svojho syna. Agrdema, výškou nás oboch prerástol, pod kožuchom sa mu vlnili svaly. Výškou bol podobný môjmu otcovi. Vraj bol dosť vysoký, to len ja som sa podal na svoju matku. ,,Ako sa ti darí v Zeiss synku..." bolo to v spýtavej otázke povedanej mierne odmerane.

Cesta
Kráčal som po Nirinom boku, bola to moja družka a ja som sa nehodlal flákať kedesi s Kappami.Niru som si poriadne strážil. Stal som sa majetníckym a žiarlivo som strážil jej kroky. Bola moja a len a len moja. Strihol som ušami a trochu som sa naježil na novopríchodziu vlčku, zrejme nejaká z Alfiných učeníkov.

Cesta
Jo, byl úplně jiný než rodiče. A to byl ten paradox. Jeden by ho možná vůbec k této rodině nepřirovnal... On se ale rozhodl pro to objasnit jim, že se rozhodl správně. Však byl také v dobrém stavu, ne? Byl vysoký, svalnatý, učesaný a pohledný, jeho pohyby byly ladné, a i přesto vypadal úplně jinak, první dojem byl nejspíše takový, že toto zvíře vylezlo z pekla. Podíval se dolů na Aragorna, na svého biologického otce. "Líp jak ve svitu. Jen jsem tam ztrácel čas a dusil to, co je v mém nitru," řekl. Možná tím naznačoval, že je prostě zkažený od přírody. Nebo to zkažené vyšlechtilo jeho okolí? Kdoví. Žíhaný se rozhlédl po přítomných. Byli vzadu. To znamenalo, že jeho otec si stále udržuje poslání hraničáře. Pro něj tohle byla už minulost. On by se s touhle velikostí na tuto práci nehodil. "Neříkej, že ty ještě pořád ve svitu tvrdneš," zkřivil ústa do pošetilého úsměvu. Neříkal náhodou jeho otec někdy, že svit opustí a bude dělat osamělého hraničáře? Nedivil se, že to nedodržel. Stále páchl svitem.

cesta
,,Ahoj, Asu. Ja som Electra." síce ma už predstavil Akio, no predstavila som sa aj ja. ,,Dúfam, že o mne braček hovoril len v dobrom" uskrnula som sa, keď som povedala moju sarkastickú poznámku. ,,A aj ja ťa rada spoznám" následne som sa usmiala na Asu. Prišla mi celkom fajn. Hmm..aj ja by som možno chcela nejakého vlka..možno to je celkom fajn, mať partnera.. rozmýšľala som. Potom k nám prišla mama. ,,Možno nikto nevie, kam ideme." odvetila som. ,,lenže..ako potom môžme vedieť, že tam, kam ideme bude bezpečné?" opýtala som sa. ale možno to niekto vopred preskúmal, ale vtedy by mama mala vedieť, kam ideme. rozmýšľala som. ,,A kto si gryfovia? Niečo mi to hovorí, ale nepamätám si ich. Možno preto, že som tak dlho spala." všetko bolo pre mňa ťažšie. Mala som menšie výpadky pamäte a veľa som nepoznala. Cítila son sa trochu stratená.

/Cesta/
Kolem mě se toho dělo tolik, že jsem se nestačil divit a ohlížet kolem. Děsilo mě to, ale zároveň vlívalo adrenalin do žil. Bylo to strašně kouzelné, jak moc se tady ti vlci semknuli, tedy než se začali hádat. To se mi nelíbilo, ale zároveň jsem měl touhu se do nějaké z jejich hádek, mísit. Ano, byl jsem strašně rozpolcené, hloupé vlče, které pořádně ani nevědělo, co se svým životem dále dělat, přitom jsem chtěl vyzkoušet vše, co se vyzkoušet dalo. Ohlížel jsem se kolem sebe a pohledem vyhledával nějakého jedince, který by mi mohl připadat osamělý, nebo tak.
Ani jsem si nevšiml, že se DINO od nás kamsi vzdálil, asi někoho hledal. A právě to se mi potvrdilo ihned, když jsem viděl, jak doběhl nějakou černou vlčici s hnědým pruhem na zádech (Richu). Radoval se, asi ji měl hodně rád. ,,Ahoj!" zavýsknul nadšeně zelený a vrtěl ocasem. Mrkal jsem na ně, než mi do obzoru vlezl nějaký zvláštní, šedě-tygrovaný vlk (Argdem). Rozběhl jsem se k němu. Nějak jsem z něj necítil, že by mohl být o hodně jiný, než já. Doběhl jsem jej a místo, abych na něj nějak pěkně zapůsobil, omylem jsem mu zavadil o tlapu. ,,Se omluvuju," prohodil jsem jen tak mimochodem a zespoda se na něj podíval. Úšklebek. To bylo to, co na mě mohl vidět, jakmile by trochu sklopil zrak. Já jsem nehodlal být nějak ... podřízený, nebo tak něco. Spíše jsem chtěl navázat nové známosti.
Protáhl jsem se, a mezitím, než si mě žíhaný všimne, se kouknu kolem sebe. Vidím i zvláštního duhového vlka bez nohy (ARCO). Za tím se někdy musím jít podívat. Má husté vlasy a jenom tři nohy, musím se mu zeptat, jak se mu to povedlo, třeba mě to naučí, vypadá to jako sranda! pomyslel jsem si s úsměvem a nato můj pohled padl i na fialového (ORFEON), který předtím mluvil s Dinem. Proč se s tím velkým a jednookým pohádal? Vždy mi přišel jako někdo, koho hádky spíše obcházejí obloukem. Nechápavě jsem nad tím pokroutil hlavou.
Spolu s davem vlků jsem se stále vzdaloval jejich původnímu, Niwatskému území.

Cesta
"Máš zajímavou magii, Yuki, líbí se mi jak je vymyšlená. Jistě na ní musíš být pyšný." Usmála se na něj mile a pak se zamyslela. "Zajímavé, já sem bohužel jen čistokrevný vlk..dalo by se říci, že sem i polodémon. Ale tak...nemůžeme si na vše stěžovat, že?" Povzdechla si a podívala se okolo sebe. Její nitro řvalo, když viděla jak se k nim blíží Chris. Musela zůstat klidná a nedat na sobě znát ani sebemenší zachvění svých pocitů v sobě. "Myslela sem si, že budeš se svým otcem a rodinou celkově." Dodala směrem ke Chrisovi. Orisea byla sic větší než ti dva, ale byla něco jako jehně. Nebyla by schopná ublížit a maximálně kopnout někoho s hlasitým bečením. "Bála sem se o tebe." Dodala pak ještě tiše. Upřímně nečekala že se ještě na cestě uvidí a tohle jí velice potěšilo. Snad se jim Yuki nevysměje, ale on nejspíše takový nebyl. Sic si všimla na něm toho, že toužil být někde jinde. Ona totiž tenhle pohled taky znala, ale podle ní si nejspíše vybral dobře. Pokud tedy nepůjde ke zlu, ale to je jeho volba.

Cesta
"Zdravím. Yuki," lišák taktně sklonil hlavu a když krátce těkl pohledem mezi dvěma vlky, načež se lehce sentimentálně pousmál a následně teatrálně protočil očima. "Tak jo, mám vás nechat o samotě?" vyplázl jazyk a lehce couvl, dávajíc najevo, že mu to v žádném případě vadit nebude. Přeci by nebránil mladé lásce, která byla viditelná na první pohled... teda, asi nebyla, ale pro Yukiho byla láska vše, co nezahrnovalo nadávání si do kdejakých zvířat. Lidé mu nedávali zrovna nejlepší příklady dobrého chování, proto na sebe byl náležitě pyšný a v očích se mu zračila hrdost.

//lol, er formu jsem neplánovala. Hopla?

Comtessa Aqua
Cesta
Neisto sledovala sestru, rovnako ako to vĺča ktoré teraz kamsi odbehlo... za samcom ktorý páchol podobne ako on. Jeho skutočný otec? pomyslela si neisto. Nechcela sa do toho starať, veď to nebola jej vec a tak prehltla svoju zvedavosť a radšej jednoducho kráčala ďalej. Slnko klesalo, blížila sa noc. Oteplilo sa. Mávla zlatistými krídlami a vzniesla sa do vzduchu. Už to asi bolo pár dní čo si naposledy zalietala. Vyletela trochu vyššie aby mohla sledovať aspoň väčšinu vlkov. Bolo to zvláštne... bolo ich tak veľa, mali tak odlišné pachy až jej z toho vznikala chaotická zmes ktorá jej dráždila ňufák. Vyletela ešte o trochu vyššie a roztiahla krídla, plachtiac na prúdoch vetra, občas mávla aby upravila smer letu, či aby letela rýchlejšie.
Destiny Aqua
Cesta
,,Musia to vedieť... nemyslím si, že by sme len tak utekali preč," pokrútila hlavou, hoci jej dcéra možno mala pravdu. Nechcela však veriť tomu, že by ich Orfeon alebo Jessie hnali preč bez toho aby mali nejaký cieľ. ,,Všade bezpečnejšie ako tam odkiaľ ideme," povedala ticho.,,Gryfovia boli strážcovia Svorky gryfov, svorky odkiaľ pochádzam. Spája ich s celým našim rodom prísaha. V prípade, že by sa niečo stalo našej svorke, ochránili by nás... no to platilo tam, nie tu. Tu nemajú žiadnu moc,"vysvetlila jej. ,,Zabúdaš na mňa, drahá Destiny," ozval sa v jej hlave pobavene Amon. T-ty si... ty si Gryf?pomyslela si šokovane. ,,Myslela si si, že jeden útek dokáže veľa? Neunikneš pred svojim osudom, pred svojou úlohou. Pred ochranou svojho rodu," povedal ticho gryf.

Cesta:
Než jsem stačil mrknout, už se ke mě přiřítila Ane a celá bez sebe se mě ptala, jestli odejdu: ,, Já..." Začal jsem, ale nevěděl, jak mou větu zakončit: ,, Proč to musí být tak těžké!" Po myslím si a vrátím pohled na otce, který vypadá, že se tu za chvíli sesype: ,, Chci zůstat s nimi. Oni tu byly, když ty ne." Odůvodním a tvářím se vážně: ,, Chci někam patřit a mít možnost se prosadit. Sám takovou příležitost mít nebudu." Po myslím si a obrátím se k Ane: ,, Nikam nepůjdu. Ještě by se vám po mě stýskalo." Řeknu už se zubatým úsměvem a snažím se stát za svým rozhodnutím.

Cesta:
Po nepříjemné debatě s otcem, která mi pořád ležela v hlavě. Ani jsem si nevšiml, že krajina se změnila do zvláštního lesa, který nevypadal jako les, který jsem znal z domova. Začal jsem se rozhlížet a do čumáku ni vlezl pach bahna: ,, No fuj! Tak tady bych nechtěl žít!" Po myslím si s odporem a zahlednu, jak dva vlci slitli do bahna: ,, Ještě že nepatrim k nim." Po myslím si s úlevou a zahlednu kytku, která vypadá k sežrání. Dám se do klusu a zastavím se u ní: ,, Uuuuu tu musím ochutnat!" Řeknu si pro sebe nahlas a ukousnu jí: ,, Nežer to!" Ozve se za mnou povědomí hlas. Otočím se a spatřím svou sestru Seely: ,, Ségro! " Nadšeně zasviham ocasem a zvykam kytku: ,, Vyplivni to! Nevíš-" Nestihla to do říct a já kytku spolknul: ,, ... jestli to není jedovatý." Dokončila vetu a placla se tlapou do tlamy: ,, Svatý Draku na nebesích ty jsi takový... Takové slovo ani na to neexistuje." Vrcela na mě a já ji nechápavě sledoval: ,, Prosím tě! Vždyť chutná skvěle!" Řeknu se zubatým úsměvem a začne se mi motat hlava: ,, Jestli mi teď umres, tak tě zabiju!" Vyhrožovala mi, ale já ji slyšel z několika stran. Chvíli na to jsem ležel na zemi a zvedal se mi žaludek. Viděl jsem, jak Seely pobíhá mezi vlky a zoufale se jich ptá, kdo by mi dokázal pomoc.

Cesta
podívala jsem se na Xyrliho, jen letmo, abych nevybočila z kurzu tlapek. Neustále jsem sledovala vlčí stopy, ale raději i kontrolovala vlčka zamnou, zda opravdu letí, mno, brzkou odpovědí na mou otázku, byl nálet, který si na mě Xyrli přichystal. Zasmála jsem se a zavrtěla ocasem. Bylo to hezké, mít i ve starším věku vlčka, který si s vámi zadovádí a nemá v úmyslu vás přitom zabít. Brzy se začal terén měnit, a sluníčko zalezlo za oponu. Byl na nebi měsíc a jeho paprsky se prodíraly nočními mračny. Bylo mi příjemně, na chvíli jsem i zapomněla, že jsem opustila to jediné, co v mém životě za něco stálo. "Jak se ti lítá?" zazubím se na nebe a pomalu se změním na člověka (před dopadem vypnutí magie) Zamávám Xyrlimu a čekám až přistane, abych mohla nasednout, přeci jen, takhle se nám oběma poletí komfortněji. Já se normálně budu držet a nebudu nikde plandat, jak vlk. Měli bychom si pospíšit... podotkla Parli v mé hlavě. Musela jsem s ní naprosto souhlasit.

Deep + Star Lord

cesta
s davem jsme pomalu šli a i když si nás vlci nevšímaly, navzdory předchozím otázkám, chtěl jsem to stejně napravit... ale za kým jít? co se přis...at k té barevné a té bílé lišce... zamyslím se a hodím pohledem na StarLorda. Mladší vlk, ale přesto již dávno dospělý, Lord, šel v mých stopách. Ani jsme si nevšiml jak rychle letěl čas. Mé tlapy již neměly tak pevný krok a tělo bylo staršího datumu. Hold jsme byl bezdětný stařík. Ale přesto silný a neroztřesený. Takové to aktivní stáří, řekněme....
Spolu s Lordem jsme došli k barevné a bílému (Orisea a Yukio) ale ti už také s někým hovořily, no cuž, musely jsme se přeci nějak zapojit. "Ahoj? hele, nevíte asi kam všichni jdeme, co? já jen že jedna alfa je napůl v zemi a za chvíli asi i většina vlků bude jaksi... no.. mokrých" podotknu a pohlédnu na lehce se bořící tlapy do země. No.. země...

Cesta

Než jsem se nadál a uvědomil jsem si to, začalo se již smrákat. Měli bychom si pospíšit, musíme se hnout... Ale z mých myšlenek mě vyruší volání Marsie ... "Že se vůbec ptáš ! je toparáda !" Odpovím a shléhnu směrem dolů na Marsie a všimnu si jak její tělo pět zahaluje ten již známý fialový "závoj" a její tělo se mění. co to je za podivné stvoření kráčející po 2 nohách? Pomyslel jsem si a nechápal jsem, takové stvoření jako je člověk byla pro mě novinka... v životě jsem lidi neviděl. Marsie? Em... Na co jsi se to právě změnila ? takové stvoření vidím poprvé v životě Nejistým hlasem zvolám. Ale v tom si všimnu jak na mě to podivné stvoření mává ... Jako kdyby chtělo, abych přistál....Hm... že by mě volala ? Mám přistát ? Prožene se mi hlavou.... chvíli váhám ale nakonec nejistě slétnu k Marsie a s lehkostí dosedám na zem přímo Před Marise