Akce & Příběh za Hranicemi

Vše to uběhlo tak rychle! Skupinka 5 vlků se shromáždila na hranicích- věčně otrávená Tsuri, skleslý Mook, hrdá Nareime, Tichý Sanito a věčně ospalý Aletosu. Všichni si mezi sebou prohazovali nepříjemné pohledy... Po několika minutách hrobového klidu se Mook pomalu zvedl a tiše začal kráčet pryč.
,,Kam jdeš?!" vyštěkla chladně Nareime a snažila se ho zastavit.
,,Pryč...copak to nevidíš?" pousmál se a klidně pokračoval dále...
Nareime jen nechápavě zakroutila hlavou a otočila se zpět na Tsuri...
,,Ty jdeš taky? Kappo?" zeptala se škodolibě...
Tsuri jen na ní znechuceně pohlédla a vzlétla...bez jediného slova odletěla pryč- nestálo jí to se bavit s vlčetem jako je Nareime a s dalšími nulami jako byl zbytek...
Nareime nevěřícně hleděla za vlčicí jenž mizela v dáli....
Sanito se také zvedl a začal pomalu odcházet... pocit zklamání z toho že celou dobu spal byl neskutečně otravný.
Už tam zbyl pouze Aletosu a Nareime...
,,Ty půjdeš taky že?" zeptala se Nareime.
,,Samožrejmě, Niwat není místo pro mě." odpověděl a mrskl ocasem...
,,Huh....doufám že tě sežere nějaký medvěd či něco takového..." vyplázla drze jazyk na vlko-draka.
,,Tebe sežere dřív...malá špíno." Aletosu na ní mrkl a dal se do pomalé chůze směrem za horizont.
Nareime tam chvíli nevěřícně seděla, nakonec si jen tiše povzdychla. Protáhla se a zamířila klidnou chuzí pryč z území Niwatu...
,,A tak těchto pět vlků ukončilo svůj pobyt na Niwatském území..."

VTP - Hranice - mimo hraníc - Skalné jazero

Po dlhšom čase som sa zobudil, v nejakej velkej jame. Bol som docela dosť doranani. a tak som začal uvazovať ako sa s jednou zlomenou nohou dokazem dostať zasa hore.Ale moc možnosti som nemal. Skúsil som sa vyškriabať hore. Ale nepodarilo sa mi to. Nakoniec som začal na plno kričat a dufal že sa objaví Diablo. ,,Diabloooo!!" A obzeral som sa okolo seba ci sa neukaže. Nakoniec som uvidel ziaru cervenu a ponej Diabla. Bol som aj štastný trochu , opatrne ma zubami chytil a položil na zem. Mal som trochu síl vdaka tomu že telo chvilu odpcivalo , a tak som vitvoril mensí plamienok s ktorým som napísal na zem že sa ešte vrátim. Bolo to tam velice silno viditelne. NAkonmiec ho diablo ešte vyhodil na chrbát. A dal sa najprv do kroku. Po dlhšej chvíli som uvidel dvojicu vlkov (Catorce a Jack Ian Snart). Silno som zavrčal, a poslal im myslienku nech je ešte väčšia sranda. ,,Ja sa ešte vrátim a zničím kazdeho." Vyplul som ešte z tlami krv a Diablo sa rozbehol a vyleteli do vzduchu, Smeroval si to k hranicám, a o chvilu sme tam aj boli, a hned sme ich preleteli. A vibrali sme sa k horám. Pomaly sme leteli nad nimi. A snazil sa z vásky uvidiet Ritu. A nakoniec soom ju pri nejakom jazere uvidel. A tak Diablo pristál, a dal ma dole. Ja som sa dokulhal k jazeru, a napil sa. Nakoniec pozrel na Ritu. A venoval jej usmev, Ale bolo namne vidiet ako som znicený

Ishimura - Území Elitních
Kráčel jsem dál, s jedinou myšlenkou, zastavit se na vlčím hřbitově, abych vzdal hold všem, kteří zahynuli při potopě Niwatské a tak. Pokud vás snad napadlo, že bych se mohl stát elitním vlkem, to těžko. Byl jsem vždy dobrodruh a rozhodně jsem nikdy neměl takové svaly, abych mohl dokazovat své testosterony. Vždycky jsem byl ten štíhlý a obratný vlk. Po otci. Ani nevím, po kom je Reel takový vysoký. Nejspíš to bude z jiné linie ze strany matky, než z mé či otcovy.

Skalní jezero
Chvíli jsem stála na okraji a rozhlížela se kolem. Přes hlavu jsem měla přetaženou kapucí od pláště, zpod které jen zářili mé modré oči. Rozhodla jsem se tu poohlédnout a tak jsem i učinila. Mapovala jsem si terén, větřila a procházela se kolem. Bylo tu chladněji což mi bylo vyhovující. A nikde ani živáčka, úžasné! Po nějaké té době, kdy jsem prozkoumala i tu nejmenší skulinku, jsem se usadila na břehu jezera. Pohlédla jsem na nebe. Demon už byl nějak moc dlouho pryč. Tiše jsem zavrčela. Co když mu ty sviťácký č*zy něco udělaly? Zahleděla jsem se do vody. Když v tom se nade mnou prohnal stín a kus ode mě přistál drak. Diablo s Demonem. Můj partner vypadal zničeně a kulhal. Všude po jeho těle byly známky boje. Zvedla jsem se a dlouhými, rychlými kroky došla k němu. Narovnala jsem se. ,,Co se stalo?'' zeptala jsem se vcelku chladně, ale v mých očích byla vidět starost. Starost o Demona. Prohlížela jsem si každý detail jeho těla a uvažovala jsem co všechno má za zranění. Jeho noha snad byla zlomená..?! Problém byl v tom, že v léčení se nevyznám.

Skalní jazero

Po chvili kumne pribehla Rita a ja som sa nunu len usmial, aj ed som sa citil zle. Mala starost bolo to jasne z jej pohladu. ,,Stalo sa toho až priliš moc. Nečakal som to čo sa tam stalo. Stretol som tam vlka. Chcel uniesť vlcata tak som snim suhlasil, a pridal sa dotoho. Ale všetko sa pokazilo ked sme ich uniesli a skovali sa do jaskyne. Zrazu jedno z távh vlčať sa stalo drakom. Odhodilo nas to oboch. Potom som ho vitiahol toho druheho von, a išiel sundať toho draka, Mal som zlosť. Ale vtom tam bolo dosť cleu ich smečky a dosli aj Ishimuranne. Medzi nnimi bol aj Kay. Draka som vdaka diablovi dal k zemi. A zasa sa zmenilo na vlča. Ale potom zasa zaťal boj medzi mnou a Kayom. Diablo mi pomahal ako len vedel. Ale nakoniec ma odhodil z lesa velmi daleko, až na luku kde boj pokracoval. Dal mi naviber ze bud smrt alebo sa vratim a napravím svoje chyby. Vybral som si boj, trochu som ho zranil, ale o energiu sme obaja dosli, ja sa čudujem že žežijem. Zlomil mi nohu, tak preto teraz kulhám." Odpovedal som jej na jej otázku, a oblizol som ju na tvary. Potom pozrel hore kde bol Gabriel. ,,Gabrieli chod pozrieť do kiri niečo na unesenie." A už som videl ako opušta nás smeruje si to do kiri.

Skalní jazero - Hranice kiri
Gabriel - Orol Belohlaví

Dostal som rozkaz, a už som aj letel k hraniciam. Dufal som že najdem to čo on chcel.

Probudil jsem se. Ve sněhu. Rychle jsem vstal a rozhlédnul se. Nestál jsem moc daleko od Magicae, ale nespal jsem v něm. Zmateně jsem se rozhlédnul. ''Proč nespím uvnitř? A jak jsem vůbec usnul?'' Ptal jsem se sám sebe. Naposledy si pamatuji, že jsem si hrát ve sněhu. No. Nakonec jsem se oklepal a shodil ze sebe sníh, jenž mi napadl na srst. Sněžilo a mě se to začínalo líbit. Což bylo zvláštní. Mě a něco se líbit? Začal jsem poskakovat a chytat do tlamy ty největší vločky. Pokaždé se rozpustil. Samozřejmě, že rozpustil. Byl to sníh. Ještě dlouho jsem celkem neúnavně chytal vločky, než mě to přestalo konečně bavit. Mohlo klidně uběhnout i několik hodin. Kde jsou vůbec všichni? Zeptal jsem se sám sebe v myšlenkách. Mámin pach již vymizel. Taktéž i pach Alsafiin i Electrin. Začínal jsem se o ně bát. Opustily mě? Pomyslel jsem si a začal se stahovat do sebe. Sklopil jsem ouška a vyšel z Aralského lesa. Zamířil jsem k hranicím a opustil území smečky Stříbrného Fénixe. Musel jsem se po nich podívat.


Vyšel jsem z území a poznal jsem, že jsem se nedostal na území nějaké jiné smečky. Nepáchlo to tu, žádnou ze smeček. Bylo to území nikoho. Nabral jsem všechnu odvahu a podél našich hranic jsem se vydal někam dál. Ve mě se míchali různé pocity. Stesk, bolest, smutek, vztek. Přesto všechno jsem se snažil držet ledovou masku.

Skalní jazero
Demon

,,Diablo chod pozrieť hranice tích svitakov v Ishimure. Mám tušenie že mozno bude zábava. A ponáhlaj sa, neviem ci ťa náhodou o chvilu nebudem potrebovať." Povedal som diablovi a otočil som sa nanho.

Skalní jazero - hranice ishimuri
Diablo
Akonahle som dostal rozkaz od Demona Zareval som a uobrel sa okolo seba. Nakoniec som sa rozbehol a viletel. Nechcel som letieť cez uzemie smecky kiri tam uz bol Gabriel. Tak som sa rozhodol ist cez puste, Silno som zareval. a isiel k tám hraniciam. Ani som sa nenazdal a už som bol pri hraniciach ishimuri, uvidel som tam známe tvare ako Diega a jeho milu. a ešte niekoho. Silno som nanich zareval z výšky. A ešte si všimol niekoho v nejakej bubline.

Zastavil jsem se. ''Proč bych je vlastně měl hledat?'' Zeptal jsem se sám sebe a otočil to bez váhání zpět domů do Fénixe. Švihl ocasem. 'Pomoc.' Ozvalo se nedaleko a tak jsem se zastavil a zmateně se rozhlédl. Vydal jsem se za tím zvukem a to co nejrychleji jak jsem dokázal. Když jsem k tomu doběhl, viděl jsem, že to byla nádherně bílá liška. ''Jak potřebuješ pomoci?'' Zeptal jsem se zmateně. 'Ocas se mi tu sekl nevidíš?' Pověděla. Byl jsem překvapený, že ji vlastně rozumím. ''Jo jasně.'' Odpověděl jsem a obešel jsem ji, přičemž jsem nadzvedl lehce kámen a ona se osvobodila. 'Děkuji ti mladý vlku.' Kývla hlavou. Já ji kývnutí oplatil a zamířil jsem zpět do Fénixe. Liška stále šla za mnou a celkem dlouho a proto jsem se zase otočil. ''Potřebuješ ještě něco?'' Zeptal jsem se ji a ona zavrtěla hlavou. 'To sice ne, ale líbíš se mi. Můžu s tebou zůstat?' Zeptala se na rovinu. Líbila se mi jak, byla upřímná. ''A máš nějaké jméno?'' Naklonil jsem hlavu na stranu. Přikývla hlavou. 'Wayree.' Odpověděla. ''Já jsem Akio.'' Představil jsem se a následně jsem kývl ať mě následuje.

Hranice - Mimo hranic - Skalné jazero
Diablo

Všetci nakoniec odišli, a zostal som tam s tým vyhnancom. Pozrel som sa nanho. Bol v bevedomi takže aspon by nerobil problém pri premiestnením. Podisiel som knemu, a prezrel si ho.  Nakoniec som rozprestel kridla a trosku zvietol. Jeho som zobral do láb a smeroval som si to cez pusť až k Demonovi. Bol to vihnanec ako on takže by ho aj prijal. Po dlhšej ceste, nakoniec doletel ku skalam a nakoniec k jazeru. Kde ho polozil nedaleko Demona.  A nakoniec pristál kúsok od vlka. A nadalej si ho prezeral. ,,Vyhodili ho tak som ho sem doniesol, je to vihnanec ako ti." Oznamil som mu a čakal.

Hranice Kirigakure - Skalné jazero
Orol Gabriel

Preletel som nakoniec hranice s informáciami ktoré by sa mu pácili. Nakoiec pristál na chrbte Diabla a len pozeral na všetko čo sa tam deje. Napokon aj on oznamil správu o vlčatach ktoré tam boli.

Hranice - SJ
Ra's byl v bezvědomí.  Takže nezaregistroval, kdyz ostatní odešli, když ho sebral drak a letěl s ním dlouho cestu až nekam do neznámá. Když ho Drak položil na zem. Pár minut tam ještě ležel v bezvědomí.  Pak se začal probouzet. Pomalu otevřel oči.  Vůbec netušil, co.se děje.

SJ
Demon

Nakoniec dosli aj Gabriel a aj Diablo naspať. A dali mi vela informácii. A ja som sa pozrel na toho vlka ktorého priniesol Diablo. Ked sa začal prreberať venoval som jemu väčšiu pozornost aj ked som stale bol zranení, ale bolest už tolko citiť. ,,Aké je tvoje meno, vyhnanče. Viem že ťa vyhodili, a si natom ako ja. Moje meno je Demon, a pokial nevieš čo som tam spáchal rád ti to poviem." Povedal som mu a pozrel sa na diabla. Ked niečo bude skúšať postaraj sa o to aby prestal. A tím myslím že by zautocil nanás. Poviem diablovi v mysli a pozrem zasa na toho vlka.

SJ
Všimnu si, že na mě mluví nějaký.  Cizí vlk. A nechová se zrovna s respektem. To dělá špatně. Ale pokloní se mi, tak jako všichni.  Zpoměl jsem si na předchozí udalosti. Budeš trpět Tene. Tak jako každý, kdo mě nebude respektovat. Pomalinku vstanu ze země. Usměji se.,,Jsem Ra's Al Ghul, hlava démona, a ty se mi pokloníš. (//Používá svoji magii)" Rozkážu. Ale ve svém pomatení, které je asi obvyklé,  když jsem byl před chvilkou mimo, si nevšimnu drka blízko mě.

Sj
Demon

Čakal som ako to bude pokračovať. Pozorujem ako sa postavil na nohy. Vipočul som si jeho meno, ale to dalšie som neminil rešpektovať. Ale nutilo ma to aby som sa poklonil. ,,Diablo!!" Zarval som pritom som sa pomaly klanal. A mna to štvalo. Len Diabla som si všimol ako zakrocil a kridlom som zrazil uplne k zemi. A nehodlal ho pustiť. Este mu k hlave zarval. Na dokaz že nemá tadik moc. ,,Ešte raz to skus a zabijem ťa namiesto nich. Dotiahol ta sem v mieri a dúfajuc, že budeš dalším vlkom, čo mi pomože vo velkích pomstach. Ja som v Ishimure zapalil tábor, som jejich zradca a chcem pomstu a velkú. A ked ma teraz vidiš tak pred pár dnami som bojoval s jednim z nich preto vizeram ako vizeram. Máš možnosť tu byť a pomahať mi." Povedal som mu a čakal na jeho reakciu

SJ
,,Zapálit? To umí každý. Já přinutil obě alfy aby se mi klanili... Proč tě mám vůbec poslouchat? Jsi jen obyčejný vlk. Kdybych chtěl mohl by jsem ti naplivat do tváře a přinutit tě nechat mne odejít. " Řeknu. Vlk nevypadal mocne, a ještě k tomu byl zraněný. Vypal ze mě. (//používá magii) Rozkazal jsem tomu drakovi. Alr neodešel jsem.  Zajímala mě vlkova reakce.

Skalní jezero
Poslouchala jsem Demonův dlouhý výklad o tom co se vlastně stalo. ,,Ta hloupá Ishimura je snad úplně všude!'' zavrčela jsem a odplivla si. Sklonila jsem hlavu ke svému partnerovi a opatrně jsem začala jazykem čistit ty největší rány na jeho těle. Když jsem jeho tělo zbavila krvavých fleků, opět jsem se narovnala. ,,Jsem na tebe hrdá zlato, ale dřív než zase něco provedeš, musíš si to promyslet a aspoň zhruba si to naplánovat.'' promluvila jsem klidným hlasem a po chvilce pokračovala: ,,Nemůžeme si dovolit zbytečně hazardovat s našimi životy. Nikdy nevíš, kdy se nám bude síla ztracená v podobných situacích hodit.'' dokončila jsem své ,,ponaučení'' a doufala jsem, že to bylo aspoň trochu srozumitelné. Pohledem jsem sklouzla k jeho noze. Musím vymyslet, jak to zahojit. Ale to u jezera přistál Diablo, který byl před chvíli vyslán do Ishimury. Přinesl sem nějakého vlčka. Ten se po chvilce probral. Dříve než jsem se k němu vydala už u něj byl Demon. Vůbec se mi nezamlouvalo chování toho cizáka co se představil jako Ra's Al cosi. Jeho jméno mě naprosto nezajímalo. Buď se přidej, nebo vypadni. Pomyslela jsem si. ,,Pch.'' odfrkla jsem si tak, aby to ten cizák slyšel. Poté jsem k nim pomalu, hrdě, s vypnutou hrudí a kamenným výrazem došla. Narovnala jsem se a naprosto nezaujatě mlaskla. ,,To je dost ubohé, že si neumíš získat respekt jinak než magií.'' pronesla jsem chladně a zaryla jsem do něj své ledově modré oči.

Tábor Ishimury -> území Elitních
Spirit se vzbudila ve svém doupěti. Už dávno nebylo alfovské, pořád však bylo velké, voňavé a příjemné. Hned co rozlepila oči si uvědomila tu příšernou bolest v bedrech. Zvedala se s menšími obtíži a pak se k bedrům přidala kyčel. „U Rintintina!“ dovolila si trochu zanadávat, i když věděla, že by neměla, a pomalu se vypotácela z doupěte. Rozhlédla se po táboru a zamžourala očima. Zorientovat se jí trvalo pěkných pár vteřin a když se jí to podařilo, uvědomila si, že zapomněla, kam vlastně chtěla jít. „U Rintin-‚‘‘ začala, pak si ale uvědomila, co říká a zase zmlkla. „Narrí?“ vydala ze sebe zvuk podobající se tlumenému zavřeštění, „kdepak jsiii?“ dodala a její hlas silně připomínal takový ten typicky babičkovský.
Nemusela čekat dlouho. Zpoza jednoho stromu vyklusal obrovský, sněhově bílý shirský kůň. Rousy se mu vlnily v pohybu a dlouhá ofina padala do očí, div že viděl na cestu. Lehce se zastavil před starou prošedivělou vlčicí a zaleskly se mu oči. Hřebec si moc dobře vzpomínal na minulou cestu se Spirit, kdy byla tehdejší alfa březí a musela podniknout cestu za Elitními. Při té myšlence se lehce otřásl.
„Tady jsi!“ zvolala potěšeně Spirit. „Mám pro tebe práci! Pojedeme…,“ začala a na chvilku se tajemně odmlčela, koutky úst jí jemně pocukávaly v zadržovaném úsměvu. „…Pojedeme k Elitním!“ vykřikla a její obrovský bílý společník se na moment zarazil.
Vlčici v očích běhaly natěšené záblesky. Očividně byla z nápadu, který právě dostala, přímo nadšená. „Co myslíš, mám na to?“ trochu zvážněla a hlava jí lehce poklesla.
Narrateur nebyl přirozený řečník. Lehce naklonil hlavu na stranu a pomalu přivřel oči. Než je otevřel, vlčice už měla jasno - toto gesto očividně pochopila jako nadšený souhlas. Na svůj věk neobvykle čiperně vyskočila do vzduchu a když dopadla, ani si nepostěžovala na svou kyčel, ve které jí v ten moment ošklivě škublo.
„Tak to mě ale budeš muset asi svézt,“ povzdechla si a podívala se do hlubokých koňských očí.
Tenhle trik měli s Narrateurem nacvičený už dlouho. Kůň si poslušně klekl na kolena a vlčice se s trochou námahy vyškrábala na jeho hřbet. Udržet se na takovém obrovském koni nebylo nic jednoduchého. S každým krokem to houpalo do všech světových stran a jeden by z toho možná dokonce dostal mořskou nemoc.
A tak se tato prapodivná dvojice, šelma a býložravec, stará vratká vlčice a mohutný, silný hřebec, vydali na svou poslední velkou výpravu.

>Strom moudrých prapředků<
Drak spokojeně pospával stočený v koruně stromu už pěkně dlouhou dobu. V jednu chvíli usnul a přistihl se, že se mu z tlamy visí jazyk. Od té doby držel hlavu narovnanou a obhlížel okolí, takže mu neunikla malá, pomalu se přibližující postava koně. Natáhl krk, protože se mu tato silueta moc nepozdávala. Kůň měl na zádech totiž jeden středně velký fialovošedý hrb. Přimhouřil oči a přemýšlel, jestli na Niwatském území někdy žili velbloudi, došel však k závěru, že velbloud to v téhle kose nebude. Měl pravdu, na zádech koně se kývala malá, stará vlčice.

>Cesta ke SMP -> SMP<
Alfa pohlédla před sebe a spatřila, jak se před ní pomalu rýsuje obrovský strom. Sama pro sebe se pousmála a těšila se, až bude konečně v cíli, protože se jí z pohupování začínala motat hlava.
Za nedlouho odtušila, že by možná bylo chytřejší na místo dojít po svých – třeba by tak vypadala váženěji? Její ego dost trpělo, když se musela vší silou držet na hřbetě koně. Ne že by tedy měla moc jiných možností…
„Ehm eeeehhmmm,“ ozvala se Spiritina patronka, která se zčistajasna zhmotnila vedle Narrateura.
„Fajn, tak ještě jednu možnost, mohla bych se svézt na své druhém koni… I na svém třetím koni. …Och, promiň, pegasce,“ opravila se Spirit když si uvědomila, jak moc její patronka označení ‚kůň‘ nesnáší.
„Víš, trochu mě přepadly vzpomínky. Říkala jsem si, že by bylo hezký jet na normálním koni, víš… A taky bych tě přece nenamáhala, že…?“
„Spirit.“
„Och, ano?“
“Já vím, že jsi zapomněla, že existuju. Vidím ti do hlavy, nemá smysl…-„
„Cožeto?“
„Ta tvoje senilita nás jednou všechny zabije,“ povzdechla si Spiritina patronka Liss a máchla křídly, aby se dostala do vzduchu.
„Jakápak to senilita, nepoznáš...,“ uprostřed věty se Spirit zasekla. Přivřela oči, ale když definitivně zapomněla, co chtěla říct, jen zavrtěla hlavou. „Ach, ti mladí… Taková neúcta!“ znovu, tentokrát řádněji, zavrtěla hlavou a cosi zamumlala k Narrateurovi. Ten se zastavil a klekl si na zem. Stará vlčice opatrně slezla a když stála všemi čtyřmi na zemi, bolestně si odfrkla, ale nestěžovala si. „Díky, Narre,“ pousmála se na svého trochu nadstandardně velkého mazlíčka pohodila hlavou na znamení, že může jít. Hřebec toho okamžitě využil, pohodil hlavou, až se jeho dlouhá hříva rozvlnila kolem jeho hlavy, a pomalu odklusal na nejbližší louku.
Mezitím co se Narr pásl, Spirit si to šinula (velmi pomalu) ke stromu.
“Spirit.“
„Co zas?“
„Co takhle použít tvou schopnost teleportace?“
Vlčice se zarazila. „Ach. Dobrý nápad, Liss…,“ pokývala hlavou. (Patronka se velmi překvapeně zadívala do Spiritiných modrých očí, přemýšlejíc, jestli se náhodou nepřeslechla – opravdu ji ta stará bábi poslechla?)
Vínovostříbrná vlčice se nakrčila a zavřela oči v usilovné snaze se přemístit. Chvíli se nedělo nic a vypadalo to, že se kouzlo nepodaří, když náhle křehké vlčí tělo s hlasitým „pop“ zmizelo a objevilo se těsně u stromu.