Akce & Příběh za Hranicemi

>SMP<
„Ach, Spirit z rodu Glaciem no Ignis, zdravím tě,“ promluvil Drak hebkým, zvučným hlasem. Naklonil hlavu a zadíval se vlčici hluboko do očí. Jeho pohled byl tak pronikavý, že by jím klidně mohl prokouknout až do vlčí duše.
Než se Spirit stačila nadechnout, promluvil znovu: „Vím, proč tu jsi.“ Chvíli se odmlčel, jak už to vážené osoby (nebo draci) dělávají, než pokračoval. „Jsi tu, aby ses stala Elitní vlčicí, že?“ pronesl a když se i na tuto řečnickou otázku chystala Spirit odpovědět, raději pokračoval rychleji. „V tom případě musíš zodpovědět jednu důležitou otázku.“
Chvíli bylo ticho, dokonce i senilní vlčici napadlo, že by měla držet tlamu, takže jen vzhlížela do koruny na Draka a on zabodával svůj pohled do ní.
„Kým jsi?“

>SMP<
Bývalá Ishimurská alfa se nadechla a otevřela ústa, když náhle zjistila, že odpověď nebude tak snadná. Sklonila hlavu. Dokázala by říct kým byla, ale kým je teď? Připravovala se, že bude muset splnit nějaký těžký úkol uprostřed Mayorské pyramidy nebo bude muset uštvat démona nebo ukázat své schopnosti, ale takhle prostá a zároveň složitá otázka? Nikdy se nad takovou zbytečností nepozastavovala. Často přemýšlela o svých činech, o své povaze, o svých bližních. A přesto nevěděla, jak odpovědět.
„Jsem…,“ začala a snažila se, aby byl její hlas čistý a stejně klidný jako ten Drakův. „Jsem v srdci obyčejná vlčice snažící se udělat cokoli, aby to změnila. Ráda bych byla… něčím výjimečná. Užitečná, víte? Stala jsem se matkou osmi vlčat, Ishimurskou alfou, vychovatelkou vlčat, vůdkyní v bojích. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mé jméno mohlo vystihovat, ale teď… Ano, jsem Spirit. Spirit z rodu Glaciem no Ignis.“

>SMP -> Mayorská pyramida -> Kdo ví<
Drak se sám pro sebe potěšeně pousmál. „Výborně, Spirit,“ řekl jen, tiše, jemným hlasem jako je jarní vánek, a pomalu začal sestupovat ze stromu.
Neslyšně dopadl. „Následuj mě.“
A Spirit šla. Okouzlená, možná trochu vykolejená a nervózní, následovala mocného draka dovnitř pyramidy. Na bolavé tělo si ani nevzpomněla, tolik byla vzrušená tím, co se nyní stane. Měla důvod.
Obě postavy zmizely v chodbičkách pyramidy, jedna fantaskní, jasně dračí; druhá drobná, oproti Draku přímo drobounká, vlčí.
Narrateur pozoroval celou scénu z nedaleké louky. Byl na Spirit velmi hrdý. Už to bylo ledajakých pár měsíců, ba možná i let, co ji následoval a dělal jí společnost, a tiše věřil, že se Spirit zkouška podaří, ať bude obsahovat cokoli.
Chvíli se nic nedělo a shirský hřebec se začal obávat, co tam vevnitř Drak chudince Spirit dělá, když náhle ze spárů mezi kameny pyramidy vytrysklo zlatavé světlo a zem se lehce otřásla. Koně to přirozeně trochu vystrašilo a prve se chtěl dát na útěk, když náhle zjistil, že by spíš měl radostně běžet k pyramidě. V tu chvíli věděl. Spirit to dokázala.

>Mayorská pyramida -> Před pyramidou<
Celá omámená pomalu vyšla z pyramidy. Cítila, jak jsou její svaly zase pružné, náhle se do ní vlila nová energie do života.
Chvilku se potácela kolem a hledala Draka, ten jako kdyby se náhle vypařil. Vzhlédla a spatřila, jak se k ní ženou dvě koňská těla.
„Narrí! Lissí!“ vyjekla stejně babičkovským hlasem jaký měla i předtím a hned jak se k ní oba společníci přihnali a zastavili jí těsně před tlapkami, přitulila se k nim. „Dokázala jsem to!“

území mimo smeček

Přicházelo jaro a já se cítil tak sám. kde je? Ztratila se... už několik měsíců jsem ji neviděl a nerozuměl jsem tomu, proč odešla. Vrátila se? Měl bych to zjistil. Podívat se do Kirigakure a zjistit, zda se vrátila. Možná však nestála o mě, nebo ano? Jak se v tom mám vyznat? Nerozuměl jsem, vážně ne. Ještě pár dní jsem se potuloval krajinou mezi smečkami, avšak pach Aresey nikde nebyl. Prošel jsem hranice Kirigakure úplně celé, nikde nic.

SJ
Demon

Vipocul som si reč aj jeho ale pocul myšlienky mojej drahej ktorá došla vedla mna. Moje telo chvilo zachvatili plamene, aby som ukazal že to myslim vážne. ,,Možno dokáže každý, ale oheň ktorý vznikol, som ovladl ja, a len ja som urcoval aký bude. Ale ber to takto nedavam ti ziadne rozkazy. Ale rád by som uvital tvoju pomoc pri pomste nanich a viem ze ponej tuzis aj ti. Nedrzím ťa násilim máš moznost zostať a bojovat somnou alebo odisť. Teraz mám jednu ulohu a ked chceš mozeš mi pomoct." Povedal som mu a pozrel sa na drahu. ,,Teraz sa uvidi ako sa rozhodne." Poslal som jej myslienku, a oblizol ju za starostlivost. Nakoniec pozrel naneho a čakal na vijadrenie.

JK
,,Není to moje magie, je to schopnost." Zavrčím na vlčici.,,A proč bych ti měl věřit? Ano, vypadáš jako schopný vlk, a možná se budeš hodit, ale proč bych ti měl věřit? Dej mi důvod." Odpovím.  Nechtěl jsem si z něho udělat nepřátele,  jednou ho k něčemu využijí.  Ale nemohl jsem mu věřit neměl jsem k tomu dovud. A už vůbec jsem ho neměl důvod poslouchat.

JK

,,Prečo, tak napríklad kedykoľvek som ťa mohol zabiť.
Aj teraz v tuto chvíľu. Kebyže som taký hajzel zaviekol by som ťa do zeiss a tam nechal skapat. A navise chcem založiť tlupu a takých ako si ti potrebujem. Keď je viacej vlkov potom aj pomsta lepšie ide. A teraz by sa mi hodila pomoc. Spolu budeme silnejší." Povedal som a pozeral sa naňho ako bude reagovať. Dúfal som že bude napomocen k jeho pomste

JK
,,Není jednoduché mě zabít, ale ani ses o to nepokusil. To se počítá. Ok, pomůžu ti, nebo spíš ty pomůžeš mě. Pořád mám nad tebou nějakou moc." Odpovím tónem,  který byl nepříjemně láskavý. Moje rány už mě neboleli.,,Co tedy nedokážeš sám,  co mám pro tebe výměnou za tvůj respekt udělat?" Zeptám se. A oliznu si svoje tesaky.

JK

,,Ver že tam kde ťa chceli poslať by si neprežil, lebo akonáhle by si bol na Alfu trochu odporný zabila by ťa alebo označila a vihodila. Ja ťa chcem do tlupy ktorú budem viesť. Bol by si niečo ako náš zástupca. Ale klaňať sa nebudem a ani ti nemusíš." Povedal som a pozeral sa naňho a mojich mazliku. ,,Ako vidíš som teraz trochu v nevhode. Potrebujem ťa na jeden únos v kirigakure. Dokážeš to? Ti a moji malici s patronom. Ho pôjdete uniesť. Je šedé a má na presných nohách farebné pruhy.
Ideš do toho?" Spital som sa a čakal

JK
,,Nebudu nikoho unášet, na takovou se úroveň nesnížím.  Můžu vlky nutit dělat určité věci,  můžu zabíjet.  Ale nemůžu se tak ponižit. A ještě k tomu děláš,  jako bys byl lepší než já a rozhoduješ. " Povím drsně.  Bylo jasné, že k tomu činu ho nikdo nedonuti. K ničemu ho nikdo nedonutí. Provokativně mlasknul a otočil hlavu od Demoma. V krku mu zakřupali klouby.

JK

,,Škoda dúfal som že nájdem pomoc ale čo už. Ja to beriem bolesť za bolesť. Mne urobili fizicku a ja im urobím citovú bolesť." Povedal som svojim tónom ktorý bol trochu agresívny. Zistil som že s týmto vlkom to budem mat ťažšie než som si myslel. Ale nevadí. Diablo a Gabriel vedeli čo majú robiť a išli k hraniciam pomaly. Keď odvrátil hlavu počul som ako zapraskal. Mne by hneď puklo kebyže to spravím.

Ra's Al Ghul
Jk
,,Tohle je jen krátkodobá pomsta, kterou děláš.  Jednáš impulzivně a bezmyšlení. Musíme být trpělivý a dostanem co chceme. " Řekl jsem. Nelíbilo se mi, že jednal zbrkle. Podle něho by se měli připravit,  a pomalu plánovat.  A až bude nepřitel v nevýhodě překvapivě zaútočit.  Unášení vlků k ničemu nebylo. Jen tak na sebe přiláká pozornost.  A jen malé dítě touží po pozornosti. Já chci udělat něco pořádného,  třeba ať to nikdo nevidí.  Jen ať vědí, že to někdo udělal a ať se toho někoho bojí.

Hranice → Skalní jezero
Nedaleko hranic jsem zachytil Ritin pach. V očích mi trochu zajiskřila naděje. Vybavil jsem si její rozhovor s ,,alfou'' Kirigakure. Rozhodl jsem se svou matku najít. ,,Chceš se k ní přidat?'' ozvala se za mnou Abeky. Na chvilku jsem se zamyslel. ,,Možná ... Ještě se rozhodnu...'' zamrmlal jsem. Aby si něco špitla, ale to už jsem neslyšel. Odhodlaně jsem vykročil vpřed.

LB/TS: Hlásná hůrka → Ishimura: Jezero Kappa
Cítil jsem změnu. Věděl jsem, že se Sasori už nevrátí. Byl jsem tím pádem úplně sám. Věděl jsem, že stejně tak, jako zmizel Sasori, zmizel i Fantomas, přesně tak, jako jeho jméno říkalo. Byl to podivně zlomený vlk. Měl však šanci na život, jenže tu nevyužil. Společenství bylo prázdné. Rozhodl jsem se podívat se domů za rodinou a proto jsem se rozběhl do lesa na západ a pak k jezeru. Tam někde by mělo být doupě v němž jsem se narodil.

SJ
Demon

,,Ver ze trpelivost mám velku. Ale ked chcem teraz aspon ubliziť tak to robim okamzite. Na nič nečakam. Toto ked sa snad vibavi, tak začnu velké plany. Už teraz mozeme uvažovať čo sa spraví." Povedal som mu to v kludnom tone, a obzrel sa okolo seba. Uvidel som hned nejakeho vlka. V duchu som sa smial, lebo zacinalo sa to tu ozivovať. Otocil som sa a pozrel smerom k jaskyniam. A potom som sa zasa otocil na  Rasa.  A poslal mu myslienku. ,,Nemáš hlad ?" A čakal na jeho odpoved. Pritom pozeral na toho vlka čo prisiel

Skalní jezero
Vycenila jsem na vlka (Ra's) tesáky, narovnala se a zvedla ocas, jako správná alfa, když na mě zavrčel. Zatím to byla jen výhružka. Na svém území nebudu trpět takovou nekázeň. ,,Post zástupce si vlk musí zasloužit.'' řekla jsem jedovatě a zabodla jsem do něho pohled. Co to sakra Demona napadlo?! Vidí ho poprvé v životě a už mu nabízí post zástupce?! Vzpamatuje se! Poslala jsem mému partnerovi myšlenku. ,,Buď se přidáš a uznáš mě za svého vůdce, nebo vypadni z mého území! Je to na tobě..'' promluvila jsem klidně, přesto však byl v mém, na vlčici hrubém hlasu, cítit chlad. Vítr ke mě donesl něčí pach. Tenhle pach jsem moc dobře znala. Ohlédla jsem se a spatřila Higa. Byla jsem zvědavá a tak jsem se mu vydala naproti. 

Rita + Hige + Freya
SJ
Černobílá vlčice se zastavila a počkala až k ní béžový přijde. Měla kamenný výraz, tak jako vždy. Přejela Higa pohledem, narovnala se. ,,Ahoj Rito.'' začal Hige. Vlčice přikývla. ,,Zdravím.'' odmlčela se a prohlédla si i to zvířátko, které přišlo s Higem. Nic takového ještě neviděla. Bylo mohutné, svalnaté a přitom elegantní. Podobalo se to nějaké lasičce, ale bylo to větší. Zajímavé, mohlo by se hodit.. Pomyslela si Rita. ,,Co zde pohledáváš?'' převedla svou pozornost opět na vlka. ,,No je to na delší vyprávění.'' uchechtl se Hige a poté pokračoval: ,,V táboře jsem poslouchal váš rozhovor a rozhodl jsem se k vám přidat. V Kiri mě nic nedrží, vlastně nepatřím nikam, tak proč to nezkusit?'' mlaskl zamyšleně. Ritě se na tváři zjevil tajemný úškleb. ,,Jakožto můj ... syn a nositel mého rodu, jsi zde vítán. Ale musíš mě a Demona uznat za svého vůdce. Vyžaduji maximální poslušnost.'' vážně mu pohlédla do očí. Higovi blýsklo v očích. ,,Samozřejmě, má Alfo.'' pronesl a uklonil se. Poté se ušklíbl. Vlčice jeho úškleb ignorovala. Neměla náladu na žádné legrácky. Její pozornost upoutal další vlk. Respektive vlčice. Černá se zlatými znaky a křídly. Poskakovala, jako nějaká střelená srna a mířila k nim. ,,Kdo je sakra tohle?'' přimhouřila Rita oči a nechápavé nadzvedla pysk. Hige pokrčil rameny. ,,Nemám ponětí, ale nevypadá psychicky v pořádku.''