Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Veletherovu pozornost opět zaujala Naiome, když se před ní přišoural Kaer. Lehce přimhouřil oči. Takže zradil? Ihned takto ze začátku? Usadil se opodál a čekal. Zdánlivě se držel pryč od boje, tiše sledoval a nic nedělal. Nakonec, proč něco dělat? Kaer byl viditelně slabým vlkem, kor, když to nevydržel dlouho v silné smečce. Kdyby se jednalo o silného soupeře, snad by svou partnerku i podpořil, ale takhle neměl proč, jednak to byl Naiomin boj a druhak si byl jist, že pro Temnou Alfu nebyl Kaer o moc víc, jak otravný hmyz. Ušklíbl se, když následně pruhovaný vyvolal lva. Ano, mohlo to být pro Princeznu iritující, že takhle celý proces popravy oddaloval, na druhou stranu, myslet si, že to Naiome zastaví, bylo více jak bláhové. Naiome totiž byla dost silná, aby trhala na potkání hlavy. A to nebylo myšleno metaforou, nýbrž jako zcela seriózní fakt. "Někdo si tu hraje," poslal jí pobavenou myšlenku a uchechtl se. Byl si jist, že kdyby do toho dala Temná Alfa všechno, již by byl Kaer dávno pod kytičkama. Nebo spálený na uhel, to je vlastně jedno,

"Lepší než Flame? Hmmm," zamračil se Asklépios. "Nikdy jsem s ním nepřišel do přímé interakce. Zato jeho partner, Tosar, byl původně mým adoptivním bratrem. Díky němu jsem se stal Deltou a léčitelem, nemůžu si tedy na jejich vládu stěžovat, vezmu-li ještě v potaz skutečnost, že má fyzická kondice je na úrovni fretky," nadhodil. Ano, sice mu Flame dal vzdánlivě nesplnitelný úkol a ve smečce byl snad jen kvůli Tosarově shovívavosti a vlastní inteligenci, ale stále z něj udělali Deltu. "Je pravda, že matka je dobrý vůdce, takže si nejspíše smečka přilepšila, o tom žádná," prohlásil. Jakmile si vyslechl, co se ve smečce stalo, zamračil se. "Remington?" Přimhouřil oči. A jak to, že si někoho takového vůbec Naiome zvolila za partnera? Zavrtěl nad tím hlavou. "Heh, co takhle vlk dlabající brusinky za hranicema?" nadhodil opět. Viditelně se tou myšlenkou bavil, protože ať se snažil jak se snažil, nedokázal si představit, jak vlk žere něco jiného než maso. Tedy, do určité míry ano, kupříkladu nejrůznější odvary a bylinky, aby se dostal vlk z ohrožení smrti při zranění nebo při nemoci, jak už ho naučil Imagin. Ale doplňovat si stravu plody... Střihl uchem a pozdvihl naoko podiveně obočí. "Slyším dobře? Zeissan se směje? Jsem stále ve starym dobrym Zeissu, na kterej si mapatuju?" Zeptal se. Samozřejmě Naberia neznal, nevěděl tedy, jestli se jednalo o smíška, nebo o bručouna a nakolik byl jeho úsměv vzácný. Odfkl si. "Třeba na medvěda? To by byla strašná zábava, zůstat rozšlápnutý v lese," souhlasil s ním. Ono to asi bylo jiné, když jste nebyli velcí jako medvědí tlapa - a stedy Asklépios - ale spíš jako medvěd samotný - a tedy Naberius. Poté zavrčel a vycenil zuby. "Samozřejmě, že nejsem starej, ty jelito," řekl, však bylo slyšet, že nenarážel na nedostatek inteligenčního kvocientu mohutného vlka, jako spíše o bežný styl jeho mluvy. "Já jsem mladej a krásnej, jak jinak, jenom už jsem přesáhl věk, kdy můžu vyrůst," upřesnil a při vychvalování sebe sama zvedl tlapku a přejel si pohlavě, jakoby si uhlazoval čupřinu a předvedl velmi svůdný pohled, který vypadal až příliš komicky na to, aby si někdo mohl myslet, že ho Asklépios myslel vážně. Nakonec, Asklépiovi bylo něco okolo pěti let, dost málo na to, aby se považoval za dědka. Jak tak před Naberiem ale stál, pocítil lehkou iritaci, že musí zakládnět hlavu. "Pročs vlastně šel do lesa? Na jahůdky?" Pozdvihl obočí. Ono nebylo možná dobré provokovat někoho silnějšího, než jste vy samotní, ale Asklépios si nemohl pomoct. Navíc se mu líbilo, jak to bral doteď Naberius s nadhledem - kdejaký Zeissan by i za špatný pohled skočil druhému po krku. Ale to nesvědčilo o moc vysoké inteligenci, naopak, když je selhával mozek, řešili to buransky hrubou silou.

"No tak, jsme v Zeiss, tak by to dávalo logiku," podotkl, protože v Zeiss se nacházeli prostě takoví mazlové, že měli nabroušeno snad na každého. "Ach. Chvála mé matky jakoby zahřála u srdce i mne!" Uchechtl se a položil si tlapu na úzký hrudník. Následně protočil očima. "No buďto je odradí odstrašující hrozba ve formě polámané vlčí mrtvoly na hranicích, nebo ne a naskytne se jim pohled na odstrašující hrozbu ve formě Zeissanů chroustající brusinky za hranicema. Podle mě by se rozhodně víc vyděsilo to druhý," nadhodil. "Hm, to si nemyslím. Připadáš mi jako taková veselá kopa," podotkl. Přecijen, mohutný, krvelačný Zeissan s děsivou kresbou jakéhosi... zubatého démona na boku a smíšek se nutně nevylučovali, ne? Kažopádně malému vlkovi přímo sálala z hlasu ironie. "Heh," zarazil se při slově 'hezkej'. To vskutku nečekal. Nakonec, vlčice na něj nijak neletěly (bůh ví proč, ale myšlenka o hlavu nižšího partnera je nerajcovala, no věřili byste tomu?) a od samce... zkrátka to bylo poprvé, co mu někdo něco takového řekl. Vyvolalo to v něm zvlástní pocit, který se usidloval v okolí. "Ehm," odkašlal si a pohlédl jinam, následujíc Naberia. A při slovech o lovu na protest zakňoural. "My? Uvědomuješ si, že my je množné číslo? A koukl ses na mě vůbec zatím? Vidíš, jak vypadám? Připomínám ti statného lovce? My, pfff..." stěžoval si hlasitě, protože to prostě každý dobrý lovec dělá, že. "A co vůbec my lovíme?" Nadhodil.

Velether sledoval, jak Naiome s lehkostí sobě vlastní odsunula lva a ještě jej nechala vzplanout ohněm. Zaslechl v hlavě pokyn lva zabít, jako bonus si navíc mohl vlk nechat jeho kůži. Čtvrtdémon přimhouřil oči. Pár chvil přemýšlel, že by se sám zapojil, však jednak mohl získat kůži kočkovité šelmy téměř kdykoli se mu zachtělo a druhak se jednalo o lva nereálného, byl součástí magie a Velether předpokládal, že se na něj vlci sesypou a Kaer ho jen nechá odhmotnit se a udělá z nich idioty. Taky neměl důvod se s ostatními přetahovat. Avšak jeho názor poměrně rychle změnila několikabarevná vlčka, Northie, která použila pro popsání lva slovo chudák. Chudák! A zároveň, že by chtěla takového mazlíčka! To neviděla, že to nebyl mazlíček, ale magie? A že onen lev před chvílí napadl Naiome? Jeho partnerku Naiome?  Ono jí ho snad bylo líto či co! Zavrčel a vyskočil na nohy. "Hlupačko! Jestli ti je líto lva, co napadl tvou Alfu, tak mu nemáš ani co skákat po krku!" Zvrčel na ní. Nesnášel takto rozpolcené vlky, plné nejistoty ohledně toho, co vlastně chtějí. Použil magii gravitace (lvl 10) k tomu, aby donutil Northie lva pustit a odsunul jí stranou - schválně onou magií, aby jí neublížil, nakonec, stále byla členem smečky. Poté zavrčel znovu a dupnul lvovi na hruď, aby ho přišpendlil k zemi. Následně pomocí magie kovu nechal ze země vystřelit velké kovové ostny, které lva prorazily skrz na skrt - hrdlo, břicho a hrudník přesně v místě srdce a plic. Hodlal to udělat i aby demonstroval otevřeně svou sílu před celou smečkou, aby nebylo pochyb, že on byl tím, kdo si srdce Temné Princezny zaslouží.

Je to predsa môj lev nie? Napadlo ma keď ma Velether, tá nová Kappa čo nedávno prišla pomocou mágie odsunul od leva. ,,Nie je mi ho ľúto! Rozprávam sa sama so sebou... Ty" zahryzla som si do jazyka aby som to drzo neodsekla. Potom som odchádzala a zahundrala som si popod ňufák. ,,Ty megero." šepla som. Konečne som mohla mať po dlhom čase zábavu a príde jeden nadutec a všetko mi skazí. Už od začiatku bol hnusne otravný a pchal sa Naiome do roboty. Podobný uslintanec ako Man"ak. No čo? Nech si toho svojho leva aj zožerie, mne to je jedno. Nechcela som si s ním merať sily, bol megaomansky prerastený a týčil sa nad vlkmi ako veža. Mohla som mu kľudne prejsť pod brucho bez toho aby som sklopila uši a ešte by na mne mohol stáť iný vlk.

Sedel som pri Beryfel a sledoval som dianie v Tábore, vlk ktorý vzrastom prevyšoval všetkých vlkov v Tábore sa správal, podľa mňa dosť povýšenecky a pritom bol cítiť Kappou ako takmer všetci vlci v Tábore. Ignoroval som ho. Nech si robí čo len chce. Nech sa stará sám o seba. A nech je taký aký je. Hrabol som packou do zeme a sledoval ako odsúva mladú vlčku od leva, ktorého držala za hrdlo, vôbec som sa jej nezastal, veď prečo aj, som tulák a podla slov všetkých by som mal držať klapačku a čakať kedy mi alfa dovolí bojovať s Beryfel, na ktorú som často pozeral a snažil som sa odhadnúť čo v nej je.

Velether zavrčel a odvrátil se od probodaného lva. "Ticho! Jestli mluvíš k sobě tak se to týká i mně, jelikož já jsem Alfa," Vyštěkl a dal důraz na slovo Alfa. Věděl, že vlci ze smečky to ještě nemohli vědět. Nakonec, ani on, ani Naiome s tím ještě nevyrukovali. Ale pokud šlo o jeho současné pravomoce, hodlal dát jeho postavení jasně najevo. Kor když se k němu ona Kappa chovala jako k sobě rovnému, ale on byl její Alfa. Jelikož to nevěděla, hodlal jí to prominout, pro jednou. Však když na ní s přimhouřenýma, dračíma očima hleděl, rozhodl se pro kompenzaci toho, s jakým tónem k němu mluvila. "Pokloň se, hned," zavrčel na ní. "Ale ale ale. No není ta moc jako droga? Mlaskla pobaveně jeho patronka. Viditelně si užívala, jakou moc má její vlk, neboť automaticky měla větší moc i ona.

Velether přivřel oči a pohodil ocasem. "Jsem si toho vědom. Proto to prozatím nechávám být. Ale dávej si pozor na jazyk do budoucna," varoval jí a chladným pohledem sledoval, jak se začala plazit u jeho tlap. Nehodlal jí na to nic říct. Přece byl Alfa, tohle bylo zcházení jeho hodné. Následně se však lhostejně otočil. Přirozeně, jak čekal, démon se rozplynul. To ho momentálně ale zajímalo pramálo, namísto toho udělal několik kroků blíže k Naiome a usadil se, sledujíc, jak svými úkony z Kaera prakticky vysává život. Brzy z něj nezbyde nic, jen obláček černé páry či kožešina do jeskyně, toho si byl pevně jist.