Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Zjažila som sa a pozrela som sa naokolo. Nováčikovia, pcha, taká chamraď. Dlho to nevydrží, smrdí to šteňacinou. Bleh. pomyslela som si a levino som švihla chvostom. Nováčikov som v láske nemala. Boli upišťaný, veľké huby, malé skutky, ale svorka musí z niečoho byť. Ten suchár Omega Draco, oblizla som si tesáky. Veď to mu len tak chýbalo. Tak mu treba, oblude jednej trojnohej. Zaslúžil si to. napadlo ma. Bola som neprajnou, ale s nováčikmi bude ešte len zábava. Ten Sauron? Dobre som zachytila jeho meno? Tak vyzeral odmeraný a taký hm... Neviem ako to pomenovať, ale podvný. Tá druhá čierna, bola utáraná až strach. jej meno som už aj zabudla.

Černomodrý vlk pootočil hlavu a všiml si jednoho vlka, který si to mířil pryč z tábora. Nejdříve byl překvapen jeho výskou. Vskutku se jednalo o obrovského vlka, snad dvakrát tak velkého, jako on sám. Asklépios se svou výškou okolo padesáti centimetrů se nejenže moc nepodobal mohutné a vysoké matce, dokonce byl menší než vlčice. Co než vlčice, byl menší než malé vlčice! Kdyby měl bojovat s vlkem o jeho velikosti, možná by mu stačilo Asklépia jen zalehnout nebo něco takového a to vyvolalo u syna Alfy závistivé píchnutí u srdce. Však toho, že mířil z tábora, hodlal využít. Nechtěl tu tlachat a rušit matku v jejích povinnostech, namísto toho se rozeběhl za trojbarevným vlkem.

"Vlku!" Zavolal na něj, když jej doběhl. Jeho jméno neznal, post také ne a stále se mu to zdálo zdvořilejší, než jej oslovil slovy 'hej ty'. "Žádám tě o obeznámení všech změn ve smečce a na území za posledníh pár let," dodal. Neznal vlkův post, mohl být omegou, ale také betou, nehodlal být tedy oprsklý ihned při prvních slovech a dodal hezky formální 'žádám', tak, aby měl vlk možnost odmítnout. V jeho slovech byl však stále rozkazovací podtón. Slabý, nenápadný, ale přesto tam byl.

Oblizol som si pysky tenkým jazykom. Stál som pre Alfou temnej svorky a sledoval som ju nečitateľným pohľadom. Zrazu som začal vnímať myšlienky iných vlkov, rojili sa na mňa ako muchy. Začul som myšlienky mladej vlčice (Northie). Odfiltroval som si tie slová a už som bol zase v poriadku a sústredil som sa na Alfine slová. Beryfel bola únavná, tárala donekonečna ako verklík a išlo ma z nej poraziť, no čo, možno bude silná a ja si jej silu trochu požičiam, vycucnem jej energiu ako keď pavúk sosá z muchy. Nikto tu nevedel o  mojej mágií, teda zatiaľ nie a Tmavý vysokánsky vlk (velether) povedal, že nemáme nič vyvádzať keď sme votrelci. Rozhodol som sa to rešpektovať. Predsa len, kto vie. Možno tu objavím niekde toho Chodca, tak by som ho rád zabil a napil sa jeho krvi. Len pokojne Sauron. pomyslel som si.

Asklépiovi se při Naberiových slovech lehce rozšířili zorničky a přidal do kroku. "A proč nezpomalíš krok, když s tebou mluvíš, hm? To si vyprošuji!" Zafuněl. Ono to nebylo ani tolik proto, že by si vyžadoval větší respekt a formalitu při rozhovoru, i když se za to dal skutečný důvod moc hezky maskovat - každý krok trojbarevného vlka byl jako tři kroky Asklépiovi a to se mu opravdu nelíbilo. "Jmenuji se Asklépios Dead Demon a když už s tebou držím krok, co mi můžeš povědět o nedávných změnách?" Otázal se ho. Hlavu nesl vysoko ve vzduchu, hruď měl vypjatou, div nechodil po špičkách... no pocit méněcennosti způsobený jeho výškou z něj přímo sálal. Čím se vlk musí krmit, aby tak vyrostl? Zamračil se pro sebe. Třeba chroupal v dětství mrkev nebo něco podobného.

Na uchechtnutí zareagoval Asklépios okázalým protočením očí, však odpustil si všechny možné poznámky. Nakonec, nechtěl téma zavést na jeho nížku. "Ideálně od doby, co se má matka stala Alfou. Však není třeba podávat podrobné, chronologické informace. Upřednostnil bych stálé a aktuální změny týkající se území. Kupříkladu na hranicích jsem narazil na různé pasti. Kde všude jsou, jakého typu, kolik jich je a kde se nacházejí bezpečné cesty? Zároveň pokud nastala ještě nějaká, podobná změna, bylo by dobré o ní vědět," řekl vlk klidkým hlasem bez sebemenšího zaseknutí. Už jen to poukazovalo, že se jednalo o poměrně zkušeného řečníka. Někdy to bylo příhodné, na druhou stranu, poukazovalo to i na fakt, že byl vlk schopen vymluvit někomu díru do hlavy. Následující slova trojbarevného vlka Asklépios lehce znejistěl, což bylo postřehnutelné na cuknutí jeho svalů. "Má hlava je má hlava, myšlenky v ní patří mne," upozornil vlka naoko klidným hlasem, však uvniř cítil nepříjemný pocit. Nikdy nebylo hezké vědět, že se vám druhý může hrabat v hlavě. O to hůře, když šlo o Asklépiovi mnohdy nevšední myšlenkové pochody. Avšak když už se stalo, hodlal se toho vlk chytit. "Chmf, neřekl bych, že by mi už ládování se brusinkami mohlo pomoc, jsem na to moc starej. Ale představa, jak si vlk jako ty chodí do lesíčka trhat malinky a jahůdky je více jak úsměvná," uchechtl se směrem k vysokému, mohutnému vlkovi. Ale rozhodně by bylo zajímavé sehnat si vlče a cpát do něj ovoce, jak moc vyroste, třeba by to mohl zkusit. Anebo ne. Taky by ho mohl přerůst a nakonec zasednout nebo něco podobného. "Naberius. Těší mě asi tak, jak by strachbudícího Zeissana těšit mohlo," nadhodil rádoby ledabyle a poukázal tak na fakt, že vyhnanci se málokdy bratříčkovali. Občas to bylo hloupé, jindy to bylo skvělé, moci vlka odpálkovat bez jakýchkoli výčitek.