Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Draco 
Hranice~směr Ishimura ~ Měsíční Vrchy
Šli dlouho, ani jeden nemluvil, byla to náročná cesta, zvlášť pro Draca. Ale byl rád,  že Rain, jde někam hodně daleko,  mimo smečky a že s tím nemá problém.  Draco Rain stačil,  nešla moc rychle. Koukal se na ní a v očích měl lásku. Když po dlouhé době,  konečně došli tam, kde se jim to libilo, a nikdo nebyl okolo roku.  Draco jsi sedl.,,Miluji tě " Řekl.

Rain
Měsíční vrchy

Došli jsme do skal. Cítila jsem jak se krajina zvedá do kopců nebo vrchů. Bylo tu příjemně. Svalím se na zem. Byla studená, ale to mi přes kožich vůbec nevadilo. Draco si sedl. "Já tě taky," řeknu tiše. Milovala jsem vyhnance, ale hodného, takže byl jako jiní vlci, jen na venek tak nevypadal. "Kde budem bydlet?" zeptám se.

// Pokračuj prosím v Příběhu za hranicích smeček

Tábor
Vraj som jej skomolil meno. ,,No jasné ale nepamätám si všetko." odsekol a vymotal som sa z koreňov ktoré mi podložila. ,,Tak ty takto?" spýtam sa a sledujem ako tasí dýku. Pomocou mágie som si potiahol trochu z jej energie, tak že ju to neoslabilo, len ak by to cítila, tak len ako šteklenie na vankúšikoch labiek. Opäť dom proti nej s odhodlaním vyrazil, tentoraz so skoneneou hlavou, aby som aj využil prilbicu, stočil som sa aby som do nej vrazil plecom.

Tábor
Stiskla čelisti pevněji k sobě, snad ze strachu že by jí mohla dýka vypadnout. Nepoužívala ji nikterak často, ovšem tady před tolika vlky se chtěla vyhnout nějakému střetu s krví, natož proměně. Přidělalo by to akorát problémy o které rozhodně nestála. Oči měla upřené na šedého vlka s tím podivným náhrdelníkem a přilbou, dokázala si představit jak bolestivý by byl jeho naráz, natož kdyby přitom přilbu využil. Když se ovšem k ní opět rozběhl, zůstala stát na místě a až ve chvíli kdy byl pár metrů od ní uskočila lehce do strany. Snažila se zůstat v jeho blízkosti, což spolu s tím čekáním mělo za vinu, že se jeden z jeho rohů po sobě zanechal pod jejími žebry bolavou modřinu. Zavrčela podrážděně a ohnala se po něm dýkou, původně měla v plánu mu ji vrazit někde za krk. Ale tohle ji tak vyvedlo z míry, že stačil pohyb a Sauron se tak mohl jejímu útoku vyhnout. Už ve chvíli kdy dostala do břicha si uvědomila jak nedomyšlený krok tohle z její strany byl, možná kdyby z něj nějak dostala tu věc bylo by to lehčí.

Tábor
Naiome si všímala ich techniky. Prevažovala Befyriel. Prišlo jej, že Sauron na to ide príliš bezhlavo a nepremyslene. To by ho mohlo stáť život. Olízala si pysky. Použite svoju mágiu. - poslala im myšlienky. Chcela vidieť o niečo zaujímavejší boj ako bolo toto. Ak sa to dalo nazývať bojom samozrejme. Mienila však budúce skúšky posunúť už o čosi vyšší level. Zeiss sa muselo posúvať dopredu a Naiome mala svoje plány.
Zaryla drápy do zeme a čakala, aká mágia z nich dvoch vypadne a či sa predvedú. A potom určí viťaza a porazeného.
/Bola by som rada ak by ste skúšku ukončili do zajtrajšieho večera Potrebujem s Nai hýbať

Tábor
Išiel som na vlčicu bezhlavo a urobil som jej rohmi svojej prilbice bolestivú modrinu na rebrách, ohánala sa po mne dýkou v snahe  dať mi korunu z mojej hlavy, vyvrtol som sa a vyhol som sa jej ataku. Začul som myšlienku alfy. Mágia... vycucnúťsi z tej bzdochy trochu energie? Pekná idea. Iba trochu som si potiahol z jej energie, mala jej hromadu a ona to mohla pocítiť. Tentoraz už ako záchvev svalstva na labách, čo ju mohlo paralizovať alebo spomaliť ak je dostatočnd psychicky odolná...

Aura s očima přivřenýma proti jarnímu slunci sledovala dění v táboře. A tak se stalo, že viděla snad všechno co se tu dnes událo, od zabití Kaera až po boj těch dvou nováčků, který stále ještě probíhal. Ovšem nezapojovala se. Koneckonců, když nebyl svolán sraz, nemusela se akcí jako poprava zrádců účastnit.
Po nějaké době ji polehávání přestalo bavit, tak se rozhodla, že se trochu projde po území, popřípadě zkusí něco ulovit. Vstala, protáhla se a pak pomalu vyklouzla z tábora. Nebylo pravděpodobné, že by si jí někdo všiml, v táboře se dělo tolik zajímavých věcí, takže by asi nikdo neřešil to, že obyčejná Kappa odchází z tábora, ale ani to nebylo vyloučené, koneckonců, Aura se neskrývala.
Když byla za táborem, rozklusala se směrem k jednomu z pěkných míst na tomto území. Tedy, ne že by toto území bylo ošklivé, ale... Aura měla jistá oblíbená místa, většinou u jezer a to i přesto, že plavání zrovna v lásce moc neměla. První, kam se dostala, bylo Krvavé jezero na sever od tábora. Jeho cihlově rudá voda se leskla v odpoledním slunci a Aura na to několik sekund fascinovaně hleděla. Její zamyšlení přerušily tiché kroky. Když zvedla hlavu, všimla si jednoho vlka na stejném postu jako byla ona, jak se prochází po břehu jezera. "Zdravím, Acherone." Řekla nevzrušeně a podívala se vlkovi do očí.

KJ
Keď zazrel Krvavé jazero, pridal do jeho mohutného kroku. Jazero si obzeral a zároveň premýšľal. Prechádzal sa okolo neho. Nevšimol si ani príchod vlčice Aury pokiaľ by ho neoslovila. podvihol hlavu a zastavil sa.
"Zdravím, Aura." - odzdravil rovnako. Znova sa dal do kroku, však teraz smerom k čierno modrej vlčici. Asi 50 cm od nej si sadol. Mal rád svoju osobnú bublinu a ani nemienil narúšať bublinu niekoho cudzieho. "Nad čím sa tu zamýšľaš?" - spýtal sa jednoducho. Popravde on sám si nevedel odpovedať. Mix myšlienok a plánov. Nedalo sa to pomenovať jednou vetou. Zatiaľ čo čakal na odpoveď zahľadel sa na červenú hladinu.

Tábor
Při slovech alfy jako by přišla o nemálo sil, tlapy ji ztěžkly a oči klížit. Ne že by byla v tu chvíli tak strašně unavená, akorát ji to poměrně zarazilo. Oklepala se a v hlavě si připomenula slova Alfy, měla pravdu, prozatím se nic moc nestalo a ona ani jednou nepoužila svou vrozenou magii, jak by ji Alfa mohla vzít do smečky, kdyby tu ani neukázala tak základní věc? Zaryla drápy do ušlapané trávy a zaměřila se na vlka před sebou, prozatím nevydal žádný pohyb značící další útok a tak to vzala jako menší znamení. Vyhrabala ze sebe ten zbytek sil co ji nechal a poté, zničehonic z nebe do Saurona udeřil zářivý blesk. Záře zmizela stejně rychle jako se objevila a nezanechala po sobě žádné známky, až na tělo šedého vlka. Befyriel sebou zakymácela a zamžourala ke svému rivalovi. Nikdy nic takového nezkoušela a tak to pro ni bylo dosti náročné. Pohlédla na Alfu trochu nejistě, koneckonců...Co když to přehnala? Cítila jak se jí chvěje celé tělo únavou a tlapy už vypovídají svou službu, ovšem hrdost a strach z Alfy ji nedovolili se ani hnout.

Tábor
Nemal by som prejavovať bolesť ale keď tá vlčica do mňa uderila bleskom, zavrčal som od bolesti. Z kožucha sa mi čmudilo a ja som sa cítil nepríjemne, tak to ti nedarujem. Zozbieral som svoje sily aby som si z nej zobral trochu tej energie, keďže dokáže metať blesky kade tade. Ešte znova, nemusel som ju vyčerpať navonok, ale síl jej ubúdalo. A tým, keďže použila svoju mágiu ju oslabilo, lenže tá energia, ktorú som jej zobral sa prirátala k mojej energií, ale blesk, ktorý do mňa našupovala, bol predsa len silnejší. Stál som neisto na nohách, hlavu som mal sklonenú a bol som pripravený vykryť jej prípadný útok. Hoci vyzerala celkom vyjavene a unavene. Moja mágia mala tú výhodu, že mi síl pribúdalo a mojim nepriateľom ich ubúdalo. Zježil som sa, niežeby som bol vyježený z toho blesku dosť, ale chlpy na šií sa mi zježili. ,,Skoncujeme s tým." precedil som pomedzi tesáky. Dychčal som, lebo to čo blesk spôsoboval, mi robil bolesť, ale na skuvíňanie som bol až príliš hrdý. Bolelo to, ale očividne to viac bolelo ju samotnú, pretože to ako ju náhle opustila časť síl... Držal som sa na nohách nedávajúc najavo svoju bolesť, hoci Alfa si mohla všimnúť ako mykám zadnou labou v snahe uľaviť jej od bolesti. Vďaka Befyriel som mal dosť síl aby som dokázal stáť rozmýšľať a ešte som nebol tak rozbitý, hoci môj postoj prezrádzal bolesť.

Cairo kráčel vedle své vychovatelky, hrdý na svůj nový post. Co na tom, že byl jen vlče. Byl právoplatným členem smečky a to bylo hlavní, na vylepšování svého postu měl času dost. Koneckonců, byl ještě mladý a měl celý život před sebou.
Když došli na nějaký palouk, Gwen se zastavila a on si sednul asi půl metru před ní. "Ne?" Zatvářil se naoko překvapeně. "Škoda. Vypadá chutně." Při těch slovech si Cairo olízl tesáky. Možná to vypadalo děsivě, minimálně pro to stvoření, ale Gwen muselo být jasné, že by si ve skutečnosti jejího mazlíka zabít netroufl. Ne, dokud ten mazlík už někomu patřil. "Také mám pár mazlíčků..." Řekl a při jeho slovech se nad ním zhmotnil orel, který se mu posadil na lopatky a z křoví lemujícím palouk se vynořil levhart. "Tedy, mazlíčky..." Ušklíbl se. "Ten orel, to je Diablo a je to můj pomocník. No a Lex-ta šelma-to je můj otrok." Levhart seCairovi, svému pánovi, poklonil a Diablo spokojeně kývl hlavou.
"Samozřejmě že umím lovit!" Vyštěkl Cairo mírně uraženě, že si Gwen vůbec dovolila podceňovat jeho schopnosti. "A co se týče magie... Kterou z nich myslíš?" Zeptal se pak.

PO
"Jo... To je možný, ale smrdí nechutně, táhlo by ti z tlamy," řekne a uzavírá tím téma o Makarónovi. Když se na jeho siluetě objeví další silueta a pak z křoví ještě jedna vyskočí, jen pokýve hlavou. "Bezva, mazlíčci se ti budou taky někdy hodit," ušklíbne se. "Fajn, fajn, tím líp pro mě. Teď k té magii... Bejt Zeissan, to není jenom o tom, držet se pravidel a železné poslušnosti, být vždy čestný v souboji, protože, jak ostatně zjistíš, nikdo čestně nehraje! Při soubojích se na tohle zapomíná," odmlčí se, "Proto teď po tobě chci vědět magii, ta je ři souboji vždycky platná ať je jakákoli, jen ji musíš dobře využít, takže mi prosím řekni, jaká je tvá magie a pokud jich je víc, tak je řekni všechny." Švihne ocasem a začne pochodovat tam a zpátky. "Nutno říct, abys to s magií při boji moc nepřeháněl, vysiluje... Překvapivě," informuje jej přičemž poslední slovo prohodí sakrasticky.

Cairo se ušklíbl. Ta malá šelmička opravdu nesnesitelně páchla. "Já vím. Mazlíci jsou fajn. Diabla využití jako posla a Lex je můj bodyguard a když zrovna nemám náladu, tak i lovec. No a když zlobí... Dá se na něm skvělé vybíjet vztek. Což ostatně ikdyž nezlobí." Cairo po levhartovi máchl tlapou, aby mu uštědřil facku a Lex se zakňučením zacouval do křoví. Cairo pokrčil rameny. "A když ho zrovna nepotřebuju, má volno. To ostatně i Dio, ale ten bývá spíš se mnou." Diablo byl jediný z Cairových mazlíčků, ke kterému se Cairo choval jako k sobě rovnému, ostatní si u sebe udržoval pomocí strachu a Diablo byl také jediný, koho nikdy netýral, protože přátelé se přece netýrají.
Pak Cairo už jen mlčky poslouchal co Gwen říká, snažil si toho co nejvíc zafixovat v paměti, jen občas přikývnul. Když usoudil, že vlčice domluvila, vzal si slovo zase on. "Nevím kolik ve skutečnosti ovládám magií, tak vím o třech. Ta první, která mi jde nejlépe, je to, že se dokážu měnit na jiná zvířata. Zatím ne na všechny, ale rychle se to zlepšuje. Dále o něco hůř ovládám vítr a pak ještě umím ovládat ostatní zvířata." Odpověděl. "Jo a také dokážu vytvoř skleněné tornádo a ledové střepy." Vzpomněl si.

území mimo smeček - Hranice Kirigakure - Hranice Stříbrného fénixe - Hranice Ishimury - Hranice Zeiss

Pořád jsem čekal, ale marně. Pořád jsem pátral po Aresee, ale marně. Blížil se čas, kdy budu muset opustit smečku i když nechci. Vážně nechci odejít, jenže Osud je neoblomný, vždycky byl takový. Nebyl jsem starý. Byl jsem vlastně mladý vlk. Pořád jsem byl mladý, jako bych měl čtyři, možná pět let. Jistě, strašil jsem tu již patnáct let, avšak v mém měřítku to bylo jen několik měsíců. Cítil jsem se mladě a vypadal jsem mladě. Byl jsem totiž poloandělem a ti neumírají tak brzy. Neumřu na věk, ale nejspíš zde nesmím zůstat, pouze jako otrok Mayorské pyramidy a to nemohu. Právě to, by mne zabilo.

Procházel jsem od jedné hranice k druhé, všude jsem hledal stopy po mé partnerce. Nikde nic. Až u Zeiss. Cože? Zase? Proč? Tomu jsem nerozuměl. Proč šla do Zeiss. Musím zjistit, proč odešla z Kirigakure a jak to je.

PO
Jak jsem tak poslouchala toho usmrkance, začínala jsem v něm vidět spíše tyrana, le těch tu bylo vlastně hodně! Ale o jeho metodách a chování k mazlíčkům jsem mluvit nehodlala, nebudu se mu montovat do chování. Mám z něj udělat Zeissana, ne slušňáčka, který si štěbetá se zvířátky jako Sněhurka. Tak jsem tedy raději poslouchala jeho výklad o magiích. Zaujaly mě všechny, ale zajímala mě ta první. "Tak to zní zajímavě. Teď se tě ale zeptám... Na jaká zvířata se zatím umíš měnit, na jaká se měnit chceš a proč," řekla jsem úsečně. "A taky, kdyby ses už uměl měnit na velká zvířata s velkou silou, ale byl vyčerpaný a proti tobě stál stále silný nepřítel, co bys udělal, pokud bys měl použít právě magii přeměny?" otázala jsem se zaujatě, protože mě upřímně zajímalo, co mi odpoví. Zda to bude bojový typ, nebo stratég, nebo mě třeba úplně překvapí.

Modrošedý vlček se zamyslel. "Dokážu se měnit už skoro na všechny, ten seznam druhů zvířat na které se dokážu měnit se stále zvyšuje... v tuhle chvíli jsem narazil jen na dvě zvířata, na které se změnit nedokážu - na slona a na žirafu. Ale takových zvířat bude víc, prostě se asi nedokážu měnit na býložravce větší než je kůň, zebra nebo něco takového, jinak na vše. A co se týče toho, na co se měnit chci... Podle toho, v jaké jsem situaci. Většinou se měním jen za účelem tréninku, boje nebo když si chci něco, například lov, zjednodušit. Jestli existuje něco, co mám na téhle magii fakt rád, je schopnost kopírovat vzhled vlků. To nemá žádné odůvodnění, jen mě to prostě baví. A zároveň to může být i užitečné..." Odpověděl. "Velká zvířata s velkou silou, a to myslíš koho? Třeba na medvěda nebo na lva už se přeměnit dokážu a troufám si říci, že oba jsou velcí a silní." Skočil Gwen do řeči, ale když si uvědomil, že to by asi dělat neměl, zmlkl a doposlechl si to, co mu chtěla Gwen říct. "No, do takové situace bych se asi nedostal, protože bych využil své ostatní magie, ale okej. Takhle, zatím jsem se do této situace nedostal takže jsem nad ní ani nijak zvlášť nepřemýšlel, ani mě nenapadlo, že bych se do takové situace mohl dostat, ale tak... Kdybych věděl, že nemám šanci vyhrát a bojoval jen za sebe, ne za smečku, asi bych volil ústup. Jinak bych se asi proměnil buď rovnou na něco velkého a tak zaútočil, nebo na něco malého, obešel, případně obletěl bych ho a překvapil ho zezadu." Odpověděl po krátkém přemýšlení. "Mám výhodu, že mě má magie téměř nevyčerpává, vlastně mě nevyčerpává vůbec. Respektive ta samotná proměna mě nevyčerpává, pokud v ní něco dělám, tak samozřejmě ano, vyčerpává mě to tak, jak by mě to vyčerpávalo, kdybych byl doopravdy to zvíře, na které jsem se proměnil." Dodal.

Aura se také posadila. "Hm, dobrá otázka..." Začala. Vlastně nevěděla o čem přemýšlí, ale tušila, že by jí to Acheron tak úplně nevěřil. "Nedá se říct že bych nad něčím přemýšlela, jen mě fascinuje toto jezero. Voda má být průhledná, případně se zeleným, modrým nebo černým nádechem, ale červená? To je zvláštní..." Uvažovala nahlas. "Myslím, že je to jedna z věcí,
která dělá tuto smečku, tedy spíš její území, vyjímečné. Když se podíváš po sviťáckých smečkách-předpokládám, že jsi tam někdy byl-žádná z nich nemá takové krásné jezero. Jezer je tam sice požehnaně, hezčí i ošklivější, ale všechna modrá. Tohle jezero je jediné červené jezero na Niwatu..." Aura se sama divila, že s někým mluví takhle "sviťácky". Byl to divný pocit. Ale ani Acheron k ní nebyl nijak chladný, což se nedalo říct o jeho přístupu k ostatním vlkům. U Aury to bylo ostatně taky tak.

PO
Poslouchala jsem jeho slova a když domluvil, pouze jsem kývla, možná uznale, možná ne. Pokud ho magie nijak moc nevyčerpávala, no vlastně teda vůbec, tak tato otázka padá. Vlastně mu mohlo být jedno, jak moc je vyčerpaný, tenhle vlk by mohl vyhrát skoro každý souboj... Skoro. "Vždycky se najde něco, co někoho porazí, pomocí takzvané Achillovy paty. Jednoduše řečeno - slabiny. Naším úkolem je tvou slabinu najít a potom se musíš naučit ji nějak zakrýt nebo z ní udělat... Výhodu. A také se musíš naučit hledat ty sám slabiny na ostatních. Na mě to nijak těžké není, ale na ostatních už ano. A je jedno, jak silně vypadají, oni tu slabiu někde mají, jenom to nedávají najevo," vykládala jsem a mezi slovy se občas nadechla. "Pokud si myslíš, že slabinu nemáš, tak je to tím, že ji ještě nikdo neobjevil, ani ty sám..." A nebo ji zatím nemáš. Pomyslela jsem si. "U někoho je slabinou něco fyzického, nějaké místo, to třeba když se změníš na něco velkého... Obrněného... Chápeš. Ale u někoho to jsou slova, kdykoli můžeš říct něco, co vlka zraní," pokračovala jsem ve výkladu. Tenhle vlk si mohl připadat bez slabin, což by pravý Zeissan měl, ale vsadila bych se, že i Alfa má nějakou slabinu. Třeba jako minule, když zdrhla ze skály a někam běžela. Nevypadalo to, že by si chtěla zaběhat. Něco v tom vězelo. Ale mou starostí není Alfa, ale tenhle vlček. Zvedla jsem hlavu. "Jelikož nevypadáš na to, že bys nikdy nebojoval, tato zkušenost tě může, ale nemusí obohatit," odfrkla jsem si a zaujala bojovou pozici. "Použij, co chceš," tak zněla má slova, než jsem po něm skočila.