Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

~Tábor~
Z lovu nakonec nějak sešlo, místo toho obě Alfy a Nira někam zmizely. Cairo poodešel na kraj tábora a praštil sebou o zem. Měl v úmyslu si trochu zdřímnout, připadalo mu, že nespal už dlouho.
Probudilo ho Niřino zavytí. Ishimura pryč? Nové území? Porážka? Výborně! Pomyslel si a vyskočil na nohy. Původně měl v úmyslu se podívat po svém novém území, pak ho ale napadlo, že Alfy jistě co nevidět přivedou zajatce a... bude legrace. A to si Cairo rozhodně nehodlal nechat ujít. Rozhlédl se po táboře a do čenichu ho udeřilo několik nových pachů. Jeden z nich byl sviťácký, byla z něj cítit krev a strach. Cairo se ušklíbnul. První zajatec? Na to se půjdu podívat. A vyrazil tím směrem. Śel a nijak extra nevnímal okolí, takže si nevšiml ledové bariéry a málem do ní vrazil. Led? Působivé.- A kdopak je to tam vevnitř? Cairo si vlka - ne, vlka, psa - prohlédl. Byl menší než on, černý, s oranžovými znaky. "Nazdar. Ty jsi nová hračka?" Zeptal se ho telepaticky.

Aura
~Tábor -> Doupě -> Tábor~
Takže lov nebude? Škoda, na druhou stranu, Alfy hádám mají dobrý důvod lov zrušit. Řekla patronka v Auřině mysli a Aura kývla. "Každopádně pochybuju, že by lov vůbec nebyl, spíš se... odkládá. A bylo by fajn si na něj trochu odpočinout a nabrat síly, nemyslíš?" Teď zase kladně odpověděla patronka. Aura se tedy zvedla ze svého místa uprostřed tábora a líně se odšourala do svého táborového doupěte. Před spaním ještě sežrala trochu masa ze samoplnící kovové misky a pak se položila na zem, do několika minut usnula.
Když se probudila, chvíli ještě jen tak ležela, pak se ale přinutila vstát a vylézt z doupěte. Byla noc, ale očividně ne moc dlouho, takže spíš večer. V táboře to celkem žilo. A také Alfa očividně přivedla několik nových posil do smečky, nebo snad sviťáckých hraček? To Aura nevěděla, že by ji to však nějak extra zajímalo, to ne. Tak se jen posadila před doupě a pozorovala dění v táboře.

Na rozkaz vyběhla se všemi ostatními do lesa, aby pomohla ulovit medvěda. Těšila se na krev, těšila se na skelný výraz své oběti, jak trpí, jak opouští tenhle svět. Nespokojeně zamlaskala, když uslyšela zavytí a myšlenku Alfy Velethera. Nenáviděla, když musela lov zrušit, ale věděla, že to musí být důležité, že se ve smečce zase něco děje. A tak oběhla starý strom a její nový směr cesty byl tábor. V rychlejší běh využívala svojí sílu, co měla v tlapkách a brzy překročila vstup do tábora. Postavila se k ostatním a uklonila se svým Alfám, jako hrdá Delta zeisská. Zavrčela však tlumeně, když její krvavé oči spatřily vlčata a také psa. "Co to má znamenat? Ale Alfa k tomu bude mít nějaký důvod," pomyslela si jistě a vyslechla si proslov své temné paní Naiome. "Ta Nira se má. Může jít zase za hranice a dokonce s Alfami. To jí tedy musejí důvěřovat a já tady skejsnu," projelo jí hlavou otrávená myšlenka, ale byla ráda, že to byla Nir. Sic by jí cestou mohla zabít s radostí sestru, a to by ji neodpustila, ale ji mohla aspoň trochu věřit. Jako něco zeisské kamarádce. Dále si nevšímala těch vlčat, protože tady stejně měla smůlu a ať si s nimi Temná princezna dělá co chce. Ať to má být výzdoba doupěte, vyhrožování sviťáckým rodičům či cokoliv jiného. Když přišel další čokl, tak přišla blíž a slaďoulince se na něj usmála. "Dnešní pejsánci mají asi sklony k sebevraždám," pověděla stejně cukrátkovsky, jako vypadal její úsměv, který se okamžitě proměnil ve vyceněné zuby a z její tlamy se ozvalo zavrčení. "Naivní pejsek," napadlo ji a temně se v duchu zachechtala. Když spatřila modrou vlčici, tak zajiskřila, ale ne zlostí, ale nad slabostí svitu. "Další území, to zní velmi dobře. Bylo načase, abychom my silní vlci ze Zeiss ukázali, že je dobré se nás bát," usmála se temně a zašvihala ocasem. "Žrát? Kéž by to bylo maso z Ishimuranů," v očích se jí zaleskla krev, ale dál mlčela. Užívala si noci, ikdyž se jí nelíbil měsíc, který všechno osvětloval. Chtěla plnohodnotnou tmu, ale nakonec se i s timhle spokojila.

Najednou se vedle něj objevila Gwen, jeho vychovatelka. "Hraju si. A myslím, že vím dost dobře, kde se to válelo - ve vlastní krvi." Uchechtl se. "Ale umýt by se moh, to jo. Měla by to být první věc, co udělá, hned jak ho Alfa pustí z toho vězení." Dodal. "Jinak, troufám si říct, že území smečky znám docela dobře. Tedy - naše staré území. To nové ještě ne, tam zatím nebyl nikdo kromě Alf, Niry, a těch, co ještě pamatují na bývalé území smečky." Odpověděl. "Plus momentálně není moc dobrý nápad odcházet z tábora, dle mě. Vypadá to, že se Alfy brzy vrátí... a přivezou hračky a jídlo." Z tónu jeho hlasu při posledních několika slovech bylo cítit obrovské nadšení.

Cairo
~Tábor~
Cairo přikývl. "Nové. Před několika hodinami naše Alfy napadly tábor Ishimury, a asi ti ani nemusím vykládat, jak to dopadlo, že." Objasnil Gwen, která poslední události zřejmě prospala, když vůbec netušila, co se děje. "Proto i ty hračky a jídlo, pochybuji, že by je Alfy nechaly jen tak jít..." Dodal.
Další věta, kterou Gwen vyslovila, pro Caira zněla jako poselství z nebe. "Myslíš...?" Zeptal se s nadějí v hlase. Opravdu už moc stál o vyšší post, být cizím vlčetem s právy takřka se rovnající právům Omeg - snad jen lovit směl, narozdíl od nich - se mu pomalu ale jistě přestávala líbit. Kdyby už se stal plnohodnotným členem smečky, mohl by dokázat, že na to má, a třeba by ho i někteří z vlků začali respektovat a nedívat se na něj jako na nezodpovědné malé vlče, co do smečky nepatří.

"Tak ono je to ještě drzé!" Zasyčel a otočil se k jeskyni. "ty špinavá sviťácká kryso, co si to dovoluješ? Urážet mě? Urážet Easy? Urážet NAŠE ALFY?!" Vybuchnul a kdyby mu v tom nebránila ledová stěna, ležel už by Traure na zemi s protrženým hrdlem. No jo, ovládat vztek Cairo ještě úplně neuměl, zvlášť v situacích, kdy si nějaká Omega troufne urazit celou smečku. Ovšem něco mu provést přece jen mohl, stačilo použít magii. Jen... si nebyl jistý, jestli trestání Omeg patří mezi jeho pravomoci, tak to radši nechal být, v oranžových očích mu však plál vztek. "Nemysli si, že ti tohle projde. Alfa jistě bude chtít slyšet, že si nějaká Omega dovolila ji urazit." Oznámil mu v myšlenkách samolibě.