Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Tábor
Ostatní kolem sebe jsem tak nějak nevnímala, jen občas přikývla na Easina slova a na poznámku o koupeli jsem se ušklíbla. Užil by si to. "Myslím, Easy, že ta koupel v příkopu není tak špatný nápad. Byl by z toho úplně vodvařenej!" Nebo spíš uvařenej. Dodala jsem v hlavě. Znovu jsem si odplivla. "Nezajmá mě, čím sis prošel ty a ani, že jsi ještě mladý koloušek bez výdrže. Tím hůř pro tebe. A je mi vskutku líto, že nás dělí něco tak ošklivého jako stěna, ráda bych si s tebou pokecala normálně. Jaká to škoda, že s tím ledem nic neuděláš..." Odmlčela jsem se a udělala pár kroků dopředu, načež jsem se posadila. "Hned je to lepší," vydechla jsem úlevně. Znovu jsem koukla na Easy. "Oddělovat nejdřív hlavu by bylo moc milosrdné. Já bych začala nožičkama, pak ocáskem, pak bych do něj něco bodla... A až pak teprve hlavičku," zasmála jsem se.

Traure

Tábor
Dostávali mě jak se všichni bavili a culily. Rychle mi začali připomýnat jinou rasu živočichů... Na koment o koupely js jen odsekl: "Myslím že se obejdu bez toho." řekl jsem to rychle a krátce. Dál už jsem nuc moc nekomentoval, jen jsem sem tam zavrčel. Na itázku už hsem chtěl idpovědět, jdyž v tom vlčice vyjela. Trochu jsem zklopil uši, ale pak je hned zvedl. "Možná na mě pozdějc budete moct, hadám ale, že budete používat, ó tak skvělé taktyky, které "ROZHODNĚ' ukazují vaší sílu, jako třeba přivázání k zemi řetězi, že?" řekl jsem trochu jako kdybych mluvil na malé vlče. Pak jsem ještě okomentoval první větu. "Jo,
můžu 'prokazovat' 'úctu', a nazívat vás jak chcete, ale to neznamená že k vám budu mít respekt" trichu jsem se zasmál. "Pidívejte se na sebe! Odsuzujete celou rasu,
proč? Protože se cám chce! Týráte nás, jen protože můžete. Připomínáte mi lidi. Brutální, sebestřední a zabednění." pak jsem jen rychle odsekl na piznámku druhé vlčice: "Jako kdybych ocas měl." víc jsem k tomu říct nemohl a pak ještě dodal, "Já bych si veluce rád normálně popovídal, jako vlk s vlkem, jako pes se psem. O dění ve smečce, o lovu, o tréningu, o počasí a já nevim co ještě. Rád vlbych s vámi vedl konverzaci. Chápu například, že nás nemusíte, protože si myslíte, že jsme nějací poskokové ludí, ale nejsme, tedy, někteří. Já jsem nikdy nebyl vlastněn čloběkem, člověk se mě nedotknul a nedal mi nikdy nažrat. Pocházím z tlupy, a né z lidského pelechu. Velice rád bych konverzoval, třebas o tom..." řekl jsem, ale neměl hsem naděje že uslyším, jakýkoliv potitivní ohlas.

Vlčka znuděně seděla v doupěti. To už ji, ale vůbec nebavilo. Znuděně i zafuněla a sledovala jak Zech, jeden z učňů zmizel do jeskyně toho psa. Protočila očima a podívala se na Aysu, po chvíli co přišla modro-šedá vlčice a oznámila, že Ishimura padla. Smečka ve které se Aysu narodila, padla. Však pokud byla tady, znamenalo to, že stejně to pro ní nic neznamená. Potom si lehla k zadní stěně jeskyně. Na co sedět, když už jim bylo přikázáno být tu, že jo. Když se Zech vrátil ušpiněný od krve, znuděně jsem protočila očima. Jo, někdo si musí chytat ego. Bylo to dle jejího skromného názoru spíše trapné, než chvályhodné.

Dřív
Hranice Zeiss -> Tábor
Ucítil pach sestry. Té neoblíbené sestry, která leze všude, kde by ji jen nechtěl mít. Vždyť on si vybral tuhle cestu, proč by ji měla mít i ona? Asi byla moc velkej chudák, že žila s ukňučenejma sviťákama, a Argdem se jí pro tentokrát nedivil. Byla to pravda. Tvářil se sebejistě a chladně, jakoby ho nikdo nemohl vyvést z míry. Momentálně nehleděl do budoucnosti ani minulosti, vnímal přítomnost, která byla radikálně změněna k lepšímu, pro něj. Naiome mu nabídla něco, co by odmítl jen hloupý vlk. Vydali se ke zdroji zvuků a objevili jednu z hraničních pastí Zeiss, ve které se teď válelo prašivé psisko. Zíral, jak temná alfa hrála úžasné divadlo. Úplná herečka! Chvílemi opravdu vypadala jako sviťák. Milý, láskyplný a bezstarostný. Však divadlo skončilo a čokl vylezl ven, žíhaný v něm poznal jednoho ňoumu z Fénixe. Byl to pes! Ten slabej naivní pes. Vysloužil si od něj zavrčení. Nic neříkal, protože to už se znovu objevila pára a oni se bolestivě teleportovali do tábora. 
Tábor Zeiss nebyl jako zbořený tábor Ishimury. Sice na území vyhnanců to nebylo dvalrát živé, ale alespoň vlci tu byli schopní a rozumní. Zalezl do jeskyně, kde měli počkat. Zvědavě pozoroval dění v táboře a přicházející vlky, členy smečky. On už se však zbavil sviťáckého pachu. A po ostatních učních nezavadil ani pohledem, natož aby se zdržoval rozprávěním se sestrou. Všiml si Oseho, kterého znal, a taky i Zacha, toho dříve nezkušeného mladého vlčete, co se chtělo přidat k Demonovi, ostatní už nepoznával a byli mu u zadnice, což vlastně byli všichni učni. Však jakmile uslyšel křik ztrápeného psa, nedalo mu to a musel se jít podívat. Tolik přál psovi (Trauree) taky dát přes držku... Pořádně. O to se teď ale postaral Zach a když odešel, Argdem zůstal seděl před ledovou stěnou a posměšně se na psa šklebit. Když přišly další vlčice, členky smečky, tak se rozhodl pro to, že zdržovat se čoklem je zbytečné, a tak ty dvě (Easy a Gwen) nechal s čoklem samotné. Však ty si ho podají.
Teď
Opět se ocitl v jeskyni, kde bez breptů čekal. Teprve když pohledem zavadil o bývalého synáčka Ishimurských alf politého psí krví, nemohl nic neříct. "Měl by ses umejt. Psí krev ti nesluší," řekl chladně Zachovi, ne nepřátelsky ani přátelsky, prostě neutrálně. Nebyla to až tak narážka na jeho vzhled, než jako pošklebek psovi, který to mohl slyšet. 
To už se však v táboře objevila další vlčice, modrošedá (Nira). Vylezl na práh jeskyně, aby dobře slyšel to, co jim hodlala říct. Ishimura padla. Stalo by se to. Dřív anebo později by se to tak jako tak stalo. Smečky svitu nemají sílu hledět do očí pravdě. Ušklíbl se, vůbec ho ta zpráva nemrzela. Ani by ho nemrzelo, kdyby některé z alf svitu zdechly.

Tábor (Doupě)
Oseho bratr se vrátil, Ose si ho však nevšímal, nejdřív chtěl zjistit, co se děje a co má dělat. Ano, věděl, že má mlčet a poslouchat a to je vše. V hlavě měl několik možností, toho, co se děje. Ale nevěděl která je správná. Zeptat se nechtěl, nerad to dělal a možná by ho ani nebylo slyšet. Chtěl jsi to zjistit sám, ale na to musel ještě chvíli čekat  až se možnosti zúží. Co se zatím nestalo  protože vlčice, která dávala informace odešla.

Tábor
Velký dav, který se okolo něj shromažďoval, jej nemálo znepokojoval. Nikdy se necítil ve velké společnosti dobře. A nyní si připadal, jako by se na něj každou chvílí mohlo sletět hejno supů a na místě ho okamžiku roztrhat na cucky. Měl pro ten pocit rozhodně dobré odůvodnění. Stále stál nedaleko od vlka, který se tu k němu zatím choval asi nejmileji - rozumějte neutrálně - ke kterému přistoupil vlk, jemuž z těla trčely řetězy. Eitovi to ale nepřipadalo divné, on sám sice nebyl ověšený kovem, ale třetí pár přišitých nohou nebyl zrovnas obvyklou záležitostí. Uvědomil si, že společnost tu začínala postupně řídnout. Všiml si, že mnoho zeissanů se začíná shromažďovat okolo místa, kde zahlédl Traureho. Přicházel odtamtud i hluk. Dokud bude naživu, všechno bude v pořádku a já si nebudu muset nic vyčítat. A jestli ho zabijí... tak celá tahle túra byla naprosto zbytečná a oni půjdou po mně. Těžko říct, proč jsem se zatím taky nestal obětním beránkem. Ale ono to přijde. Napadaly ho spousty myšlenek na zběsilý úprk z tohoto pekla, do kterého se nechtíc dostal. Nedělalo mu ale nejmenší problémy představit si smečku hladových vlků bažící po psí krvi, jak se za ním řítí, všichni se stejným  úmyslem - sprovodit jej z tohoto světa.

Tábor - Územie Z- Tábor Z
Naiome sledovala vlkov, ktorí sa postupne k nim pridávali. Jej zrenice sa zväčšili, naberala efóriu. Bolo pomerne dosť vlkov, ktorí sa chceli učiť od temných a ona ich mohla len s temným úsmevom privítať.
Pozrela na Velethera. "Preber to tu, idem na naše minulé územie všetkých oboznámiť so situáciou." - povedala Veletherovi a olízala mu líce. Okolo nej sa začala tvoriť čierna para, ktorá ju nakoniec celú pohltila a Naiome zmizla. Než zmizla para stihla vytvoriť tvar vlčej lebky. Objavila sa na území Zeiss, kde sa po všetkých rozkukala. Rozbehla sa do Tábora.
Po chvíli tam aj došla. uši mala pri zátylku, chvost dominantne vztýčený... Vyskočila na jej jaskyňu a vyštekla po Tábore. "Ticho!"... počkala, kým jej vlci venujú pozornosť. "Svorka Ishimura, padla. Jej územie patrí nám! Ishimura už neexistuje. Existuje len veľké a obávané územie Zeiss!" - vyhlásila. Potom však zaňuchala psačinu. Podvihla horný pysk a olízala si tesáky. Dupla labou, ayb vypustila von psa Traureho. Však zaznamenala ešte jedného psa. "Asklépios, čo sa tu počas mojej neprítomnosti dialo?!" - spýtala sa ho s hnevom v hlase. Nie naňho, na psov. Od zenchutenia si odfrkla. Vlastne mi to môžete povedať všetci.- poslala jej členom myšlienky. Viac informácii o novom území sa dozviete neskôr, držte sa teraz v tom starom, všetci. - rozposlala ďaľšiu myšlienku. "Učni do radu predomňa nastúpiť!"- zavrčala.

Doupě - - - Před Nai
Ose udělal to, co vlčice nakazala, neměl důvod neposlechnout a nechtěl problémy, hlavně mohl konečně zjistit, co se děje a co se po něm chce. Ještě měl pořád v hlavě moc možností  aby mohl s jistotou určit, co se děje. Tak vylezl s jeskyně, došel před vlčici. Složil své enormně dlouhé nohy a sednul. Čekal až promluví  a Nai čekala až přijdou ostatní. Ose znal jméno jednoho, ale neměl s ním žádný vztah. Ostatní jména neznal, ani jméno jeho bratr.

Tábor - před Nai
Přišla alfa zdejší smečky a jedním dupem odstranila ledouvou zeď, oddělující mě od zbytku Zeiss. A k*rv@ bylo první co mě napadlo. V klidu v klidu jdi za ní.. uklidňoval jsem se hned. Z hluboka jsem se nadechl a pak vydechl. Zklopil jsem uši a lehce přikrčený jsem pomalu přešel k zdejší alfě, Naiomie, a uklonil jsem se jí. Čumák jsem měl skoro u země a držel jsem ho tam asi pět sekund. Pak jsem se zvedl posadil, ale stále se na ni nekoukal. Bylo mi to proti srsti, ale trochu vím jak tyrani fungujou, takže jsem musel.

Aysu
Doupě → K Naiome
Nenápadně jsem se pousmála. Potěšilo mě, že Saura má na Zecha stejný názor. Pak jsem opět zavřela oči a dřímala, dokud se nevrátila naše učitelka. Ještě než se nám začala věnovat, zaslechla jsem, že padla Ishimura. Nepřekvapovalo mě to a ani mě to nemrzelo, neměla jsem tu smečku ráda. Přesto mě napadlo, zda se k tomu otec postaví jako vlk a postará se o matku a Mitril. Těm dvěma jsem nepřála nic zlého. Neměla jsem však moc času nad tímto přemýšlet, protože nás Naiome zavolala k sobě. Vyskočila jsem na nohy a doběhla na určené místo. Pozdravila jsem Naiome úklonou a následně jsem se posadila mezi Sauru a modrou učednici. Rozhodla jsem se držet právě v blízkosti učednic, protože ani jeden z učedníků na mě neudělal dobrý dojem. Dva egoisti a jeden uťápnutý asociál. Kdo by o ně stál?

Tábor -> K Naiome
Ani Arg nezůstal pozadu a vnímal okolí. Poslušně čekal, než přijde jeho učitelka - alfa temna a Zeiss, Naiome, obávaná vlčice. Všechno to tu bylo takové mrtvé, dokud se tu ona opět neobjevila. Tentokrát však nesla se svým druhem, druhou alfou, ale to nebyla jeho věc, aby do toho strkal nos. Asi nyní pacifikoval Ishimurany a zprovázel je z jejich starého území, to bylo jen dobře. Bylo możné, že se tam podívá - ne však jako vetřelec, nýbrž právě jako učeň, co je součástí Zeiss. Naiome potvrdila to, co tady řekla delta a żíhaný si neodpustil mírný potěšeny úšklebek. Vždyť Ishimura byla pryč. Míň svitu. Míň růžových brýlí. Jedině dobře. Na vyzvání okamžitě zvedl zadek a s chladnou tváří i hlavou doběhl před alfu stojící na skále, a postavil se nejvíce napravo, vedle jemu známému Oseho. Poklonil se alfě, byl připraven přijmout cokoli, co jim zadá.

Jedna vlčka, která nemá ani šajn o tom co se poslední dobou dělo, protože truchlila ve svém doupěti a usnula se vydala k hranicím již jiné smečky než doteď byla zvyklá. Rudé oči, byly plné bolesti. Chtěla umřít a taky se proto tak rozhodla. Však neměla tu sílu, aby spáchala někde sebevraždu a proto zamířila na území Zeisské a rovnou do centra celodenního denní. Do Tábora Zeisského.
Malá lištička nejistě kývla ke svému strýcovi. Znovu se nervózně ošila a rozhlédla se. Příliš mnoho vlků a teď jich tu bude ještě víc. To její mysl nenesla dobře. "Jdu se.. projít." Šeptla a ani se nenadála a přeběhla hranice, nyní Zeisské..

Tábor
Nemohl přehlédnout vznešeně kráčející vlčici s černo-modro-bílým kožichem. Její tělo bylo poseté četnými jizvami. Připomínala mu Asklépia a to nejen barvami, ale i určitými rysy. Okamžitě ho napadlo, že jsou možná nějakým způsobem příbuzní. Hleděl na ni se skrytou hrůzou v očích. Na bytost samičího pohlaví měla dle jeho vkusu vskutku silný hlas, to musel uznat. Opět se dozvěděl tutéž novinu, jako předtím od jiné modro-šedé vlčice. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že jde právě o onu alfu s nesmírným odporem ke psí rase. K sakru! pomyslil si. Jak jí poslouchal, málem mu unikl Traureho příchod. Když jej ale zaznamenal, srdce jako kdyby mu poskočilo úlevou. Byl hodně zmrzačený a Eito věděl, že musel zažít hodně bolesti. Ale aspoň je naživu. Když ho spatřil, udělal totéž, co on - zcela se podřídil, ohnul hřbet a sklonil se k zemi, ocas svěšený skoro až mezi zadníma nohama.

Jediné co tato vlčka teďkom chtěla, bylo to, že bude ležet. Bohužel její klid byl narušen, opět. Nespokojeně zabručela, však když uslyšela svolání učitelky, to byla jiná. Vyskočila na nohy a vydala se za ostatními. Naiome pozdravila poklonou a poté se postavila vedle Aysu. Ze všech učedníku, ji její přítomnost ze všech nejméně vadila, vlastně její přítomnost ji nevadila vůbec. Měli toho celkem dost společného. Ovšem to neznamenalo, že při výcviku k ní bude mít nějaký ohled. Byla celkem zvědavá, co Naiome vymyslela.

Tábor
Jej učni si pomaly sadali pred jej jaskyňu a pred ňu. Zacítila však ďaľší pach. Svit. - pomyslela si a podvihla horný pysk. "Kto ste a čo tu chcete!" - vyštekla po dvoch vlčiciach. Čo ju viac trápilo ako psi, ktorí sa podriadili, bol svit, ktorý si naopak do Tábora len tak nakráčal. Naiome svit smrdel kyslo. Kým Zeissani mali skôr štipľavý pach. Potom pozrela na Caira a zúžili sa jej zrenice. "Čože?! Ktorá Omega si dovolila niečo vôbec povedať bez môjho povolenia?! Skončí nemá!" - zavrčala. Do žíl Naiome sa začal vlievať hnev. S podvihnutým pyskom, vytočená a so zježenou šijou čakala, kedy jej odpovedia tamtie dve grácie. Potom vyrieši psov a tú Omegu, ktorej už teraz hrozilo, že príde o jazyk.

//Ahria je liška x'dd
Rias + Ahria
Rias vypadala jako v tranzu. Cítila tu někde pach svého syna. Ovšem na nic z toho nereagovala. Za to naopak lištička sebou ucukla, když ta mohutná černá vlčice se znaky vyštěkla. Ahria strnula na místě a nevydala ze sebe ani hlásku. Ovšem Rias upřela své krvavé oči na onu vlčici, bez špetky strachu. ''Smrt.'' Pověděla jediné slovo. I v jejím výrazu bylo znát, že nechce žít. Že si přišla pouze pro smrt. A jediné místě kde ji to může být dopřáno bez nejmenšího problému je pouze Zeiss.
Ahria vůbec si nebyla jistá kde se to dostala a už vůbec se ji tu nelíbilo. Byly tu víc nebezpeční vlci, než si doposud myslela. Na prázdno polkla. Opravdu se mi splní moje noční můra?