Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Tábor
Nestihnem sa ani obzrieť, než k nám dojde vlk, ktorého som si všimol už v tedy v bývalom tábore Ishimury. Snažil som sa spomenúť si na jeho meno, no nijak mi to nešlo. "Nečakaj, že ti to poviem, ani ja ho neviem.." odvetí mi moja patrónka a ja si ticho povzdychol. "Ešte dvaja členy, chceš sa pridať?" odvetím mu, než jemne strihnem ušami, čo sa opäť ozve ten melodický zvuk nárazu náušníc.

Nira - Vyslechla jsem si odpověď Naiome. Pár sekund jsem mlčela. Nakonec Easy pověděla, že se spojili.. ''Ovšem i tak, by nebylo na škodu to celé prověřit.'' Dodala jsem ještě a když se bavila o profesích, tiše jsem si povzdechla Gammy. Prolétlo mi myslí. 'Se vší úctou, má paní, ale ani jednu Gammu jsem neviděla skoro půl roku.' Pomyslela jsem si opatrně. Aktuální Gammy nejsou k nalezení. Pohlédla jsem na Asmiu a Man'yaka. Hraničářství. Pomyslela jsem si. ''Bude mi ctí.'' Kývla jsem k ní a následně se podívala na Easy, když Naiome vykřikla, že se máme spojit do skupin. Obě očividně napadlo to stejné. ''Samozřejmě.'' Odpověděla jsem ji na její tázavý pohled. Poté se podívala na Saurona, který také kývl kývl. To jsme tři.. Pomyslela jsem si. Neušla mi Easyna myšlenka a tak jsem se uchechtla. 'Neboj, chci jen zachovat tu pravou linii temných vlků.' Poslala jsem ji myšlenku. Následně vyšla vstříc Acheronovi a tím jsem usoudila, že ten také bude s námi.. Zbývá tak ještě jeden. Můj pohled spadl na Gwen.
Saura - Když ji Alfa a učitelka odpověděla, tak se nepřítomně zahleděla za ní, ale stále ji vnímala. Její odpověď ji zazvonila v uších jak přejetí drápy o kámen. Trpělivost. Pomyslela si a když k ní promluvila Aysu, tak přikývla. ''Souhlasím.'' Pověděla k ní. Zech a Ose se ani nehnuli. Zamračila se jejich směrem a následně se vydala k Naiome, která jasně pověděla, že učni budou s ní. ''Jdeš?'' Padl ji tázavý pohled na Aysu.
Gwen - Zašklebila jsem se. Mrtvolným pohledem jsem hleděla nepřítomně vpřed a poslouchala svojí Alfu. Heh. A kdo si asi vezme do skupiny mě? Pomyslela jsem si. Tak se k někomu přikašlu, co už.
Nira - Vyšla jsem k barevné vlčce a slepé blíž. ''Gwen?'' Promluvila jsem na ni chladným chlasem.
Gwen - Ani jsem se za hlasem neotáčela. Poznala jsem ho. ''Co chceš?'' Odpověděla jsem ji suše, chraplavým hlasem.
Nira - Ušklíbla jsem se. ''Jestli chceš, můžeš být s námi. Se mnou, Sauronem, Easy a pravděpodobně Acheronem.'' Kývla jsem rameny a zase se vydala k boku Saurona a následně jsem se otočila zpět na barevnou vlčku, jak se rozhodne.
Gwen - Nabízí se mi sami! Asi toho využiju. Pomyslela jsem si a došla blíž k nim. ''Však neslibuji příliš velkou pomoc.'' Vyplivla jsem odpověď..

Tábor
Zamířila jsem za Naiome. Moje nálada byla dost mizerná, proč se všechno musí pokazit ještě před snídaní? Asi jsem se neměla nechat přemluvit a zmizet ještě předtím. Odmítnout jídlo. Jenže jídlo se neodmítá. Když sviťák nabídne, že temnému uloví jídlo na jejich vlastním území, nebylo přece nic špatného to přijmout. Jo, věděla jsem, že styky se sviťáky jsou zakázané a tak dále, ale i tak. Je to hloupé pravidlo. No, uvidíme, jestli dokážu ze současné situace vytěžit to nejlepší. Možná jsem si Jack docela oblíbila, ale můj kožich mi byl pořád milejší. Měla bych dostat možnost obhájit své chování, věci přece občas nejsou takové, jak vypadají, tedy jako bych měla rande se sviťačkou. Mohla jsem tam přece dělat i spoustu jiných věcí, třeba tajnou špionáž a tak podobně.

//Tenhle příspěvek navazuje na sh, vsichni víme jaku

Řeka Jasu - - - Tábor Zeiss

,,Nemáš vůbec za co. " Řekla jse a rozešla jsem se pryč. (//teď se to jako stalo.) Když jsem se zpamatovala, explodoval mi kozek a to se nestává moc často. Na tohle nemají právo. Nemají právo mě a Yungul mluvit do života, to ještě uvidí. Musím myslet jasně, ale ono to nejde. Hněv potom, teď musím pomoct Yungul se obhájit. Nejradši bych ji popadla a utrkla bych s ní, ale ji by se to nelíbilo. A tak ji obhájím. Obhájím to, že nikdo nemůže kecat do života. Plnou rychlostí jsem doběhla do tábora zeiss. Uvidlra jsme Yungul.,, Jsem tady s tebou. "

Tábor
Z rozhodnutí Naiome jsem nebyla nadšená. V mé skupině byli kromě Yungul a Saury i egoistický Argdem, sebestředný nafoukaný Zech a neschopný Ose. To se mi vůbec nelíbilo, ale nedovolila jsem si Naiome odporovat. "Jo, už jdu", řekla jsem směrem k Sauře a vydala jsem se Naiome. Cestou jsem uviděla nějakou zelenou sviťáčku, která si to zamířila přímo k Yungul. Překvapeně jsem nadzvedla obočí a pohrdavě jsem se ušklíbla. "Zdá se mi to nebo jsme jediné, které to učednictví berou vážně? Ostatní jsou buď egoisti, neschopní ustrašenci nebo se pachtují se sviťáky", poslala jsem Sauře myšlenku a nenápadně kývla hlavou směrem k Yungul a té sviťáčce. "Tohle bude ještě zajímavý."

Tábor
Bylo dobře, že mi byl ukradený názor ostatních učňů. Když se odněkud přiřítila Jack, na náladě mi to nepřidalo. Ta naivka si sem nakráčí rovnou na smrt. její oddanost mě dojímala, neznaly jsme se zas tak dobře, aby pro mě měla riskovat život, tak proč udělala tu největší pitomost, kterou mohla, a napochodovala rovnou do tábora plného Zeissanů. Mně tím taky zrovna nepomůže, leda tak všechno pokazí. Naiome mi dost možná přikáže ji zabít. Pak bych se musela rozhodnout, co je pro mě důležitější, jestli učednictví, nebo ona. A ani já ji neznala zas tak dobře. nejsem sviťačka, která zachraňuje úplné cizince prostě z dobré vůle. nejsem ani ten typ vlka, co ochraňuje každého, koho trošku zná a kdo je mu sympatický. Co bych byla bez Naiome? Nikdo. Možná mám meč a trošku se prát umím, ale jsem malá a křídla při boji dost překáží, i když je umím zmenšit. Naiome mi nabízela to, co jsem vždycky chtěla, nabízela mi sílu, nabízela mi stát se někým. Nabízela mi, nebýt už dál ničí hračka a umět se bránit. A Jack? Ta mi nabízela snídani do postele a možná i nějaké drobné bonusy k tomu. Hm, těžké rozhodnutí... "Takže jak jsme předpokládala, vážně jsi sviťácká naivka, co si myslí, že jsou všichni hodní. Škoda, vypadala jsi celkem schopně." Zamumlala jsem jejím směrem bez zájmu. Mohl mě kdokoli slyšet, bylo tu příliš mnoho vlků příliš blízko. A měla bys zmizet, dokud můžeš. To už jsem nevyslovila, ale možná Jack pochopí, že tu není vítaná.

Tábor Zeiss 
,, Nejsem naivní ani hloupá. Vím jaký svět doopravdy je, ale tyk vím že mám cenu bojovat za lepší, ať to stojí cokoliv. " Odpověděla jsem na jeji mumlani. Možná by jste si mysleli, že by jsem ji její sloba měla mít za zlé. Ale to rozhodne, nemůžu je mít za zlé, zvlášť v téhle situaci  Byla jsem si plně vědoma v jaký situaci jsme a co mě to možná bude stát. Ale přesto jsem tu stálá, abych něco řekla a možná i něco zlepšila.

Tábor
Možná ne naivní ani hloupá, stát tu ale byla ta nejhorší možná věc, kterou mohla udělat. Tady jí nepomůže snažit se za cokoli bojovat, Zeissané byli jací byli a takoví i zůstanou. Já věděla, že se nezmění a části mě to tak vyhovovalo. Byla to smečka, kde jsem mohla být jaká jsem a nestarat se, co si o mě myslí ostatní, protože ostatním bylo jedno, co si o nich myslím já. Ano, s Veletherem jsem tentokrát souhlasila. S jejím přesvědčením, že jsou všichni v jádru hodní, mi opravdu mohla jen uškodit. Navíc jsem nechtěla, aby slyšela, co já tu budu říkat. Ale co, byla tu na vlastní nebezpečí a kdyby pak už se mnou nechtěla ani promluvit, mně, jako Naiomině učednici, by to asi jen prospělo.

Tábor
přesun ze SH
Teď jsem nechal všeho co jsem dělal. Nechal jsem i tvoření skupiny, uklonil se na rozloučenou všem a poslušně naklusal před Velethera, temnou alfu. Měl jsem za ním přijít ohledně incidentu u hranic, co mě ale vzkutku překvapilo, byla přítomnost Jack. Té jsem si ale teď nevšímal, uklonil jsem se. "Uhm..
jsem tu ohledně incidentu u hranic." pronesl jsem potichu a pokorně. "Měl jsem vás vyhledat,... Ohledně...trestu..." dodal jsem ještě. Ano mohl jse zkusit štěstí a alfu nekontaktovat, ale za případné zhoršení trestu mi to nestálo. Nechápavě jsem se podíval na Jack. Co tu zase ta blbka dělá? zeptal jsem se sám sebe v duchu.

Tábor 
,, O mocná alfo, zdovolením držte hubu. Jsem dospělá samice a sama vím, co je dobré a co je špatné. A riks znám, ale také vím, že to za to stojí. " Pověděla jsem sebevědomě a věnovala jsme Yungul pohled. Věděla jsem, že mě tahle věta mohla stát život, ale jsem schopná vzít to riziko. Pak jsem se podívala povzbudivě na Traura, měl to složitý, chtěla jsem moc pomoct, ale nevěděla jsem jak. Tohle mě vnitřně zabíjí. Nemůžu se jen dívat, pak by litovala a nemohla žít. Neztratím nikoho jako Ellie.

Tábor
No ty v*le, ty se nezdáš. To byla moje první myšlenka, když přišel další Zeissan, ten pes, a vypadal, že je tu ze stejného důvodu, jako já. Alespoň podle toho, jak koukal na Jack. Vzápětí jsme měla chuť složit hlavu do tlapek a začít zoufale výt. Jack! Ty pitomče, to tady nikoho nezajímá a ty nám všechno akorát zkazíš! Chceš mít na svědomí další dva vlky? Ne?! Tak vypadni dokud tě nikdo nedrží pod krkem! Ale ne, zůstala jsem stát s nic neříkající vážnou tváří a čekala. Tuhle urážku alfa rozhodně nenechá bez odezvy. Snad z ní neudělá exemplární případ, nebo jak se tomu říká. Já se snad půjdu zahrabat.

Tábor
Naiome bola naštvaná. "Zobrala som si ťa pod vlastnú ochranu, aby si sa stala niekym a v živote niečoho dosiahla Yungul. A ty mi to oplácaš svitom." - zavrčala Naiome s podvihnutým horný pyskom. Následne pozrela na Jack. "Ty mlč, máš tu tak právo aby si prišla o život. Si v mojom území a tu o tvojom živote a osude rozhodujem len ja a môj partner Velether. Je tu veľa vlkov, ktorí by sa radi pohrali s takou hračkou ako si ty." - vyštekla po vlčke. Azurovými očami pretla Yungul. "Vždy dám jednu šancu. Preto ti dám na výber. Buď odídeš s touto vlčkou zo Zeiss a budeš viesť trápny nudný život s ňou v svorke svitu, alebo zostaneš, prejdeš výcvikom a staneš sa Zeissanom či votrelcom, ktorý bude šíriť učenie iným vlkom, či sa stane alfou v svorke za hranicami Niwatu a bude tak príkladom sily, hrdosti a zodpovednosti. Výber je len na tebe ale toto je jedna tvoja šanca, ktorú som dala tebe. Ak sklameš po druhý raz podobne. Vezmem si to najcennejšie." - vysvetlila Yungul a dala jej na výber. Posledné slová skôr precedila pomedzi temný úsmev. Jack mienila nechať na Veletherovi, však ak si dovolí voči jej partnerovi niečo viac, zakročí.
Začula však od drzej vlčky slová, ktoré u Naiome spôsobili v azurových očiach "zmenu na červené". "Ty nevieš čo je dobré a čo špatné. Ak by si to vedela držala by si hubu." - zavrčala Naiome, ktorá vyvolala ľadové ostré hroty za vchodom a východom z Tábora. Pozrela na Velethera. "Zabi ju." - prikázala rázne s temným úškrnkom. Nechcela mu tú slasť brať. Dokráčal aj Traure. Čo zas spravil ten pes?! Takisto som dala niekomu šancu z inej rasy...vrrrr. Psy sa nikdy nezmenia.... - pomyslela si a uši pritiskla ešte väčšmi k zátylku. Dlho nemala psa na večeru...minimálne jej to spraví potešenie...Len sa musela dozvedieť čím sa previnil.

Tábor
Okamžik jsem Naiome pohled oplácela a pak se jako každý chytrý vlk zahleděla na vlastní tlapky. Ano, něco podobného jsem čekala. A teď mě určitě vyhodí. Pošle na mě své poskoky... ale ne, to se nestalo, což mě dost překvapilo. Místo toho mi dala na výběr. Jedna šance, to bylo temným dost nepodobné. Možná kdyby ji nedávala, brzy by smečka neměla členy. A já byla už dávno rozhodnutá. Nikdo mi nestál za možnost jít za svým celoživotním cílem, ani jediná vlčice, kterou bych snad mohla nazvat přítelkyní, ať už v jakémkoli smyslu toho slova. "Nechci odejít. Můj život a věrnost stále patří vám, Temná alfo." Odpověděla jsem s úklonou. Z toho jsem vyšla nějak moc snadno. Až podezřele snadno. Bylo ale jasné, že s Jack už se jen tak neuvidím. Ovšem když vynesla rozsudek nad Jack, měla jsme co dělat, abych sebou netrhla. Ale zůstala jsem stát na místě a zadívala se kamsi stranou. nebyla pro mě cennější než vlastní život. Nebudu ji bránit. Přesto jsem doufala, že bude dost šikovná a povede se jí utéct.