Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Spojili? To Kirigakure je tak slabá, že sa musela spojiť zo svorkou o ktorej som ani nevedel, že existuje? Pomyslím si, keď si spomeniem na svoju rodnú svorku. Týmto stratila u mňa všetko. Kirigakure mala nespočetne zdatných vlkov, ale týmto krokom na mňa nijak nezapôsobila. Nemal som žiaľ, žiadnu otázku. Už som chcel odísť do ústraní, tak ako vždy, no zdá sa, podľa toho čo sa plánovalo, som nemohol. Vypočul som si mluvu alfy, aj keď odpovedala na otázky druhých, mne to bohate stačilo. Čo sa týka rozdelení do skupin, mierne sa mi nadvihne žalúdok. "Nebude to také zlé, Telo.. nie?" prehovorí ku mne moja patrónka a ja mĺčky sedel a bezduchým pohľadom som pozeral v pred, čakajúc, či si niekdo - zeleného sviťáka, rozhodne zobrať do skupiny.

Velether brzy dorazil do tábora. Vyfoukl z nozder dva plamínky ohně a Temně se usmál při pohledu jak plný tábor byl. Nové tváře, nová vlčata, silnější smečky. S vypjatou hrudí, převyšujíc všechny vlky v táboře minimálně o hlavu, i mohutného Acherona, přešel s dominantně vztyčeným ocasem k Naiome a otřel se jí o bok. "Tolik vlčat. A stejně málo." Nadhodil poznámku a na pár vteřin se jí podíval do očí. Krvavé, temné oči se střetly s azurovými a zračilo se v nich cosi, co v nich bylo k zahlédnutí málokdy. Jakási jiskra. Ať si to přebrala, jak chtěla, však Velether cítil, že nyní, když smečka prosperovala, možná to chtělo upevnit. Poté začal očima pátrat mezi vlky. Sám si hodlal vzít nějakou skupinku vlků na starost.
Man'yak se nevzdalovat od Asmii. Když se dozvěděl od matky, že budou hraničáři, uklonil se na znamení, že onu profesi s povděkem přijímá. Poté se uchechtl a podíval se na Asmiu. Záhy jeho pološílené oči padly na Naiominy učně, mezi kterými s nezaujetím seděl mimoděk i Zechariah. Tiše si pro sebe zavrčel, napnul svaly a zaryl drápy do země. To už nestačím? Pomyslel si. V myšlence nebyla žádné agrese, lítost... zkrátka čistá žárlivost. Odfrkl si a tlapou si k sobě přitáhl Asmiu, aby jí dal hlavu na tu její a aspoň částečně se odreagoval od svých myšlenek.
Asklépios sledoval dění v táboře a když je matka vyzvala, aby utvořili skupinky, pohled mu padl na nováčka a psa, který nevypadal úplně zdravě. Malý vlk povytáhl obočí a přistoupil k nim blíže. "Vypadáš na chcípnutí," uchechtl se směrem k dobrmanovi. Poté mu tvář zvážněla a přelétl oba pohledem. Bylo důležité, aby ihned ze začátku věděli, co byl zač. "Jmenuji se Asklépios, zdejší Delta a přední léčitel. Povedu tuhle skupinu, pokud matka neřekne jinak," prohlásil. Bylo to oznámení, ne návrh. Měl na to právo, když ne podle postavení, tak pokrevní, vždyť byl syn Naiome. Aby jsme si však rozumněli, nehodlal být arogantní parchant - tedy ano, možná trochu jo, maličko - hodlal si je částečně vzít pod svá křídla, než se rozkoukají. Měl pověst jednoho z těch, byť striktních, však mírnějších Zeissanů. A taky mohl mávnutí tlapkou ulevit Trauremu, ale nehodlal to dělat, pokud si o to sám nepožádá. Otočil se k nimi zády a s vypjatou hrudí vyčkával, kdo další se k nim připojí.

Zechariah se porozhlédl po táboře, až zahlédl malého dobrmana. Povytáhl obočí. Již byl dospělým a proto mu přišlo úsměvné, jak maličký oproti němu pes byl. Vstal a zamířil k němu, aby zjistil, jestli to i jemu bude připadat tak úsměvné, že se nad něj jeho bývalý mučitel byl schopný tyčit. Teleportoval se těsně vedle něho a jednou tlapou si ho přitáhnul blíž, k boku, jako starého přítele. Protože ey, to určitě ocení. "Ale! Náhoda, že se zase setkáváme! Svět je malý," přimhouřil oči. Přelétl očima přes vlky a posadil se. "Že bych se přidal k vaší skupině? Moc vlků tady neznám, ale ty jsi pro mě známá tvář!" Nadhodil směrem k pesanovi a poplácal ho onou tlapou po zádech, protože to taky určitě ocení, a poté jí položil na zem.

Malý vlk střelil okem po psovi. "Já nevím, nikdy jsem nebyl tak hloupý, abych se dostal do situace, kdy bych to musel řešit," řekl hlasem plným jedu, než se těsně k nim teleportoval šedý vlk, kterého sem přitáhla matka. Asklépios zafuněl a pobaveně přistoupil k Trauremu. "Česnek? Ale prosímtě," uchechtl se a tlapou ho chytl za tvář, drápy mu trochu zaryl do kůže a zatahal mu za ní, jako to dělali pomatené babičky vnoučatům. Přitom mu začaly zářit rudě oči a Traure mohl pocítit zvláštní svrbění v oblastech rány, poté celkovou úlevu. Asklépios mu z ran vytahal všechny nečistoty, stejně jako je odstranil z krve a za lehkého úbytku magie mu rány uzavřel. Poté mu tvář pustil a jen mu jí tlapou párkrát poplácal. "Lepší?" Povytáhl obočí, ale odpověď nepotřeboval. Věděl, že to lepší bylo.

Zechariah stáhnul uši k hlavě, když je zavolala matka. "Tak nic. Škoda. Ale potom budeme mít určitě hodně času na popovídání!" Pronesl to, jakoby to snad byla pro Traureho dobrá zpráva. Poté přimhouřil oči na jeho železná kroužek v nose a ťuknul do něj drápem. "Vidíš, jak se hojí! Zvykl sis?" Zeptal se a bez dalších slov se rozešel k matce. Prostě měl tu potřebu si rýpnout. Aysu věnoval nezaujatý pohled, když si sedal u Naiome. Asklépios pouze sledoval vlkův odchod, než si odfrkl a pohled upřel kamsi do prázdna. Kde jsi, Naberie? Proč jsi mě tu nechal? Pomyslel si na účet vlka, ke kterému kdysi cosi poprvé v životě cítil a nyní ho tu takhle nechal. Vážně byl odsouzený umřít sám?
Man'yak se zachechtal, když ho Asmia povalila a zakousl se jí do krku. Ne tak, aby prorazil kůži, samozřejmě. Když navrhla cosi zjevného, zamrkal, a než se nadál, couvala od něj. Uchechtl se. "Ty se stydíš?" Zasmál se. Nakonec, tohle pro Asmiu nebylo obvyklé, bylo vidět, že je dost nejistá, hlavně protože neznala jeho reakci. On jí jenom chytl tlapami a znovu jí povalil na sebe. "Pojďme se stát Gammami, ať si naše vlčata žijí jako králové!" Zazubil se. To mohlo odpovědět na její otázku, co si o tom myslí. Poté se oba postavili a Man'yak povytáhl obočí. "Podle nálady," doplnil Asmiinu poznámku o kousání.