Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Tábor
Naiome sa zahľade na Niru. "V poriadku. A Sauron, nabudúce nenechávaj všetko na partnerke." - uškrnula sa. "Po narodení mi vĺčatá ihneď ukázať. Ja rozhodnem, či si zaslúžia žiť alebo nie." - dodala chladne. zaároveň ich pretla oboch chladným a azurovým pohľadom. Otočila sa smerom ku svojej jaskyni, ku ktorej následne prikráčala. Vyskočila na ňu a poobzerala sa. Zazrela na mŕtve telo tej cukrovej vaty. Z jej tela sa začala uvoľňovať čierna para, ktorá sa pomaly priblížila k telu Ahrie. Para ju celá pohltila. Jej telo navždy zmizlo...Čierna para sa rozplynula. Asmia chvosty zanes do mojej jaskyne. - poslala Delte myšlienku. Naiome sa zhlboka andýchla. Teraz musela dať hádam na také územie do hlasiviek úplne všetko. Hlboko zavyla a volala tak cez celé územie Zeiss. Veľké územie Zeiss. Volala tak do Tábora každého jedného člena, či starého, tak nového. Muselo sa povedať pár infomácii a noc bola na to ako stvorená. Čakala, keď dorazia do tábora. Zatiaľ jej azurové akoby svetiace oči sledovali nočný Tábor.
ASMIA/ACHERON
Tábor
"Kappa, neKappa...stále si na nižšom poste než ja!"- odfrkla. Dostala od Alfy myšlienku, preto sa mienila psom zaoberať neskôr. "Ešte sa uvidíme...pes." - priblížila sa k psovi a podvihla horný pysk. Nevedela si prestaviť, že by sa niekedy mohol pes dostať na taký istý post ako ona...preto to mienila Trauremu troška okoreňovať. Prikráčala ku chvostom, ale neušlo jej, že Cairo jeden zožral. Labou sa natiahla a strelila mu jednu facku. Na pravom líci mu zostali tri stredne hlboké škrabance. "Hlupák!" - zavrčala po ňom. "Ak sa to alfa dozvie..." - povedala nahnevano ale tichšie smerom k nemu. Nemienil sa ním ďalej zaoberať, ak by na to náhodou Naiome prišla, môže si za to sám a aj on by si mal neisť následky, nie, že to bude niesť celá svorka. Schmatla chvosty a zaniesla ich do Naiominej jaskyne. Potom sa vrátila a posadila sa na svoje zvyčajné miesto. Po Naiominých slovách začne nová Éra Zeissu. Zároveň bola Naiome prvou alfou, ktorá Zeiss niekam naozaj posunula.
Acheron sledoval mlčky Asmiu. Olízal si ňufák na ktorom bola už momentálne zaschnutá krv. "Alfa nemá rada psov, ale dala ti šancu. Váž si ju, možno jej neprídeš úplne obyčajný." - dodal smerom k Trauremu. "A teraz ti radím sa posadiť a len mlčky počúvať a čakať na ostatných." - dodal smerom k nemu chladne a sám sa hrdo posadil a vystrel. Jeho jantárové oči nádherne žiarili v tme.

Tábor
Naiome nechala toho bílého psa jít. těžko říct, jestli to bylo lepší, než kdyby ho zabila, ale moje práce byla jen ho přivést, co s es ním stane potom, to mi mohlo být jedno. Udělala jsem si pak na její příkaz krátkou zastávku u jídla. Nepřecpávala jsem se, jeden nikdy neví, kdy bude další akce. Když jsem pak slyšela Naiomino vytí, rozběhla jsem se zpátky. Svolávala celou smečku, půjde tedy o něco důležitého. Už byla tma, což mě ale nijak netrápilo. Bylo vidět docela dobře. Posadila jsem se před Naiome a čekala.

Tábor
Mručivě jsem zavrčel když vlčice odešla. "Super..." štěkl jsem potichu jejím směrem. "MÁM jméno." dodal jsem ještě potišeji. Pak jsem se otočil na druhého vlka, už teď mi byl mnohem příjemnější než ostatní. Sklonil jsem hlavu, zvedl jedno opoči a zasmál jse. "Jo to jsem typnul." na poznámku o obyčejnosti jsem se jen uchechtl. " A pak co nejrychlec pro česnek...." řekl jsem si převážně pro sebe, ale bylo to dost zřetelné a hlasité, aby to slyšel i vlk sedící po mém boku. Až teď na mě dolehla váha mého rozhodnutí, teď už tomu nebylo úniku, mám žít v tom, v čem jsem se narodil, v tyranii, v totalizmu, v netoleranci. Byl jsem členem téhle rádoby temně smečky, vedené krutou alfou a plné rasistických vlků. Koukal jsem vzhůru k černé vlčici s azurovýma očima a čekal, co se bude dít.

Temný les (asi)-Tábor
Vytie. Vytie tak hlasné, že mohlo patriť len Alfe. Vytie ktoré napoly očakával. Dúfal, že sa konečne stalo niečo zaujímavé. A že konečne môže požiadať o tú skúšku a stať sa tak plnohodnotným členom svorky. A možno aj v to, že sa objavila nejaká Omega alebo niekto zo svitu. Už ubehla dlhá doba odvtedy ako niekomu mohol ublížiť, pokúsiť sa ho zapliesť do nití z lží. Mal rád bolesť iných, no o to viac ho bavilo manipulovať s niekým, pomaly ho obaľovať do sieti upletenej z klamstiev a čiastočných klamstiev. A potom ublížiť, trhať. V očiach sa mu zablyslo. Opatrne sa pozviechal a mieril do Tábora, najrýchlejšie ako dokázal. Zastavil sa v úctivej vzdialenosti od ostatných a mierne sklonil hlavu na znak pokory k väčšine. Zatiaľ to nevyzeralo tak, že by si ho niekto všimol.

Kývla jsem na Naiome. "Samozřejmě." Znovu jsem se ji uklonila a po její poznámce na Saurona jsem se nenápadně ušklíbla a vzdálila jsem se lehce od její skály a usadila jsem se a pohlédla na ni a čekala jsem na to co chce oznámit a zřejmě se bude pokračovat v tom lovu.
Saura stále ležela na jednom kameni na kterém měla výhled na celý Tábor. Však, když její učitelka a Alfa zavyla, přišla blíže, aby ji neuniklo její jediné slovo. Chladně se rozhlédla na všechny přítomné a poté pohled opět přesunula na Naiome a čekala.
Barevná slepá Delta, opět někde pochrupkovala, ale temné vytí ji donutilo otevřít oči. Oči sice otvírat nemusí, stejně je nepoužívá, ale ten princip, že jo. Došla ke skále Naiome odkud všechny svolávala a vybrala si místo lehce bokem od ostatních.

Ose Arashi FK 
Již skoro dospělý vlk seděl ve vstupu do úkrytu a snažil se marně zjistit, co má dělat a co se po něm chce. Aktuální situaci už vybádal. Věděl všechny informace, kromě těch které se týkal, jeho. Seděl ve své obvyklé poloze. Své dlouhé nohy skrčené, nahrbený hřbet a hlavu, která se namyšleně koukala do země a přála si být vzduchem. Čekal, ať bude vědět, co má dělat. Jakmile se informace dozví, bude úplně jiný.

TELANTES 
--> Tábor Zeiss
Mlčky som ostal v poklone, než som začul zavolanie, ktoré nás malo naviesť do tábora, teraz mne novej svorky. Bola to zaujímavá skúsenosť, hlavne, keď som si v tedy povedal, že do Zeissu ani nevpáchnem. Teraz som tu. Ticho som klusom bežal až do Zeisského tábora, pritom si obzeral okolie. Územie Ishimury som poznal dobre, len.. toto bolo pre mňa nové. Páchlo to tu smrťou, čo je každý meter tejto pôdy nasiaknutý krvou? Ten pach mi nijak neprospieval, ale musel som si žiaľ zvyknúť. Nehodlal som to nijak komentovať či ohŕňať nad tým nos. Počas toho, čo som tu, som si však ešte nevšimol žiadnej zvere. Vážne toto územie je.. bez života? Pomyslím si. Zmiernil som beh na chôdzu, keď sa predo mnou zjavil tábor.
Prešiel som cez nejaký most, či čo to je a ocitol som sa v tábore svorky, ktorú ostatný tak nemajú v láske. Strihol som ušami čím sa ozval cingot náušníc, ktoré mi zdobili jedno ucho. Všimol som si mŕtvoly boh vie akej líšky, ktorá pomaly mizla v čiernom dyme. Deväť ležiacich chvostom a nejaká spálená vlčica. Pár krát žmurknem očami, než mi do čumáku udrie známy pach, ktorý sa krížil s pachom spálenín. Rias.. Pomyslím si, pritom sa posadím a vyčkávam, čo sa bude diať.

Tábor
Vlci sa pomaly dostavovali do Tábora. Naiome videla, že sa blížia aj vlci zo svitu, preto chcela začať svôj príhovor. "Vlci svorky Zeiss, starí či noví členi. Pred malou chvílou sme ako svorka zvíťazili. Zabrali sme si územie svorky Ishimury. Oddnes ich územie patrí nám a oficiálne sa územie Zeiss a bývalé územie Ishimury spájajú do jedného veľkého územia Zeissu!" - vyhlásila hrdo s vypnutou bielou náprsenkou. "Náš Tábor zostáva Táborom aj naďalej, preto kto je tu nový, smie si vytvoriť z našej suchej zeminy a vody z Krvavého jazera novú jaskyňu. Aby sa neopakovali chyby minulých Álf, loviť sa budú len postaršie či choré jedince. U zajacov či iných hlodavcov, to platné nieje. Oficiálny lov bude vždy pred zimou, aby sme si doplnili mäso do našich zásob, tam." - keď dokončila poslednú vetu, hlavou sa pozrela smerom, kde ležali ich dobre ukryté zásoby. "V blízkej dobe nás čaká aj úprava a zosilnenie hraníc na čom sa budú podieľať všetci vlci, či vĺčatá. Týmto nadviažem aj na to, kto sa stane hraničiarom, nakoľko máme hranice už naozaj veľké treba ich chrániť ešte viac ako doteraz. Každého cudzinca predvediete mne, alebo môjmu partnerovi Veletherovi. Ak by ste mali záujem aj o iné profesie, stačí mi prísť povedať, za to vám hlavu neukusnem." - uškrnula sa. Očami prechádzala po každom z členov. Noví členi si ppozrú zákony svorky, v blízkej dobe je možné, že a tam aj zopár nových zákonov pridá, preto si ich pozrite aj vy, starší členi. Neznalosť sa neospravedlňuje a trestá. Keď už vravím o členoch nových, pridá sa sem pár vlkov z bývalej Ishimury, preto ich zeissani všetkému zaučte, pretože o týždeň už ani vaše priestupky z neznalosti nebudem tolerovať." - dodala.
"Na prípadné otázky máte priestor práve teraz." - zvýraznila danú vetu. Bola pomerne uvoľnená s pocitom hrdosti v hrudi. Uši mala pri zátylku a čakala, či sa niekto na niečo spýta. Za otázky by bola pomerne vďačná, aby ju potom nemuseli všetci otravovať.

Ose Arashi FK 
Tábor 
Ose pilně poslouchal, ale odpověď na otázku nedostal. Však vlčice vyzvala na kladení otazek. A nemuže mi nic udělat, za to, že se jenom zeptám. A tak Ose k ní přišel. Uz byl velký, o hodně větší než průměrný vlk, ale to jen díky jeho nohám. Nebyl masivní  spíše pohublý.,, Co se ode mě čeká? Kdo jsem? A co mám dělat? " Zeptal se Ose. Jeho hlásek byl sotva slyšítelný, on však nemohl mluvit nahlas. Jeho onemocnění, které postihovalo hlasivky, se od dětství zhoršilo.

NOEMIE
Hranice- Cesta k Tábor Zeiss
Noemie začula zavytie matky. "Matka nás zvoláva, ideme?" - spýtala sa svojej sestry. O jej kamošovi vlkovi vedela, že je elitný a zrejme sa vráti domov, lebo v Zeiss by nemohol zostať. Pozrela svojej sestre azurovými očami do jej azurových očí. Po matke zrejme každý z vĺčat zdedil oči. Švihla chvostom a dala sa do kroku, tesšila sa, že začala nová éra. Že Zeissanov čakalo niečo lepšie a väčšie. Oni už dávno neboli vyhnanci, ale plnohodnotná veľká svorka, ktorú na vrchol dostala jedna vlčica. A Noemie bola na to veľmi pyšná. Obzrela sa poza rameno za Cäell a mykla hlavou, nech ide...nechcela aby jej niečo ušlo.

Seděla jsem celkem blízko ke skále na které Naiome seděla, není divu, když jsem s ní teď mluvila. O tom co však všechno v tuto chvíli pověděla jsem už věděla. Bylo mi to naprosto jasné od chvíle, kdy na lopatky padl Reel s Kayem a Ishimura se stala novou Zeiss. Když dala prostor na otázky, pohlédla jsem na ni, však jsem se vyhýbala, samozřejmě z respektu k ní, očnímu kontaktu. ''Má Alfo, nebylo by od věci zkontrolovat území Kirigakure a Stříbrného Fénixe? Jistě se k ním už dostalo to, že Ishimura padla.'' (herně přece Zeissani neví, že se ty dvě smečky spojili, ne?  ) Vznesla jsem svůj dotaz k ní. ''A pokud jde o profesi, ráda bych plnila něco jako roli obránce Alf.'' Dodala jsem a poté jsem čekala až dostanu své odpovědi.

Vlčka, jenž vypadala jako něco mezi vlkem, démonem a drakem, byla dost bokem od ostatních smeččanů, ale měla moc dobře všechny na dohled a jejich slova také slyšela zřetelně. Když Naiome vyzvala k dotazům napřímila se. Nechápala dotaz Oseho. Pokud se snad Temné Alfě zaprodal moc dobře ví, proč je tady a zrovna on je jejím učněm. Zabručela ve svých myšlenkách. Poté slyšela i modrošedou Niru, která měla něco do sebe (ego up xd ) ... Zamířila o pouhých pár kroků blíže k ostatním. ''Kdy učni začnou se skutečným výcvikem?'' Zeptala se i ona. Je tu proto, aby se naučila temnu od nejtemnější, ne aby řešila smečku, ale musí to překousnout. Což relativně zvládá.