Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Hranice --> Tábor
"Heh, ale ta infekce asi nepřestane po chvíli působit ne?
Nacpala si mi do krve pordel ze země, co si myslíš že se stane?" zavrčel jsem na ní těsně před tím než mě odhodila na zem. Ezro už tam byl a narozdíl ode mě vipadal poměrně v pořádku. Alfě jsem se uklonil i když mi to bylo proti srsti. Pak jsem se posadil a stále koukal do země. Magie vlčky opravdu přestávala působit a moje teplota se pomaloučku vyhupovala z podchlazení na normální teplotu.

Tábor
A už se to v táboře začínalo hemžit dalšími vlky. Opodál zahlédl jasně růžovou lišku, která sem přišla ještě předtím, než ze Zeiss poprvé uprchl. Modro-šedá vlčice, jíž znal také ale jen od vidění, jí očividně nepěkně mučila. Odvrátil od té psychadelické scénky zrak a opět sklonil hlavu. Pocítil přítomnost někoho dalšího. Dotyčná bytost promluvila a on po ní letmo blýskl očima. Jednalo se o tu druhou okřídlenou mršku. Její slova ho však zaujala. Takže Traureho taky dostali, hmpf, pomyslil si a pak již pokračoval v projevování poslušnosti. Natočil levé ucho ke straně, aby případně lépe slyšel nově příchozí dvojici. Zatím však nic dalšího ani jeden z nich neříkal. Trápilo ho, že se nenacházel v postavení, kdy by mohl něco zmoct. Kdybych požádal o propuštění, vyhověli by mi vůbec?

Tábor
Naiome začala ťahať smerom dozadu, než pocítila, ako sa chvost pomaly uvoľňuje. V Tábore bolo možné začuť malé puk a chvost sa oddelil od líškinej panvy. Malinko ustúpila dozadu z ťahu. Zavrtela hlavou zo strany na stranu, pričom stále držala chvost. Tlmene vrčala. Čierna para opálila koniec chvostu na ktorom bola krv a takto si mohla Naiome chvost nechať. Chcela však ešte jeden. Zúžili sa jej zrenice, keď zazrela jej havrana. Učni sa pomaly vracali spolu aj so psami. Nechcela im poslať pochvalnú myšlienku, chcela ich pochváliť slovne. Schytila líšku a odtrhla ďaľší chvost. Jej mazlík Peluda oba chvosty zobral do jej jaskyne. "Dospelí vyhnanci, pohrajte sa teraz vy. Však nezabiť...ešte nie." - uškrnula sa. Učni jej boli oveľa dôležitejší, než dáka líška. A vyhnanci takto mohli využiť svoje trhacie schopnosti a dožičiť aj im ten slastný pocit. Učňov do toho nechcela nútiť, ich čas ešte len príde. Postavila sa pred učňov s krvavou tlamou. Jazykom si prešla po tesákoch. [b"]Výborná práca učni."[/b] - pochválila ich hrdý hlasom. v diaľke zazrela Aysu. "Chválim za využitie vašich schopností a Aysu za pohotovosť. Ako tím pracujete skvele. Dúfam, že neboli žiadne problémy. A ak naše to určite neboli." - zazubila sa. Azurovým pohľadom zablúdila k tým dvom psom. Telekinéziou ich prisunula oboch k sebe. "A čo s vami, hafani." - tlmene zavrčala. Kvapky krvi z jej tlamy dopadli pred ich laby. Nespúšťala z nich azurové oči, akoby sa im dívala priamo do hĺbky duše. "Čo si vyprosím je aby niekto prchal z môjho územia. Sami máte na výber...Pridáte sa k nám alebo odídete žiť stereotypný život vĺčkov s rúžovými okuliarmi na ňufáku." - temen sa uškrnula. Naiome bola oproti nim naozaj veľká...Z duše psov nenávidela...ALE. "Ak by ste mi dokázali, že by ste boli hodní tu žiť...nemuseli by ste by´t práve Omegy. A to zvyčajne takúto ponuku nedávam." - pri posledných slovách podvihla horný pysk a usmiala sa aby tak odhalila jej belostné tesáky. Všetci vedeli ako zradci alebo utečenci pri Naiome končia. Učni, choďte do zásob si dať mäso. - poslala im myšlienku. Vynaložili veľa energie, museli ju nabrať späť. Easy, skvelá práca. - pochválila ju keď ju zahliadla. Dala čas Zeissanom sa pohrať s líškou a potom Naiome zvolá vlkov z celého územia do Tábora. Tohto centra. Dva tábory sa jej nezdali logické... Potom čo povie všetky informácie, započne lov, ktorý spojí dve rozdielne krvné skupiny. Však tá krvná skupina, ktorá sa pridáva sa zmení na tmavú a myseľ daných vlkov sa zmení na Naiomine presvedčenie. Pozrela na psov, aby jej dali odpoveď.

Tábor
Z vlčice která se nazívala alfou téhle smečky šel strach. Urvala ocas lišce, která před pár dny sližila zkoušky. Když nás oba magií přitáhla k jejím tlapám, věřil jsem tomu, že nás ihned na místě. Pocit krve kapajíci na můj krk nebyl nijak příjemný. Když na nás promluvila, jen jsem natočil ucho alfy směrem. Nabídka příjmutí do smečky mě překvapila. Nevěděl jsem co mám dělat. Zpět mě nevezmou, tohle je moje jediná moje šance pomyslel jsem si. "Uhm... Nejsem fyzicky nejzdatnější, ani na psa...." začal jsem a polknul, "Ale, mám zkušenosti, s medicínou...." dodal jsem a koukal do země.

Tábor
Zničehonic mu přejel mráz po zádech, ačkoli tělo měl stále kryté velkým pláštěm. Nenápadně se zatřásl a oklepal ze sebe nepříjemný pocit. V tom se zděsil, když najednou stanul těsně vedle Traureho. Měl co dělat, aby si ponechal svůj docela klidný výraz. Stále civěl do země, na které se začala rozlévat krev, která přišla jako by odnikud. Dovolil si vzhlédnout a spatřil Naiome. Samozřejmě. Její pohled byl děsivý, takže se rozhodl pokračování v hledění na rozbahněnou zem, ač ho to zrovna nebavilo. Temná alfa k nim promluvila. Bože, děkuji! pomyslel si s upřímnou vděčností. Překvapilo ho, že vlčice raději nepovolala další členy své tlupy, aby jej nejprve také mučili. Fascinovalo ho, že kromě hojící se drobné rány na zádech možná vyjde víceméně bez jakékoli větší újmy. ,,As-" Odmlčel se, protože Naiome spustila znovu. Sklopil uši, doufal, že neudělal nějaký přehnaně velký přestupek. Být členem Zeiss? pomyslel si a chvíli nevěděl, co dělat. Hmm... Ano, skutečně nevěděl, jak se rozhodnout. Jestli to odsouhlasím, budu tu muset být už navždy, co? Ale zas na jednu stranu bych třeba vedl zajímavější život... Tok jeho myšlenek přerušil Traureho hlas. Eito vytřeštil oči, když ho slyšel. Pohlédl na něj a poté se znovu rozhlédl po táboře. A když si všiml zuboženého růžového zvířete, konečně si udělal v hlavě jasno. To, co si zvolím, nebudou žádné růžové brýle. Jen nemám tak úplně zapotřebí pozorovat utrpení ostatních, natož abych trpěl já sám. ,,Já se vydám jinou cestou," pronesl svým hlubokým hlasem. ,,Pokud je to tedy možné, rád bych požádal o to, abych odtud mohl pokud možno navždy zmizet... a abych se mohl vrátit tam, odkud jsem přišel." Jistěže Eito přemýšlel i nad tím, zda ho přijmou zpět, ale pevně doufal, že ano. Byl pesimista, ale rozhodně by preferoval život vetřelce a tuláka, který by kradl kořist na území nově vzniklé smečky Elloris, než aby zbytek života strávil zde.

Tábor
Prvý pes prehovoril. Traure, ako sa predtým predstavil. "Niesom pedant vždy pedant na silu fyzickú ako mentálnu." - odpovedala Trauremu chladne. Dôkazom toho bol aj jej syn. Nemienila ho meniť na toho kým nechcel byť. Bol silný mentálne - intelektom. "Medicína sa hodí vždy. A ako vidíš často tu dochádza vlk k úrazom. Hehe." - dodala smerom k Trauremu a temne sa uškrnula. Potom prehovoril vlk. Predtým mu však stihla prečítať myšlienky. "Tak bež, utekaj a nikdy sa nevracaj. Cesta späť už nebude a keď, budem ťa brať presne tak, ako túto líšku." - odpovedala psovi a podvihla horný pysk. TAK BEŽ! - vyštekla a ohnala sa po Eitovi tesákmi. Chňapla ho za kúsok z chvosta, ostali jej však v tlame len jeho belavé chlpy. Vyflusla ich. "Poď Traure, musíš si prečítať pravidlá Zeissu, každý Zeissans a riadi podľa nich. Je to neičo ako písmo sväté pre ....Ľudí." - rozprávala k nemu poemrne kľudne. Nedávala najavo žiadne známky agresivity. Na jej rameni pristál jej havran, Axis. "Axis ťa bude strážiť, kým sa úplne nezačleníš. Vítam ťa na poste Kappy...Zradci však platia životom." - dodala a potom ho nechala tak. Vyskočila na jej jaskyňu a ľahla si. Musela si chvíľku oddýchnuť, kým zvolá celú svorku a zdelí informácie.
ASMIA/MANYAK
(Tábor)
Asmia sledovala situáciu v Tábore. Nechcela sa venovať záležiosti s tou líškou, vedela však, že Manyak by sa do toho pistiť mohol. Čo vlastne aj spravil. Skočil po líške a takisto ju schmatol za jeden z chvostov. Zuby ostré ako ihličky a takisto tak úzke sa zarývali do mäsa líšky. Jeho sliny po čase aj tak začali dané mäso taviť. Asmia priskočila k psovi Trauremu. "A čo ty si zač?Zo svetlej ríše? Hmmm?!" - spýtala sa ho s podvihnutým pyskom. Tlmene pritom zavrčala. "Moje meno je Asmia a som tu Deltou. A ty? Psíček?" - Asmia skôr rozprávala sarkasticky. (Jej hlas pripomína hlas Vitani z levieho kráľa Naiomin zase Ziry :DD)
Labou ho povalila na zem a svojimi rôznofarebnými očami sa zadívala do tých jeho. Ak bol Omegou...mienila sa pohrať.
ACHERON/ASMIA
(Tábor)
Okolie bolo čím ďalej rušnejšie. Z diaľky počúval Alfu ako sa rozprávala s tým psom. Pes na takom poste ako ja? Nemysliteľné... - pomyslel si. Keď odišla Naiome zadíval sa čo robí Asmia. Ostro zavrčal a rozbehol sa proti nej. Skočil poza Traureho priamo na Asmiu a zvalil ju na chrbát. "HLUPAŇA! On nieje hračka!" - zavrčal Asmii do tváre. Bol oveľa mohutnejší ako ona. Veľkosťou sa dal prirovnať k medveďovi.
Asmia myslela, že je v štádiu výbuchu. Načiahla sa zubami po jeho ňufáku s ostrým vrčaním a trhla hlavou zo strany na stranu. Uhni kappa! Dokážem sa to dozvedieť hádam aj od neho! Za toto mi zaplatíš!" - cedila nahnevane pomedzi zuby. Acheron s privrenými očami aby nepreukázal bolesť z Asmie zliezol. Tá povolila stisk, otriasla sa a zagánila naň. "Ak sa to ešte raz zopakuje, zabijem ťa Acheron. prisahám." - zavrčala k čiernemu vlkovi s jantárovým pohľadom. Nakoniec sa obaja Zeisani otočili k psovi. "Aj tak si mi nezodpovedal otázku. Voníš z polovice ako svit." - mierila vetu Asmia k Trauremu. Acheron si zatiaľ jazykom prechádzal po krvavom ňufáku.

Aysu
Bývalé Zeisské hranice - tábor smečky Zeiss
Když jsem v dálce uviděla tábor, přidala jsem do kroku. Zpětně jsem za to byla velmi ráda, protože kdybych šla jen o trochu pomaleji, přišla bych o pochvalu, pro kterou jsem vynaložila tolik sil. Pousmála jsem se a mlčky jsem se poklonila. Pak jsem se vzdálila a nechala jsem své alfě prostor, aby si vyřešila své záležitosti. Nechtěla jsem se jít najíst dokud nebude po všem, protože jsem se tu mohla hodně naučit. Bylo zde mnoho členů smečky a když jsem je nenápadně sledovala, mohla jsme snadno poznat, na kterého vlka si mám v budoucnu dávat pozor. Hádka mezi vlkem a vlčicí, kteří se dohadovali o lišku mě však nezajímala, takže jsem se opět zaměřila na svou učitelku. Naiome psům nabídla, aby si vybrali. Se zaujetím jsem přimhouřila oči. Tohle mi přišlo jako jedna z jejích her. Proč by posílala své učedníky pro tyto dva, aby je vzápětí nechala jít? Nepřivedla je přeci zpátky, protože jim zapomněla popřát sbohem. Tohle muselo být něco jiného. První pes toho nenabídl mnoho, protože jsem byla přesvědčená, že léčitelů má Zeiss víc než dost. Druhý však chtěl odejít. Naivní, hloupá a hlavně špatná odpověď. To si vážně myslí, že ho po tom všem Naiome pustí? Vždyť zná hranice a polohu tábora. Ví toho moc. Byla jsem o své teorii přesvědčená, proto jsem byla velmi překvapená, když ho Naiome opravdu nechala jít. Zamračila jsem se. Mrzelo mě, že jsem vynaložila tolik sil, aby si ten pes mohl jít po svých. Měla jsem pocit, že budeme před sviťáky vypadat jako hlupáci, ale neodvážila jsem se nic namítnout. Tohle už nebyla moje věc.

Když sebou Naiome trhala, tak jsem trhala taky, ovšem, když si urvala za hlasitém křiku lišky dva ocasy, tak jsem její zátylek pustila. A nechala ji úplně spadnout do kaluže její krve. ''Tak--mě.. prostě... zabijte..'' Dostala ze sebe liška a já se uchechtla. ''Alfa rozhodne, kdy tě zabije.'' Zašeptala jsem k ní sladce a olízla si tesáky, zakrvácené její krví. A poté jsem jednoduše odešla od ní pryč. Spatřila jsem jak se po ní ihned vrhl Man'yak. Já jsem se postavila trošku bokem a hned na to se začala olizovat, abych ze sebe smyla tu krev. Opravdu. Už vím co vidí na té krvi. Teplá a sladká. Oči mi temně blýskli. A já se opět uchechtla.
Saura se po pochvalných slovech Naiome, ji poklonila ještě jednou. Poté se však na vydala do 'skladu' a urvala si jedno menší stehno, které během chvíle zhltla. Následně si našla místo opodál a stále měla dobrý výhled na všechno dějství v Táboře. Jen nechápala jedině. Opravdu Trauremu nabídla post Kappy, i když se snažil utéct?
Ahria pro změnu prožívala nehorázná muka. Krev ji tekla jak ze všech odrhnutých ocasů, tak i ze zátylku a pocítila další nával bolesti, když ji Nira odhodila na zem. No, další záchvat bolesti přišel při dalším kousnutí démonského vlka, jenž měl zuby jako jehličky a pod jeho kousnutím se její maso začalo škvařit. Skončete to už! Zakřičela v mysli, protože ona sama už neměla tu sílu řvát. Pomalu ztrácela vědomí... A i když je rozkaz nezabíjet ji, je vidět že brzo vydechne zřejmě sama, díky náhlé obří ztrátě krve. Mlžil se ji pohled a viděla všechno krvavě a rozmazaně. Prosím, ukončete už tu noční můru.. Prosila dál ve své mysli.

//Eito je jen tak mimochodem, také pes, ale teď už je to jedno
Tábor - Hranice Zeiss a Elloris
A tak se Eito naposledy temné alfě smečky Zeiss uklonil a zdvořile pronesl: ,,Děkuji." Poté se již beze slova otočil a lekl se, když ucítil, jak mu vlčice vyškubla z ohonu chomáč chlupů. Uposlechl však jejího příkazu. Naposledy se pootočil a pohlédl na Traureho. Těžko říct, zda se ještě někdy uvidíme, pomyslil si, ale to už uháněl pryč z tábora. Cestou přemýšlel u Traurem a rozmýšlel nad jeho rozhodnutím. Nemohl ale popřít, že mu bylo trochu líto, že s Naiome a její tlupou zůstal, avšak jen z toho důvodu, že si toho pro něj vytrpěl dost. Hnal se kvůli němu na zeisské území, aby jej našel, následně s ním uprchl zpět a poté je oba dva unesla malá vlčata. A teď bílý pes opět běžel vyprahlou krajinou pryč odtud, znovu tou samou trasou. Protože ale věděl, že už víceméně před nikým neprchal, nenasadil zrovnas vysoké tempo. Byl hladový a ještě pořád vyčerpaný, ostatně si ještě stále pořádně neodpočinul. Nejvíce mu vyhovoval klus, takže putoval relativně pomalým během a nepřesouval se z místa na místo přímo nejrychleji. Po uplynutí nějakého času konečně ucítil mísící se pachy Zeiss a Elloris a rozhodl se, že si odpočine, doufal, že už mu žádné nebezpečí nehrozí.

Tábor
Nemohl jsem si nevšimnout Ezrova vírazu, byl překvapený až zděšený. Chápal jsem to, ale co můžu dělat. Když mluvila k němu posadil jsem se a a koukal na něj. Když šla a řekla mi ať si přečtu pravidla Zeiss jen jsem popošel ale koukal se do země, abych nebyl odrzlej. "Lidí......" zašeptl jsem si pod fousy. Jasně... Jsem pes, takže vim všechno o lidech uvědomil jsem si v hlavě. Na její poznámku o tom že mě bude strážit jsem kývl. Nestihl jsem udělat ani pár kroků než ke mě přišla nějaká vlčice. Otočil jsem se na ní a při zmínce toho že je to delta jsem se trochu uklonil hlavou. "Já jsem Trau-" nestihl jsem se představit než mě strčila. Spadl jsem na zem. Chvíli po tom přiběhl nějaký další vlk a vlčici srazil k zemi. Rychle jsem se vyhoupl ze země a jen se na to podíval. Zamručel jsem jelikož jsem nevěděl co se děje. Když to všechno přešlo a oni se na mě otočily polkl jsem. "Uhm, jsem tady teď kappa, byl jsem asi tejden ve fénixovi." řekl jsem krátce a koukal na ně.

Pokračovala jsem v olizování zasychající krve a než jsem odpověděla Sauronovi tak jsem se prostě dočistila. "Hm?" Střihla jsem ušima a podívala jsem se na něj. "Ah. Máš pravdu. Malém bych zapomněla." Kývla jsem hlavou a postavila jsem se. Dále jsem zamířila k vyvýšené skále na které se válela Naiome. Když jsem zkontrolovala jestli je po mém boku i Sauron, poklonila jsem se Naiome jak se na Deltu slušelo. "Temná Alfo, můžeme pár minut vašeho času?" Zeptala jsem se, ale stále jsem se nezvedala. Až po ještě nějaké chvíli.

Ose Arashi FK 
Tábor 
Osemu bylo hrozně zle. A zle mu bylo z toho, že vůbec nevěděla co má dělat, proč tu je a co se děje. A to se mu vůbec nelíbilo. Už nebyl malé vlče, byl skoro dospělý, tohle by měl vědět. Nezeptal se ale, protože nevěděl koho a věděl, že to není dobrý nápad. Tiše seděl v úkrytu a pozoroval. Vyrozuměl skoro všemu,  co se dělo, kromě tý věci s učněma. Z toho, že toho tolik nevěděl se mu zvedal žaludek a bolela ho hlava.

Tábor
Naiome sa postavila a natiahla. Zoskočila z jej jaskyne a nakráčala si to priamo k líške. Zavrčala po všetkých Zeissanoch, aby ustúpili. Chvosty položíte vedľa seba...vsšetky. - poslala vlkom naokolo seba myšlienky. Priblížila sa k líške, ktorá už pomaly ani nevnímala okolie. Naiome ju v tichosti chytila za krk a mykla hlavou aby jej zlomila väzy. Aby tak ukončila líškino trápenie. Stačilo už. "Pripravte sa na zvolanie svorky...o chvíľu." - zavrčala. Pozrela azurovými očami na Niru a Saurona. Prikráčala k nim. "Áno, Nira."

Už jsem to dál nedokázala snášet. Bolest byla až moc silná na mě. Když mi postupně odrhavali ocasy, už jsem jen dokázala kňučet. Hlas mě zradil. Nakonec mě vzala do tlamy ta co mé trápení začala a zakončila. V Táboře bylo slyšet zaprasknutí... A tak liška, která přišla o svou hrdost, o své ocasy, nakonec přišla i o svůj život, způsobem horším než se ji zdálo i těch nejhorších můrách. 
/A tak Ahria z rodu Kitsune umřela.. 

Čekala jsem na odpověď Naiome a po očku sledovala svého synovce jak lišku zbavil o většinu ocasů. Nakonec k ní přistoupila Naiome a život ji ukončila. Liška tu byla k něčemu nakonec dobrá. Zabavila pár Zeissáků, než ji trápení bylo ukončeno. Když se Naiome na mě podívala, tak jsem se konečně narovnala úplně. "Má Alfo. Jak jistě víte, před časem jsme se Sauronem začali tvořit pár. Naší povinností to je samozřejmě oznámit. Stejně jako je povinností oznámit, že plánujeme dát Zeiss nové členy- vlčata." Oznámila jsem. "Pokud se ovšem tedy zadaří." Dodala jsem.