Re: Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Fri Jun 22, 2018 8:38 pm

EITO
Tábor - Původní hranice
Polekal se, když proti němu vystřelil zmrzačený Traure, popadl ho za silnou kůži na krku a táhl ho pryč. Zadusil v sobě výkřik, aby nevzbudil takový povyk mezi okolními přihlížejícími. Nepřemítal o ničem. Moc dobře věděl, co má dělat, instinktivní jednání vyhodnotilo věci za něj. Nebyl zrovna zběhlý v běhu, pro jednou si ale připadal, že prchá opravdu nesmírně rychle. Věřil tomu, že za to může fakt, že byl poháněný pořádným strachem. Vcelku hlasitě za cesty sípal, i přesto nezpomaloval. Udržoval stálé tempo, Traure se hnal pouhých pár metrů před ním. Probíhali místy, která mu byla povědomá, bylo mu jasné, že touto cestou do tábora oba dva přišli. ,,Co se děje?" řekl mezi vzdechy Eito, když černý pes přerušil ticho. Maličko se zamračil, sám si prozatím nevšiml ničeho zvláštního.

Fri Jun 22, 2018 9:04 pm

Původní hranice - Batawský les - Území bývalého SSF (Sever Elloris)
"Tady... Tady by měla končit Zeiss...." Vzdechl jsem. Zmateně jsem se rozhlédl a pak zahlédl do očí Ezrovy. "No ovšem.. Oni obsadili zeiss..." zasmál jsem se to je ono. O tom mluvili. "Musíme odsud." rozešel jsem se ale pomaleji. Porozhlédl jsem se, nikdo za námi nebyl, zatím. Rozešel jsem se pomalu pryč. Zhluboka jsem dýchal a sípal, špatně se mi dýchalo. Běžel jsem dlouho a rychle, skoro jsem se nemohl nadechnout. "Proč... Proč si sem šel.... Rozhodně si se nechtěl připojit...." řekl jsem a šel směrem k území smečky fénixe. Procházel jsem lesem kde jsem ulovil p táka kterého jsem ani nesežral, musel jsem ho někde stratit, byl jsem zohyžděný kroužkem v nosu a jizvami, ještě nebyli uplně zahojené a stále bojovali. Po poměrně dlouhé době chůze jsme se ocitly u hreanic s Fénixem (Niní Elloris).......
//Na Elloris

Fri Jun 22, 2018 9:16 pm

Původní hranice - Natawský les - Bývalé území SSF / Sever Elloris
A to si to uvědomil také. Začenichal ve vzduchu a uvědomil si, že tu opravdu cítí zeisské pachy. Sice ne tak výrazné, ale byly tu. Nervózně švihl ocasem ze stranu a ohlédl se za sebe, tím směrem, odkud utíkali. Bál se, zda je někdo nepronásleduje. Zatím ale nikoho v malém mlžném oparu noci neviděl. Nepřekvapilo by ho však, kdyby se někdo z nějakého nedalekého stínu náhle vynořil. Poté co měl tu čest stát opodál Naiome rozhodně nepodceňoval veškeré schopnosti členů její smečky. Polkl a vyděšeně hleděl na Traureho. Když se jejich pohledy setkaly, rychle sklopil oči k zemi. Jen přikývl a vydal se za dobrmanem. Šel mu bok po boku. ,,Co já vim, jsem holt dement, co se vydal na procházku za účelem prozkoumat zdejší krajinu," procedil mezi zuby s dávkou sarkasmu. Letmo pohlédl na svého společníka a až tehdy si všiml lesklého kousku kovu, který se mu pohupoval u čenichu. Mírně naklonil hlavu na stranu, ale svoji otázku nevyřkl. Třeba se to dozví později, nyní nebyl čas. Eito začínal pociťovat značnou bolest v končetinách a také potřebu si odpočinout. Bohužel si zatím nemohl ani jeden z nich dovolit ani krátkou přestávku...

Fri Jun 22, 2018 9:32 pm

Tábor ----Havran- Pôvodné hranice
Naiome sa zadívala na tú líšku. Všimla si však, že havinovia bežia. Hlavu otočila na jej učňov. "Vaša prvá úloha bude nájsť, chytiť a priviesť psov. Všetci spoločne. Je to rozkaz. Bežte." - vyštekla na jej učňov. Najlepšie sa učí v praxi. A psom mohli spraviť čo len chceli. "Zeissani? Kto sa chce preťahovať?" - vyhlásila Naiome výzvu pre Zeissanov v Tábore. Naiome začala obklopovať čierna para a nadobúdala svalstvo. Rysovali sa jej znaky po tele a za malú chvíľu vyzerala tak, ako obyčajne. Schytil líšku a sotila ju pred oči Zeissanom. "Trhajte, ťahajte. Ale nezabite. Nech zostane živá. Beriem na preťahovanú prvého vyzývateľa!" - vyštekla a schmatla líšku za jeden z jej viacerých chvostov. Druhý vlk ju mohol schmatnúť za kožu za zátylok. Naiome na vlkov bvyzývavo podvihla obočie. No kto sa odváži ako prvý....temní. - poslala im myšlienku a v jen očiach sa zalesklo. Havran Naiome zakrákal aby ukazoval cestu z výšky Naiominým učńom. Svoj čumák však museli používať oni.
Prvá úloha učňov na Príbehu!

Fri Jun 22, 2018 9:51 pm

Aysu
Tábor - Původní hranice Zeiss - hranice Elloris
Sledovala jsem zelenou sviťáckou vlčici, která sem přišla. Tvářila se jako by byla na nějakých omamných drogách. Jen sem tak nakráčela a řekla si o smrt. Nelitovala jsem jí, jen mě napadlo, že je vážně hloupá. Také mi vadilo, že nás zdržuje od tréninku. To nemohla skočit ze skály? Musí otravovat temnou alfu s něčím takovým? I přesto že mi vlčice líto nebylo, násilí a týrání mě nijak neuspokojovalo, takže jsem se dívala jinam. Možná proto jsem si všimla dvou psů, jak se snaží utéct. Otočila jsem se zpátky na Naiome. Chtěla jsem vědět jestli si toho všimla i ona . Naiome naštěstí nic neušlo, takže pohotově zareagovala a poslala nás, abychom je chytili. Byla jsem ráda, že nemusím sledovat týrání té lišky a že se místo toho můžu své učitelce předvést. Jakmile Naiome dokončila svůj monolog, vyskočila jsem na nohy a rozběhla jsem se za uprchlíky. Ještě jsem přitom stačila mrknout na Sauru. Doufala jsem, že pochopí a bude se mnou "ve dvojici". S nikým jiným jsem nebyla ochotná spolupracovat. Doufám, že se Zech zase neteleportuje a neztrapní nás tím, ale zas na druhou stranu by nám to poskytlo výhodu. Naštěstí si Naiome všimla psů včas, takže jejich náskok nebyl velký. Běžela jsem. Cestou jsem naštěstí nepotkala žádné jiné vlky, kteří by mi zkřížili cestu. Nebyla jsem sice moc rychlá ani moje výdrž nebyla taková, jak bych si přála, ale psi byli zranění a docela pomalí. Když jsem je konečně spatřila, byli už těsně u hranic. Tak blízko a přitom tak daleko. Mají kuráž, to se musí nechat. Ale ani ta jim teď nepomůže.

Fri Jun 22, 2018 10:53 pm

Tábor ---> původní hranice Zeiss ---> Elloris
Ani bych si nevšimla, že se něco děje, kdyby Naiome nezavolala. Ti dva psy mě nezajímali, nebylo na nich nic zajímavého a ani nebyli užiteční, ale pokud chtěla své žvýkací hračky zpátky, kdo jsem, abych jí v tom bránila? Stejně tak mě nezajímaly dvě vlčice, nebo přesněji vlčice a liška, obě v jedovatých barvách, které sem přišly. Příliš slabé, aby žili? Fajn, chcípněte si, když sic lepšího neumíte. Umřít je snadný, ale mohly jste prokázat alespoň trošku odvahy a skočit ze skály, ne si zbaběle o smrt říct. Zelená zemřela rychle, ta růžová to neměla mít tak lehké, ale já se nehodlala zdržet, abych viděla i její smrt. vyrazila jsem hned po té bílé vlčici, Aysu, nebo jak se jmenovala. byla jsem docela rychlá, ale má výdrž už tak dobrá nebyla. Budu muset začít trénovat, abych udržela krok s ostatními. Ale proč běhat? za běhu jsem roztáhla křídla a vzala to vzduchem. Létání je rychlejší, než běh a i pohodlnější a nemusím koukat pod tlapky. Psi běželi k hranicím, možná jim ještě zbýval nějaký pud sebezáchovy, ale jestli si myslí, že je smeččani zachrání, pak jsem je celkem litovala.

Sat Jun 23, 2018 8:55 am

Tábor

Do oček se mi začali rychlostí blesku hrnout slzy, přes které jsem přestávala vidět na to zubožené tělo vlčice. Viditelně se Zeissani bavili nad naší hloupostí, že jsme dorazili přímo do jejich Tábora. Všimla jsem si dvou psů, kteří využili situace a začali zdrhat. Tak moc jsem se k nim chtěla přidat, ale mé tělo drželi úponky magie temné Alfy, která se ke mě po vyštěknutí na ty mladé, které nazvala učněmi, začala se blížit. Hodila mě pak před ty vlky a vyzvala vlky k přetahované. Chytila mě za jeden z mnoha ocasů a čekala na prvního vyzyvatele proti ní. Na ocasy jsem byla citlivá. Začala jsem ječet bolestí. Křik se opět roznesl celým temným táborem. Má noční můra se naplňovala a to byl teprve začátek..

Sat Jun 23, 2018 9:07 am

Tábor

''Hlupáci. Copak neví, že Zeissanům nelze utéct?'' Zavrčela jsem, když psi začali utíkat. Chtěla jsem se vydat za nimi já, ale Naiomine slova mě zarazila v pohybu. Vyslala tam ty žabce, které přijala jako své učně. Tak jsem se ani nehnula. Ovšem v Táboře nezůstalo mrtvo- obrazně řečeno. Hodila k nám tu druhou ještě stále žijící sviťačku. Olízla jsem si tesáky. Chytila ji za jeden z mnoha ocasů a její myšlenka, která k nám dolehla... Zablýsklo se mi v očích a vydala jsem se blíž k ní. (Neodolávám, i když je to moje postava :'D ) ''Já.'' Ušklíbla jsem se při odpovědi na její myšlenku. Čapla jsem lišku za zátylek a její křik se opět rozhlehl Táborem. Zuby jsem zatlačila hluboko do masa, ale vyhnula jsem se všem životně důležitým tepnám. V tlamě mi i přes to se rozlila teplá krev. Snažila jsem se ji držet opravdu pevně. Drápy jsem zarazila do země a získala tak lepší držení těla a byla připravená na to, až ona přetahovaná započne.

Sat Jun 23, 2018 9:19 am

Tábor -> Původní hranice Zeiss -> Elloris

Mladá vlčka, možná snad nejmladší ze všech učňů sledovala chladnýma očima celou tuto situaci. Nebavilo ji to. Ovšem si uvědomila, že ty psí hračky zdrhají a během chvíle jejich učitelka oznámila, že je mají chytit. Rozběhla se a roztáhla křídla. Ještě předtím si všimla pohledu od Aysu, pochopila. Aysu, jak jsi na tom se svojí magií? Můžeme je zmrazit. Mě stačí vidět troška jejich krve a můžu jim zmrazit kousek krevního oběhu a bez proudící krve se o dost hůř pohybuje. Pomyslela si směrem k ní. Saura věděla, že Aysu umí číst myšlenky a tak se to k ní dostane. Následně však hned vzlétla a byla přímo za zadkem Yungul, však brzy rychlost letu dorovnala a byly tak nějak nastejno. Ve vzduchu se dobře zdrhající omegy hlídali. Dřív, však než se k nim dostali, přeběhli hranice. A tak se i učni vydali za nimi přes hranice.. Saura osobně slétla o dost níže a byla blíž k Aysu. Případné spojení jejich magií, dělá ledovou magii ještě silnější..

Sat Jun 23, 2018 10:26 am

Tábor

Seděla v táboře zeisském znuděná Delta a nemohla se dočkat, až se bude moc vydat na nové území. Zeiss znala už moc dobře a nic ji tady nepřekvapovalo. Jediné aktivity, co tady zažila bylo opevnění táboře, lov, přivést občas nějakého sviťáka se sebevražednou náladou, který stejně přešel hranice, ikdyž se na nich dost nadřela, takže i opevňovala hranice, koukala se s úsměv jak umírají sviťáci a před chvílí si jednoho i vychutnala, toho prašivého psa. Možná toho bylo dost, dost aktivit na sviťáky, ale pro ni to bylo málo. Připadala si, jako by se jí končetiny přeměňovaly v kámen a že jednoho dne zkamení úplně. Byla zvyklá na tulácký život, kde ji každý den dával své výzvy. Musela přežít, ikdyž neměla smečku, neměla les, kde by se nepotulovaly nějaký šelmy, vlci ji vyháněli z jejich území, ale ona se tam stejně toulala. Držela ji tu ta temnota, kterou nikdy necítila kolem sebe, nechtěla svou Alfu zklamat nikdy v životě, to by raději zemřela a taky nechtěla zahodit tich pár let, co tu byla a stát se obyčejným vetřelcem. Když uslyšela výzvu od Alfy Naiome, tak bez jediné setinky váhání se za ní vydala rychlým krokem, ale bohužel Nira byla blíže a už držela lišku. Eas se snažila ponechat tvář chladnou a klidnou a taky se jí to povedlo, ale v duši začala nemít Nir ráda, protože si vždycky Alfy vybrali ji a ona měla vždy něco navíc. Kdyby tu nebyla ona, tak by teďka mohla hrdě stát proti své Temné Paní a cítit krev na jazyku. Ona byla pro ni překážkou, nová výzva, být lepší než ona. Musela trénovat a to bude náplň následujících dnů. Bude nejen plnit rozkazy Alfy, všechny úplně všechny, idkyby snad měla spolupracovat s nějaký sviťákem, s nějakou Omegou, ale i po zbytek volných dní bude trénovat magii a dovednosti.

Sat Jun 23, 2018 10:40 am

Tábor -> hranice Zeiss -> Elloris
Chladný výraz sledoval, jak se temná paní změnila do démona samotného a velice rychle ukončila život jednoho sviťáka, který si pro smrt přišel. Cítil uškvařené maso, a to ještě snad prohlubovalo respekt k Naiome. Byla tak úžasná! Chtěl být jako ona. Smrt té sviťačky s ním nepohla, to udělal až rozkaz od alfy. Všiml si ohonů pádících z tabora Zeiss a okamžitě se i s ostatními učni pustil za nimi. S vytrvalostí neměl problém, byla to jeho nejsilnější stránka. Pádil a vyhýbal se veškerým překážkám, ale ostatních učňů si nevšímal. Ani sestry. Běžel spíše po pachu. Utrousil jedno slovo... A ucítil na svém hřbetě křídla. Za to mohlo asi to černobílé pírko, co měl schované v husté náprsence. Ale teď se křídla hodila. Trochu nezkušeně s nimi mávnul a dostal se do vzduchu, nejdřív zaostával, ale pak ustálil svoje tempo s tempem ostatních letců.
Brzy byl cíl nadohled. Řítili se přímo za nimi. Dostali jednoduchý rozkaz, tak proč ho nevyplnit okamžitě? Les, do kterého měl namířeno ten pes omega znemożnil Argdemovi přímou cestu ke kořisti, ale kdyż se ti dva lehkovážně objevili u řeky, opět k nim měl přístup. Nijak mu nevadilo, že byli na cizím území.

Sat Jun 23, 2018 10:57 pm

Na obloze zabarvené do oranžova se začaly tvořit červánky a slunce pomalu zapadalo za horizont. Poslední paprsky vyplňovaly prázdná místa v krajině, však začalo se pomalu ochlazovat.

Sun Jun 24, 2018 10:55 am

Tábor
Naiome zazrela na Easy. Mám pre teba dôležitú úlohu, ktorá nesie zodpovednosť. Choď za učńami a sleduj, ako si vedú. V prípade problémov, zakroč Easy. - poslala Easy myšlienku. Keď Nira schmatla líšku za zátylok uškrnula sa a následne zavrčala. Mykla hlavou zo strany na stranu a začala ťahať smerom dozadu, aby vytvorila líške bolesť. U ľudí sa to kedysi využívalo ako mučiaci nástroj. Aspoň v niečom boli inšpiráciou.- pomyslela si Naiome pre seba a zaryla drápy do zeme. Pri stálom ťahu vrčala. Občas znova pohodila hlavou aby si jej chvost prechytila silnejšie.
Naiomin havran sa z pol cesty vrátil a sadol si na Easy-ne rameno. Zakrákal a rozletel sa aby jej ukázal cestu.

Sun Jun 24, 2018 11:26 am

Hranice Elloris (Obloha) ---> Zeiss, směr tábor (Obloha)
Ten pes se ztraceně pronesl. Udržet výšku začínalo být těžší a těžší, jen štěstí, že jsem měla po celodenních cestováních před mým příletem na Niwat křídla vytrénovaná. Přesto se mi dařilo nijak výrazně neklesat. Podvědomě jsem věděla, jak vysoko jsme, byl to instinkt, který si vypěstoval každý letec a ani nebylo nutné vidět pořádně na zem. I když mě teď křídla bolela, pravidelné, rytmické mávání nebylo zdaleka to nejtěžší, nejhorší bude přistát, aniž bychom se oba rozplácli na jedné hromadě. Ach, to bude trapné, snad nebude přihlížet celý tábor. "Hele, pse, co vás to vůbec napadlo, lézt do Zeiss?" zeptala jsem se naštvaně. Kdyby tam nelezl a pak neutíkal, nemusela bych ho vláčet zpátky. Mohl by začít uvažovat o nějaké dietě, byl vážně těžký.

Sun Jun 24, 2018 11:34 am

//Obloha// Hranice Elloris - Zeiss
Téměř celou cestu bylo ticho. Nevadilo mu to, neměl náladu na konverzaci s jakýmkoli členem zeisské smečky. Nakonec vlčka i přesto mlčení narušila a to otázkou. Netěšil ho její tón hlasu. ,,Co napadlo Traureho netuším, ptal jsem se ho dvakrát a neodpověděl mi," odvětil přidušeným hlasem. ,,A já jsem se tam vydal z prostého důvodu - chtěl jsem ho přivést zpět do naší... bývalé smečky." Odmlčel se. ,,Nenapadlo mě, že bych mohl narazit na něco, jako je Zeiss." Tím svoji odpověď zakončil. Měl pocit, že už tak ji rozvedl dostatečně. Zakručelo mu v břiše. Vážně? Teďka? Pravda, území Niwatu bylo sice úrodné, avšak tak vyhublý, jako nyní, doposud nebyl. ,,Kdy tam budeme...?" zeptal se tiše.

Sun Jun 24, 2018 11:53 am

Tábor Zeiss -> Hranice -> Poblíž severního tábora

Její oblíbená denní doba začala nastávat a temný zubatý usměv ji vykřesala na tváři myšlenka od samotné Alfy Naiome. Vlčice zahalená do tmavého pláště nemohla uvěřit, co slyšela, ale byla za to neskutečně ráda. Její tajné přání bylo vyslyšeno. "Nezklamu Vás, má Paní," pomyslela si, doufajíc, že ji přečte myšlenku a hluboce se uklonila. Svýma krvavýma očima, ve kterých se lesklo zlo, se podívala na havrana a kývla na něj. Znala ho, byl s ní a s Tristanem na hranici, když ji vylepšovali. Ta práce ji však připadala k ničemu, když si stejně každý chodil hranice ne hranice. Rychlým klusem se rozběhla za havranem a když už byla u dřívější hranice, tak uviděla siluety vlků ve vzduchu. "A ty ostatní se toulají jako kde?" Zamumlala si pro sebe nevrle a rozběhla se dál za svým průvodcem. Věděla přesně, kde hranici se svitem překročila, protože ten pach znala dost dobře. Když uviděla bahno, co ještě nezakryl sníh u jedné z řek, tak se v něm vyválela, aby ztratila pach Zeissu a nenápadně došla tam, aby viděla zbytek. Snažila se, aby její myšlenky byly prázdné, aby byla ona nenápadná, což se jí v šeru dařilo. Čekala, až se ostatní vydají domů, do Zeiss.

Sun Jun 24, 2018 11:58 am

---> Tábor
"No jo, to jste měli celkem smůlu. Podobné věci je lepší vždycky čekat, vlci umí být svině." Odpověděla jsem neutrálně. Takže si za to mohli sami, byly moc neopatrní a nečekali, že by jim tu mohl někdo chtít ublížit. Překvápko, pejsci, takoví vlci tu existují. Zaslechla jsem zakručení v jeho žaludku a naprosto nezávisle na jeho myšlenkách které jsem číst neuměla, mě napadlo to samé. Vážně? No co, smůla, zastávky na oběd se nedělají. "Během chvilky. Kdyby ses podíval dolů, už bys tábor viděl." Ta poznámka byla nadmíru zlomyslná, bál se výšek, jasně že se nebude dívat dolů. "Jen doufám, že tě za ten útěk alfa nezabije, když už jsem si dala tu práci tě donést zpátky." byla by to škoda práce. Začala jsem klesat. Ne svým oblíbeným způsobem, střemhlavým letem, ten bych už nedokázala vybrat a byla by to sebevražda, ale v kruzích okolo tábora. Z výšky se mi podařilo najít Naiome. Domanévrovala jsem k ní a psa před ni položila, já sama se pak nepříliš úspěšně pokusila hladce přistát vedle. Přesně ten okamžik si křídla vybrala, aby vypověděla službu, takže jsem sebou žuchla na zem. Okamžitě jsem ale vyskočila, jako by se nic nestalo. Zeisssané neukazují slabost a já už vůbec ne. Přiskočila jsem k psovi a položila mu tlapku na hřbet. Uklonila jsem se alfě. "Temná alfo? Tady je váš pes, jak jste si přála."

Sun Jun 24, 2018 12:09 pm

-> Tábor
,,Mhm, to nepopírám. Ale to je všude, je jedno, jestli jsi vlk, pes nebo..." Chvíli přemýšlel, co říci, aby to nevyznělo tolik hloupě. ,,...rys." Jeho žaludek znovu vydal onen nepříjemný zvuk. Sakra, teď fakt ne! ,,Díky za odpověď," zavrčel tiše. Začínal si trochu na pobyt ve vzduchu zvykat, avšak stále mu to bylo více než nepříjemné. ,,Stejnak dostaneš nějakou pochvalu," nadhodil a nerozuměl tomu, nad čím to tedy vzdychá. V tom pocítil změny v tempu i rytmu, v jakých modrá vlčka mávala křídly. Už zase byl vyděšený. Náhle ucítil náraz a dopadl na zem. ,,Kruci," sykl a začal se zvedat. Oklepal se a setřásl ze sebe trochu bahna a prachu. Konečně se odvážil opět otevřít oči. Rozhlédl se kolem sebe. Místo, kde se nacházel, rozpoznal okamžitě. Neuniklo mu, že stojí těsně u Naiome, alfy Zeiss. Téměř ihned svěsil ocas a uklonil se. Poté se víceméně narovnal, stále však hleděl do země. ,,Zdravím... alfo," odfrkl si. Naiome sice nebyla jeho vůdkyní, avšak bál se, co by se stalo, kdyby ji tak neoslovil, případně ji neoslovil trochu jinak vznešeně.

Sun Jun 24, 2018 12:12 pm

Tábor / Nira + Ahria

Čekala jsem a držela lišku dost pevně, aby mi je Naiome hned při první příležitosti nevyrvala. Růžová liška opět zakřičela, když Naiome škubla hlavou. A další bolestivý a mučedný křik přišel, když jsem začala škubat hlavou ze strany na stranu já. Její růžovou srst začala zdobit její vlastní krev a modré očka byly lesklé a plné bolesti, kterou právě prožívala. Tlumeně jsem vrčela a zaryla drápy ještě víc do země pro lepší držení těla a rovnováhu. Taky jsem se pomalu chtěla udělat pár kroků dozadu a hnout i lehce s Naiome. Drakužel při její síle a mohutnosti to nebylo tak lehké, ale tím se lišce tvořila obrovská bolest. Pod jejich tlapami se pomalu tvořila kaluž liščiny krve. Bylo to něco nového, když jsem se k mučení konečně dokázala dostat i já. V mých očích se krvelačně a temně blýsklo, za to v těch liščiných stoupl strach na nejvyšší úroveň a už nevěděla jak se vykroutit ze silného sevření obou vlčic.

Sun Jun 24, 2018 1:38 pm

-> Území Zeiss / Hranice -> Tábor

''Ale ne našima tlapama.'' Odfrkla mu odpovědí. Slyšela jeho myšlenky a ušklíbla se. ''Tyhle myšlenky zapříčíní tvojí smrt. Ne moje magie, která za chvíli přestane působit.'' Zabručela a přeletěla hranice, a rovnou zamířila do Tábora, přičemž psa odhodila těsně nad zemí, vedle toho bílého a přistála následně vedle Yungul a Naiome se zhluboka uklonila.
''Nejtemnější.. Tu je i druhý pes, který utekl.'' Oznámila a zaujala místo vedle Yungul a sledovala jak se Alfa a Nira se stále přetahují o lišku. A jelikož byl Traure stále ještě trošku promrzlí, už vidím, jak by měl náladu opět někam utíkat.