Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Tábor
Udiveně jsem poslochal rozsudek. Začinalo to slibně, možná i jen tak, že skončím 'jen s nějakou tou jizvou navíc. Další věta mě však uvedla zpět do reality. Opět jsem byl omegou. "Ro-rozumím... Děkuji." pronesl jsem úctihodně než mě vlk srazil j zemi. Hned jak mě pustil jsem se trochu uklonil a odešel zpět za skupinou. Bylo možný že mě ještě vyhodí. Co jsem si musel rychle uvědomit byl fakt, že opět mám práva jako omega. "Prokázat se... To budu omega na furt, protože jsem neschopnej, a a Zecharian... Ugh" zamumlal jsem dost potichu už když jsem byl u nich. Posadil jsem se, koukal do země a nic neříkal. Věděl hsem, že teď mám téměř nulový práva, ale co. Třeba to zvládnu, možná. Teď už jsem jen z dálky pozoroval, co se dělo Jack, co se mohlo stát mě. Ona by mi asi pomihla, ale na to abych já pomohl jí jsem si moc vážil vlastního života.

Tábor
Se zaujetím jsem sledovala celou situaci. Tvářila jsem se neutrálně, ale když si ta sviťačka otevřela na Velethera držku, šťouchla jsem do Saury a pobaveně jsem se na ni podívala. Vidět na mé tváři úsměv, který nebyl hraný, bylo extrémně vzácné. "Slyšelas ty její kecy?" Pobavilo mě, jak si sem ta sviťačka nakráčela a pak si začala otvírat pusu na někoho, komu by se nemohla měřit ani za milion let. Ta její naivita byla neuvěřitelně směšná. Kdybych měla trochu jinou povahu a nebyla tu Naiome, nespíš bych se rozesmála na celé kolo, popadala se za břicho a kopala kolem sebe.  Naštěstí jsem si brzy uvědomila, že tohle mé chování by mohlo být v očích alfy špatně pochopeno, takže jsem úsměv rychle vyměnila za klasický neutrální výraz. Poprvé v životě bylo docela těžké se nesmát, protože další věta, která jí vyklouzla z tlamy, byla snad ještě vtipnější než ta první.

Nira - Zvedla jsem pohled od Saurona a Gwen a udiveně sledovala situaci, která se zde jen napínala. Ta naivita zelené vlčice, byla neskutečná a ta drzost k Veletherovi. ''Tohle neskončí dobře.'' Ozvala se Auriel, protože to celé také mýma očima sledovala. Tiše jsem zavrčela. Tahle zelená nána mě neuvěřitelně štvala. Začínala jsem mít nutkání se ji zahryznout do krku a vyrvat ji hlasivky, aby už nemluvila takové nesmysli. Srst se mi zježila a mé nechutenství ke Svitu vzrostlo ještě víc. Divila jsem se, že ji ještě nezabili, ale doufala jsem, že to udělají již velmi brzo. Takovéhle škoda opravdu nebude.
Saura - Kývla na první myšlenku, jenž ji přišla od Aysu. 'To ano.' Sledovala tu zelenou a Yungul, která byla taktéž učednicí Naiome. Nechápala jak se s ní mohla bavit. Vždyť byla Naiominou učednicí, ta přece měla vědět nejvíc, že bratříčkování se svitem ji může stát krk. Nad kecma Jack se ledově a velmi tiše zasmála. 'Tak naivní vlčici jsem v životě neviděla.' Pomyslela si směrem k Aysu, sic neuměla posílat myšlenky, ale věděla, že to Aysu uslyší. Chladnýma dračíma očima, sledovala jak se celá situace vyvine a celou svou vůlí taktéž zadržovala smích. Rozhodně se nad tím zasměje až nebude okolo celá smečka.

Tábor
Naiome sa pozrela na Velethera. Neverila vlastným ušiam, čo počuje. Zazrela naň, potom to však nechala na pokoji. Však na psa si bude dávať väčší pozor. Uprela pozornosť na Yungul. "Rozhodla si sa správne. Zaraď sa k učňom do skupiny." - odpovedala chladne Yungul. Pozrela sa na tú vlčku, keď blabotala niečo o slnku. Naiome sa na tvári objavil temný úsmev... sklonila hlavu a začala sa s vycenenými tesákmi hehňať. Bolo to naozaj vtipné a tak hlúpe. Oko sa jej presunulo na Aysu, ktorá sa taktiež hehňala. Bolo to zvláštne...Toto Naiome prišlo už ako naozaj naivné od vlčice zo svitu. Aj Fantomas bol menší chudák ako táto tu. Olízala si tlamu a znova sa vyrovnane postavila. "Vaše slnko nadobro zhaslo a ty už neuvidíš nič iné ako tmu. Yungul sa ťa vzdala navždy, má v živote cieľ."- odpovedala vlčke. Ty máš cieľ tu len zomrieť a pri veľkom šťastí ti dovolí Velether ujsť so zraneniami, ktoré pôjdu len ťažko vyliečiť. - pomyslela si Naiome. Porozhliadla sa po okolí. A presne takýto vlci , milí Zeissani si myslia, že sviťáci sú rovný nám. Skvelý príklad.- poslala vštkým Zeissanom myšlienku.

// Ako nezainteresovaný hl. admin v boji - upozorňujem Jack aby dávala troška pozor na to, čo jej pôsobí zranenia. Pri buchnutí chvostom do rebier od vlka oveľa silnejšieho ako je Jack, nemôže byť odozva - rip moje žebra. Preto nezabúdať na prejavy bolesti, či ublíženia pri akomkoľvek ťahu vlka. Takáto rana mohla kľudne vybiť dych, či zlomiť rebrá. Zároveň na to upozorňujem aj Velethera, aby dávala pozor a nezabúdala na to.

Caelle (Temný les - tuším ???)

Vlče stále mlčelo. Teď sice nebyl vhodný čas na zdlouhavé rozhodování, ale nemohla jsem jí to mít za zlé. Sama jsem totiž netušila, co bych měla udělat. Noemie totiž ignorovala všechno, co jsem řekla. Byla moje sestra, takže jsem logicky měla jít s ní. Nebyla jsem si však jistá, jestli chci zbytek svého života strávit ve smečce, která bude omezovat moje práva, a ve které prostě nebudu šťastná. Noemie jsem navíc neznala moc dobře. Vždyť první tři roky ani nevěděla, že jsme sestry. Naiome nikdy neměla potřebu jí to říct. Navíc jsme spolu mluvily všehovšudy třikrát. Můžu jí tohle vůbec věřit? Proč mi tvrdí, že potřebuje mou pomoc a následně ji odmítá? Chtěla jsem jí to v klidu vysvětlit a přijít s nějakým kompromisem, ale vypadalo to, že moje sestra s žádnou jinou verzí nepočítá. Tahle situace pro mě byla dost frustrující. Měla jsem sto chutí na ni zařvat, že kdyby mě znala, věděla by, že si všechna velká rozhodnutí potřebuju v klidu sama promyslet a že mě nemá tlačit do unáhleného rozhodnutí, který podvědomě nechci udělat. "Slyšela jsem. Ale já nebudu skákat, jak kdo píská", procedila jsem mezi zuby. I když jsem se dál tvářila a mluvila klidně, náznak vzteku v tom přeci jen byl. I když jsem se celý život učila ovládat své emoce, v poslední době mě potkalo mnoho negativních změn, kterým se podařilo narušit mou emoční stabilitu.

NOEMIE
Temný les -Ku skalám
"Bola to otázka, nemusíš sa hneď naparovať." - odvrkla jej chladne. Zároveň si stihla prečítať jej myšlienky. To Noemie troška bodlo, ako dýka do chrbta. "Myslela som, Cäelle, že rodina je na prvom mieste." - dodala k nej. "Cítim a vidím, že nechceš somnou ísť domov. Celá sa chveješ od toho tu vôbec sedieť...Choď si žiť inam, niekam s kým ti bude dobre bez nás." - prehovorila k svojej sestre, načož znova Noemie začalo podlievať azurové oči slzami. Aj keď svoju sestru poriadne nepoznala, ale bola to jej sestra a chcela ich vzťah napraviť, veď predsa jej zostala len Cäelle zo sestier. Noemie sa rozbehla od nich preč, dúfajúc, že rýchlo odídu za hranice a nikdy ich už neuvidí. Bežala ako jej len nohy stačili, však nevšimla si, že mieri na druhú stranu od Tábora. Na to bola ešte pomerne mladá a neskúsená. Terén začal byť čoraz horší, naokolo boli kamene a skaly. Noemie bežala s hlavou zvesenou, cez slzy pozerajúc sa na laby. Nad hlavou jej preletel havran, ktorý varovne zakrákal. Noemie však tomu nerozumela a havranovi nedávala veľkú váhu. Žilo ich tu predsa veľa. Pod labami však zrazu nemala nič, len menší útes. Noemie sa zúžili zrenice, ale nestihla sa dostať už naspäť, začala padať a kotúlať sa smerom na dol. Otrasy spôsobili, že sa začali lámať kúsky skál a kotúlali sa spolu s kameňmi a Noemie smerom dole. Noemie sa stihla dať do klbka, než dopadla na spodok menšieho útesu. Pootvorila oči a zbadala, ako sa k nej valia kamene a skaly z výšky. "Nie.." - zašepkala, než ju kamene zavalili akoby to bola lavína zo snehu. Útes však nebol tak vysoký, aby kamene, ktoré ju zavalili spôsobili zranenia smrteľné či samotný pád. Noemie upadla do bezvedomia. Havran sa na všetko díval svojimi čiernymi očami a rozletel sa do Tábora Zeiss.

Axis doletel do Tábora Zeiss, kde zakrákal na celý Tábor, pristál na rameni Naiome. "Moja paní, členka svorky je v nebezpečenstve. Zavalilo ju neďaleko od temného lesa." - zdelil Naiome. Naiome mu rozumela, ostatní, kto nemal komunikáciu s vtáctvom či zlatú náušnicu, mohol začuť len krákanie.
Tábor- Temný les -okraj.
Naiome si všetko vypočula. "Ideme." - odpovedala svôjmu havranovi. Hneď sa vrátime. - poslala Acheronovi myšlienku. Okolo Naiome sa začala tvoriť čierna para. Telekinéziou pritiahla Asklépia k sebe. "Nepýtaj sa.." - zamumlala smerom k synovi a obaja zmizli v čiernej pare.
Objavili sa na okraji Temného lesa. Axis sa rozletel, aby mohol Naiome viesť, za pár minút už boli na okraji daného útesu. Videla niekoľko kameňov a balvanov pohromade. "Musíme ísť dole!" - zavrčala. Nepáčilo sa jej, že tu cítila pach jej dcéry, Noemie.

Pri skalách blízko temného lesa
Naiome nasledovala Asklépia, než sa dostali úplne dole. Rozbehla sa za jej členom, však tušila, kto to je, čím bola bližšie, pach jej dcéry sa stupňoval. "NOEMIE!" - vyštekla s podvihnutým horným pyskom a s ušami na zátylku. Začala odvrhávať, kamene, balvany, skaly, palice... všetko čo sa skotúlalo dole. Zazrela hlavu jej dcéry. "Noemie, ... ako." - zašepkala smerom k nej. Labou s ostrými drápmi podvihla jej hlavu a zadívala sa na ňu. "Dýcha!" - vyštekla smerom k Asklépiovi. Pokračovala v odhŕňaní kamenia a ostatných vecí. Nakoniec Noemie Naiome vzala tlamou za zátylok a povytiahla ju. Mágiou telekinézie ju opatrne vydvihla a položila jej telo pred Asklépia. Naiome sa vedľa nej z opačnej strany posadila a hľadela na ňu. "Urob to, v čom si najlepší Asklépios." - povedala chladne Naiome. Premýšľala, čo tu vlastne Noemie robila...začala okolo jej kožuchu ňuchať. Jej zrenice sa zväčšili. Bola pri Cäelle?! Zhodila ju?! Či to bola nehoda?! - premýšľala Naiome s tlmeným hnevom.

Jack Ian Snart 
Tábor
No akupunkturu mi dělat nemusel. Jehličky mi pronikly kůži a začali mě bodat do břicha. Bylo to rozhodně nepříjemné a bolestívé. Když mě vyzval, abych bojovala, samozřejmě jsem věděla, že proti takhle OP vlkovi nemám šanci. To by měli zakázat. Ale věděla jsem, že bych mohla utéct. I to  by bylo pro mě vítězství. Ale vchody byly zablokováné. Eh Růžeňko, kamaráde, udělej něco. V tu chvíli se oběvil obrovský triceaptos. Který neváhal, seslal na Alfu da hady, jednoho ohnivého a jednoho ledového. To jsem nai nevěděla, že to umíš, ale hezká práce Růženko. Teď jen vymyslet jak ven.

Temný les
Nedošlo mi, že by Noemie mohla číst moje myšlenky. Za poslední dobu jsem polevila v ostražitosti a přestala si dávat pozor. Najednou to však všechno pochopila. "Je to složitější než si dovedeš představit. Ale věř, že jsem nikdy nechtěla volit mezi rodinou a tím kým chci být." odpověděla jsem. Když se rozběhla pryč, cítila jsem se vůči ní velmi provinile, přesto jsem ji nezastavila. Nemohla jsem. Jen jsem pevně přitiskla víčka k sobě, abych se nemusela dívat do jejích slzících očí a nechala ji jít. "Bez vás mi dobře nebude a právě proto to je tak těžké". Mísilo se ve mně provinění, bolest a zároveň úleva. Podivná směsice pocitů, která mi v hlavě nadělala jen další zmatek, místo aby přinesla odpověď na zásadní otázku: A co dál?

>> Hranice Zeiss a Eloris > Tábor Zeiss (Už hoooooooodně dávno, nevnímejte to)

Zmizet z území sviťáků bylo jednodušší než se hnát za kořistí. Teď, když dostal jejich pach takovou hnusnou sladkou příchuť, a Argdem začal být na čokoládu alergický, tak raději ani nezavadil pohledem o nějaké pěkné místo. Přišlo mu to tady tak.... surealistické. A toto dávné území Ishimury bývalo jeho domovem. Teď páchlo. Ale aniž by nějak hnul brvou, zase bylo jeho. Bylo Zeiss. Plachtil za ostatními učni, bylo trochu těžké dohnat mezeru, když je při honbě za dvěma zbabělými psy zastavili sviťáci, které navíc znal. A bylo dojemné se dívat do jejich tváří. Hlavně do té zeleňoušovi, který žíhaného dříve bral za přítele. Smůla. Vlci se mění, stejně jako se mění období a čas. Argdem následoval tým, i když křídla byla unavená, avšak alespoň nemusel táhnout jednoho z těch čoklů. Přivítání se konalo, ale nebylo výrazné. Do tábora Zeiss dorazil těsně za ostatními, nezapomněl složit poklonu své alfě a učitelce, přičemž něco tichého a nesrozumitelného utrousil z tlamy o své sestře, když představení skončilo.

Tábor Zeiss (současnost)
Chládek by se normálně nenašel, v tomhle letním počasí, ale bylo příjemné si najít chladné místečko vhodné na krátký odpočinek. Jistě - v táboře se však něco dělo. Argdem naštěstí nebyl daleko, aby musel běžet - byl vlastně jen krůček od tábora. A na tom úkrytu bylo slyšet vytí temné alfy. A to bylo jako siréna, jako budík, který vás ráno probudí, pro žíhaného signál k okamžitému přesunu. Vyskočil na všechny čtyři, až peříčko ukryté v hustě ochlupené náprsence zašelestilo, a hned byl v táboře. Bylo tu poněkud dosti vlků, ale rozkazy byly jasné, a nebyl teď sto mít nějaké otázky - vždyť nebylo, na co se ptát. Byl si celkem jist, že zákony smečky pochopil, ač se to nemuselo na první pohled zdát. Byl tu spokojený a teď navíc i odpočatý, ale i přesto připravený jít do akce jen na pouhé gesto. Udělal podle rozkazu alfy - stoupl si po boku ostatních učňů. Že by nějaké záživné dobrodružství?

Tábor 
Růženka 
Hodil jsem prudce sebou ve snaze schodit dračici, která mi visela na zádech. Pak jsem se celou silou odrazil a málem jsme se postavil na zadní. 
Jack Ian Snart 
Tornádo a oheň mi způsobovala povrchní poranění, neříkám, že to nebolelo, belolo. Horší byla tlapa, která se doslova grilovala. Když mi klepal nohou, tak způsobil že na té noze, se otevřela moje skrytá čepel a způsobila mu poranění. Noha bolela, ale on se soustředil jenom na ní. To mi dávalo šanci. V mžiku okamžiku jsem zvedla druhou nohu, aktivovala čepel a vrazila jsem ji tam, kde měl být pravděpodobně jeho obličej. Mezitím, co jsem prováděla tyhle akce tak jsem trochu vzdychla bolesti a řvala.,,Férově bych bojovala, kdybys byl vlk, ale to nejsi. I traure je větší vlk než ty. "

Tábor 
Růženka
Au, moje tělo. Pomalu mi projížděla bolest mými svalami. Naučil jsem se takový trik, ale potřeboval jsem Jack spolupráci, naštěstí si jack dovtípila, co má udělat. A tak jsem z pout zmizel do její hlavy a pak zase nespoutaný se dostal ven. Na vlka moji hadi nefungovali. Alle na patrona mohli, hned jak jsem se znova zjevil poslal jsem je na ní zepředu, aby ji odlakalali. Zatímco já se na ní vrhl mým jedovatým kusem zezadu do ocasu.
Jack Ian Snart
Kov? Vážně? Je snad Invicble Iron Wolf? Ale ještě předtím jste viděli... Z nohy se mi "okrojil kus masa" nevydržela jsem a trochu vyjekla bolestí, neboť mě ohromila. Zatím co jsem trpěla dalším druhem bolesti, uviděla jsem Růženku, byla jsem tak paralizovana bolestí, že mi trvalo chvíli, než jsem si vlastně uvědomila, co che. Pak jsem to provedla. Když mi hroty začali probodávat svastlo, začali se mi ronit slzy bolesti, i když jsem se bránila. Bolelo to hodně. (//jako Doctor strange XD)  naštěstí, teda spíše naneštěstí jsem necítila nohu. Byla jsem bezradná v téhle situaci. On používal magii, já žádnou neměla.,, Koukni se do učebnice biologie, je tam popis vlka, ty ten popis nesplňuješ. " Pak jsem obrátila na Yungulíka.,, Ale měly jsme spolu hezký čas Yungulíku!"
//sorry za ty narážky, ale znáte mě, já je tam nemohla nedat a to jsem j8c devadesát procent smazala.

//Draco, nezapomínej na křišťálovou stěnu - ventilovat emoce skrze postavu je proti pravidlům, však budiž. A mám výtku ke tvé narážce - jak ví Jack o lidských knihách? Žila snad s lidmi? A i kdyby, nemá komunikaci s lidmi, jak jim mohla rozumět, natož jejím písmu? Zároveň sama Jack té naší učebnici neodpovídá, jednak barvou, druhak mluvou, inteligencí, využíváním výbavy... zkrátka a dobře, je to něco zcela irelevantního (u lidí v naší hře se asi dost liší představa vlka od té naší reálné), tudíž by to chtělo jinou argumentaci (jakoukoli, však tato je herně nepřípustná).