Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

*doufal jsem že víc (ne se ji blbá t9 )

Tábor

Náhle som dostal od niekoho mzšlienku. Rozmýšľal som od koho asi môže byť. Než v tom došiel další člen smečky. Vypočul som si čo vravel, a v jednom mal aspoň trochu pravdu. Iba mne mohol veriť. Ja sa oňho postarám. Poslal som mu tiež myšlienku, a venoval sa vĺčatu. Podišiel som ešte bližšie k vĺčatu, a celého som si ho ešte raz premeral pohladom. ,,To dúfam že nesklameš, lebo keď áno, moju zlosť spoznáš." Povedal som vĺčatu, a obrel sa okolo seba. ,,Chcem vedieť čo máš za mágiu. A radil by som rýchlo odpovedať, lebo tvoja cesta výcviku je krátka. Dodal som Ghostovi. A čakal odpovede, pričom som už vymyšľal ako ho to všetko naučiť.

Tábor
Vĺča bolo chytré, ale len asi ako každé iné mláďa a to rýchlo chápe, komu má veriť, teraz si vyberať nemohlo. Jeho osud bol spečatený s osudom toho vlka v reťaziach. ,,Nechcem." povedalo pevne. Ghost nebol žiadna trasorítka a chcel sa v tomto temnom svete primerane presadiť. ,,Mágiu?" zopakovalo vĺča a krvavočervenými očami sa pozrelo na oblohu a potom na Ragnaroka, švihne chvostom. ,,Moja mágia je..." spomínalo si vĺča, joj to bolo už dávno, kedy si svôj dar naposledy cvičil. ,,Prrízrraky. Duchovia. Vieš?" spomenulo si a pritom si vybavilo malý obláčik striebornej pary, ktorú sformoval do akéhosi neurčitého tvaru, tá hmla nebola obyčajná, pôsobila na ňu jeho mágia. Nevedel však, čo s prízrakmi dokáže, nevedel ako dať prízraku formu, iba raz za čas zo seba vypustil striebornú alebo čiernu hmlu, bez tvaru a bez ovládania.

Hranice n Varoxovi
Celé telo ma bolelo, bola som bezbranná a bezmocná. -Takmer ťa to stálo život Yllin.- Povedal rascal môj patrón,chcela som mu čosi nepekné odseknúť, ale bola som porazená, bezmocná a odkázaná na pomoc druhých, ako sa im môžem ukázať na oči? Budú ma nenávidieť za to že som ich neubránila, budú mi vyčítať že som ich poriadne nechránila. Je to moja vina. Načo im bude alfa, mrzák, alfa, o ktorú sa musia starať. -Yllin neboj sa, je to dočasné- povedal Rascal chlácholivo. Moje telo bolo rozlámané a každý nádych a výdych bolel, bolo mi ťažko,ale bola som pri vedomí. Kde to som? toto nie je Kirigakure... Ten pach som dobre poznala, veď sme v Zeiss. Varox vie čo robí. Uisťovala som sa v duchu. Zo Zeissanov som mala rešpekt, počula som rôzne chýry, ale keď, nevládzdem chodiť a som nemohúcna, navyše som slabá a vyčerpaná... ,,Zeiss, prečo tu sme?" šepnem a sledujem svoje telo.

hranice
slyším Yllin "Yll nemluv, ššš, nezapomeň že slyším tvé myšlenky" řekl jsem nahlas a lehce k ní stočil čumák aby i ten naproti viděl že si nějak všímám předtím než jsem začal mluvit v duchu "Yllin,
Alfa Zeiss, Naiome, je má bývalá přítelkyně, tedy, doufám že není bývalá, já jí mám stále rád jako vlka co by mi mohl stát po bohu, potřebuji ji požádat o svolení aby jeden z jejich vlků - Asklepios, který je mistr magie léčení - ti pomohl. Sám bych za ním nešel, a on by bez svolení alfy se stal zrádcem Zeiss... doufám že to co Nai bude žádat za dovolení, nebude nic co bych nezvládl, ale i kdyby, alespoň bych se pokusil.... Yllin vydrž, nebude to již dlouho trvat... doufám" řekl jsem v duchu a pohlédl na vlka naproti "Prosím, rychle... potřebuje opravdu pomoci a nechci aby zemřela na cestě k oné pomoci... doufám... doufám že Naiome bude v dobré náladě..." zbytek věty už jen tak zamrmlám pod fousky a pohlédnu směrem k táboru....

Tábor - TL
Ragnarok

Nakoniec povedal svoju mágiu a ja začal uvažovať na čo by bola dobrá jeho mágia. ,,Takže prizraky, a duchovia.
Zaujímavá mágia. Uvidíme na čo sa dá viuzit tvoja mágia,
ale najprv sa ju naučíš ovládať." Povedal som mu a uvažoval som že by sme mali ísť trénovať mimo tábor. ,,Má alfo, idem ho učiť nášmu životu." Oznámil som alfe a otočil sa na Ghosta. ,,Poď ideme ťa už učiť nášmu životu. Takže pod zamnou. Musíš sa naučiť veľa vecí." Povedal som mu a vkročil som. Smeroval som si to do temného lesa. Po chvíľke cesty som bol už na okraji lesa, a tak som doňho vztupil a ešte išiel hlbšie do lesa. Napokon som sa posadil a čakal. ,,A teraz mi predved svoju mágiu!" Prikážem mu, a čakám.

GHOST
Tábor-TL
Vlčik sa dvihol a ťapkal za Ragnarokom, medzitým sa stihol pokloniť Alfe, lebo nevedel, či sa musí vlk klaňať raz alebo dvarazy, lepšie však ak to urobí. Ghost bol chytrý a rýchlo prepletal labkami aby sa dostal do temného lesa. Tam pod stromami zastali a vlča s krvavočervenými očami sa pozrelo na Ragnaroka. ,,Skúsim." povedalo, jeho červené oči sa zúžili a ono sa sústredilo. Kúsok od Ghosta sa objavil malý stribristý útvar podobný mraku s nejasným vlčím obrysom. ,,stačí?" zaznela vlčikova otázka keď udržiavalo obláčik striebornej pary.

Hranice
Môj pohľad bol zahmlený a cítila som sa hrozne. Naiome môže pomôť jej syn môže pomôcť. povedala som v duchu, dúfam že sú vlci zo svorky v poriadku, prosím len že nich im nič nie je, prosím nech ich drakovia ochránia. Citila som sa hrozne, bolo mi ťažko. Naiome a dobrá nálada? pomyslela som si a Rascal zabránil tejto mojej myšlienke aby ju mohol prečítať niekto iný okrem Varoxa. Nechcela som aby čítal nejaý Zeissan moje myšlienky. Prečo to tak bolí? Maura pomáhala, mala by byť delta. Zaslúži si to. snaźila som sa odpútať svoje myšlienky, moje boľavé telo, bolelo ma to. Ale lepšie bolo uvažovať nad svorkou ako nad mojim telom. Môžu mi pomôcť? Len nech môžem chodiť, behať a necítiť tú bolesť. Prečo si prišiel až na koniec? Mal si ich vidieť bojovali ako pravý vlci. Vyčítali ti to, nemajú ťa radi. povedala som mu.

ACHERON
Hranice- Tábor
Prižmúril oči na vlka, keď sa mu poklonil. To bol dobrý začiatok, aspoň mu za to dal Acheron priestor povedať viac. Po chvíli Varoxovho rozprávania však Acheron enchcel veriť svojím ušiam. Bolo mu pomerne drzé a vlastne aj smiešne, ako môže chcieť Alfa svitu aby im pomohla alfa temna. Vlčica mala šťastie, že ešte žila. Mala v sebe tesáky, ktoré určite neminuli ani vnútorné orgány... Acheron si odfrkol. "Zavediem vás do Tábora. Však nemyslím si, že ste na správnom mieste, kde prosíte o pomoc." - zaškeril sa temne Acheron a olízal si ňufák. Alfa však ocení polomŕtvu alfu svitu ako na tanieri. - pomyslel si. "Choďte rovno a zahnite vpravo, budem vás tam čakať pri otvorenom priechode." - vyštekol tak aby ho Varox zreteľne počul. Rozklusal sa o kúsok ďalej, kde aj Acheron zabočil však na opačnú stranu, ľavú, kde bol jeden z priechodov, ktorý poznali len Zeissani. Otvoril ho a čakal na Varoxa aby mohli prejsť. Vcelku ho zaujímalo, ako sa Naiome zatvári, keď ich tam dovlečie a vlastne či bude mať po tomto čine Acheron ešte hlavu na krku...
Počkal aby prešli..."Poďme, nečakám." - zavrčal znechutene a rozjklusal sa smerom k Táboru. Priechod sa uzatvoril pod vlivom čiernych plameňov za alfami Kirigakure.
Keď sa blížili k vchodu do Tábora, Acheronovi stiahlo žalúdok. Nadýchol sa a vošiel. "Ehm...Temná pani. Mám tu návštevníkov, ktorí Vás budú isto zaujímať." - pri týchto slovách sa Naiome hlboko uklonil a potom sa narovnal. Odstúpil a s nakrčeným pyskom vyštekol aby vošli do Tábora temných vlkov. (Na Varga)

Hranice - Tabor
Poslouchal jsem slova Yllin "Chápu jejich názor... je to neomluvitelné... ale kdyby tě to preci jen... Někdy.. . Zajímalo, rád ti odpovim" reknu a pomalu se rozdychavam ale stejně je mi těžko, takový nápor magie po několika měsíčním spánku... byl jsme vyčerpaný, hladový.. . Nasr..any na sebe a na neschopnost kterou jsem prokázal. Rad bych dokázal ze nejsem nicka za kterou me maji zavrcim si sám pro sebe v duchu. Když máš vlk vyzve abychom šli za nim, neváhám a tlapu za tlapkou jej následují podle jeho slov. Díky soustředění ktere jsem si za mladá vypěstovali jsem očima mihal celou cestu a i lehce zaznamenal kde vlk byl kdyz otevíral průchod. Mrzi me ze důvod proč se zase setkám s Naiome bude zrovna tak neprijemny vzdychnu si a když máš Vlk zavede az před doupě Alf, lehnu az k zemi a velice opatrně položím Yllin na kamenne misce na zem a sam zustanu potupene lezet. Nechci sam sobe přiznat že jsem unaveny, kdyby po me teď nekdo neco chtel asi bych neodmítl ale sam sobe bych priznal ze to bude dost složité. Ležel jsem a sledoval misto kde se na obevit Naiome "Ahoj Nai... tedy pokud nevadi ze ti tykám. Naposledy co si pamatuju jsme byli pratele" pozdravit v duchu driv nez vyleze

TL

Pozoroval som Ghosta ako sa pri ňom tvoril nejaký strieborný mrak podobný vlcej podobe. Prezeral som si to, a v tom ma napadla jedna vec. ,,Daj mu čistú podobu." Viskušat ako dokáže udržať to čo vitvoril, keď ho niekto bude virusovat, alebo mu úplne zničí rovnováhu. Začal som sa sústrediť a reťaze som nasmeroval podzem. Kde boli skrite, a nemohol vedieť kam smerujú. Nasmeroval som ich knemu a pokusil som sa mu zničiť rovnovahu a tím že mu podrazím predné laby. Bol som zvedavý či to zvladne alebo nie.  Medzi tím som dostal nápad o tom ako viskusať jeho zmysle, a aj zistiť dalšiu vec o nom, popripade ho to doučiť. ,,Ale pekne mu dáš zabrať." Ozval sa mi v hlave Nuada. Ja mu ešte len dám. Pomyslel som si.

Zaraženě jsem sledovala tuto situaci co mě Alfa Velether okřikl ať mlčím a nepletu se do řeči mezi vysokými posty. Proto jsem se poposunula trošku dál od ostatních, abych nepřekážela. Však uši i oči jsem měla stále na stopě a dávala jsem pozor, kdo co bude chtít. Po chvíli přišel Ragnarok s jakýmsi vlčetem (Ghost). Na chvíli mě zamrzelo, že Lúthien spí. Nemohla jsem mít tedy ještě svá.. Však nedala jsem nic na sobě znát. ''S těmi hara*ty by byla jen práce.'' Odfrkla si Auriel, protože i když jsem nedávala na sobě nic znát ani pohyby tělem ani myšlenkami, věděla co cítím. 'Co ty tak můžeš vědět?' Zeptala jsem se ji v mysli. 'Krom toho smečka by se rozrostla o další silné vlky.' Dodala jsem. ''Chm.'' Znovu odfrkla a já ztlumeně vzdychla a čekala jsem zda mi nebude dán nějaký úkol. Nebo jsem přemýšlela nad tím, že až se to všechno uklidní půjdu zalovit pro smečku a bokem něco malého i pro sebe, abych zahnala nudu.

YLLIN
Tábor Zeiss
Pozerala som sa naokolo, ale mnoho som toho nevidela, počula som mnoho hlasov, asi som bola v Tábore, na mieste, kde sa vlci svoriek stretávajú, asi ako vyzerá Kirigakurský Tábor? Rebrá sa mi s námahou dvíhali a klesali ako som dýchala. Cítila som sa ubolená, akoby ma prevalcovalo stádo bizónov. Hrozný pocit, dolámané kosti, krutosť bez milosti. Bolelo to, nechcela som dávať svetu najavo svoju slabosť, ale keď som ležala v Tábore temnej svorky, ledva žila a dýchla, dolámaná a doriadená, mala som dos´t námetov na uvažovanie. Nestane sa predsa každý deň, že ťa prevalcuje démon. Ako tie jeho zubáľe bolia. Prčo? vari je to trest za moju neposlušnosť, veď všetkro robím tak ako by som mala najlepšie, aký je pocit z dobre vykonanej práce, ale čo ak ostanem mrzák? Nebudem môcť žiť plnohodnotný život, nebudem môcť byť tou akou som bola pred tým, ale bol to dobrý život? Nemala by som žiť príkladne? Mala by som sa vlkom viac venovať? Ja neviem, ale jedno je isté, nikdy sa nebudem chovať tak ako doteraz, už nie, možno moja pýcha a chamtivosť boli dôsledkom tej pohromy...  Moje myšlienky boli roztratené a túlali sa všelikde, neboli rozhodne na poriadku. Neschytala som niečo do hlavy? zauvažujem a pozriem sa na moje laby.

GHOST
Tmený les
Vĺčik udržiaval hmlovitý prízrak tak ako len mohol, ale jeho mágia nebola poriadne vyvinutá a on cítil únavu. ,,Ja nemôžem!" štekol Ghost zúfalo a zatackal sa, čosi mu podrazilo labky, ale nespadol. ,,Čistá podoba!" vykríkol a jeho prízrak sa formoval do vlka, už to tak vyzeralo, malo to nohy, uši chvost, hlavu a desivé červené oči. Prízrak cvakol čelusťami a vyparil sa, vĺčik stratil rovnováhu a capol na zadok. ,,Viac to nedám." povedalo previnilo. Stiahlo uši a pripravovalo sa a trest, veď pokazilo svoju mágiu, pokazilo svoj výtvor, hanblilo sa.

Tabor
Ležel jsem a čekal nez přijde Naiome Nakonec ale vlk ktery seděl u doupete alf mi byl neznámí. Jenže seděl tam a hodí Na si ne nadrazene prohlížel. Kdybych tu teď nebyl z důvodu záchrany Yllin asi bychom se do sebe pustili, preci jen, zvyk je železná košile. Polkl jsem a tiše vydechl všechen vzduch z plic. Pomalu jsem se zvedl a pohlédl rovnocenne vlkovi do rudých očí které mel stejně tak bez zornicek jako já. "Přišel jsem za Alfou Naiome, jménem Sebe i své..." klesl jsem hlasem družka to není.. . Jak ji mám nazvat? zablisklo se mi v duchu. Diky amuletu to nikdo ale neslyšel. Pokud nemel magii mysli 10lvl. prostě alfy strihnu uchem "Kirigakurijske Alfy Yllin zadat Alfou Zeiss Naiome o svolení požádáni vlka AsklepioseAsklepiose o pomoc s vyléčením Yllin... Jenže hadam ze již budu muset zadat Dvě alfy... Budiž, život Yllin je mi přednější nez čest. Nuže, smim li vedet Vaše jméno, Alto Zeiss?..." reknu dlouze a na úrovni. Vlkovi alfovskeho postavení

Tábor
Stal jsem a hleděl na vlka jemuž jsem byl neznámí. Ochrnul pysky a já prozmenu dominantně nastražil uši jeho směrem. Lehce jsem zdvihl ocas opět v dominanci ale po uvážení klesl spise pod úroveň nohou a uši se sklopily v submisivním gestu. "Závazky? Netuším... já jsem jdu čistě z osobního soužití s Naiome... doufám že názor na mne nezměnila a jsme si stále tak blízcí jako dřív..." reknu klidně a strihnu uchem Doufám že jsme stále kamaradi... byla mi blízká. V té době jsem si s nikam nepoviidal tak jako s ni. Byla alfa a já.. . Parodie na alf a teď nejsem o moc lepší... rád bych dokázal svou chybu napravit. Pokud již není pozde povzdychnu si a pohlédnu na Alfu. "co zadáte? Nepřišel jsem s myšlenkou ze pomoc bude zadarmo... nejsem lehkomyslný, čekal jsem vámi prospěšnou činnost, či vec" olíznu si čenich a sleduji Alfu. Když se mě zeptal na jméno a podotkl ze jsem se nepředstaví lehký pocit bodnutí z dob minulých tu bylo. Mě tělo se zpevnilo, citil jsem jak se mi zvedá srst na zátylku a ocas do dominantní polohy. Můj krk uvnitř zkamenel a můj hlas zhrubl. Jak vyřvané hlasivky ale přesto silné "Jsem znám pod jménem Ragnarok" vystoupím levou tlapou o krok dopředu a slabý vítr odfoukne srst na zkamenělé tlapě. "Ale me pravé jméno je Varox Fireshadow double Killer, jsem slsynem bývalých Alf Kirigakure a svou sílu jsem porovnal i v boji s bývalými Alfami Zeiss Tosarem a Flameem." reknu hrdě a pevně. Po dokončení vety jsem stáhl tlapu ktera porostla opět srstí a ocas i uši uvolnil do neutrální polohy. Srst klesla a hlavu jsem dal o trochu níže aby to nebral jako útok na sebe.

Tábor

Do tábora přišel syn Varga Killera, Varox. A dokonce přišel společně s Yllin, která však na tom nebyla dobře. Co se stalo? Kdo Yllin takhle zřídil? Kladl jsem si otázky na které jsem pochopitelně odpověď znát nemohl, když jsem byl na hranicích a nyní navíc tady, kvůli Aresee, kterou, patrně podvedli, a odvedli. Zasáhli do věcí Kirigakure a nyní samolibě tvrdí, že ne. Ale překvapilo mě, že ji, Yllin, Varox donesl sem, do Zeiss. O co mu šlo? Proč by zrovna nějaký jeden jediný vlk měl pomoci a nikdo jiný ne? To bylo poměrně hodně divné. Kdyby se léčby zůčastnilo víc vlků ze smečky, mohla by fungovat stejně účinně. Třeba Maura mohla zmírnit nebo dokonce zastavit krvácení a srovnat kosti. Bylo neuvážené, nechat Yllin takto trpět, když mohla trpět o mnoho méně. A Minuimi je přece také skvělá léčitelka. Alespoň takhle jsem si to myslel. Tohle byl risk a hazard.
Ovšem korunku tomu nasadil ten druhý Alfa Zeiss.
Musel jsem se v duchu fakticky zařehtat. Takže Zeiss nemá žádné závazky vůči Kirigakure? Opravdu? A co třeba unesená a držená Kappa Kirigakure jako Zeisský zajatec? Ha? A co třeba přemlouvání Bety Kirigakure, aby zradila smečku a připojila se k Zeiss, výměnou za život zajatce? To není vůbec žádný závazek, ani malinkatý. jistě, jak velimi humorné. Tihle temní vlci byli tak moc arogantní. Tak moc namyšlení. Mysleli si, že jsou nadvlci. A přitom byli úplně obyčejní. Stejní. Tekla z nich stejná krev jako z ostatních vlků po celém světě.
To, co po mně chce, je abych zradil smečku, ale já na rozdíl od Nirvany nejsem zrádce. Nikdy jsem nebyl, proč bych jím měl být teď?
Bylo opravdu s podivem, že si mé přítomnosti a ani Naiominy, Varox nevšiml. Nechápal jsem, proč čekal před doupětem, když jsme oba byli venku, nebo mi něco uniklo?
Pomlaskl jsem si. „Takže tady máš důležitější záležitost, jak vidím. A rovnou kompletní vedení Kirigakure.“ Inu, Yllin měla přeci přednost, ne? I já jsem mohl přiložit tlapky k dílu a léčit ji, koneckonců jsem měl schopnost léčit dotekem. Ale plést se do záležitostí Alf... to přece záleží na nich.

Tábor
Nadvihla som hlavu aby som dobre videla na situáciu v Tábore a započúvala sa do vlčích myšlienok, nerada som poukazovala na to, že sa môžem rýpať v myšlienkach druhých.  Bolo to trochu podivné a zarážajúce vedieť o myšlienkach toho druhého. Maura mala toho mnoho, robila čo mohla aj spolu s ostatnými vlkmi, ale na toto jej sily nestačili, priveľmi sa po tom útoku vyčerpala Ja som nebola jediná zranená. povedala som Aetasovi, bolo zvláštne, že aj on sa tu nachádzal. Taktiež mi prišla celá táto situácia zarážajúca, bola to pravda, Maura bola unavená, ale na druhú stranu v Ishimure sa nachádzal liečiteľ a v Kirigakure by sa dalo niečo vymyslieť. Čo ak ma Varox chce využiť na svoje zámery? Bolo to nebezpečné, čosi ako na hrane veľkej priepasti, v tomto stave sa však nemôžem brániť a som takmer nepoužiteľná. Je to správne? Nadýchla som sa, tie tesáky mysli ísť preč a rýchlo, oslabujú ma  a vďaka nim som chôdze neschopná a využiť nejako moju mágiu? Navyše cítenie bolesti nie je liečenie a samoliečiteľstvo je vyčerpávajúce podľa toho čo som tušila, veď zranený vlk nemôže používať svoju mágiu v plnom rozsahu, ostalo mi len čakať ako sa veci vyvinú a všetko závisí od úsudku Naiome, kráľovny temnôt.