Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Lúka X
Räqo sa ocitol na neznámej lúke a s tichým zaskučaním sa opatrne posadil. Rany na hrudi ho pálili, predsa len, bol schopný cítiť bolesť- možno ešte viac než všetky ostatné emócie. Necítil sa najlepšie. Netušil, kedy dospeje, ak sa tu už aj nestalo, ale aj tak plánoval počkať kým sa mu aspoň trochu nezahoja rany. V takomto stave by bol skutočne schopný len máločoho a to sa mu nepáčilo. Spomenul si však na jednu svoju skúsenosť z detstva, z Kirigakure, ktorá sa mu zdala teraz tak vzdialená, hoci ho od nej delilo možno len pár dní cesty. Vtedy si dokázal trochu stlmiť bolesť. Avšak, to bola popálenina, teplo ktoré dokázal zmierniť chladom. Nevedel, či by sa to mohlo stať aj tentokrát. Napriek tomu zdvihol jednu labu a dotkol sa ňou rany na hrudi. Sykol. Bolelo to. No napriek tomu ju neodtiahol. Sústredil sa na tú ranu, na bolesť, predstavoval si, že ustupuje. Nebol však liečiteľ a ani jeho mágia nebola prioritne liečiteľstvom. Napriek tomu to chvíľu fungovalo. Bolesť trochu ustúpila, no rana sa nezmenšila. S nádejou odtiahol labu, no bolesť sa v tom momente vrátila. Sklopil pohľad. Zostávalo mu teda len dúfať, že rany sa po istej dobe zahoja tak či tak.

Hranice
Ragnarok

Ani som sa neuvedomil, a ocitol som sa na zemi. Sakra ja som spal. Ako to ? To si ja nesmiem dovolovať, ja musím stále byť hore nech sa deje cokolvek. Zavrčal som si naštvane v hlave. Postavil som sa na nohy, a otrepal sa. Ponaťahoval kosty, a obzrel okolo čo sa vlastne deje. Oni už isli dole z prieskumu a na prázdno, tak som usúdil že nik tam nieje. Bolo mi aj trápne že som v takejto situacii zaspal, ale musel som uznať ze som to už potreboval. Pozeral som na Ghosta ale ajna Saurona. A ocakaval nejake blbé reči.

Lúka X-Smerom k táboru
Pootvoril oči. Vlastne ani nevedel kedy zaspal, no v spánku sa pravdepodobne zviezol na zem, pretože si nepamätal, že by si bol ľahol. Cítil sa už o niečo lepšie a samozrejme, aj silnejšie. Jazvy na hrudi na tom boli po niekoľkých dňoch už o niečo lepšie. Cítil však ešte jednu zmenu- vedel, že dospel. Ak by zbadal svoj odraz, bolo by to pravdepodobne ešte viditeľnejšie. Telo mal stavané skôr mohutnejšie, hoci bol teraz výrazne chudší než býval predtým a jeho výška bola teraz takmer úctyhodná na čistokrvného vlka. Opatrne vstal, dúfajúc, že sa zranenia zlepšilo natoľko aby sa mohol pohybovať aspoň celkom dobre. Mierne sa otriasol. Napriek slabnúcej bolesti však cítil aj iné, jemu dobre známe pocity- pýchu a hrdosť. Neverili mu, že tu prežije, samotná Alfa tvrdila, že nevydrží ani týždeň. Vedel, čo by mal teraz urobiť. Pobrať sa do tábora a tentokrát to nezbabrať tak ako minule. Byť pokorný. Bolesť šíriaca sa z hrude do celého tela mu to pripomínala. Pomalým a trochu neistým klusom sa pobral smerom k táboru.

Černomodrá Kappa právě kontrolovala hranice, když zaslechla svou Alfu volat smečku do tábora. Chvíli váhala, zda napřed nedokončit obchůzku hranic a až pak se do tábora dostavit, pak však usoudila, že kontrolu hranic může dokončit i jindy, navíc určitě není jediná, kdo hranice dnes kontroloval a i u zbývající část, kde ještě nebyla, někdo prošel. Proto se okamžitě vznesla do vzduchu a vyrazila směr tábor.
Už ji začaly trochu bolet křídla, přeci jen letěla celkem dlouho, ale to už měla tábor pod sebou. Slétla na jeho kraj a do středu k Alfě už doběhla po svých. Těsně před ní se hluboce uklonila, jak se na Kappu sluší a pak se zamíchala mezi ostatní vlky, čekající na Alfiny příkazy.

Mladý šedomodrý vlk si "hrál" ve vodě. Plašil všechno možné i nemožné, co jen u jezera žilo a zlomyslně se u toho šklebil. Jeho větrná magie mu u toho vydatně pomáhala. Bavil se tak dobře, že ani nepostřehl, že jeho Alfa volá smečku do tábora. Až když postřehl, že se z tábora ozývá štěkání mnoha vlčích hlasů, rozhodl se, že se podívá, co se v táboře děje. Protože byl líný, rozhodl se pro fyzicky nenáročný let. Letěl pomalu, koneckonců, nikam nespěchal, ale když se dostal nad tábor, pochopil, jaká to byla chyba. Vlci stáli narovnaní v pozoru před Alfou. Caira polilo horko, vrhl se před Alfu a celý se před ní přikrčil. "Královno temna, prosím, odpusťte mi mé zpoždění." Zakňučel a ani se neodvážil na Alfu podívat.

PO --> Tábor
"Cairo?" zněla má první slova po probuzení. Gwen! Koneně! Vyprskl Fawkes netrpělivě. Volám tě takovou dobu a ty si tu jen tak chrápeš! Alfa svolávala vlky do tábora, takže jestli se nechceš vypařit, tak uháněj! Na splašené myšlenky nebyl čas, musela jsem rychle doběhnout k Alfě a doufat, že mě nezabije. Delta... Tenhle post si nezasloužím. Ne, když se nedostavím ani včas do tábora! Klela jsem si v hlavě po cestě tam. Pod nohy jsem si schválně dávala krystalky, abych se potrestala a abych byla rychlejší. Do tábora jsem dorazila s tlapami od krve a s hlavou skloněnou. "Omlouvám se za pozdní příchod... Asi jsem usnula vyčerpáním, víckrát se to nestane," drmolila jsem doufajíc, že to Alfa uslyší. Pak mě teprve napadlo, že vlastně nevím, kde je Cairo. Necítila jsem ho, protože jsem měla rozbodané tlapy. Je tady, klid. Zamručel Fawkes. Teď už zbývalo jen doufat, že se Alfa nebude zlobit.

Smer Tábor- Tábor
Zaspal. Znova. Ani nevedel kedy ani prečo. Skrátka, keď konečne rozlepil oči, zistil, že je stále kdesi na polceste do Tábora. Rany na hrudi sa mu už zahojili, zostali mu však po nich jazvy ktoré prekrývala hustá srsť. Teraz však už bolo na prvý pohľad jasné, že nie je vĺčaťom. Bol vysoký, avšak po tom všetkom možno trochu chudší než býval. Ucho bolo už istú dobu zahojené, ale stále na ňom bolo vidno poškodenie a už nikdy naň nebude počuť dobre. Zeleno-fialová ofina mu o čosi podrástla, bola však ešte stále v rámci medze. Na prednej labe mal ešte stále svoj náramok. Otriasol sa v snahe dostať zo seba prach a opadané lístie. Klusom zamieril do Tábora. Do ňufáka mu udierali pachy rôznych vlkov, skoro všetky zmiešané s pachom temnoty, s pachom svorky samotnej. Vedel, že má možno jeden drobný triumf- nikto neveril tomu, že prežije. No on prežil. Napriek tomu však nekráčal s hrdosťou a pohľadom zablúdil k zemi častejšie než bolo u neho zvyčajné. Po čase však dobehol do Tábora. V tej chvíli sa jeho držanie tela zmenilo. Trochu sa zhrbil a pohľad nervózne sklonil k zemi. Chvost stiahol a uši sklopil. V očiach sa mu zračil mierny strach. Bál sa smrti, bál sa, že ho alfa zabije. No napriek tomu k nej pomaly zamieril, s pohľadom takmer skloneným.

Asmia
Tábor
Asmia sa zadívala za svojim partnerom. Priklusala k nemu a obtrela sa mu o krk. Zachytila Veletherov pohľad ako na Manyaka zazeral. Zamračila sa. Nemienila to ale teraz riešiť. Pozrela sa na Manyaka. "Musíme uloviť to najväčšie zviera!" - zaiskrilo jej v očiach. Každoročný lov mala veľmi rada, musela sa ale potom s Manyakom porozprávať. O iných veciach pre nich dvoch dôležitých. Posadila sa vedľa boku jej partnera. Vzpriamená a čakala na pokyny alfy.

Acheron
Tábor
Ani Acheron nemohol chýbať na love. Pozviechal sa a zobral sa bližšie k centru diania k Alfe. Poobzeral sa po okolí. Pár vlkov poznal a pár nie. Kde boli však vyššie posty? Čakal, kedy dostanú ďaľšie pokyny ako to už poznal vedel, že budú rozdelení do dvoch skupín. Alebo možno nie. A možno sa k nemu niekto aj pridá.

Tábor
Naiome sa zapozerala chladným pohľadom na Niru. Započúvala sa do jej slov a nakoniec kývla... Teraz sa však musela povenovať každoročnému lovu. Otočila sa a vyskočila na jej a Veletherovu jaskyňu.
Naiomin vznešený postoj, vypnutá biela náprsenka a uši na zátylku boli jej klasickým postojom. Presne taký aký u nej poznal každý. Zhlboka zavyla, však len krátkodobo, aby si vyslúžila pozornosť členov. "Členovia svorky Zeiss. Vyhnanci. Rok prešiel a zima sa nám rýchlo blíži. Na to aby sme prežili každý rok sporiadame tento veľký lov. Je tu veľa nových tvárí a preto by bolo dobré naučiť ich, ako to v našej svorke chodí a aké máme zvyky či pravidlá." - začala Naiome prejav, pred väčšinou vlkov. Tí, ktorí nestihli prísť mali možnosť sa ešte dostaviť. "Zúčastniť sa lovu môže každý člen či nečlen, ktorý sa chce do svorky pridať a myslí si, že tu prežije." .- temne sa uškrnula. Jej výraz však hneď nabral znova na vážnosti. "Loviť je povolené len staršie jedince a choré jedince, najlepšie zloviť ich všetky.Vitálnu korisť a prípadné mláďatá je zakázané loviť. Ak uvidím, že niekto ulovil vitálne zviera, ktoré bolo plné síl, zaplatí rovnako životom ako to zviera." - na poslednej vete udala najväčší dôraz. "Hlodavce, vysoká zver, vtáky...je mi jedno čo donesiete. Vhod by padol aj medveď, ktorý má dostatočné zásoby tuku v tomto období. Preto zložíme aj jedného medveďa spoločne." - prehlásila. "Najprv spoločne ako svorka zložíme medveďa a potom sa rozdelíme dvoch skupín, ktoré si pôjdu vlastnou cestou..." - dodala. "Ak sú otázky, pýtajte sa teraz. Však opratrne, aby vás nestála jazyk." - zúžili sa Naiome zrenice a ajej tvár zdobil temný úsmev. Jej azurový pohľad sa díval na vlkov- presnejšie z vlka na vlka a čakala na prípadné otázky či reakcie vlkov.

Když si Naiome vyslechla moje slova a kývla, jsem kývla také, spíše dělovně za pochopení.. Toto bylo za mnou. Když vyskočila na svou skálu a já se vydala na své obvyklé místo a nastražila jsem ušiska, abych nepřeslechla jediné slovo. V Zeiss to byla teď již moje druhá zima. Medvěda? Zajímavé. Kromě tuků i dost masa. Prolétlo mi myslí. Místo dotazů na které vyzvala jsem jen švihla ocasem a čekala až se konečně vyjde na lov. Také jsem občas očima prošla po členech Tábora, hledajíc Easy. To byla má jasná volba na pozdější lov ve dvojicích.

Temný les - Tábor
Nějakou chvíli již byl sám. Po té, co jejich společný lov přerušil mazlíček Alfy, zůstal v lese, kde se oddal plně odpočinku. Nyní byl již plný sil a proto se mohl vydat na cestu zpět. Uvidí ho ještě někdy? Uvidí ji s tím... neuměl nebo spíše ani nechtěl, vymýšlet přezdívku pro toho. Kdo to vůbec byl? Byl tak drzý, přišlo mu. Zavrtěl hlavou a vykročil k táboru. Chtěl se zbavit na myšlenky ohledně jich a raději se zaměřil na myšlenky o drobném synu Alfy. Vlastně to byl svým způsobem pozoruhodný vlk. Možná byl příliš malý, ale rozhodně nebyl slabý. Naberius nepochyboval o jeho kvalitách. Jak se blížil k táboru, už z dálky slyšel slova Alfy. Ale on raději nasál pachy okolních vlků do nosu, aby odhalil, zda je Ask přítomen. Chtěl jej snad vidět? Jistě. Možná si plně neuvědomoval, že touží vidět právě jeho, ale přesto po něm nevědomky pátral, až jej konečně nalezl. Zastavil se však opodál. Ne přímo u něj, jen tak tiše stál a čekal. A jeho zrak sjížděl po drobném vlku od špiček uší až po konečky tlap.

Tábor
Jakmile Alfa zavyla, zvedla jsem k ní hlavu na znamení, že má mou pozornost. Přestože zvednutá hlava u mě moc platná nebyla, pozornost jsem jí věnovala. Jako každý rok mluvila o lovu. Zásoby, ze kterých si pak může brát každý, kdo hce přežít zimu a kdo má na to právo. Naslouchala jsem jí a přitom si přeříkávala věty, které jsem už dávno věděla. Nakonec ale přišlo překvapení. Medvěda? Nebýt to naše Alfa a naše smečka, měla bych pochybnosti. Kolektivizace je v téhle smečce důležitá. Já to dřív nechápala, ale teď už ano. Zvedla jsem tlapku a podívala se na svůj rozdrápaný polštářek. Nelitovala jsem toho. Vyžívala jsem se ve svém utrpení. (Pokud bych chtěla přesně zapadnout do této smečky, vyžívala bych se v bolesti jiných, ale u kořisti mi to bylo prakticky jedno. Stejně to pak sežeru. Říkala jsem si vždycky.) Pak měly následovat typické skupiny. To už mi bylo známé. Mladí zelenáči by se měli naučit pracovat pod vedením vyšších postů. Ale to už mně osobně mohlo být jedno, teď záleželo na tom ulovit medvěda a pak nějaké důchodce a marody vysoké zvěře, menší zvěře nebo (to se mě osobně netýkalo) ptáků. Byla jsem připravená na lov. Na medvěda jakž takž. Avšak nepobíhala jsem za nikým, ostatní mi tu byli prakticky lhostejní. Jen mi tu chyběla Tsuri. Co se dá dělat. Jsi hrozná. Vytkl mi Fawkes. A ty bys měl držet zobák.

Hranice - Tábor

Zasa som sa zobudil. A silno som zavrcal lebo som tu už bol iba sám. Vedel som že sa blíži lov na ktorý som sa konečne tešil. Lebo minule som bol potrestaný. Postavil som sa a nohy, a rýchlo som zišiel zo skál. Na ktorých som bol. Keď som bol dole, uvedomil som si ze by som sa mal ponáhľať. A tak som roztiahol krídla a rýchlo sa dostal do výšin. Kde som mnohol byť ja pánom aspoň chvíľu. Letel som do tábora. Po chvíli som ho už z vosky videl a aj zhromaždenie. Za al som klesať dole na okraj tábora. Kde som pristál. Obzrel som sa po tábore, aby som vedel kto všetko tu je. A išiel som bližšie k alfam. Kde som sa im poklonil na znamenie úcti k nim. Potom som už iba vyčkával až sa to začne.